Stalo se v jednom malém městě. Dva mladí se měli rádi, vzali se, čekali rodinu. Narodilo se dítě, ale zakrátko zemřelo. Nedlouho poté žena opět otěhotněla a opět konec, zoufalství matky i otce, nejistota, zda budou moci mít další dítě. Náhoda, nedbalost personálu či jen neštěstí, vrozená vada? Tehdy se příčina smrti rodičům ,,neříkala."
Po pár letech konečně přišlo třetí dítě, dcera. Přežila a byla milovaná, opečovávaná.
Jednou jeli na dovolenou na západ. Nebyli zvláště důležití, pustili je klidně, psal se rok 1968, navíc dceru nechali u babičky na těch 14 dní.Měli se vrátit zrovna ve dny, kdy to bylo u nás kritické. Zůstali v Německu. Vše kolem anabáze s dítětem popíši jinde. Živili se jak se dalo, ale za nějaký čas manžel odjel do Francie a už se k ženě a k dceři nevrátil.
Nastaly perné časy pro ženu, kdy se musela starat o dceru, bez alimentů,hlavně hledat práci, znalost jazyka nebyla tak dokonalá, takže jen pevná vůle, snaha a vzdor vůči manželovi, který se s ní po čase rozvedl, aby se mohl ve Francii znovu oženit, protože čekal dítě s Francouzkou, ji udržely při životě.
Stalo se však, že bývalý manžel po čtyřech letech ve Francii zemřel. Jeho nová žena s ním měla l dceru, ale bývalá žena také, takže dostala v Německu sice menší, ale alespoň nějaký důchod i pro sebe a sirotčí pro dceru. Tamnější zákony jsou v tomto jiné než u nás.
Dcera i matka sice nebydlí už spolu, ale žijí obě spokojeně. Navštěvují se vzájemně i starou vlast, nyní již zcela volně, ačkoliv prý i dříve po zaplacení poplatku se k rodičům dostaly. Žena má přítele, vdávat se již nechtěla, protože ji odchod manžela dost ranil. Nechal ji s dítětem v cizí zemi, tehdy bez možnosti návratu domů. Nakonec jazyk zvládla dobře, dělala i dvě zaměstnání , pak také nějaký čas v důchodovém věku. Vitální, veselá, spokojená žena- matka. Dcera, ač již také zralá žena, o vdavky zatím vůbec nestojí. Je vzdělaná, má přítele , dobrou práci, cestuje.
Tak, to je jen ve zkratce jeden lidský osud- jaký má vlastně konec? Dobrý, nedobrý? Jen to dokazuje, že i taková situace se dá přežít, když je pevná vůle a nervy. Podrobněji napsaný- by byl román....
rucuk | 
(je přeci možné, že jsou tam nějaká ale, nebo ne?) To je pouze a jen můj názor a také třeba názor pro další komentáře
.
Obdivuhodný! Člověk prostě v sobě musí najít sílu a bojovat i tehdy, kdy už nevidí východisko. V mém okolí takto bojují především ženy..