Příběh Zory-9.

17. listopadu 2009 v 18:50 | Ruža z Moravy |  Moje povídky

Jak měsíce ubíhaly, Zora měla stále více starostí. Bydlela nyní v bytě, kde byly tři místnosti. Majitel z jednoho velkého bytu udělal dva. Ona si pronajala ten větší. Byl zajímavě upravený, zmodernizovaný.

Ve velkém pokoji byl kuchyňský kout, oddělený podlouhlým pultem . Pokoj si zařídila jako obytný po celý den, s možností spaní.

Postel byla vlastně vyšší, se spodním šuplíkem, kam se mohly ukládat lůžkoviny a zároveň mohl posloužit jako podklad pro matraci, takže vzniklo dvoulůžko. Praktický stolek, upravitelné výšky mohl posloužit i jako jídelní stůl, dvě čalouněné židle a jedno pružící, pohodlné křeslo. Na komodě byla televize, rádio, přehrávač. V pokoji byla ještě úzká knihovnička s vitrinkou , kde měla Zora většinou studijní materiály, oblíbené knihy a pár drobností, které jí připomínaly domov.

Menší pokoj zařídila jako ložnici s dětským pokojem. Nábytek jí zapůjčila Iva, vlastně velkou postel, postýlku pro dítě a odkládací stolek hned vedle, na přebalování dítěte. Jedna skříň na nejnutnější oblečení. Vše ostatní měla v další malé místnosti, která sloužila jako šatna, komora a byla hned vedle koupelny, WC a malá automatická pračka, v předsíňce před koupelnou.
Zora měla také slíbené nějaké oblečení na dítě. Iva byla zvyklá z domova věci po dětech nevyhazovat, takže mohla Zoře vypomoci.

Pořídila si notebook s připojením k internetu, aby se mohla spojit s domovem a přáteli až bude s dítětem doma. Na zařízení padly nejen její veškeré úspory, ale také jí něco zakoupila maminka, která za ní nedávno přijela. Zora byla překvapená, jak dobře reagovala na její situaci. Nečekala to a ujistila ji, že se bude snažit vychovávat své dítě co nejlépe a zároveň na své rodiče nezapomene, bude je navštěvovat hned , jak bude moci.
Maminka jí slíbila, že se uvolní a přijede k ní po porodu, na čas, pomoci s dítětem. Tatínek prý dělal, že mu to také nevadí, ale ptal se, jestli měla zapotřebí, aby tímto způsobem svoji kariéru pokazila. Už to, že Zora odjela do ciziny, mu bylo proti mysli, chtěl ji mít nablízku. Návštěvu v Anglii také přislíbil, ale nebude to prý tak hned.

Martin se Zoře neozýval často. Jen se vždy krátce zeptal, jak se jí daří, zda je vše v pořádku. Podle posledního rozhovoru poznala, že má asi nějaké starosti. Jeho žena porodila syna, jak jí krátce sdělil, ale musel na čas zůstat v nemocnici, má nějaké potíže se srdíčkem. Sofia je tam s ním.
Jednou se jí Martin zeptal, jestli ho uvede jako otce dítěte. Pokud by to neudělala, nemohl by ji podporovat finančně, aby to nebylo divné rodině. Zora z toho měla divný pocit. Proč to tak najednou Martina zajímá? Co jeho sliby?
S Ivou tuto eventualitu probíraly a nebyla si jistá, co je lepší. Dítě by mělo znát otce, ale pokud by se s ním nemohlo stýkat , nepůsobilo by to na něj určitě dobře.
Zeptala se ho, jestli to své ženě řekl. Zatím ne, až podle situace. Záleží také na tom, zda bude syn v pořádku, Sofia to těžce nese, že nemůže domů. Má také nějaké poporodní potíže.

Zora při jedné návštěvě Ivy, kdy již na ní bylo těhotenství dost vidět, potkala nečekaně Roberta. Udiveně na ni zíral, pozdravil ji. Ptal se, kdy se vdávala, když čeká dítě tak krátce po rozchodu s ním. Řekla mu, že otec dítěte je v cizině a svatbu ještě neměli. Zatvářil se pohoršeně a jak měl ve zvyku přímo řekl, že to by se u něho nemohlo stát. Určitě by se vzali dříve, než se dítě narodí. Dokonce to vypadalo, že trochu žárlí. Více mu Zora nevysvětlovala, co je mu nakonec po tom.

Věděla, že se nedávno ženil, Iva s manželem mu byli na svatbě a povyprávěla jí, jaká byla. Samozřejmě tradiční, velká, okázalá s mnoha hosty. Zeptala se ho, zda plánují rodinu a jak je spokojený v manželství. Mária je prý milá a dobrá žena, o dítěti zatím není řeč. Rozloučili se krátce podáním ruky.

Zora se cítila čím dál sama, ale začala se těšit na děťátko. Pro samé starosti si svůj stav neuvědomovala. Nechala si udělat ultrazvuk , aby věděla, co má očekávat. Nebylo to sice podstatné, co to bude, ale sdělení, že to bude dcera, jí udělalo radost. Budou dvě, bude se dceři věnovat.,

Jméno! Jaké jméno má dceři dát? Rozhodla se, že dá první, co ji napadne, až bude dceru po prvé vidět. Hlavně, ať je zdravá. Také byla zvědavá, jestli zavolá v té době Martin. Termín už znala a řekla mu ho. Teď je na něm, aby se ozval. Ona ho jako otce uvede, protože před svým dítětem nebude mít žádné tajnosti. Jen způsob, jak a kdy to dceři vysvětlí ještě neví.


Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Koshka Koshka | 18. listopadu 2009 v 0:29 | Reagovat

zboznuju Vase pribehy, nikdy se nemuzu dockat dalsiho. Je to mnohem lepsi nez nejaky Tak jde cas nebo VKV.

2 rucuk rucuk | E-mail | 18. listopadu 2009 v 13:33 | Reagovat

1-Koshka, to je asi legrace, ne? Tak obyčejné psaní bez bůhvíjakého napětí, jen běžné životní příběhy nemohou nikoho zaujmout. Je to jen pro ukrácení chvíle. Ale díky i za takovou vtipnou reakci :-)))

3 kloistr kloistr | 18. listopadu 2009 v 21:01 | Reagovat

Zajimave pocteni, ale mam par doplneni. Podle toho co jsem zatim poznal v Anglii, za tech par let co jsem tu, vam rikam, ze pracka v koupelne neni mozna. Ze dvou duvodu, nevesla by se tam a nebylo by ji kam zapojit. Pokud Anglani nemaji misto na samostatnou pradelnu, tak maji pracku v kuchyni, tak jako treba mycku na nadobi. Dalsi veci je, ze v CR se pokoje rozlisuji trochu jinak nez v Anglii. Kdyz se v CR rekne 3+1, tak je tim mineno tri mistnosti a kuchyn. Obvykle to jsou obyvak a dve loznice a kuchyn. V anglii by to same nazvali 2 bedrooms flat. Neboli dvouloznicovy byt. Dalsi veci je, ze pronajate byty jsou dost casto zarizeny, nebyva to pravidlem, ale je to caste.

4 rucuk rucuk | E-mail | 18. listopadu 2009 v 22:16 | Reagovat

3-kloistr, děkuji za přiblížení situace v Anglii. To rozdělení a zařízení bytu mám náhodou od známé, která tam má neteř a ta měla zřejmě to ,,štěstí", že si mohla zařídit zcela byt po svém. Ten rozdělený  větší byt nebyl zařízený, posbírala, co kde mohla. Ta pračka byla spíše v takové předsíňce před sprchovým koutem,  odděleným závěsem, vanu tam prý nemá.  Něco podobného jsem viděla i tady, ale u 1+kk.

Jen malou prosbu - neberte tu povídku na pokračování za dokumentární, trochu té fantazie  případně snad neškodí:-)))..

5 Koshka Koshka | 18. listopadu 2009 v 23:23 | Reagovat

mozna vtipne, ale je to pravda. Ono v tech serialech je porad neco a neco a nikdy to neni tak jak zivot doopravdy jde. Tolik zapletek co je v tech serialech je na obycejny zivot az prilis, porad tam nekdo prekvapuje necim novym a necekanym a ja uz jsem toho prekrmena. Zivot obycejnych lidi je prece jen blizsi a dava aspon smysl. Neni nad opravdove pribehy lidi a pri cteni mame kazdy svoji predstavivost jak kdo podle popisu vypada a zadne herecky zmalovane jako truhly, s prifouklimi prsy, ohaknute tou nejposlednejsi blaznivou modou.........prominte, takhle normalni zivot nechodi. Tak se mi nedivte. Asi jsem jina.

6 rucuk rucuk | E-mail | 19. listopadu 2009 v 15:47 | Reagovat

5-Koshka, máte pravdu v tom, že v seriálech je to opravdu přeplácané zápletkami, mafiánskými praktikami, příliš mnoho zapojených lidí , možná to odpovídá životu v některých skupinách lidí, ale obyčejný člověk se setká jen málokdy s takovou situací přeplněnou negacemi. Jsou i dobré chvíle v životě, ne? Ne vše dopadne jen dobře, ale i ne  jen zle. Pak tedy dík.

7 rucuk rucuk | E-mail | 19. listopadu 2009 v 17:44 | Reagovat

5-Koshka, připomněla jste mi, že jsem vždycky jen hleděla, jak jsou ty ženy upravené, když jsou třeba v posteli, chodí většinou i v chladném počasí v prádlových šatech - jen s ramínky- o vytvarovaných postavách nemluvě. To pak člověk nevěří ani ději, natož skutečnosti postav. To je ale vedlejší. Lidem se možná líbí  hezké tvářičky i těla, je lepší se dívat na hezčí stránku života než na syrovou skutečnost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx