.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Příběh Zory - 12.

11. prosince 2009 v 21:42 | Ruža z Moravy |  Moje povídky


Zora se ani nenadála a malá Zuzi začala capat. Zora stále ještě nechtěla brát úvazek ve škole, přestože jí nabízeli, že by mohla učit jen několik hodin denně. Dokonce jí nabízela Iva, že by malou mohla dávat k nim, protože její synek je také ještě doma, ona do firmy chodí jen na kontroly, zda je vše v pořádku a navíc má pomocnici, která dovede děti pohlídat. Nebydlí tak daleko, malá by byla ve společnosti jiného dítěte a snáze by si pak zvykla později na školku.



Zora o tom začala uvažovat, navíc si při návštěvě kolegy Johna, který k nim chodil dost často, vymlouval se na to, že kolegyně nemají tolik času jako on, přiznala, že se jí už po učení a dětech stýská, také po občasných debatách s kolegy a kolegyněmi. Cítila se sama, byla mladá a pěkné chvilky s dítětem, nenahradily společnost muže. S Johnem si rozuměla již ve škole, byl milý, choval se hezky k Zuzičce, která se usmívala, když k nim přišel.
Na Martina Zora moc nemyslela, přestože jí takticky sdělil, jaké postavení a vyhlídky v tom svém ,,podařeném" manželství má. Jestli se náhodou nerozhodne sama Sofie pro změnu, on nemá naději něco měnit. Kvůli synovi , jehož nechce ztratit za žádnou cenu, žije se ženou ve volném manželství a je paradoxní, že tu volnost užívá hlavně žena, on o ni nestojí.

Zoře bylo Martina skoro líto, jeho syna Jeana už poznala, protože se Martinovi podařilo za ní a dcerkou jednou i se synem přijet. Jean byl milé, klidné dítě. Byl zřejmě zvyklý si sám hrát.
Byli oficiálně u kamaráda, kterého tam Martin opravdu měl a ten věděl, co říci, kdyby náhodou někdo z rodiny volal. Jean byl ještě dost malý, aby doma vyprávěl, kde byli. Později to bude asi horší. Martin se chtěl se Zorou aspoň trochu sblížit, ta mu ale nedovolila, kromě lehkého polibku žádné důvěrnosti. Nemá přece cenu se trápit, když jejich vztah nemá budoucnost.

Při jeho další návštěvě volala najednou Sofie Martinovi, aby co nejdříve přijel domů, protože se stalo neštěstí jejímu otci. Neřekla o co jde, ale její hlas zněl tak naléhavě, že se Martin rychle rozloučil se Zorkou a Zuzankou a odjel.

Po návratu našel ženu i tchyni uplakané. Jean pobíhal mezi nimi a natahoval moldánky také, když je viděl plakat. Sdělily mu, že tchán je v nemocnici, měl infarkt a nevypadá to dobře. Lékaři dělají co mohou, ale přidal se zápal plic. Čekají na zprávu, matka tam chtěla zůstat, ale řekli jí, že nemá smysl, aby někde čekala. U něho být nemůže.

Martin se snažil být oporou ženě i její matce, věnoval se hodně Jeanovi a navíc chodil učit do školy, kde byl jeho tchán ředitelem. Za jeho nepřítomnosti jej zastupoval Richard, asi o deset let starší než Martin, vdovec. Martin postřehl, že jeho žena se s tím pánem zřejmě dost dobře zná, viděl ji několikrát před školou s ním důvěrně mluvit . Připisoval to však nynější situaci, kdy se asi ptal na stav jejího otce, radil se s ní.

Koncem měsíce tchán zemřel. Pohřeb proběhl důstojně, rodina, známí i kolegové tchána ctili a měli ho rádi.
Martin zavolal Zoře, že nebude moci dost dlouho přijet, protože doma je ho nyní zapotřebí . Žena se nastěhovala k matce, vzala Jeana sebou a Martin má strach, aby se mu syn neodcizil. Chodí tedy téměř každý den za ním, bere ho na vycházky, aby nebyl v tom domě smutku, kde na něj nikdo neměl najednou moc času. Tedy hlavně odpoledne. Vdovu i její dceru navštěvoval často Richard a utěšoval je.

Toto však Martin Zoře neřekl, vlastně si to nechtěl připustit, že je opět, v tak krátké době, na druhé koleji. Budoucnost viděl jen ve svém synovi, případně i dceři, ale jak vyřešit nastálou situaci, nevěděl. Také čekal, kdy se doví žena, že nemá jen syna s ní, ale ještě dceru, která žije se svojí matkou v Anglii. Měl jí to říci hned, bude to čím dál více těžší. Pokud by se to dověděla od někoho jiného, její reakci si Martin nedovede představit.

Vzpomněl si přitom na Zoru a srovnával ji se svou ženou. Mohla dělat potíže, říci to jeho ženě, když ho tehdy hledala. Možná by to situaci vyřešilo, ale pro něho určitě ne dobře. O syna by pak určitě přišel. Tchán by nedovolil rozvod a pokud by sám případně odjel, nedovede si představit, jak by se vyřešil vztah se Zorou. Je sice hodná, ale hrdá a není si jistý, zda by ho přijala .



Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx