.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Nerudný,, děda"- 1.

14. února 2010 v 13:57 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Objevil se v jednom menším činžáku, kde se prodávaly byty nájemníkům. O ten malý byt nebyl moc velký zájem. Ota měl dostatek peněz z prodeje svého domu,který pro něj samotného byl poměrně velký a tak když zestárl a v domě neměl kdo bydlet, bez výčitek svědomí jej prodal.

Neměl na něj moc pěkné vzpomínky, hlavně z poslední doby.

Dokud žila jeho žena, syn a dcera byli malí byl jeho život plný starostí i radostí. Dům zdědil po rodičích, žena se k němu přistěhovala.
Stalo se však jednou neštěstí, když měla jeho žena jet na služební cestu, on musel jít do práce a o děti se postarali rodiče jeho ženy. Dcera byla ještě malá, chlapec už chodil do školy.
Po návratu z práce vyhledala Otu policie a sdělila mu, že auto, kterým jela jeho žena s kolegy a kolegyněmi se srazilo s kamionem a všichni zemřeli, kromě jeho ženy . Ještě několik hodin bojovali lékaři o její život, ale bylo to marné.

Ota zůstal sám s dětmi. Rodiče ženy se nabídli, že by šli bydlet do přízemního bytu k Otovi a o děti se pomohli starat. Ten byl jako ochrnutý, apatický a tak svolil. Další život byl pro něj už jen práce, v zaměstnání, doma, na zahradě, která byla u domu. Tchán a tchyně mu hodně pomáhali, ale také mu potají dávali za vinu, že jim dcera zemřela. Kdyby nemusela jít brzy do práce, mohla se starat o děti, dům a neštěstí by se nestalo. Byl to sice skoro nesmysl, ale ovlivnilo to i chování odtažité vůči zeťovi, hlavně matky. Upnula se na vnoučata. Jak roky plynuly, na popud spolupracovníků přemýšlel Ota o tom, že by přivedl dětem druhou matku. Nebylo to však tak jednoduché...

Pokračování 2,
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elisa Elisa | 14. února 2010 v 16:20 | Reagovat

To je smutné. Těším se ale na  pokračování.

2 tereza tereza | Web | 15. února 2010 v 12:15 | Reagovat

Také se těším. Děkuji za krásné příběhy..

3 rucuk rucuk | E-mail | 15. února 2010 v 23:04 | Reagovat

2-Díky, jsem ráda, že mé příběhy lidi zajímají. Beru je opravdu z různých osudů  lidí. Třeba poskládaných, ale pravdivých.

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. září 2016 v 13:58 | Reagovat

Nevím, čím se to stalo, ale 1. díl článku o Nerudném dědovi se ztratil a nemohu ho vydolovat. Omlouvám se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx