Sokolský zájezd lyžařský do Sobotína- z Věstníku Bezkydy-Jeseníky.

9. prosince 2009 v 21:28 | Ruža z Moravy |  Z historie života
Tentokrát na veselejší notu. Listovala jsem Věstníkem a narazila jsem na článek od p. Hrušáka (nevím, kdo to byl, ale uměl popsat práci turistů s dětmi takovým způsobem, že jsem neodolala a seznámím vás s tímto alespoň přeneseně, trochu zkráceně o detailní popis zimní krajiny.


věstník

Sokolský zájezd lyžařský do Sobotína.




Prázdninová péče v Olomouci zakoupila v Sobotíně 2 velké budovy bývalých německých oceláren a zařídila je jako ozdravovny pro děti.
V jedné bývají olomoucké děti jen o prázdninách, ale v druhé jsou po celý rok umístěny děti-sirotci a učni potřebující zotavení. A do této budovy pěkně a komfortně zařízené jsme se 25. 12.1930 nastěhovali. Byli jsme mile přijati p. správcem Melíškem i ostatním personálem.
Děti měly také radost, že nastane nějaká změna v jejich celkem jednotvárném, kasárenském životě.
Sobotín-chatka

Cvičná louka byla nalezena nedaleko od budovy a tam se všichni dali hned do pilné práce: začátečníci utloukali dráhu i své ,,pozadí", ti pokročilejší ,, mrskali" kristiánky a telemarky ( častěji ovšem teleprásky) a ti nejlepší hledali terén, kde by trochu rychleji rozehnali svá dřívka při sjezdu a své plíce i nespokojené srdce při výstupu.


Za nimi ovšem brzy tíhli všichni a pouštěli se odvážně dolů po srázné stráni, někdy na lyžích, jindy vedle nich nebo za nimi a někdy i nosem před nimi, dle toho, jak již zvládli umění rychlého vyrovnání rovnováhy a vrcholné umění lyžařské: správné užití zadní brzdy (lavorem nebo traktorem). A byly ty stráně brzy rozryty nebo oholeny od sněhu až na hroudy, neboť sněhu bylo trochu málo na tak ,,vážnou" práci.

Praděd a Ovčárna


běžkařská stopa

Druhého dne jedna skupina podnikla velký výlet přes Skřítek a Ovčárnu na Praděd. Vyšli však trochu pozdě (nechtělo se lenochům z teplých postelí), takže cestu z Pradědu ke Švýcárně konali již za soumraku a dále do Kout jeli až za tmy. Ale dojeli dobře.

Třetího dne jsme projeli stráně a údolí vzdálenější a našli jsme pěkná místa ke cvičení, srázné sjezdy lesními průseky i pěkné projížďky mlázím v oboře. Posledního dne pak vykonán velký výstup na Praděd přes Vernířovice, Františkovu myslivnu, Májovou horu, Vysokou Holi a Petrův kámen.
Za velké mlhy a mírné sněhové metelice jsme zorali svah nad Ovčárnou a po jednom se trousili k čaji do boudy. Na Pradědu ani nebylo možno se dlouho zdržeti , neboť se tam ,,všeci čerti ženili"
Sjezd přes Švýcárnu do Kout pak již šel lehce a rychle, nPradědeboť sněhu bylo všude dost a cesta úplně volná, jen v zatáčkách našimi ,,lavorníky" ucpaná.



Rychle uběhly ony pěkné 4 dny, ale litujeme, že nebylo více sněhu, neboť okolí Sobotína je překrásné, plno dlouhých strání s volnými i divokými sjezdy, krásné lesy, obory i volné svahy polí; a toho všeho, té volné lyžařiny, kde nejsme omezeni časem ani prostorem, toho jsme neužili.
Snad se nám to ještě letos podaří, že navštívíme Sobotín, napadne-li hodně sněhu.



A nyní stránka hospodářská: Prázdninová péče v Olomouci nás ochotně ve své ubytovně ubytovala a lacino stravovala:
-Snídaně (káva a chléb s máslem)
-oběd ( polévka, maso s příkrmem a někdy i moučník)
-masitá večeře s příkrmem a nocleh v krásných, světlých, čistých a teploučko vytopených ložnicích- to všechno za 14 Kč pro dorost a 20 Kč pro dospělé. A staral se o nás personál osady jako o své děti. Proto vřele doporučujeme našim lyžařům tuto osadu k pobytu nebo přenocování (4 Kč za postel).

Děti v osadě také si pochvalovaly naši přítomnost, neboť jsme jim po dva večery zahráli v české škole loutkové divadlo, kde se sešla skoro celá menšina sobotínská.
V ložnicích jsme je pak uspávali pěkným vyprávěním. A o polední přestávce všichni chlapci si vypůjčili naše lyže a proháněli se po okolí. Však mají slíbeno od ,,Sokola" několik párů starších lyží.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rucuk rucuk | E-mail | 9. prosince 2009 v 23:03 | Reagovat

Jsem trochu zklamaná reakcí muže na mé psaní tak ,,starých" záznamů. Prý to nikoho nemůže zajímat. Tak nevím, zatím ty předešlé vzpomínky z Věstníku byly navštěvovány dost a někoho to podle mne může zaujmout. Jak je  vidět lidé se moc nezměnili i přes těch skoro  80 let.

2 Dědek Dědek | E-mail | 10. prosince 2009 v 15:40 | Reagovat

Vzpomínky na zimní pobyt na horách jsou vždycky nádherné. Zvláště na  večery, kdy na chalupě ještě nebyl televizor a bavili jsme se sami !

3 rucuk rucuk | E-mail | 10. prosince 2009 v 19:14 | Reagovat

2-Dědek, zažila jsem na Ovčárně v březnu 1959 dva týdny zimní rekreace, já tedy jen sáňkování a procházky po sněhu s holkama, opalování v pokoji při otevřených oknech. Čtyři postele, my na nich v podprsenkách a kalhotkách, posunovaly jsme se pořád, až ta poslední ,,spadla" z postele . Celou dobu jsme si vykládaly vtipy a různé příhody. Večer se většinou ve společenské místnosti hrály hry, tanečky a podobně. Žolíky, kanastu. To sice   už  byla ještě televize , ale ne všude.

4 Jeník Jeník | 11. prosince 2009 v 10:15 | Reagovat

Je to vaše povídání o poměrech na tehdejších sportovních akcích na horách  docela zajímavé,zvláště,když si vybavím,jak jsem v těch končinách i já sportoval.Tyto trasy jsem také prošel v zimě a musím konstatovat,že to bylo vždy pro zdatné lyžaře.Prošel jsem je v padesátých a šedesátých letech a naposledy v osumdesátých letech minulého století.Ta padesátá a šedesátá léta byla cesta stejná jak je popisujete.V těch osumdesátých a zřejmě i dodnes je to již hodně jiné.Cesty jsou upravené sněhovými skutry,všude plno lyžařů asi jako na hřebenech Krkonoš.V těch padesátých letech jsem většinou úseky cesty mezi Sobotínem,Skřítkem a Ovčárnou většinou projížděl sám.Když bylo hezky,tak to byla jedna báseň,jedna nádhera.Když bylo škaredě,tak šlo o život.Jednou jsem tam dokonce takto vytáhl ženu,ale jen na úsek Skřítek-Jelení studánku.Chtěli jsme dojet až na Pradět a pak do Kout.Nebylo zrovna hezké počasí,šlo to,ale žena se tak fysicky vyčerpala,že jsme se museli vrátit.Prostě dál již nemohla.Nebyla doba mobilů,cesta zavátá,musel jsem ji prošlapávat sám,ale to jsem byl zvyklý,ale táhnout ještě dva batohy,dvoje lyže a neschpného lyžaře navíc to jsem již nemohl.Nakonec jsme byli rádi,že jsme dojeli zpět na Skřítek,kde jsme se občerstvili a následně zpět do Sobotína.Je to stále dolů a příjemnou lesní cestou,tak jsme dojeli dobře.Rád na tehdejší lyžování stále vzpomínám také,je jedno kde to bylo,jestli v Krkonoších,nebo na Šumavě,nebo v Moravských horách.Všude se mi líbilo a líbí dodnes,ale již nejsem takový "Jura".Škoda.

5 Jeník Jeník | 11. prosince 2009 v 10:17 | Reagovat

omluva - " Praděd"

6 rucuk rucuk | E-mail | 11. prosince 2009 v 10:51 | Reagovat

4-Jeník, je pravda, že lyžování dnes má docela jiné podmínky. Mně to nebylo dopřáno, prý je to namáhavé na plíce a  co kdyby.. Tak jsem byla ráda, že mohu alespoň bruslit a cvičit v tělocvičně a na hřišti, ale opravdu jen tak rekreačně.

Je pěkné, když lidé jdou všude, kde se jim líbí a nemusí být už tak silní- v přírodě je pěkně (pokud není ta oblast zrovna přeplněná).

7 Jeník Jeník | 11. prosince 2009 v 11:28 | Reagovat

paní rucuk - já již dnes také nelyžuji,mám to zakázáné od ortopeda.Tedy dovoleno s tím,že nesmím spadnout,že bych byl nechodící,to samé s kolem.Tak alespoň chodím a rád.S tou přeplněnou přírodou máte pravdu.Každoročně jsem trávil nějaký čas v Krkonoších,ale tam to nabralo takovou tendenci,že tam sama nejste nikde a nikdy.Klid v přírodě tam zmizel.Dokonce se jeden můj kamarád vyjádřil,že tam není ani kam zajít na záchod,když je zrovna potřeba.A to jste v lese.Protože je všude někdo a kouká se na vás.No on to řekl jadrněji,ale měl a má pravdu.Tam je ta příroda lidmi opravdu přesycena.Proto rád jezdím na Šumavu,tam je přeci jen volnějí,ale i jinde v naší vlasti.

8 Jeník Jeník | 11. prosince 2009 v 11:52 | Reagovat

Nedávno jsem se byl podívat na Ovčárně.Mají to doposud ještě vojáci.V minulosti byla tato chata pro veřejnost zcela nepřístupná.Což nebylo zrovna košér,když tam přijel náhodou ve slotě a vánici osamnělý lyžař po dlouhé cestě ve vánici po hřebenech ze Skřítku.Naštěstí tehdy dobře fungovaly chaty Kurzovní a Barborka.Na Pradědu bývala k disposici jen taková dřevěná otřískaná bouda,polepená térovým papírem.Ale čaj s rumem tam měli vždycky.Na rozhlednu se nesmělo.Nejdříve stará byla pořád v havarijním stavu a tak byla stále zavřená,později zase nová se pořád jakoby stavěla.Byl jsem nedávno na návštěvě u kamaráda v Karlové studánce a tak jsem toho využil a vydal se podívat nahoru,jak je to tam dnes.Ovčárna je funkční,krásně opravená a vybavená,stále ji mají vojáci,ale je přístupná nepřetržitě veřejnosti.Což je dobře.Chaty kolem Ovčárny jsou také přístupné pro občerstvení.Kursovní chata - hotel na hřebenech byla v té době uzavřená,protože se tam nějak pohádal majitel s "někým" a našli jej pak mrtvého.Snad se to již vyřešilo a funguje stále dále pro veřejnost.Uvnitř jsem proto nebyl.Barborka normálně funguje pořád stejně jak za stara,snad by to chtělo nějakou opravu,ale jídlo a nocleh tam jde pořád.Na Pradědu je rozhledna stále otevřena,když je hezky,tak funguje i vyhlídková plošina,na kterou se jezdí výtahem.Restaurace je funkční a je stále otevřená pocestným.Ceny mírné,což jsem se divil.Výrazněji tam je levněji než v Praze.Celkový dojem z oblasti vrcholu Pradědu a Petrových kamenů jsem měl velmi dobrý.Doporučuji každému to tam navštívit.Stojí to za to.A to nejsem zaměstnancem žádné cestovky,aby si někdo toto mé psaní nevykládal jako reklamu na hory.

9 rucuk rucuk | E-mail | 11. prosince 2009 v 15:21 | Reagovat

8-Jeník- Máte pravdu, že byla Ovčárna v té době vojenská, ale patřilo to Krajským a Okresním vojenským správám, takže se někdy uvolnilo místo i civilním zamětnancům. V tom roce jsem tam byla vlastně jako náhradnice- dělala jsem na voj.správě jen jeden rok po maturitě (už jsem někde o tom psala, proč) a někdo ze zaměstnankyň nemohl jet, tak do počtu na ten pokoj musela být děvčica. Jinak bych se tam sotva dostala. Režim tam byl poměrně přísný, svobodných mládenců pomálu, ale nám to nevadilo, bavily jsme se samy dobře. Jídlo dobré, alkohol jsem tehdy vůbec nepila, takže mi nechyběl, prostě rekreace.

10 rucuk rucuk | E-mail | 12. prosince 2009 v 16:32 | Reagovat

Milovníci lyžařského sportu, už se to rýsuje, sníh určitě bude.

11 Jeník Jeník | 13. prosince 2009 v 9:56 | Reagovat

Bede to chtít ale pomoci umělým zasněžováním,jinak je a bude asi sněhu málo.

12 Jeník Jeník | 13. prosince 2009 v 10:35 | Reagovat

mám jen dotaz,jestli jste náhodou neznala Jardu Štefla,pocházel z Prahy ze Žižkova,ale pracoval na vojenské správě a bydlel v Zábřehu na Moravě,jestli je to on.

13 rucuk rucuk | E-mail | 13. prosince 2009 v 21:31 | Reagovat

12-Jeník, dělala jsem s ním rok na OVS, byl civilní zaměstnanec a pak po přestěhování OVS do Šumperka (okres Zábřeh byl zrušen jako takový) tam jezdil dokonce i v důchodu na brigádu. Bohužel před pár lety zemřel. Znám jeho paní i dvě dcery dobře. Dělaly jsme spolu a dokonce jsme se občas navštěvovaly.Teď  se potkáváme na koncertech, či vernisážích.

14 Jana Jana | E-mail | 16. ledna 2015 v 17:09 | Reagovat

Tento rok jsme chtěli vyrazit před Vánoci, ale byla to bída, tak teď aspoň jsme byli minulý týden na víkend na Pradědu. Jinak doplním tip na další super skiareály http://www.topsleva.cz/aktuality/nejlepsi-skiarealy-v-jesenikach/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx