Muži prý milují ,,potvory".

10. listopadu 2009 v 15:45 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Udržet vztah dá někdy dost práce (řekla bych, že vždycky). A kdo se nadře nejvíc? Přece hodná holka neboli vzorná žena, která všechno zvládne, ale ne vždy se dočká vděku. Ve vzhledu to není. Může být hezká, upravená, štíhlá. Doma má vždy navařeno, uklizeno, obstarané děti, ale je dost unavená večer, takže se častěji vyhýbá posteli s manželem.
Učila ji zřejmě maminka, vtloukala jí do hlavy:

úklid
V bytě musíš mít pořád uklizeno, jako bys čekala návštěvu
Není nad domácí stravu, neutrácej za zbytečnosti, dbej na svůj vzhled......
Co charakterizuje hodné holky:
-Přílišná horlivost vyhovět partnerovi.
-Předvádění schopností vzorné hospodyně.
-Maximální oddanost.
-Snaha o dokonalost.
-Častá nespokojenost.
-Pocity nesobeckosti.
-Absence rozvernosti, spontaneity (neboli je nudná, předvídatelná).
-Neschopnost vycítit vhodný čas k sexu.

Krásně vypsáno, že? Ale něco na tom bude. Neznáte ze svého okolí případy , že manžel opustil rodinu, kde se měl jako paša (tedy až na ty hurisky) a odešel k ženě, která nebyla ani tak hezká jako jeho žena, ani neměla nádherně uklizeno, navařeno, u které si nebyl jistý , co kdy udělá.
Když se jí nechce, tak nedělá, nepochlubí se tím, že umí vařit, ponechá si své záliby, ale pokud má náladu, je ta nejbáječnější, nejpřítulnější ženuška. Pro ni je nejdůležitější její spokojenost, protože pak bude spokojený i muž.

A tohle dokáže spíše potvora než hodná holka, která se přizpůsobuje , vnucuje a následně zprotiví. Marně pak vyžaduje projevy lásky ve stavu, kdy má partner chuť od ní spíše utéct.

Potvora říká věci na rovinu, i nepříjemné. Nechová se od samého začátku pokrytecky. Ani v té největší zamilovanosti nedělá věci, které by nebyla ochotná dělat i později. Dává tím najevo nezávislost a stává se vzácnou.
Podle citátu:,, Když jde stín za tebou, utíkáš před ním, když jde před tebou, utíkáš za ním."

Chlap je lovec, chce svoji kořist občas uhánět. Potvora mu tu možnost na rozdíl od hodné holky, která je stále po ruce, poskytne. S ní se nevytrácí kouzlo počáteční nejistoty. Nechá se obletovat a šetří s vyjadřováním projevů lásky. Ví, že by tím partnerovi zevšedněla. Nuda je zabiják vášně a bez ní to mezi partnery moc nefunguje.

Takže holky, muž není věšák, abychom se na něj věšely. Nemusíme mu být neustále k dispozici,
dejme prostor vzájemnému překvapení. Ať má šanci se předvést.

Tak tyto postřehy mě zaujaly v rozsáhlém článku ve Stylu, kde byl k nim popsán i příběh jedné ženy. Jen jsem vypsala stěžejní myšlenky, podstatně zkrátila text.

Podle zkušenosti a různých životních příběhů mohu klidně přisvědčit těmto názorům. Výjimky však potvrzují pravidla a existují muži, kteří jsou na pořádek zvyklí a taková ,,potvora" by byla zdrojem neustálých hádek.
Pak si vyberte! Hodně může napovědět prostředí, ze kterého žena či muž přichází do společného života a každá i každý by si měli , při vší zamilovanosti, tohoto všímat...

Pro lehké vyhledávání pro zájemce o:Aktualizace ankety o vítěze Super Star
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (131)
Zobrazit starší komentáře

101 jurasek jurasek | 22. listopadu 2009 v 23:34 | Reagovat

Já mám rád vůni kadidla a kapradí.Voňavé kapradí co si pamatuji z dětství jsem od té doby nepotkal a protože sem se vší vážností několikrát za život veřejně prohlásil,že bych chtěl ucítit vůni kapradí a potom zemřít tak už ho asi ani potkat nechci.Byla to božská vůně.Nic podobného jsem nikdy necítil.Máte někdo odvar z kapradiny? Možná bych to rysknul.

102 jurasek jurasek | 22. listopadu 2009 v 23:36 | Reagovat

101 pro 97

103 rucuk rucuk | E-mail | 23. listopadu 2009 v 10:27 | Reagovat

101-Jurášek, kapradinu nemám, ale jednu rostlinku, kterou mi kdysi prodala v květinářství paní jako,, odpuzující mouchy". Voní jako kostelní kadidlo, dokonce jsem ji musela nakonec dát na chodbu, nebylo to moc  příjemné doma. Dala jsem již známým několik ,,oplégrů", ostříhala ji a představte si, že začala letos (po kolika letech) kvést drobnými malými kvítky v trsu. Nevím, jak se jmenuje a dovedla jsem ji pojmenova, jen jako muchoodpuzovačku.  A to ta  paní říkala, že je to jednoletka.

104 Zdenka-matka Zdenka-matka | 24. listopadu 2009 v 18:00 | Reagovat
105 Zdenka-matka Zdenka-matka | 24. listopadu 2009 v 18:00 | Reagovat
106 Jurasek Jurasek | 24. listopadu 2009 v 20:36 | Reagovat

Matko tak sem tam byl -čumněl sem ale nic necítil,tak sem se chťááál vysnopliť ale ujál mi prst a tejďká mám čistý rypák posnoplenůůů klávesu a kapradinu stejnák nějdě čuť.

A šlo mi něják tak o ten nosovodní vjem ne o tén oční.

Ale tak nějak děkuji za snahu pomoci bližnímu svému.  )):-k

107 rucuk rucuk | E-mail | 24. listopadu 2009 v 21:12 | Reagovat

106-Jurášek- to chce fantazii O))))))

108 Zdenka-matka Zdenka-matka | 25. listopadu 2009 v 7:42 | Reagovat

106 Jurášek

Že Vy máte rýmičku. To nic, já taky, už druhý měsíc. To jsou jen prkotiny. :-)

109 Ella Ella | E-mail | 25. listopadu 2009 v 8:20 | Reagovat

Ruženko, zaťukejte u šéfů, zas Vám nefachčí kavárnička. Nejde ani Josefovi hospoda a pan Šupa má taky hlucho :-(((

Jinak Vás zdravím :-))))))))))))))))))))))

110 rucuk rucuk | E-mail | 25. listopadu 2009 v 20:25 | Reagovat

109-Ello- to byl problém, pořád něco vrtají- prý opravují. Jestli jim nevadí tak rozsáhlé diskuze. U mne ale zase tak do stovek nejdou, tak nevím proč. Nejhorší je, že člověku naruší třeba psaní. Nejsem zvyklá něco předem psát a většinou píši rovnou do článku a pak jen opravuji překlepy , slovosled a pod. Když to nejde uložit a ztratí se půl článku, je nutno začít znovu. A zase to píši trochu jinak. No někdy to ve mě bublá, i když jde o,, houby", že?

111 Ella Ella | E-mail | 25. listopadu 2009 v 22:49 | Reagovat

Ruženko, já su šikula v samomazání :-))))), někdy v cuku letu spísnu elaborát na A4, zásadně co na srdci to na jazyku :-)))), snažím se zpomalit mozek na úroveň chabých psacích možností ( dva prsty- kadence tak co literka to vteřinka :-)))) a pak si nedám pozor a pošlu kurzor místo na pokyn " poslat " na šipečku " zpět " a nechtějte slyšet, jak mluví v takové chvíli jinak jemná distinguovaná osoba :-))))), aj dlaždič by si zacpával uši a rýdý by byl studem jak pivoňka :-))))

112 rucuk rucuk | E-mail | 25. listopadu 2009 v 23:25 | Reagovat

111-Ella- a vy si snad myslíte, když něco zdrbnu že neřeknu do  pr....e? Už  si připadám teď jako Švejk, protože si vždy vzpomenu na něco, co na to navazuje: Jako děvče 17-18 jsem byla slušná (doma by za to lítaly facky). Jeden chlapec, který nás doprovázel při zpěvu s kamarádkou byl sice o rok mladší, ale mluvil no: ho--o, do pr-- ele , na denním pořádku. Odnaučovala jsem ho ta slova vytrvale , ale myslím neúspěšně. Místo hov.. měl říkat cihla, místo do prd... měl říkat -  domů! Schválně ten opičák říkal do pr..vlastně domů a pod. Byl asi zvyklý, no..

113 rucuk rucuk | E-mail | 25. listopadu 2009 v 23:26 | Reagovat

Jen dodatek, asi to někdy jinak nejde. Člověk si tak uleví a nejvíce, když je sám,že?

114 rucuk rucuk | E-mail | 28. listopadu 2009 v 20:25 | Reagovat

No, komentáře už ,,fachčí", ale asi není o čem mluvit. Všichni mají moc práce, k netu se dostanou málo (jako já dnes) a pak než to všechno ,,oběhnou" náměty dojdou... Tak přeji pěknou neděli.

Jo, pekla jsem z tvarohového těsta takové taštičky plněné strouhanými jablky  a už jsou skoro pryč.

Možná znáte: 1/4 kg měkkého tvarohu,1 Hera, 30 dkg hladké mouky- uhňácáme těsto a dáme na nějakou dobu do chladničky.

Oloupaná jablka nastrouháme na jemno, přidáme 1 vanilkový cukr, citronovou šťávu, trochu skořice a podle množství dvě až tři lžíce strouhanky, aby byla nádivka hustší. Připravíme si ještě rozšlehané vajíčko a mašlovačku (to pro nové kuchařinky).

( Zapneme troubu, zatím na 150°) Těsto  vyválíme nejlépe na nepřilnavém vále, abychom nemuseli na normální sypat moc mouky, na plát do čtverce nebo obdélníku a rádýlkem rozdělíme na obdélníky. Na ty dáváme kopeček nádivky a uděláme uzavřenou  taštičku. Okraje dobře stiskneme a v rozích je trochu rádýlkem nakrojíme- jako na kohoutí hřebeny. Klademe na plech a potřeme povrch rozšlehaným vejcem.

Pečeme do růžova. Upečené ihned po vytažení z trouby potřeme rumem s trochou vody a  případně pocukrujeme.

Moučník je málo sladký a je možno jej udělat pro diabetiky jen s jablky bez cukru.

Tenro recept jsem loni již dávala k dobru a mnozí jej znají i odjinud. Tak jen pro zpestření a protože mi chutnal :-)))

115 rucuk rucuk | E-mail | 1. prosince 2009 v 20:31 | Reagovat

Tak vás zvu do Kavárničky - už prosincové, kde si můžeme ve chvílích volna povídat o všem možném. Přestože z mé strany asi moc veselé nebude. Zítra je den, kdy bude vynesen ortel nad naší kočičkou- zda léčit nebo netrápit , bude-li ta nemoc nevyléčitelná, což je bohužel ještě dnes problém. Tuším, že letos moc veselé svátky mít nebudeme. No, hlavně, ať jsou naši blízcí zdraví, že?

116 rucuk rucuk | E-mail | 4. prosince 2009 v 14:52 | Reagovat

Tak jen pro informaci, nedopadlo to dobře. FIP nemoc neléčitelná v razantní podobě, museli jsme její trápení nechat ukončit, nejedla, nepila, už moc polykat ani stříkačkou nechtěla,otázka prý několika dní, umělého udržování a pak strastiplný konec. Škoda Žofinky 7 měs. kočičky . Chtěli  jsme ji zachránit, vychovat, nedopadlo to. Snad se její bratříček udrží. Zatím je plný života a mnohem větší než byla ona. Asi to  bylo tou nemocí, že pomaleji rostla.Moc nám všem chybí..

117 rucuk rucuk | E-mail | 7. prosince 2009 v 0:14 | Reagovat

Jak já bych chtěla být potvora! Mají se dobře. Nakonec však zase uvařím, vyperu, uklidím a tajně si představuji, jak jednou, jednou budu stávkovat: neuvařím (ať si jí co chce) nebudu vstávat, uklízet, umývat nádobí, seberu se a odejdu do prčic, aniž bych řekla kam, ať se diví..... No jo, ale kdy to udělám, nevím....

118 Zdenka-matka Zdenka-matka | 7. prosince 2009 v 12:31 | Reagovat

Já už se to naučila, občas z baráku vypadnout. Teda zatím bez toho, aniž by někdo nebyl informován, kdeže jsem.:-)

Dříve, dokud byly děti malé a jejich nemoci bylo třeba hlídat, to nešlo, dnes již ano. Dnes své nemoci již zvládnou sami (snad). A tak občas mohu jít "za svým". I já potřebuji "načerpat", jak říkávám :-)

119 rucuk rucuk | E-mail | 7. prosince 2009 v 18:45 | Reagovat

118-Zdenko, to máte dobré. Já zase čerpám z různých stran, mám takové aktivity, kdy si s lidmi pohovořím, tedy raději je vyslechnu. Všechny ty příběhy lidské, zajímavé. Párkrát je  vložím do svého povídání, když jsou poučné, mohou vypovědět o lidech a jejich osudech něco, co zaujme jiné lidi.

120 Zdenka-matka Zdenka-matka | 7. prosince 2009 v 19:48 | Reagovat

Inu ano, já mám také přátele na "různých stranách". Ale dost často jsem udělala tu chybu, že jejich problémy jsem jaksi "stáhla na sebe", jako bych toho svého neměla dost. Ale občas se zadaří a s některými lidmi se mohu z plna hrdla smát. Pamatujete na slet strig? V prosincové kavárničce je odkaz. :-)

121 rucuk rucuk | E-mail | 7. prosince 2009 v 20:44 | Reagovat

120-Zdenko, nedávno jsem na to narazila  a znovu četla. Jak té diskuze dovedli využít, že? Stejně to bylo zábavné. No, do tohoto tématu o potvorách by se to docela hodilo. Obyčejně takové ženy, které byly t.zv. potvroy- úspěšné, šikovné, chlapi na ně brali atd. byly obviněny z čarodějnictví. Lidem se nezdálo normální, když byla ženská žádaná, přitahovala chlapy. No, ještěže to už dnes není...

122 rucuk rucuk | E-mail | 7. prosince 2009 v 21:17 | Reagovat

Myslím to,, pálení čarodějnic"- našlo by se jich dost, že? V tom smyslu popisovaném..

123 Hanka Hanka | E-mail | 7. prosince 2009 v 21:46 | Reagovat

Hmm tedy jsem potvora. jojo.

:)) a líbí se mi to :D

124 Zdenka-matka Zdenka-matka | 7. prosince 2009 v 22:38 | Reagovat

121 rucuk

Je to tak. A ty ženy se mohly mezi ostatními chtít skrýt, ale stejně nezapadly, vždy něčím vynikly. Tak i má mladší dcera je "jiná", a ve škole jí to dávají najevo.

I já se snažím "krýt",  ale stejně mezi ostatní těžko "zapadám". Ale učím se mlčet. To je totiž jediná možnost. A jak psal kdesi Jurášek, jsem dost silná, abych byla "sama", bez blogů. Lépe odejít, než se ustýskat, podříct, v něčem o čem je třeba mlčet,... No, uvidím. :-)

125 rucuk rucuk | E-mail | 8. prosince 2009 v 14:32 | Reagovat

124-Zdenko, někdy ale pomůže sdělit bolest- aspoň náznakem, nemusí se vše odkrýt.

126 rucuk rucuk | E-mail | 8. prosince 2009 v 14:46 | Reagovat

Z jiného soudku. Mám pocit, že některé ženy jsou masochistky. Nemyslím teď, že milují tělesné utrpení, ale nechají se muži zcela ovládat. Příklad: mladá dívkla se zamilovala do muže- rozvedeného, sice poměrně zámožného, ale z počátečního gentlemana se vyklubal zakrátko sobecký macho. Má dost velkého psa, postavený dům, kde je dost práce, 18 letého pana syna, který doma nemusí nic dělat. Ona uvaří u své babičky maso pro psa, napečou buchty, zavolá svému milému, ať pro ni přijede, protože je to těžké a navíc prší. On odpoví, jo, prší, v autě je zima a mě se  nechce, dones to. Tak v dešti, obě ruce plné utíká přes půl města. Přitom- ona vstává denně do práce o 5 hod. vrací se odpoledne. On je většinou doma- pan podnikatel-ten den byl doma od rána.

Udělat to mně, je pes bez masa a pán bez buchet.... Takže jsem potvora, asi. Když dělám pro muže, musí aspoň něco dělat také. Která si to tak nezařídí,tak ať potom nenaříká. Ta mladá nenaříkala, rozčililo to její babičku, u které ten pán ztratil kredit.

127 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 9. prosince 2009 v 22:27 | Reagovat

117 rucuk

Já bych to nezkoušel. Do melounů a do lidí nikdo nevidí.

Co byste dělala, kdyby vyměnil zámek do bytu a dělal hluchého? Každý vztah má hranice, je vždy lepší je tušit, než pokusem a omylem ohmatat. Odprošování a smiřování je prý krásné, no jak pro koho. Nikdy jsem to nenechal dojít tak daleko, abych to mohl popsat z vlastní zkušenosti. Úcta a uznávání osobnosti v partnerském vztahu a zejména v manželství se mnohem více zhodnotí, než krajnosti.  T.zv. romantická láska vlastní "potvorám" vede až ke směšnosti. Byli zde kdysi manželé, co se třikrát vzali a třikrát rozvedli ( stále stejné osoby ) také si hrála na "potvoru".

128 rucuk rucuk | E-mail | 11. prosince 2009 v 18:27 | Reagovat

127-nar.soc. To si asi nehrála, to byli hloupí, když to zkoušeli víckrát. Nefunguje-li to jednou, brát se po druhé- to bych asi nedokázala. Na potvoru si žádná nehraje- tou buď je nebo není, případně se to naučí v průběhu let. Leckteré nic jiného nezbývá. Tím je myšlena žena, která myslí i na sebe nejen na muže a jak mu sloužit. Povahou může být hodná, chováním milá, ale prostě cílevědomá. Tak je to myšleno i v článku.

129 rucuk rucuk | E-mail | 12. prosince 2009 v 16:37 | Reagovat

127-nar.soc. A co bych udělala, kdyby vyměnil zámek  u dveří? Asi nic  razantního a nebo bych si pozvala zámečníka s tím, že jsem ztratila klíče, muž je momentálně pryč, aby mi to otevřel. Samozřejmě bych počkala, až muž odejde na delší dobu než 5 minut  s odpadky do kontejneru.:-)) A zrovna bych tam dala zámek nový- role vyměněny. No, to by byla legrace (:-)))

130 rucuk rucuk | E-mail | 12. prosince 2009 v 16:42 | Reagovat

My už se neusmiřujeme takovým tím, já už  budu hodný, hodná, ale chvíli se nemluví, pak se nějak ,,pozapomene" a služebně utrousíme nějaké slovo.  Když to začne muž- tu hádku- klidně a drze přijde za nějakou dobu a řekne : Já už se nezlobím... To už jsem ale psala tuto ,,metodu"  u jiného článku.  Reaguji,, jako" naštvaně: Ale já jo - a stejně se jede dál. Vždyť to nemá cenu se dlouho hádat, Rozvádět se stejně nebudeme, když už jsme to neudělali dříve, tak co?

131 veronika veronika | 21. ledna 2010 v 22:23 | Reagovat

stejne tu kazdy chcete dokazat ze jste jiny nez ostni tzn.lepsi,jinak se nehadate o milionů dusi co existuje,az budete znat vsechny pak mluvte,napred poznejte smy sebe.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx