Svět je prý nejkrásnější ze hřbetu koně.

13. prosince 2009 v 22:45 | Ruža z Moravy |  zvířata a lidé
Pro vzpomínku na léto, na zážitky z dovolených, či práci kolem koní bych chtěla potěšit oči milovníků koní živých, nejen pod kapotou. Přát si koně pod stromeček je pro většinu lidí zbožné přání, ale je dost způsobů, jak se dostat do jejich blízkosti. To všichni, kteří propadli tomuto , dá se říci přátelství člověka s koni, dobře znají.


Svět je nejkrásnější ze hřbetu koně !

Znáte to? Určitě!!!!!! Kochejte se obrázky, které možná někteří znáte, které mě nadchly.
krása koní

hnědák

maminka s potomkem



bělouš
maminka s potomkem
krása koní
vraník
ztracený v lese

koně



Koně volní, v pohybu. Není to krása?????
Doufám, že milovníci ostatních zvířat se na mne nebudou zlobit. Koně se mi opravdu líbí, mám k nim posvátnou úctu, ale věnuji se zvířátkům menším, dostupnějším.


koníček












Máme doma porcelánovou sošku koně , která má již 46 let- vánoční dárek od tchyně. Podle něj maloval syn své koně, učil se podle ní a podařilo se mu to už v 11 letech, což je už také strašně dávno. S podivem obojí vydrželo. Snímek jsem již dávala v jednom článku (Věci staré a nejmilejší), ale jen pro zpestření. Ta malba byla také dárek od syna, na kusu modrého skla.
kůň- vzor k malování pro syna
malba na skle Štěpa- 11let
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rucuk rucuk | E-mail | 13. prosince 2009 v 23:36 | Reagovat

Možná se to do předvánoční doby nehodí námětem, ale je to také čas vzpomínání a záliba , starost i práce celoroční.

2 kloistr kloistr | 14. prosince 2009 v 0:02 | Reagovat

Svet je opravdu nadherny ze hrbetu kone. Doufam, ze se mi to zase brzo postesti. :o)

3 Ella Ella | E-mail | 14. prosince 2009 v 8:02 | Reagovat

Dobré ráno Ruženko. Já toho zas tak moc nepřeposílám ( hlavně z časových důvodů). Jsem ráda, že jste soubor s koníkama ( áu to je češtin ) :-))) zužitkovala :-)))

4 matka matka | 14. prosince 2009 v 9:56 | Reagovat

Který z nich je Jurášek ?

Kdepak je?

Ten černý

či bílý,

nebo grošovaný?

Krásní jsou,

svobodní.

5 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 14. prosince 2009 v 9:59 | Reagovat

Do mých sedmnácti let, jsme měli koně doma. Jeden čas dokonce dva páry. Byli to tažní koně, těžcí i lehcí. Nikdy jsem k nim nenašel vztah. Snad to bylo tím, že mne otec ( koňský fanda ) vysadil jako tříletého na hřbet tažného koně, který to nečekal, náhle mne shodil a otec mne nešikovně ( taky nepředvídaně ) zachytil a způsobil mi bolest ( tak to vysvětlovala později matka ). Koní jsem se bál a i když jsem s nimi od 15 let i jezdil, k srdci mi nepřirostli dodnes. Obě moje dcery i vnučka ( ta má jezdecké zkoušky a jakési oprávnění ) chodily do jezdeckých klubů. Starší dcera si vyhodila ruku v rameni a mladší zase nohu v koleni, po pádech.

Potěšilo mne na té bídě, že se nepotatily a koně mají rády dosud.

6 rucuk rucuk | E-mail | 14. prosince 2009 v 11:39 | Reagovat

5U nás je rodina Kyselých, která se chovem, výcvikem i závoděním s koňmi úspěšně zabývá. Také ve vedlejší obci bývají závody koní a v blízkém okolí se tímto krásným sportem zabývá dost zájemců. Kdo má zájem a samozřejmě i finanční zajištění, které lze  částečně nahradit i péčí o koně, ten má možnost.

7 rucuk rucuk | E-mail | 14. prosince 2009 v 11:43 | Reagovat

3-Ella- nevadí, že? Jsou to krásné obrázky a tak jsem chtěla umožnit vidět je více lidem, kteří milují koně. Zdravím.   Také se mi toho nahrnulo a toho času si to v klidu prohlédnout a případně přeposlat ty nejhezčí moc není.

8 caracola caracola | 14. prosince 2009 v 11:57 | Reagovat

Koně nádherně voní. Alespoň pro mně. Asi nějaký atavizmus.Záliba v koních mě ale jednou vytrestala. Byl jsem zvědavý jak se kůň ková a kočí ochotně souhlasil,abych mu držel  nohu. Zadní. Kůň zvedl ochotně nohu,já ji uchopil a kůň se opřel zadkem o moje záda.Zavlnily se mi nohy,kovář řval "Drž  to pořádně! " a kůň si hověl na mém hřbetě.Můžu říci,že je strašně těžkej.Teprve pak jsem se dozvěděl,že když to kůň dělá,je mu třeba trochu zkroutit nohu,aby dal pokoj.Ale po účinku zlá rada. Ale stejně jsem ty potvory nepřestal mít rád.

9 rucuk rucuk | E-mail | 14. prosince 2009 v 12:14 | Reagovat

8-caracolo- opět jste mě nezklamal- oběd mi bude chutnat lépe. Zdravím (:-))))))))

10 velká voda velká voda | E-mail | 14. prosince 2009 v 13:52 | Reagovat

Dědeček míval Bubika a Petara... A s Bubikem k nám před léty přivezl piáno z nádraží... To už ale nejsou moje vzpomínky, koně jsem už u dědy nezažila.

11 hejtman Šarovec hejtman Šarovec | 14. prosince 2009 v 14:36 | Reagovat

Dávám zapravdu tomuto rčení, Strávil jsem na koni mnoho času, jak v jezdeckém klubu, tak potom ve službě. A nic krásnějšího jsem nezažil, i když i toho ostatního bylo mnoho.

Jen snad ještě jednu vzpomínku na moje lásky: byl jsem kdysi dávno na zemědělské brigádě na Osoblažsku. Hospodář tam měl dva krásné tažné koně - Honzu a Mařku. To byla nádhera. Jenomže dokázali sníst i vejce, která jim tam slepice do žlábu snášely.

12 rucuk rucuk | E-mail | 14. prosince 2009 v 16:00 | Reagovat

11-hejtman Šárovec, tak to slyším (vlastně čtu) poprvé, že by koně ,,spásli" i vejce. I se skořápkou? Nebo ji vyplivli?:-))

13 hejtman Šarovec hejtman Šarovec | 14. prosince 2009 v 16:52 | Reagovat

12] rucuk,

Ne Růženko. Rozkousli je, vypili a skořápky nechali. Tak na to hospodář přišel....................

14 rucuk rucuk | E-mail | 14. prosince 2009 v 19:27 | Reagovat

13-hejtman Šarovec- klobouk dolů před těmi koníčky. Ona zvířata jsou poměrně vyčůraná skoro všechna.

15 Lin Lin | 14. prosince 2009 v 20:18 | Reagovat

Chovám ke koním stejnou posvátnou úctu jako vy, paní Růženko :-) Přenádherná zvířata.

A nevím, jaký je dnešní svět z jejich hřbetu. Jako malá jsem jezdila, ale nějak jsem to zapomněla :-)

Když už ráda koníky, nechám vám tu ukázku ze svého oblíbeného filmu Zaklínač koní, jednoho z nejhezčích, který jsem na toto téma viděla.

Zdravím :-)

http://www.youtube.com/watch?v=pE_zmEsedWg

16 rucuk rucuk | E-mail | 14. prosince 2009 v 21:15 | Reagovat

15-Lin, děkuji a vřele doporučuji také ostatním film zhlédnout.

17 Kunc Kunc | 14. prosince 2009 v 21:29 | Reagovat

Někdo tvrdí že nejlepší pohled na svět je z barové stoličky a obojí asi souvisí s výškou pohledu. Odborníci tvrdí, že nejprve bůh stvořil koně pak psa a teprve potom Adama? Asi na tom něco bude, protože tak ladně se umí pohybovat pouze kůň a potom možná žena. Teď to schytám.

18 rucuk rucuk | E-mail | 14. prosince 2009 v 21:56 | Reagovat

17-Kunc- Ani ne, protože málokterá dnešní žena chodí ladně. Sportovní boty, které nosí mladá děvčata nejsou dobré pro  získání ladné chůze, na podpatcích se chodí snad už jen do tanečních, na plesy či rauty,módní přehlídky. A ty starší ženy, které uměly ladně chodit v minišatech, nabíraných sukních, kostýmcích, na podpatcích- jsou už bohužel ve věku a stavu, kdy jsou rády pokud chodí normálně, v pohodlných botách, bez hůlky..O((

19 Ella Ella | E-mail | 14. prosince 2009 v 22:14 | Reagovat

7) Ruženko naopak, moc mě to těší a doufám, že pohled na klidný čtyřnohý majestát s vlající hřívou pomohl rozradostnit den, jako nedávno mě.  

Mám ke koňům zvláštní úctu. Můj tatínek byl koňák tělem i duší. Vyrůstala jsem ve společné "domácnosti" z řadou koní, byly vždy dva, nebo dvě. Ani si nepamatuju všechna jména, nejčastější byla Fuksa a Hnědka. Denně, už jako předškolák jsem vykydávala hnůj z chléva a nosila čistou podestýlku. Koně byli formanští, masivní kusy a dost jsem se jich bála. Bezdůvodně. Nikdy mi žádný ani nenaznačil, že by mi od nich něco hrozilo. Nikdy jsem na žádném neseděla. Ani nikdo jiný. Tatínek koně miloval, ale nikdy ho nezajímaly dostihy.

20 Zdeňka Zdeňka | 14. prosince 2009 v 23:00 | Reagovat

Modlitba koně

Mluv se mnou, můj pane,  neboť Tvůj hlas mi nahrazuje otěže.

Budeš-li ke mně laskavý, budu Ti sloužit s radostí

a najdeš místo v mém srdci.

Netrhej otěžemi, prosím, nesahej po biči, jdem-li kupředu.

Dej mi čas, abych pochopil Tvůj záměr.

Nebij mne, když Ti nerozumím.

Neměj mne za nepozorného, když nesplním Tvou vůli - možná,

že sedlo nebo podkovy nejsou v pořádku.

Neuvazuj mne příliš krátce a nestříhej mi ocas,

který je mou jedinou zbraní proti mouchám a komárům.

Až poznáš, že se mé dny krátí, až Ti již nebudu moci sloužit,

můj milovaný pane, nenech mne, prosím,

hladovět  a mrznout a neprodávej mne.

Buď tak dobrotivý a připrav mi rychlou, milosrdnou smrt

a Bůh se Ti odmění zde i na věčnosti.

Modlitba jezdce

Děkuji ti za tvou odvahu, s níž překonáváš všechny překážky

děkuji za radost, kterou mi přinášíš

a za tvou důvěru, se kterou kráčíš pod mým vedením

......................

Až zestárnu a nebudu stát lidem za pozdrav

já vím, můj Pane,

že koně mě nikdy nepřestanou vítat se stejnou láskou,

pohladím něžně jemné chřípí

a v jejich očích najdu celý svět.

-------------------------------------------------------------------------------

/Verzí je několik/.

21 Lin Lin | 15. prosince 2009 v 17:20 | Reagovat

to [20] Zdeňka :

Zdeňko, to je nádherný...

A pravda - koníci mají tak hebkou tlamku... jako samet. Vždycky jsem obdivovala, jak jemně si brali nějakou dobrotu. Něžně, opatrně...

22 honza+1 honza+1 | E-mail | 15. prosince 2009 v 17:26 | Reagovat

21) Lin :

To ale záleží , jak tu dobrotu v ruce držíte :o))

Taky umějí pořádně štípat :o))

23 Lin Lin | 15. prosince 2009 v 17:30 | Reagovat

Zdravím Zdeňku, Ellu i paní Růženku :-)

A mám příběh.

Dcera od dětství koně miluje. Opravdu od hodně malinka. Byly jí necelé dva a v Třeboni mi v nestřežené chvíli podlezla do koňského výběhu. Nic se jí nestalo a ten obrkůň (dostihový hřebec) se ani nehnul, když se mu motala pod nohama a snažila se ho krmit kytkama. Málem jsem strachy umřela a pán, který se o koně staral, byl docela v šoku. Že ten "prevít divokej" holce neublížil, protože jinak se k němu bojí do ohrady i on sám.

A když jí bylo asi pět, na výletě jsme zase narazili na dřevařského koníka v ohradě.  Děcka ho krmily a hladily si ho, ale ouha - koníkovi se zachtělo jít s náma. Fikaně si nadzvedával a posunoval klády u výběhu, až se mu podařilo odstranit tři z pěti. A to už jsem zavelela přidat silně do kroku, aby kůň s náma nešel až někam k vlaku. A holka bulela - že koníkovi utíkáme, když chce jít s náma. Říkala jsem jí, kam by ho asi v paneláku dala, že potřebuje svojí stáj. Měla hbitou odpověď, že by si ho dala do školky na zahradu a spal by v kočárkárně :-)))

24 Lin Lin | 15. prosince 2009 v 17:30 | Reagovat

to [22] honza+1 :

Já vím, Honzo...musím tu dobrotu podávat na dlani :-)

25 rucuk rucuk | E-mail | 15. prosince 2009 v 18:17 | Reagovat

23-Lin, to je dojemné. Slyšela jsem, že  koně se člověku vyhnou, pokud nejsou opravdu rozdráždění. A mě se podařilo podat kostku cukru jen menšímu poníkovi. Byli tu jednou nějací lidé a ti za úplatu vozili děti na hřišti na ponících. Dětem  se to líbilo.

26 rucuk rucuk | E-mail | 15. prosince 2009 v 18:20 | Reagovat

20-Zdeňka- Pěkné a výstižné, kéž by to tak lidé dodržovali. Pokud si zvíře člověka oblíbí, je to láska až za hrob, u člověka je to často proměnlivé.

27 Rybářová Rybářová | E-mail | 15. prosince 2009 v 18:41 | Reagovat

Kůń je opravdu nádherné a ušlechtilé zvíře a pohled na svět z jeho hřbetu je nádherný!!!

  Mám vnučku,které je 11let a koně miluje.

  Koně máme blízko v okolí,chodíme se na ně

   dívat,hladit i fotit. Také již byla dva krát na

   końském táboře,ze kterého nechtěla ani domů

28 rucuk rucuk | E-mail | 15. prosince 2009 v 18:46 | Reagovat

27-Rybářová- je pěkné, že má vnučka ráda koně. Kdo je má rád, nemůže být nikdy zlý. Jen ji v tom podporujte, Mě se tak líbí ta  diskuze. Téma jako by probouzelo u lidí jen ty dobré  pocity.

29 matka matka | 15. prosince 2009 v 20:00 | Reagovat
30 rucuk rucuk | E-mail | 15. prosince 2009 v 20:16 | Reagovat

29-matko, tak jsem k článku přidala toho pádícího koníka. Už byl u jiného článku, ale už tak dávno a je moc pěkný...

31 matka matka | 16. prosince 2009 v 19:17 | Reagovat

Ten můj odkaz nefunguje, byly tam písničky i nějaký ten obrázek.

Inu na koni jsem nikdy neseděla, ani na Pegasovi, či Jednorožci.

32 rucuk rucuk | E-mail | 16. prosince 2009 v 19:33 | Reagovat

31-matka :-)) vy si musíte něco přidat- zpestřit. Pegas by vám ,,uletěl", Jednorožec- už asi  také nikde není :-((Představa to je ale pěkná.

33 Blanka Ondrúšková Blanka Ondrúšková | E-mail | 16. prosince 2009 v 21:52 | Reagovat

Děkuju paní Růženko, za ten nápad s koňmi, hezky jsem si početla a zavzpomínala. Moje dcery se kolem koní motají celý život. Malá Marcela měla dva roky a my měli na hájence ty "tažný koně" takový větší "krendenciozní" měli kopyta větší jak to dítě hlavu. To jim ovšem nebránilo v tom, aby na něj uváza¨ly deku a k ohlávce šňúru na prádlo, ta velká tu malou vysadila, dovedla koně ke studni nebo  k ohradě vysápala se nahoru a už "jely". Když byly malé, nikdy jim kůň neublížil, a dodnes si ho obě přejí mít. Dokonce v Jeseníku, když bylo moc snéhu jezdily do školy a Míša se sám vrátil, moc dobře věděl, kam má jít do tepla. Taky v pátek, když měla přijet holka z intru v učení tak Míšan utekl z lesa domů i s kládou a čekal na dvoře přesně ve 3, protože věděl, že přijede, bude ho česat¨, kmit dobrotama a budou lítat venku a dělat blbiny.Dost jsem se někdy bála, ale nějak se nikdy nic zlého nestalo, asi mají fakt v tý velký hlavě mozek. Škoda, že z té doby nemám žádné fotky, tehdy na to nejak nebylo.Dnes má staší dcera 36 let a protože nemá děti a žije na chalupě, tak už zpracovává svého muže, aby přestavěl stodolu na maštal. Místo koně má zatím irského vlkodava, tak snad se jí splní ten životní sen a nějaké hříbě si sežene. Koně, psi i děti ji mají rádi, škoda, že nemůže mít svoje. Je to srdeční záležitost a více starostí než si člověk dovede předstävit, ale stojí to za to. Zdraví B.

34 rucuk rucuk | E-mail | 16. prosince 2009 v 22:22 | Reagovat

33-Blanko, zdravím vás. Úplně jste mě dojala svým vyprávěním. Zážitky s dětmi a zvířaty jsou většinou krásné. Věřím tomu, že kůň, pokud mu není nějak ubližováno sám od sebe nikomu neublíží. Přeji vaší  dceři, ať se jí sen splní. I bez dětí může mít život bohatý. Nakonec, pokud by dala domov dítěti osvojenému, dala by mu určitě více lásky než mnohá vlastní máma. To je již jejich  volba.

35 studentimonsterhigh studentimonsterhigh | Web | 28. listopadu 2012 v 19:56 | Reagovat

Ahojky ten poslední obrázek na pravo :-| Vypadá jako kdyby si dělali hříbátko 8-)  :-|

36 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. listopadu 2012 v 21:08 | Reagovat

[35]: Díváte se špatně, má obě nohy vedle toho koně, klusají a on jen víc vyskočil Syn to maloval, když mu bYlo 11 let, tak myslím, že je to moc hezké na ta jeho léta. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx