Co turista- to lyžař- z Věstníku Bezkydy-Jeseníky.

5. února 2010 v 14:42 | Ruža z Moravy |  Z historie života

Ještě nějakou dobu bych vás chtěla prostřednictvím blogu seznamovat se životem před 80 lety, případně náhledem lidí té doby na okolní svět, který znali a mnohdy tak milovali, že o něm často psali v souvislosti se sportem turisty hodně oblíbeným - lyžováním.

Předseda Jesenické župy svazu lyžařů Adolf Novotný o tom napsal článek, kde svoje pocity sděluje čtenářům způsobem jemným, pozoruhodným. (Zkrátila jsem jej jen o pár nepodstatných vět). Jinak cituji:
Věstník Klubu čs.turistů









Dohořívají stráně hor. Obnažené kmeny buků, dubů, bříž stydlivě se halí v mlhavá, chladná rána, větve mlžnými slzami zkrápějí pestré koberce svého odumírajícího šatu. Tak obdivuhodně krásně skončil tu kus života.
Minuly již doby, kdy člověk se zimy bál, poněvadž nedovedl porozuměti mluvě přírody. Dnes je nám zima zdrojem radosti, výzvou k novému pohybu. Jsou sice ještě i dnes turisté, jejichž srdce zima zatím nezaujala, ale jaký ohromný přelom do turistiky přinesly zimy poválečných let! Před světovou válkou zimní turistika a lyžařský sport byl popelkou, ale dnes?

Na jesenických horách se bělá letos sníh již od konce září. V posledních zářijových dnech přilákal překvapené lyžaře.
V roce 1931-












A víme, že zase letos v zimě zmohutní proudy lyžařů v předhoří i na vyšších hřebenech.
Od Ramzové k Sobotínu, od Kolštejna ke Karlově Studánce, od Koutů, k Malé Morávce budete potkávati vzrušené, rozradostněné lyžaře, kteří oživí i hřebenné cesty více než turisté v létě.
Najdete je na Vysoké holi, pod Petrovými kameny u Ovčárny nad roklí Opavice, pod Pradědem u Švýcárny a na cestě odtud na Červenohorské sedlo.
Kolik stovek lyžařů bude tu opět vyráběti zdařilé i nepodařené přívratné oblouky, kristiánky, telemarky, příčné skoky! Jak jimi bude obstoupen pohádkový kostelík na Vřesové Studánce v jasu zimního slunce na umrzlém srázu Červeného vrchu nad roklí Hučivé Děsné! Kolik se jich bude míhati krásným průsekem s Vosky do Kolštejna! Jak tu bude všude veselo a živo! A což v Ramzové, tam hlučno a rušno bývalo a bude!

Nejinak oživne předhoří! U Krnova, u Bruntálu, v Domášově, v Hrubé Vodě, u Šternberka, u Zábřeha - všude bílý kraj se naplní černými siluetami lyžařskými.
Chata ve Starém Městě p.Sn.


Budeme se sjížděti k závodům. Postačí Staré Město, aby nás všechny přijalo? Rosteme zimu od zimy... Zimní příroda turisty téměř úplně. Dorost, mládež jistě víc než stáří podlehne volání zimní přírody. Povinností starých je, aby uváděli mladé do lyžařských zdrojů zdravého pohybu a zdravého veselí.
Zima je tady. Vy, kdož ji milujete i ostatní, přijďte rozmnožiti řady lyžařů a lyžařek, abyste mohli vychutnávati krásy zimní přírody a doplnili tak zážitky letní turistiky! Naučte se milovat přírodu ve všech údobích jejího života!

Každý turista buď lyžařem!

Tyršovo heslo :,,Co všechen lid nezná, nikdo nezná" buď i heslem lyžařů!



Poslední ilustrace z Vosky - z věstníku dokazuje, že i v tom roce bylo sněhu hodně....
Stromy nebo lidi?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rucuk rucuk | E-mail | 5. února 2010 v 15:31 | Reagovat

Milovníci lyžování vzhůru do hor- sněhu je letos opravdu hodně.

2 honza honza | E-mail | 5. února 2010 v 16:23 | Reagovat

BEZKYDY????To jako BEZ KYDŮ????=TˇOPRÁ ČEŠTIN-MATKA SOKOLOFNA???

3 matka matka | 5. února 2010 v 17:23 | Reagovat

[2] honza,

Jene, paní autorka toto vysvětlovala, proč se takto Bezkydy píše, i se zdůvodněním. Takže klídek.

4 rucuk rucuk | E-mail | 5. února 2010 v 18:05 | Reagovat

2-honza- matka má pravdu, máte možnost si to přečíst. Navíc se mi to docela líbí, protože hned každý čtenář, kterého tato prostá historie lidské činnosti zajímá, pozná, že to je zase z toho věstníku.

5 rucuk rucuk | E-mail | 5. února 2010 v 18:22 | Reagovat

honza- podívejte se do  28.srpna 2009 na článek  o obsahu věstníku, kde jsem vysvětlovala psaní Bezkydy- opravdu bez kydů neboli porostů, takže jako hory bez kydů- proto název Bezkydy.Stačí?

6 GARGAMEL GARGAMEL | 5. února 2010 v 20:55 | Reagovat

Mě to stačí,já tam i dělal.Zdravím tím všechny staré známé na blozích i pana josefa.

7 rucuk rucuk | E-mail | 5. února 2010 v 22:21 | Reagovat

6-Zdenku, tak vám aspoň ty staré obrázky  připomenou mládí nezbedné...

8 Jurasek Jurasek | 5. února 2010 v 23:22 | Reagovat

Honsa: Honsiku aji mi to někdy ujede-to nic nikdo nejsme dokonalýý

9 rucuk rucuk | E-mail | 6. února 2010 v 15:17 | Reagovat

Stejně raději sáňkuji, ale musí být dlouhý kopec. Nahoru to je nejlepší strměji z boku kopce  a pak zvolna šupem po celé délce dolůůůůůůůůů.....Máme tu kopečků dost, ale, nějak se to nehodí, abych se šla sáňkovat sama. Vnoučata už vyrostla, chodí na běžky a byla bych pro smích. A ta kolena,( blbá), možná bych se nezvedla ze sáněk.

10 Jurasek Jurasek | 6. února 2010 v 17:19 | Reagovat

9 A na co máte mužíčka?

11 rucuk rucuk | E-mail | 6. února 2010 v 18:42 | Reagovat

Ten lítá jako čamrda , ale spíš na procházky. To by byla poloviční zábava :-)))) Nestačila bych mu možná a poslouchat to zase...:-((

12 matka matka | 6. února 2010 v 20:00 | Reagovat

Včera jsem viděla fotky z toho lyžování pod Mont Blankem, tam Vám ti musí být nádherně :-)

13 Jurasek Jurasek | 6. února 2010 v 21:48 | Reagovat

Rucuk no výborně tak vy běžte sáňkovat na lidi se vyprdnite a čamrda až půjde z vycházky tak vás veme do vleku a zatáhne vás domů.Vše jde vyřešit,když se mají dva rádi.

A proč si nesplnit dětský sen .Kvůli cizím lidem?

Matka-Bezesporu ANO

14 rucuk rucuk | E-mail | 6. února 2010 v 22:07 | Reagovat

13-Jurášek, tak nevím, jestli tam ty sáňky ještě ve sklepě jsou. Možná skončily u vnoučat. Kouknu se, ale já do toho kopce asi s tou mou nohou nevylezu. Asi počkám, až budu mít to nové koleno a pak to vezmu jako rozcvičování, ne?:-))

15 matka matka | 6. února 2010 v 22:10 | Reagovat

Hezký sny všem :-)

16 Jurasek Jurasek | 7. února 2010 v 19:24 | Reagovat

Přišel jsem neviděl jsem odešel jsem

17 rucuk rucuk | E-mail | 7. února 2010 v 19:43 | Reagovat

16-Jurášku, co byste chtěl vidět? Stačí říci:-))))))))

18 matka matka | 7. února 2010 v 22:32 | Reagovat

Něco se mi sice včera zdálo, ale sen jsem zapomněla, snad dnešní sen nezapomenu :-)

19 GARGAMEL GARGAMEL | 8. února 2010 v 10:19 | Reagovat

Matko copak?Nezdálo se Vám náhodou o mě?Já si totiž připadám také tak trochu jako Matka Tereza a tak myslete na Gargamela a dnešní noc strávíme aspon" ve snu spolu,no nebude to nádhera?Zdravím všechny ty,kterým se zdají sny a přeji jen ty hezké sny.Zdenál-Gargamel.

20 matka matka | 8. února 2010 v 10:29 | Reagovat

[19] GARGAMEL,

Hele, jmenovče, mý sny jsou barevný a ukecaný. Nevím, co byste z toho měl, poslouchat ukecanou osobu :-) Jo a taky pokud mám přes den hodně počítání, počítám i ve spánku. Mozek ne a ne vypnout.

No a jinak jako že Tereza, jedině Tereza, měla by slyšet píseň mou.... To Vám Ti byla nádherná písnička :-)

21 rucuk rucuk | E-mail | 8. února 2010 v 13:27 | Reagovat

20-matka- A co Kristýnka? Ta se mi líbí a zřejmě i našim kočičkám, když ji hraji na klavír:-)))Vlastně celkem všechny písničky ze hry Sto dukátů za Juana- znáte? Určitě.:-))

22 matka matka | 8. února 2010 v 13:50 | Reagovat

21 rucuk

Mnohé, co jsem znala, jsem již zapomněla. Musela bych si to oživit :-)

23 GARGAMEL GARGAMEL | 8. února 2010 v 15:29 | Reagovat

Matce i rucukovi)To jste mě trochu potěšili i já za mlada musel hrát na koncertní křídlo-Víden"ské značky-BESSENDORF,to jsem měl doma a řeknu Vám oběma,že jsem hrozně rád hrál na mnoho hudebních nástrojů,jelikož můj dědeček byl žákem Leoše Janáčka on byl jeho profesor v Brně na konzervatoři.Děda mě hodně naučil ale já jsem nemiloval noty a to byla má veliká chyba.Děda mi vždy říkal-Ty jsi ŠUMAŘ BÁRTA,nebo ty budeš hrát jen z hlavy jako cigáni a měl pravdu.Mnohokrát nademnou zlomil taktovku,tenký to proutek-jak mě mrskal po prstech,ale bohužel jsem byl tvrdohlavý beran a noty mi nikdy nepřirostly k srdci.Naučil jsem se doma hrát pomalu na všechny nástroje,co doma děda měl,protože jak v hudebce tak doma vyučoval hudbu a vlastnil doma svých nástrojů asi tak dvacet.Zahrál jsemale bez not na tohle všechno(skoro všechno)klavír,harmoniku,trumpetu i jazzovou i křídlovku,trombon,baskřídlovku,heligon,kytaru a trochu na saxofon,to už ale málo.Hrávali jsme jen tak doma u souseda kámoš hrál na sax,druhý harmonika,já trumpeta další na bicí a tak jme se bavili.Byli to vesměs žáci od mého dědy,ti však na rozdíl odemne uměli noty,jenom já jsem byl ta černá ovce z vážené hudebnické rodiny a neuměl jsem noty.Zato však jsme vesměs vše hrávali v oktávách,jako c-dur,b-bur,no hlavně tak aby am nebylo moc křížků,tedy na klavíře moc černých kláves.Takto nám to fungovalo velice dobře.Měli jsme jak jsme tomu říkali-Domácí šraml a celkem nám to i ladilo,jen jsme nemohli nikam na veřejnost-to by můj děda nepřežil tu ostudu.I můj otec obstojně hrával v Olomoucké Nádražní hudbě(Železničářská kapela) jen já jsem zůstal u té bugařiny jinak se tomu říká Š UMAŘ.což mne dnes na stará kolena velice mrzí,protože kdybych se učil profesionálně,tak jsem dnes mohl být známý hudebník,měl jsem ale smůlu,zůstal jsem jen z blbosti Šumařem.Dodnes hrávám občas vnoučatům na kytaru,klavír,harmoniku-trubku už nevlastním(tu jsem zapůjčil a za rok mi ji vrátili zničenou a roztrhnutou)Zahrám jak ty naše staré tak i ty modernější repertoáry,ale z hlavy,noty jsou promne cizina.Prostě hraji jako cigán.Děda to vystihnul a měl už tenkrát jasno,že v jeho stopách nepůjdu.Občas mě brával děda i do kostela,kdy jsem si troufnul také zahrát ty kosteloviny,však to někteří znají.Tak skončila má sláva,za kterou se dneska hrozně stydím ale to je už osud. Přeji vám všem Hezký den.Zítra nám zase přituhne tak se na noc dobře zabalte,zima je prevít.Zdraví Vás všechny Zdenál-Gargamel.

24 rucuk rucuk | E-mail | 8. února 2010 v 15:53 | Reagovat

23-Zdenál- Není ostuda, že hrajete jako šumař. Noty přece znáte, jen podle nich nehrajete. V LŠU jsem hrála 3 roky a pak vlastně  jen to co mě bavilo v těch dalších letech. Někdy podle not, jednodušší skladby valčíky, etudy a pod. Jinak si doprovod levou rukou také dělám sama a  vlastně aranžmá skladeb také. Hrávala jsem většinou v C dur, ale pak jsme měli rozladěný klavír u tety, tak jsem si zvykla hrát v A dur,  později v D dur. To zase kvůli zpěvu, jak jsem už uvedla. Na pianovku harmoniku jsem se musela naučit tou levou rukou zároveň tahat měch. Jinak mi to šlo docela na mandolinu. Ono je to tak, najdu si stupnici na nástroji a pak by nebylo těžké se naučit. To chce sluch a pak cvik. Ten musíte mít vy také, jinak byste ,,nešumařil".  Bez sluchu se na klavír dá naučit podle not, ale zase se nezahraje nic podle melodie zpívané či  hrané. Hrajte si pro radost sobě i druhým, umělců je dost. Sláva - polní tráva....

25 matka matka | 8. února 2010 v 16:06 | Reagovat

[23] GARGAMEL

24 rucuk

Přesně. Můj tata byl také "pouhý"  šumař. A co rozdal svým hraním na harmoniku radosti. I bez not. Možná by jí tolik nerozdal, kdyby hrál v nějaké filharmonii. Ale možná by jinak žil i život jiný vedl, jinak  skončil. No co už. Snad při hraní šťastný byl. Ale o slávu nestál. Pokud vím.

26 rucuk rucuk | E-mail | 12. února 2010 v 13:53 | Reagovat

25-matka, lidé, kteří hrají s chutí, třebas ne ve filharmonii, rozdávají radost všem, kdo chtějí poslouchat, jsou i šťastní a jsou pro život druhých  důležití. Všechna sláva- polní tráva.

27 matka matka | 12. února 2010 v 16:26 | Reagovat

26 rucuk

Přesně. Znám proti tomu i několik filharmoniků, kteří svoji práci milují :-)

28 rucuk rucuk | E-mail | 12. února 2010 v 18:21 | Reagovat

27-matka, víte, ti filharmonici a členové různých souborů musí milovat hudbu, jinak by nebyli profesionálové. Je to vlastně práce jako každá jiná, jen je to  také povolání, ne jen  zaměstnání... Copak třeba učitelé hudby, jakou musí mít trpělivost se žáky, navíc pořád dokola všechno poslouchat. A cvičit, cvičit...

29 matka matka | 14. února 2010 v 10:16 | Reagovat

Ano, každou práci, kterou člověk vykonává, by měl milovat a nečekat až tak na uznání, které vůbec nemusí přijít. Nebo tak, jak se to stalo jednomu mému příbuznému (hud. skladatel, nomenklaturní kádr minulého režimu,...), že po r. 1989 o něm nepadla v dobrém nikde žádná zmínka, samá kritika. Řešil to tím, že těmto kritikům vzkázal cca: "Až dokážete alespoň to, co já, napíšete byť jen jednu jedinou skladbičku, pak kritizujte,..." A odešel na posledních 10 let života do ústraní. A myslím, že byl spokojen, protože nebyl sám a snad i skládal, ovšem již pouze do šuplíku.

30 rucuk rucuk | E-mail | 14. února 2010 v 11:59 | Reagovat

29-matka. To je opačný osud, než leckdo uvádí. Nemohl prý publikovat, psal do šuplíku. Jen mě udivuje, kolik těch ,,šuplíkových" věcí bylo uveřejněno? Spíše se každý ohání odporem k režimu, disidentstvím, které bylo dotováno, ale ti obyčejní lidé,kteří museli zajistit svou rodinu a ,,jen" pracovali, zase teď musí pracovat a zásluhy nemají, spíš naopak.  Lidí zapálených do své práce, kteří nehleděli na nějaký, jakýkoliv režim a pracovali, skládali, hráli bylo dost a drželi zde kulturu na úrovni a nejen kulturu, ale i zdravotnictví, různá řemesla, umění výtvarné atd.

31 matka matka | 14. února 2010 v 15:12 | Reagovat

Přesně. Každý nemohl být disidentem, nebo emigrovat. A třeba se i snažil pomáhat, jenže o tom se až tak nevědělo. Mohl si to dovolit, protože byl dobře "zapsaný." Jenže pamětníci již dávno zemřeli, stejně jako on. No a také ti kritici píší pro obživu, tak proč by si trošku nepřidali.

Inu, život. Různorodý, krásný, jindy méně, ale když se srdce rozzáří, stojí za to žít. Stálo za to žít. :-)

32 rucuk rucuk | E-mail | 15. února 2010 v 23:02 | Reagovat

32-matka, zřejmě se všechno změní,  až pamětníci vymřou. Mladí jsou již ,,masírovaní" jiným směrem než jsme byli my. Jenže my jsme si svoje názory udělali během života, lze doufat, že další generace svou,, pravdu" najde. Život je poučí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx