Novoroční překvapení.

31. prosince 2009 v 17:02 | Ruža z Moravy |  příběhy ze života lidí
Karlovy Vánoce byly ve znamení rozchodu s milovanou bytostí. Nejen s jednou, ale hned se dvěma.
Ale je nutno začít od začátku t. j. skoro čtyři roky zpět. Byl tehdy sám, dost dlouho po smrti ženy, která celé dva roky trpěla nevyléčitelnou chorobou a to se odrazilo i na jejich manželském životě. Jediný syn odešel z domova poměrně záhy , od svých 19 let cestoval s nějakou expedicí po světě a nevypadalo to, že by ho to přestalo hned tak bavit.



Karel měl sice radost z jeho samostatnosti, ale viděl ho vždy jen na pár dní a většinou byli spolu ve spojení spíše telefonickém. Syn Martin sice přijel na pohřeb maminky, ale od té doby ho Karel viděl pouze dvakrát. Cítil se ve svých 42 letech sám, zestárlý a ani spolupracovníci v bance, kde byl zaměstnán,l neměli příliš času na nějaké schůzky. Dělalo se tam poměrně často nepravidelně, měli t. zv.služby pro zákazníky, někdy i do večera. Poslední dobou to Karel vítal, nemusel být doma sám.

Jednou tam přišla něco vyřídit mladá žena, tak kolem třiceti let. Karel vzplanul jak pochodeň, jen se na ni podíval. Připomínala mu jeho ženu za mladých let, kdy se do ní zamiloval. Zjistil si nenápadně její jméno u kolegy, který ji obsluhoval. Nerad, ale nakonec mu kolega prozradil, že je také vdova, 35 let, bezdětná a zaměstnaná v realitní kanceláři. Vyřizovala tam za ni nějaké finanční záležitosti.

Po nějaké době se s ní Karel seznámil a svět se mu zase začal líbit, když mu Eva nakonec ,,padla" do náruče. Dokonce ji přemluvil záhy k tomu, aby se k němu nastěhovala. Se synem se seznámila při jedné z jeho návštěv a ten byl rád, že táta někoho má, není sám. Žili spolu pěkně, dokonce Eva otěhotněla a porodila mu dceru Andulku. Nabídl jí hned ze začátku, že by se mohli vzít a po narození dcery znovu, ale odmítla to s tím, že mu stačí dceru uznat a samozřejmě živit. Není třeba jejich vztah ,,kazit" nějakou svatbou. Mají se přece rádi a papír nic neřeší. Byla již jednou vdaná a než stačila mít děti, manžel měl nehodu, kterou nepřežil.

Ta zpráva přišla jako blesk. Eva se seznámila s mužem, zákazníkem realitní kanceláře, který tak dlouho kupoval nějakou nemovitost, až se do něj Eva zamilovala. Karla měla ráda, ale jak mu pár dní po Mikuláši řekla do očí, jen tak, jako hodného člověka, který ji milostně příliš nevzrušoval a byl vlastně pro ni tehdy východiskem ze samoty. Poutala ji k němu jen dcerka, která ho od malička zbožňovala.
Přemlouval ji, poukazoval na dítě, je na něj zvyklé, má je moc obě rád. Odpustí jí i tu nevěru, když u něj zůstanou. Neodpověděla, myslel, že si to ještě rozmýšlí.

Eva se rozhodla, že půjde za svým srdcem, jak říkala a dcerku si vezme samozřejmě sebou. Možná už děti nebude mít, Erich- ten její milý má už děti velké a o další moc nestojí. Na Andulku si určitě zvykne.
Před Štědrým večerem se rozloučila s Karlem jen tím, že mu na stole nechala dopis a odešla i s Andulkou, která se pořád na tátu vyptávala a chtěla na něj čekat. Hodila mu klíče od bytu do schránky. Karel dopis pro slzy skoro nedočetl.
Zhroutil se mu svět, hlavně kvůli dcerce. Co bude dělat? Nejsou manželé a nemůže ani péči o dítě vymáhat, když neví, kam Eva odjela.

Chodil jako ve snu, do práce nemusel, vybíral si mezi svátky dovolenou a těšil se, že bude se ženou i dcerkou trávit pěkné dny. Trávil čas chozením po místech, kam chodívali na procházky hlavně s Andulkou nebo díváním na televizi. Často nevěděl, na co se dívá.
Silvestr byl pro něj ještě smutnější než Vánoce. Pojedl trochu, vypil skoro celý litr vína a usnul ještě před půlnocí. Vzbudil ho rachot petard. Jen se přesunul do ložnice, nyní tak prázdné a snažil se znovu usnout. Jak bude dál žít. Zase tak sám jako po smrti ženy. Syn mu jen včera zavolal, popřál mu všechno dobré do dalšího roku a slíbil, že co nejdříve přijede zase domů na pár dní.
Ani mu neřekl, že je už zase sám.

Ráno ho probudilo dlouhé, netrpělivé zvonění. Kdo to může být? Hodil na sebe župan a šel otevřít. U dveří stála Eva, za ruku držela uplakanou Andulku, v druhé ruce měla cestovní tašku. Jen špitla: Můžeme dál? Samozřejmě.

Ukázalo se, že ta její láska neměla dlouhého trvání. Erich žádal, aby Andulku nechala otci, vzal by ji pouze samotnou. Peněz má prý dost, mohla by platit alimenty, ale dítě tu prostě nechce. Jeho cynismus Evě ukázal, co je za sobce a došlo jí celkem rychle, že zrovna tak by se mohl chovat k ní. Za těch pár dní, kdy neustále srovnávala chování Karla a jeho poznala ten rozdíl. Erichovi ani neřekla, kam jede, sebrala Andulku, která pořád chtěla za tatínkem, tašku s nejnutnějšími věcmi a vracely se tam, kde jim určitě bude dobře.

Karel sice měl i nadále obavy, aby se tato situace neopakovala, ale raději to nerozebíral. Spoléhal se na mateřskou lásku Evy k Andulce a na to, že už pro její dobro s ním zůstane. Měl ji stále rád a věřil, že ona jeho bude mít také ráda, i když ne tak bláznivě, jak si mnohá žena představuje, než ji život poučí.

Nový rok pro ně začal nadějně...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 caracola caracola | 31. prosince 2009 v 21:27 | Reagovat

Je to vítězství nadějě nad zkušeností. Ta dáma to nepochybně udělá znovu.

2 rucuk rucuk | E-mail | 1. ledna 2010 v 14:38 | Reagovat

Caracola, třeba se poučí a pozná, že je lépe mít člověka, který ji má rád, než jít za tím, kterému poslouží jen jako chvilková zábava.

3 Blanka Ondrúšková Blanka Ondrúšková | E-mail | 2. ledna 2010 v 23:17 | Reagovat

Takhle nás život "otlouká" a každý to zvládáme jinak. Já měla holky malý, když se ten můj za¨miloval do zubní lékařky /velmi hezké/ a oznámil mi přkládaje do kamen, že se mnou končí, ať si sbalím ty dvě a jdu si k našim. Bydleli jsme na hájovně on dělal téřaže s kočího, a ta paní se mínila k nám nastěhovat. Tak jsem nejdřív brečela, pak vzala pohrabáč a vystěhovala je oba. Zůstaly jsme s holkama na hájence ještě 10 let. Změnila jsem ihned práci, šla jsem z kanceláře dojit krávy s platem 4krát větším a holky si pobrečely a zvykly. Dnes je to 30 let a společně i s bývalým - tedy s jejich vlastním tatínkem - se tomu občeas i smějeme, ajký jsme byli mladí a blbí.Žijeme teď oba sami, holky jsou vdané a spokojené, trávíme společně narozeniny vnučky, atp... A taky nás to oba mrzí, že jsme to tehdy nepřekonali a zkazili jsme těm našim děvčatům kus dětství, protože pro ně je táta i máma moc důležitý, když jsou malé.Ale to je holt život.... někdy se vydaří někdy ...... B.

4 rucuk rucuk | E-mail | 4. ledna 2010 v 0:06 | Reagovat

3-Bůanka Ondrúšková- Možná se tomu teď smějete a divíte, ale zase zůstat spolu přes,,moc". Ten chlap, kterému odpustíte a třeba i nakonec se sám rozhodne, že zůstane má zřejmě pořád pocit nečeho nevyužitého, ztraceného a zůstane po tom pachuť. Při sebemenších rozporech si řeknete, měla jsem ho nechat jít a zase být sama s dětmi není také dobré. V pozdějších letech už je to zvyk a pohodlnost něco měnit. Možná proto si rozumíte, že jste spolu celý život nebyli a máte jiný náhled na minulé události.

5 rucuk rucuk | E-mail | 4. ledna 2010 v 0:07 | Reagovat

Omlouvám se za překlep- Blanka

6 GARGAMEL GARGAMEL | 8. ledna 2010 v 23:11 | Reagovat

JjÁ CHCI JEN DODAT,NÉ VŽDY JE CHLAP PACHOLEK,JÁ JSEM SE SNAŽIL A UŽ ZASE ZAČÍNÁM S OTÁZKOU-BYLO MI TO ZAPOTŘEBÍ ZASE NALETĚT.?PROTOŽE DŮVĚRY VEMĚ BYLO AŽ PŘESPŘÍLIŽ TAK JSEM BYL TAM KDE JSEM.jE TĚŽKÉ VĚŘIT,KDYŽ VÁS UŽ ASI PÁR ŽEN VYUŽIJE A PONÍŽÍ.ALE JEDNO MI ZŮSTALO -HUMOR NAVZDORY VŠEMU NEZDARU A TENMNE JEDINÝ NEZRADÍ.Gargamel....

7 rucuk rucuk | E-mail | 9. ledna 2010 v 15:50 | Reagovat

6-Gargamel- humor je důležitý, ale někdy je šibeniční, víme?

8 GARGAMEL GARGAMEL | 10. ledna 2010 v 15:05 | Reagovat

Sedmicko-rucuk,omlouvám se,trochu jsem si zase zafnukal a asi na cizím hrobě.Polepším se slibuji!!!G.Hubu mi zašít a je klid jak u Kurska po bitvě!!!!

9 rucuk rucuk | E-mail | 13. ledna 2010 v 17:18 | Reagovat

8-GARGAMEL- u jiných článků se také námět odkloní nebo se povídá o všem možném. Tím se netrapte, lidi si to přeberou. A ten humor, ať vám zůstane, je důležitý pro překonání trablů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx