Petrovy svátky vánoční.

24. prosince 2009 v 0:45 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Uběhly už tři roky od smrti Petrovy ženy Mileny, ale on si stále nemohl zvyknout, že má jakýsi klid v době, kdy všichni běhali po obchodech a sháněli dárky i na poslední chvíli. Celé to bláznění ho nechávalo klidným, ale doma si připadal hrozně sám. V 66 letech, důchodce, docela zdravý, by mohl vzít i brigádu, ale říkal si, že nemají práci ani lidé mladší a může se tedy věnovat svým zálibám- čtení, vycházkám do přírody, jízdě na kole po okolí.



S Milenou měli poměrně velký byt, ale po její smrti ho přenechal synovi a přestěhoval se do jednopokojového bytu, který se uvolnil po sousedce, která odjela k dceři do ciziny a nemínila se již vrátit. Bylo to možná dobré v tom,že mu nepřipomínal odchod Mileny jako předešlý byt, kde každý kout nesl známky její pečlivé ruky.
Vzal si sebou jen nejnutnější věci, základní oblíbené kousky nábytku jako postel, křeslo, lampu a knihovnu, která mu zabrala skoro celou jednu kratší stěnu v pokoji. Naštěstí v předsíni byly skříně ve zdi, kam mohl uložit i šatstvo a do komody v pokoji prádlo. Ideální řešení.
Ostatní nábytek a vybavení kromě rádia a televize přenechal synovi. Ten to uvítal, protože byt rodičů měl možnost koupit do osobního vlastnictví a neměl prozatím na další výdaje.


V prvním roce po smrti ženy prožil Petr Vánoce i celé svátky až do Nového roku u dcery, která bydlela ve vedlejším městě. Trávil volné chvíle s vnoučaty, již odrostlejšími, ale zřejmě rodiči poučenými, že dědeček má velký smutek a musí ho rozptýlit. Snažili se všichni.
Dárky Petr vyřešil tak, že se vyptal na přání vnoučat a pak přispěl předem jejich rodičům na zakoupení dárků . Dospělým podle úmluvy nekupoval dárky, ale většinou věnoval něco z,, rodinných pokladů ", o čem věděl, co se komu líbilo při případných návštěvách v době, kdy manželka žila. Nebyly to maličkosti, ale vzácné knihy- encyklopedie, obrázky, většinou originály, poměrně cenné a dceři a snaše dokonce nějaký ten šperk po manželce.

V druhém roce ho pozval na svátky do rodiny syn. Měli dvouletého chlapečka a Petr si s ním hrál a vozil ho v kočárku v blízkém parku. Mladá paní mohla v klidu připravit vše potřebné. Bylo mu tam dobře. Druhý den přijela na návštěvu i dcera s mužem a tak zavzpomínali na maminku, zašli na hřbitov položit věneček a zapálit svíčku.

Letos nevěděl, jak to bude. Již v průběhu roku se dcera zmínila, že chtějí jet s přáteli na chalupu, děti pojedou s celou partou, sportovním oddílem na pobyt na horách. Počítala s tím, že by zase mohl táta jít k bratrovi. Nevěděla, že jeho žena chtěla trávit svátky se svými rodiči. Její otec měl mít kulaté narozeniny, tak se chtěli v té době všichni sejít. Co s tatínkem? Má zůstat sám? U rodičů bratrovy ženy bylo i tak ,,přecpáno", museli prý někteří návštěvníci jít spát do hotelu a na chatu k přátelům se to jaksi nehodilo brát tatínka sebou. Možná by ho to ani nebavilo mezi cizími lidmi.

Opatrně nanášeli své důvody tatínkovi a domlouvali se s ním, že by mu dcera napekla cukroví, udělala salát, syn by obstaral potřebné nákupy a poseděli by s ním dva dny před svátky. Petr s tím souhlasil, navíc jim řekl, že o jídlo se mu nemusí starat, je zvyklý si i uvařit, což dělal i v době, kdy žena byla nemocná a pak v průběhu roku pořád. Pokud by se mu nechtělo vařit, zajde si do restaurace. Dobře tam vaří a není tam draho. Bylo to vyřešeno. Jenže ze společného posezení před svátky sešlo, manžel dcery musel odjet, ona měla také něco v práci, tak se jen telefonicky omluvila a slíbila dovézt aspoň to cukroví. Neví ale, kdy se dostane z domu.

Den před Štědrým večerem zašel Petr jako obvykle na hřbitov, v duchu si popovídal se ženou. Jak běží čas, zůstává stále více a častěji sám. Kdyby neměl své oblíbené knihy, občas televizi a dlouhé procházky neví , co by bez ní a jejich občasného hašteření a povídání o všem možném , dělal. O Štědrém dni si připravil řízky z filé, uvařil pár brambor a rozmačkal je s máslem a trochou mléka na kaši. Chystal se za zvuků vánočního koncertu povečeřet.

Zazněl zvonek a na prahu se objevila dcera s taškou. ,,Táto, ty určitě nemáš bramborový salát a řízek z kapra." Vybalila misku ještě teplou s třemi řízky a druhou se salátem. Chlapům všechno připravila a zatím co se bavili, odjela za tátou, strávit s ním aspoň chvilku, povečeřet. Ani si moc její nepřítomnosti nevšimli. Povečeřeli spolu, popovídali si a dcera se rozloučila.

Krásnou šálu, kterou upletla během roku z měkké vlny Petr docela uvítal. Byl tak šťastný, že přijela, nevěděl, co by jí honem dal. Nějak na to všichni pozapoměli při přípravách odjezdu, takže zabalil krásnou konvici a šest čajových šálků s čínskými motivy a přes protesty je dceři dal. Na stole zůstal jen talíř s cukrovím a Petr si šťastně sedl do oblíbeného křesla , přivřel oči a zaposlouchal se do melodií v rádiu.

Před polednem druhý den se objevil syn. Dostal prý vynadáno od rodičů manželky, že nevzal tátu k nim sebou, tak ho ráno vzbudili a poslali pro něj. Místo se najde, další přijedou až druhý den. Uvítali ho všichni vřele a byl tam takový chaos, že Petr ve snaze něco pomoci, sehnal všechny přítomné děti a šel s nimi aspoň na hodinu před obědem ven.
Byl s nimi i pes Baryk, který radostně pobíhal kolem a tak Petra najednou napadlo, že by si mohl pořídit pejska. Mohl by s ním chodit na procházky, nebyl by sám. Zmínil se o tom synovi a ten řekl, že to nebude problém. Fenka rodičů čeká štěnata a tak by možná na jaře mohlo jedno být jeho. Svátky dopadly nad očekávání dobře a Petr se pak rád vracel do svého útulného bytu a v duchu se těšil na jaro, na nového kamaráda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Paolo Paolo | 24. prosince 2009 v 7:51 | Reagovat

Hezky jste ten vánoční příběh napsala a ještě lépe načasovala. Gratuluji.

2 jurasek jurasek | 24. prosince 2009 v 9:50 | Reagovat

Také se mi líbil a sjel sem ho celý.

Pěkné svátky.  Jurášek

3 Zuzka Zuzka | E-mail | 24. prosince 2009 v 10:13 | Reagovat

Krásný článek,slzička ukápla... přeji pohodový štedrý den a ještě krásnější Nový rok :-) Zuzka

4 caracola caracola | 24. prosince 2009 v 11:01 | Reagovat

Pěkné.Myslím,ale,že o Vánocích se staří obracejí více k minulosti než mladí a trocha soukromí jim nevadí.

5 matka matka | 24. prosince 2009 v 11:32 | Reagovat

Je dobře se neuzavírat.

Nu, hezké svátky všem :-)

6 pich pich | 24. prosince 2009 v 13:40 | Reagovat

přeji autorce i všem ostatním hezké Vánoce. Škoda jen, že se nám ztratil snížek. Mohlo to být ještě hezčí ...

7 Dědek Dědek | E-mail | 24. prosince 2009 v 15:51 | Reagovat

Přeji všem příjemné svátky a milá setkání s příbuznými a známými, hodně zdraví a také pár dárečků pro potěšení.

8 rucuk rucuk | E-mail | 24. prosince 2009 v 21:45 | Reagovat

Díky za přání pro všechny čtenáře. Snad tento článek ukázal, že každá rodinná situace se nakonec dá vyřešit a ty děti nejsou tak nevděčné a sobecké, jak to někdy vypadá. U nás to bylo krásné. Nejstarší syn přišel odpoledne, s prostředním jsme byli ve spojení průběžně a nejmladší se snoubenkou byli u nás na večeři-tedy spojili jsme ty naše večeře. Bylo to moc fajn a stejně jsme nakonec koukali na Popelku a připomínali si,kdy jsme ji a kolikrát viděli. No, sklidíme co zbylo na talířkách, budeme se těšit na setkání s celou rodinou v příštích dnech. Tak se všichni mějte hezky a hlavně ve zdraví přežijte celé svátky. Na shledanou (:-)) (Jurášku, ten váš úsměv se mi líbí a doufám, že vám to nevadí, že opisuji...?)

9 jurasek jurasek | 25. prosince 2009 v 12:54 | Reagovat

8 o tom ukradeném úsměvu píšete už po druhé-registruji to. No nemohu se vyjádřit,protože ho ve vašem příspěvku nikde nevidím a tak si jěště na vijádření počkám.Možná,až o tom budete psát po třetí,tak zanecháte i symbolickou stopu.

)):-c))))))))))))))))

10 rucuk rucuk | E-mail | 25. prosince 2009 v 16:33 | Reagovat

9-jurasek- vím, že jsem o tom psala, ale člověk nikdy neví, jestli si to zrovna přečtete Vy si tedy vymýšlíte grimasy.(:-)). Budu uvažovat a něco si také vymyslím. A nebudu už o tom psát, jo? Zdravím, je vidět, že Štědrý večer jste přežil.

11 Pavlína Pavlína | E-mail | 26. prosince 2009 v 11:07 | Reagovat

Nádherný příběh. Stáří nás čeká všechny, kdo ví, jak to bude...

Nestihla jsem Vám všem popřát, takže alespoň opožděně: Přeji všem krásné vánoce a nádherný Nový rok a hlavně hodně zdraví :), ostatní přijde samo :)

Musím se však pochlubit, 21.12. jsem šťastně vstoupila do babičkovského stavu. Narodil se mi krásný, zdravý Honzík, 3.580g, 53cm a byl to ten nejhezčí a nejcennější dárek k Ježíšku.

Přeji krásný den :)))

12 rucuk rucuk | E-mail | 26. prosince 2009 v 12:42 | Reagovat

11-Pavlína- děkujeme za přání a já vám gratuluji k té babičkovské roli. To se to bude rozmazlovat. Naši se divili, že mě děti poslouchají víc než je(tedy někdy a když byli malí-l vnuk, 3 vnučky od 2 synů) Bránila jsem se tím, že jsem je tak zabavila, aby neměli čas zlobit. Jsou to dodnes hodné děti, tak to není žádná moje zásluha. Já jsem je rozmazlovala, ostatní vychovávali. My jsme vlastně prateta, prastrýc od 24. 12. Neteři se narodil syn-Michal, 3,2O kg, 50 cm, takže trochu menší než ten váš vnouček. Stejně na její konstituci až dost. Mají už děvčátko, tak  syna přivítali. Zvláště švagr, má 3 vnučky a nyní vnuka na Štědrý den narozeného -večer. Tak buďte všichni zdrávi a gratuluji i rodičům vašeho vnoučka, ať prospívá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx