Láska na pokračování...

15. ledna 2010 v 15:40 | Ruža z Moravy |  Moje povídky

Olinka poznala Káju ve školce. Byl drobnější postavy, zatímco ona byla spíš robusnější, dokonce o pár centimetrů větší než on. Přišel do školky později a byl trochu zakřiknutý. Hrával si sám, jen pozoroval ostatní děti. Nebyl povahy tiché, doma byl docela průbojný, ale takový rozumbrada. Při nějakém konfliktu s jiným chlapcem, který mu chtěl brát hračku se ho Olinka zastala, což se mu sice moc nelíbilo, ale nakonec se s ní začal bavit. Chodili spolu i na procházky v zástupu a docela živě se spolu bavili. Ostatní děti se jim začali smát a říkali jim ,,milenci". Olinka s Kájou si toho moc nevšímali.



Jejich kamarádství pokračovalo i v obecné škole. Chodili do stejné třídy, Kája měl kousek cesty ze školy společný a tak odcházeli zároveň. Zpočátku se jim děti také posmívaly, že jsou víc než kamarádi, ale časem si tak zvykly, že posmívání utichlo. Kájovi zatím nevadilo, že Ola se nějak vytahuje a sílí, zatímco on, ať jedl jak chtěl byl stále hubený, přestože do výšky se začal vytahovat. Rozdělila je však škola. On nastoupil na nižší Gymnázium, ona zůstala ve škole, aby dokončila základní školu a pak chtěla studovat zdravotnickou školu s maturitou.

Kája Olině chyběl. Zvykla si na jeho přítomnost, jejich rozhovory o všem možném, dokonce si dovedla představit, že by byl jejím chlapcem. Zdravotnická škola byla ve vedlejším městě, Gymnázium , kde Kája pokračoval na vyšším stupni ve městě, kde oba bydleli. Tam se Kája seznámil s jinou dívkou Ivou, která o něj projevila velký zájem a motala se kolem něj, kde se dalo. Tančil s ní v tanečním kurzu, chodila do stejných kroužků jako on. Připomínala mu Olinku, kterou potkával čím dál méně. Po maturitě se sice s Olinkou setkal, ale připadala mu nějaká jiná, zesmutnělá.
Přerostl přes její hlavu, zesílil, zatím co ona růst přestala a zeštíhlela. Bavili se i o budoucím studiu. On byl přihlášen na techniku, ona chtěla nejprve pracovat nějaký čas v nemocnici a pokud to půjde, udělá si specializaci na obor, který jí bude nejvíce vyhovovat. Necítila se na studium na vysoké škole, také podmínky v rodině k tomu neměla.

Měla nemocnou maminku, táta jezdil s nákladními auty a nebyl často doma. Mladší sestra potřebovala také více dozor, byla v pubertě a měla sklon zapojovat se do party, kde byli různí kluci a holky náchylní k bujnému životu. Olinka ji musela doslova hlídat. Neměla čas ani na nějaké schůzky s chlapci. Stále v duchu myslela na Káju a doufala, že se spolu někdy zase dají dohromady. Nic si neslibovali, jen to, že se zase někdy setkají.

Karel studoval na technice, Iva se dostala do téhož města na studium jazyků. Vídali se občas a začali spolu chodit. Karel pozapomněl na Olinku, vztah s ní byl sice romantický, ale platonický, kdežto Iva se postarala o to, aby ho k sobě připoutala ještě v prázdninách po maturitě. Tak se stalo, že ještě v průběhu studia začal s Ivou bydlet v pronajatém bytě, ještě s jednou dvojicí. Otec Ivy nakonec ten byt koupil a náklady tím, že tam nechali v jednom pokoji bydlet tu dvojici, se snížily. Iva si myslela, že má Káju jistého a dělala si na něj stále větší nároky. Plánovala jejich budoucí život, veškerý volný čas musel trávit s ní a jejími přáteli.


Stále méně se to Karlovi líbilo a když Iva dokončila magisterské studium a začala se doma nudit a přemýšlet, kam nyní, poznal, jak je sobecká, nebrala ohled na nutnost jeho studia, chtěla se bavit.
Nakonec byl donucen okolnostmi odstěhovat se ke kamarádům na kolej, aby dodělal školu.

Vzpomínal pak čím dál více na Olinu, dokonce jí napsal.
Ozvala se až po delší době. Zemřela jí mezitím matka, otec si našel jinou ženu. Byla to jeho milenka již delší dobu, jezdil za ní do vzdáleného města a nakonec se tam odstěhoval a mladší sestru Olinky vzal sebou. Zůstala v bytě sama. Měla krátkou známost, poznala ale, že tomu chlapci šlo jen o to, aby našel ženu, která by se o něj starala a bez lítosti se s ním rozešla.

Karel se dostal do firmy, která sídlila ve vedlejším městě jeho a Olinčina bydliště a netrvalo dlouho a ti dva se sešli. Připadalo jim to, jako by se viděli včera, ale trochu poznamenaní vztahy s jinými partnery, rozumnější, dospělí. Padli si do náručí a slíbili si, že už se nerozloučí. Brzy se Karel nastěhoval k Ole a do zaměstnání dojížděli.
Pomýšleli na založení rodiny, byt byl dost velký, ale nechtěli však do něj moc investovat s ohledem na příští možnost bydlení jinde. Nakonec se domluvili na tom, že se vlastně mají rádi už přes 20 let, taková láska na pokračování.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rucuk rucuk | E-mail | 16. ledna 2010 v 21:00 | Reagovat

Znáte někoho, kdo spolu chodil od malička? To asi jen Kája Mařík a Zdenička:-)))

2 velká voda velká voda | E-mail | 17. ledna 2010 v 14:15 | Reagovat

Znám dvě dvojice, které spolu chodily od základní školy a vzaly se. První dvojice se rozešla ve zlém po několika letech. Druhá už má jedno vnouče. :-)

3 rucuk rucuk | E-mail | 17. ledna 2010 v 15:24 | Reagovat

Já zase vím o dvojici, která spolu chodila od 16 let, vzali se ve 24 letech a jsou spolu  letos 24. rok . Zřejmě jim to vydrží dál :-))

4 rucuk rucuk | E-mail | 17. ledna 2010 v 15:28 | Reagovat

Další  dvě dvojice spolu chodily 1/2 roku a jedna (ta mladší) je spolu přes 20 let, druhá (podstatně starší) přes 48 let. Na délce chození asi moc nezáleží, spíš jak si,, kápnou do noty" nebo kolik mají k sobě tolerance.

5 JM JM | 18. ledna 2010 v 10:43 | Reagovat

1

Znám. Moji rodiče. Po 43 letech manželství,  bohužel, táta umřel.

6 tereza tereza | Web | 18. ledna 2010 v 14:49 | Reagovat

Někdy se to povede, ale jsou to spíš výjimky.

7 rucuk rucuk | E-mail | 18. ledna 2010 v 21:54 | Reagovat

6-tereza, je dost lidí, kteří jsou spolu dlouho a je v tom pak už více zvyk, pohodlnost něco měnit i strach z nejistoty a samoty zvláště ve stáří. A docela i zjištění, že každý má něco co by se nemuselo člověku zamlouvat a sám není také stoprocentní.

8 Bude to rarita Bude to rarita | 28. dubna 2010 v 16:25 | Reagovat

Časem. Protože jak to tak vídám, kolem sebe, v dnešní době, vztahy spíše fungují - hlavně u mladých, jako jistá společenská nutnost, zkrátka "někoho mít".

Nemluvím teď o manželství, ale fugující (zdůrazňuji FUNGUJÍCÍ) vztah trvající déle než dva roky je maximum..

A myslím tím rovněž bez jakýchkoli slepovaček, "pauz", nevěr - z OBOU STRAN. Málokdo dnes takový vztah má..

A BUDE HŮŘ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx