Kam až sahá lidská obětavost.

4. listopadu 2009 v 21:34 | Ruža z Moravy |  příběhy ze života lidí
Příběh jedné rodiny, který píši, se skutečně stal. Před lety, kdy na nemoc, která rodinu postihla ještě nebyl účinný lék, který by ji alespoň zmírnil, oddálil konečné stadium nemoci jako je dnes.



Vzali se dva mladí lidé. Měli se rádi, to určitě. Narodil se jim syn, zdravý, bystrý, nadaný. Mladá paní se později necítila nějak dobře. Stalo se jí, že jednou na chvíli ztratila vědomí a brněla jí ruka. Po čase na to pozapomněla. Tehdy to manželovi ani neřekla. Až když se záchvat opakoval a muž byl náhodou doma, donutil ji jít k lékaři.
Ten jí doporučil, aby se šetřila, že to může být i srdeční slabost. Po vyšetření však toto vyloučil. Takže mozková příhoda?
Teprve pak si paní vzpomněla, že v její rodině měla babička roztroušenou sklerózu. Není to sice dědičná choroba , ale určitá genetická dispozice může být. Mívala záchvaty a později byla téměř pořád na lůžku, jak si paní uvědomila.
Záchvat se delší dobu neopakoval a mezitím paní přišla do jiného stavu. Porodila druhého syna. Dlouho se však netěšili, pohyboval se sice, měl se k světu, ale po prohlídce u lékaře jim sdělili, že má opožděný vývoj a pravděpodobně se to nedá změnit, jen dokonalou péčí, pokud možno v rodině, individuální.
Maminka zůstala doma, naštěstí bydleli ve školním bytě, kde muž vyučoval a zároveň byl ředitelem školy v menší obci. Žena sice vystudovala také pedagogické gymnázium, ale nakonec ve škole jen občas vypomáhala a zajištovala úklid. Péče o dítě jí zabírala stále více času, nakonec museli vzít na úklid školy paní, která jí občas vypomáhala i s dětmi. Nevím, jak to bylo s rodiči manželů, ale pravděpodobně prý bydleli daleko a jeden z nich už rodiče neměl, takže odtud pomoc nebyla.

Situace se uklidnila, ale paní začala být stále více unavená a netrvalo dlouho a psychická zátěž se podepsala na průběhu nemoci. Po několika záchvatech přestala ovládat jednu nohu, také ve tváři se změnila. Manžel se snažil ulehčit , stále více vykonával domácí práce, zapojil i staršího syna do drobných prací a případně pohlídání mladšího synka, který jediný situaci nechápal a byl doma spokojený. Jen bylo vidět stále více, že tím dítětem asi zůstane napořád.

Doktoři doporučovali dát synka do ústavu, aby ulehčili rodině, když je paní nemocná, ale manžel byl proti tomu a jak se nemoc paní zhoršovala, pečoval o ni s láskou a zároveň se staral o děti.
Je pravda, že se našli dobří lidé, kteří si ještě pamatovali, jak dobrý učitel jejich dětí byl a pomohli alespoň s nákupy, obědy jim nosili ze školní jídelny,s prádlem, s odvozem ženy k lékaři. Manželé žili z jednoho platu, až po zhoršení stavu manželky, když dostala invalidní důchod a manžel, který nemohl již pracovat na plný úvazek, dostal příspěvek jak na péči o dítě, tak i na manželku, se jejich situace zlepšila, ale na auto se nezmohli.

Nemoc ženy byla stále horší a následky záchvatů hrozivější. Nakonec jen ležela, naprosto bezmocná a manžel ji obsluhoval. Krmil, umýval, prostě všechno, co bylo třeba. Jen na tři týdny v roce manželku vzali do nemocnice, snad proto, aby se manžel zcela nezhroutil, aby si mohl oddechnout a snažili se jí tam pomoci.

Starší syn vystudoval vojenskou hudební akademii, byl výborný student, hudebník. K dovršení neštěstí rodiny ho jednou, když se vracel z vystoupení, srazilo auto. Rodičům zůstal syn, který byl na úrovni 6 letého dítěte.

Od počátku nemoci do konce manžela snad ani jednou nenapadlo, že by rodinu opustil. Jak se opravdu cítil, těžko říci. Co ho vedlo k tomu, aby ani dítě nedal do ústavu, když manželka po nesmírném utrpení nakonec zemřela, se nedovíme. Trvalo to prý dlouhých dvacet let . Jestli celý jejich manželský život nebo jen ta doba, kdy byla už žena nemocná také nevím. Jak a kde žil se synem potom, už mi známo není.

Chtěla jsem jen tímto říci, že si mnozí lidé málo váží jak zdraví, tak normálního rodinného života.
Kdo však, ruku na srdce , by měl tolik soucitu, lásky, síly, aby prožil život jen péčí o rodinu tak, jak tento muž? U ženy se to spíše předpokládá, ale nejen ona je zřejmě schopna oběti.


Doplněk k tématu:

Roztroušená skleroza je chronické onemocnění centrální nervové soustavy- obaly nervových vláken a později samotná vlákna jsou napadány zánětem, který se hojí jizvou a v jejím místě se tkáň mění v nefunční vazivo. To v pozdějším stadiu vede k neovladatelnosti svalů.

V současné době je k dispozici lék Interferon beta, který sice úplně nevyléčí tuto chorobu, ale mírní podstatně její průběh. Je však velmi drahý a stojí měs. 20000 Kč. S léčbou se proto začíná až ve stadiu, kdy má pacient 2 záchvaty ročně. Zajímavá je doba, kdy nejčastěji choroba propuká: mezi 20. - 40. rokem života a více jsou ohroženy ženy.
(Tuto informaci jsem čerpala na webových stránkách o zdraví.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zdenka-matka Zdenka-matka | 5. listopadu 2009 v 8:00 | Reagovat

Mám takového přítele.

Syna sice má částečně v ústavu, protože je již sám stár a chce mít jistotu, kdyby se s ním něco stalo, že o syna bude postaráno.

A tak nejméně 14 dnů v týdnu je chlapec doma.

Proč to ten pán dělá?

Kdyby nechal syna na pospas ústavu, bylo by to

...jako zabít ptáčka...

A to on, pokud žije a může, nikdy nedopustí, protože ten kluk cítí.

Nyní to má šanci další člověk s pěknýma kukadlama pochopit, protože sám také myslím pečuje.

2 Zdenka Ulmova Zdenka Ulmova | E-mail | 5. listopadu 2009 v 10:05 | Reagovat

Smutny pribeh pani Ruzenko, mate pravdu. Neustale kaframe na vsechno mozny, ale podstatne veci nam unikaji. Holt pocit stesti mame kazdy v hlave, jen si obcas pripomenout ty dulezite veci.

3 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 5. listopadu 2009 v 10:59 | Reagovat

Podobné situace se dějí stále. Neškolený člověk se v tom těžce orientuje. Přes všechny řeči o sociální péči, zůstává  jednotlivec převážně sám. Jsou nezaměstnaní, jsou lidé, kteří by placenou pomoc mohli poskytnout, ale to nelze. Potřebný nedostane pracovní sílu na pomoc. Leda od pečovatelské služby, která předpokládá dobré domácí zázemí. Jinak jen "ústav". Proč? Úřední šiml, chce vše kontolovat, ústav má rozpočet, ředitele, zaměstnance, auta. Na jednoho chovance jsou to měsíčně desetitisíce. Ale co by ministerstvo řídilo, jaké porady, směrnice a jiné administrativní zmatky by mohlo tvořit, kdyby si lidé za hotové pomohli sami? Dodnes straší v úřednických hlavách komunistický žvást o nepřiměřeném obohacení ošetřovatelky jednoho potřebného.

Kdo neměl bezmocného člověka v péči, nepochopí! Úřady už vůbec ne.

4 Zdenka-matka Zdenka-matka | 5. listopadu 2009 v 11:10 | Reagovat

Ještě doplněk ke komentáři č. 1

Ten pán pečuje rovněž o ženu - schizofreničku. Žádal o příspěvek. A co dostal? Kartu, kterou se může prokázat v hromadných dopravních prostředcích a na úradech, že si bude moci přednostně sednout anebo ve frontě všechny předběhnout. Že ta žena není třeba vůbec schopna autobusem jet, zvláště, když mají syna doma, tedy i s ním, nikoho nezajímá. Ale úředník má odškrtnuto.

5 rucuk rucuk | E-mail | 5. listopadu 2009 v 13:22 | Reagovat

3-nar.soc. Je pravda, že žádná suma nenahradí volnost a bezstarostnost, kterou by člověk měl, kdyby nemusel pečovat o nemocného. Pokud se stará pečlivě, je to úvazek na 24 hod. denně.   Není mnoho takových lidí, ale tady je ještě jeden pán, který má 80 let, manželku nechodící a ještě je zcela protivná, vymýšlí si. On musí být ,,svatý", že to s ní vydrží. To vím od jejich známé, on si nestěžuje nikdy.

6 V. z Vysočiny V. z Vysočiny | 5. listopadu 2009 v 13:31 | Reagovat

Paní Růženko, vite, že jste se právě dotkla druhé strany mince? Jedna věc je nemohoucím lidem pomáhat a druhá věc je pomoc přijímat. Moc dobře znám jaké to je, když místo poděkování se vám nemohoucí odvděčí jen peskováním a nadávkami. To pak máte chuť ho poslat někam a na všechno se vykašlat. Jedná li se o rodiče nebo prarodiče, je to smutné a velmi těžké.

7 Martina Martina | 5. listopadu 2009 v 14:20 | Reagovat

Je to těžké  a já  se při čtení rozbrečela...dokončila jsem studium na VŠ a ztratila kontakt s kamarádku kterou znám 9 let. Našla jsem si přítele a trávila vešketý  čas s ním,s člověkem kterého miluji, takže mi kamarádka pomalu přestala chybět...Přítele mne opustil, v tentýž  týden jsem se dozvěděla,že má kamarádka má taky RS v 25 letech :o(( docela těžký začátek  a průběh  se zatím nepozastavil...takže o jedno člověk příjde a o druhého pomalu přichází. Život je pomíjivý, není v něm spravedlnosti a nikdo nikdy neví o koho může přijít. Věřte, že teď prožívám  dvojnásobnou bolest a nevím , která je horší. Jestli ztráta partnera, nebo bezmoc kdy nemůžu pomoci kamarádce. Mimochodem, ona je strašně silná  a sama bych si přála mít její odvahu prát se s životem.

8 rucuk rucuk | E-mail | 5. listopadu 2009 v 14:21 | Reagovat

6-V.z Vysočiny, právě to také znám z vlastní zkušenosti. Člověk zcela odkázaný na pomoc, vymýšlí si, vyčítá, když se mu plně nevěnujete nebo hned nepřijdete pomoci . Zaměstnal by péči o sebe několik lidí. Jako by ztratil soudnost. Je zlé být nemocný, ale v tom případě je na místě pokora, dík za pomoc. Jedna ze sousedek, které jsem tak posloužila byla opravdu vděčná za každou chvilku, kterou jsem s ní strávila. Nemyslím materielně- nepřicházelo to v úvahu, byla to kamarádka, ale držely jsme se za ruce, dívaly na televizi a já jsem pořád ,,mlela a mlela o všem možném, aby nemohla naříkat, že je na obtíž, zbytečná atd.

Nakonec u tety jsem také tuto metodu používala  u další paní a  ta  nakonec přestala brblat a chtěla, abych se s ní bavila o všem možném a dokonce jsme se smály. Ta ale byla duševně velmi čilá, jen už špatně chodila a byla dost slabá (94) let.

9 rucuk rucuk | E-mail | 5. listopadu 2009 v 14:33 | Reagovat

7-Martino, doplnila jsem článek o informaci získanou z webu, i o léku, který je prý dost účinný a omezuje záchvaty na minimum. Hodně prý záleží u této nemoci na tom, v jakém prostředí člověk žije, na podpoře okolí, klidu. Ta paní byla určitě ovlivněna situací v rodině, postiženým dítětem a pak ztrátou zdravého dítěte, o pánovi ani nemluvím.  Ta kamarádka může žít ještě dlouho, ale jaký bude průběh života, to je ten kámen úrazu. Zeptejte se jí, zda jí dávají ten Interferon beta, u tak mladého člověka není škoda nákladů na léčbu. Hradí to snad pojišťovna. Navíc, možná vám starost o ni vytlačí smutek po příteli. Pokud vás zklamal, nelitujte, v manželství by to mohlo být horší. Není sám na světě, láska nepřichází v životě jen jednou... :-))))

10 V. z Vysočiny V. z Vysočiny | 5. listopadu 2009 v 14:37 | Reagovat

Martina - pohlazení na dálku Vám posílám Martinko :-)  RS má často nevyzpytatelný průběh, člověk nikdy neví...Většinou se střídají ataky s obdobím relativního klidu.Vliv má samozřejmě infekce, fyzická i psychická zátěž, stres.Možnosti léčby jsou teď taky širší. U každého je to jiné. Je to běh na dlouhou trať.S přítelem jste se rozešla, to se stává, kamarádku navštěvujte dle možností, bude to přínosné pro obě dvě. Přeji Vám i kamarádce hodně sil.

11 Martina Martina | 5. listopadu 2009 v 14:55 | Reagovat

Moc děkuji, maminka je farmaceut, takže nějaké informace mám,lidé s RS neustále přibývá  a nejhorší je, že čím dál častěji i mladší  ročníky (a to já jsem ještě"mladá") čím to je? Životním stylem??? Kamarádka má milující rodinu,ale patří mezi tylidi, kteří si nedopřejí klidu a neumí nikdy úplně vypnout.Je taková stále, jen ta rychlost se zpomalila. Ještě ji čekají státnice a jak se ukazuje, někteří profesoři jsou velice nepříjemní  a nechápaví,ba přímo sprostí i když  vůbec o člověku nic neví...kamarádak patří mezi lid, kteří  se perou  s životem  a s nezdary sami...nemá ráda pomoc jiných. takže se i nadále musím chovat jako by se nic nedělo. Obě jsme zaměstané  a tak zbývá jen vzájemná podpora po mailech a zprávách. Říkám si, jak můžu být ráda, že s cukrovkou a mírnou  depresí můžu žít v podstatě normální život bez omezení. A průběh  své nemoci ovlivňuji opravdu tím, jak se sama o  sebe starám a užívám léky, RS je v tomhle ohledu pěkná mrcha, někde schovaná, co příjde, když ji  člověk nečeká.

Spoustalidí  vokolí si  stále myslí, že RS, stejně jako cukrovka postihuje převážně staré lidi, je to neznalostí, dokud něco není přímo dotyčnému, nebo někomu z jeho blízkých nemají vůbec žádné ponětí a nemají ani zájem se něco dozvědět. Však proč se dovídat o něčem, co mi nehrozí....jak jsou bláhoví, vždyť nevíme dne ani hodiny, kdy to můžepotkat kohokoliv z nás, nebo z našich milovaných.

12 Zdenka-matka Zdenka-matka | 5. listopadu 2009 v 15:16 | Reagovat

Správně, nelitovat ! Já jsem spíše také Pierot, který potřebuje nakopnout, otočka, hop a skok, úsměv, hraji dál.

Ale vzájemná podpora je důležitá !

Lékaři dnes dokáží hodně ! Znám ženu, které se RS pozastavila.

Hodně štěstí !

13 rucuk rucuk | E-mail | 5. listopadu 2009 v 15:18 | Reagovat

11-Martino, mám pocit, že právě ti lidé, kteří něčím trpí, jako by chtěli život prožít naplno, nešetří se. Říkám to i švagrové, která celá léta trpí cukrovkou. Nejdříve jen užívala, teď si musí píchat 3x denně. Ona se vůbec nešetří, ale je fakt, že pokud by seděla sama doma, určitě by ji to deptalo více než když  ještě dělá. S kamarádkou právě musíte mluvit, jakoby nic nebylo, neměl by se s ní o tom nikdo raději bavit. Jen nenápadně jí ulevit ve starostech a práci. Přeji vám, držte se vy i kamarádka a v rámci možností si užívejte života..O)))

14 Přemysl Čech Přemysl Čech | E-mail | 5. listopadu 2009 v 15:52 | Reagovat

13 rucuk

On je falt, že člověk, který sám v sobě podlene zákeřné nemoci se připravuje o šanci nad ní zvítězit..

15 Teplik Teplik | 5. listopadu 2009 v 18:20 | Reagovat

no já si každý den snažím uvědomovat jaké máme štěstí ... jen ať to vydrží :-)

16 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 6. listopadu 2009 v 11:01 | Reagovat

Moje matka nevycházela v dobrém s mojí ženou a tak jsem byl fackovacím panákem ( dělal jsem si z toho vždy legraci ).

Jenže, když bylo matce 91 let, vyvinula se jí mozková ateroskleroza. Ošetřovali jsme ji a když nás poznala, vždy se zatvrdila. "Kdo to vařil? Moje žena! Tak to jíst nebudu". Nebo " je to oběd ze závodky! Blafy nejím". Rozřešil jsem to objednáním pečovatelské služby, které se buď neodvážila odporovat nebo působil dojem " cizího člověka". Nakonec pojala matka ošetřovatelku střídavě, jako sestru nebo dceru a podle toho se s ní bavila. Z druhé strany jsem instruoval ošetřovatelku drobnými epizodkami z matčina života, na které živě reagovala. Je pravdou, že ošetřovatelka se cítila divně, ale doktor to ocenil, jako vhodný druh psychické pomoci a to ošetřovatelku  uklidnilo. Trvalo to 5 měsíců.

17 rucuk rucuk | E-mail | 6. listopadu 2009 v 13:44 | Reagovat

16-nar.soc. To mám také vyzkoušené, že ode mne vzala ta kamarádka jídlo i prášky bez reptání, ale dceři totéž někdy odmítala. Ta druhá, co více reptala, si pak na pečovatelku nedovolila to, co ke mně, protože mě kdysi učila a považovala mě pořád za svou bývalou žačku, chtěla mě doučovat francouzštinu a pod. Já jsem k ní,, musela" být někdy drzá, to pak vyvalila oči, kárala mě a nakonec jsme se tomu musely smát. Stáří je různé, ale málo radostné.

18 rucuk rucuk | E-mail | 7. listopadu 2009 v 15:58 | Reagovat

Do třetice všeho dobrého.  Máme ve vedlejším vchodě souseda- vlastně na obě strany vždy jednoho, který svoji manželku neopustil ani když měla velké problémy. Měla jen normální sklerozu, nevěděla kolikrát s kým mluví, opakovala stejné věty. Nebyla schopná se o sebe postarat. Nechal upravit koupelnu- sprchový kout, zasklít lodžii, aby tam mohla sedávat, vodil ji občas na krátké procházky. V bytě měl krásně uklizeno. A to mu bylo  k 80 letům, když se to zhoršilo. Dcery daleko, zvaly ho k nim, ale přestože zůstal sám, zajistil si již předem pobyt v domově  důchodců, aby v případě, že se o sebe nebude moci postarat nnebyl nikde na obtíž. Zatím je čilý . Na opačné straně zemřela manželka na rakovinu a bylo to v posledních měsících její nemoci stejné. Oba ti pánové říkají, že jim manželka moc chybí a já jim věřím. Většina starších párů má strach, že zůstane jeden z nich sám. Vím to i podle toho, že ve mě dnes docela hrklo, když  muž spal déle než já, což není u nás obvyklé. Dotkla jsem se ho, abych zjistila, zda dýchá..Tak jsem si uvědomila, že opravdu nevíme ani dne ani hodiny...Nejen starší lidé jako my, ale i ostatní, že? Proto raději  O))))

19 jurasek jurasek | 7. listopadu 2009 v 23:50 | Reagovat

Kam až sahá lidská obětavost? Tak to já vím velice dobře ale nebudu Vás tím zatěžovat.

Zdenka-matka:tak sem se dočetl náhodou že vás vyrazila jedna osoba z blogu.Klídek klídek.Tak sem to tam pročítal a bylo to pro Kelišovou.(:o)).

Nechápu jak někdo může psát o sobě důvěrné věci(to já dělám taky) a potom se díví různým reakcím.(a to já nedělám)

20 rucuk rucuk | E-mail | 8. listopadu 2009 v 15:12 | Reagovat

19-jurasek- klidně povězte, každý příklad lidské obětavosti je dobrý. Není na škodu, vědět i o dobrotě lidí, nejen o zlobě a násilí.

21 jurasek jurasek | 8. listopadu 2009 v 15:25 | Reagovat

20) Ně Ně nic takovego něbudě a paní Rucuk ja sem Jurášek jak jistě víte ale nemohu to používat v nicku protože má diakritika toto jméno nesnáší a nebude snášeti ještě asi 5měsíců.Po té se vrátím ke svému krásnému jménu za které se nestydím.

Jurášek

22 rucuk rucuk | E-mail | 8. listopadu 2009 v 18:44 | Reagovat

21-Jurášek, dobře, nebudu vás nutiti. A budu používat vždy, když na můj blog zavítáte,  vaše jméno i  s diakritikou. Jméno máte  opravdu hezké, stydět se za něj opravdu nemusíte. Máme kovovou sošku přivezenou jako suvenýr z Anglie, sv. Jiří. Myslím, že jsem ji dokonce vyfotila do svého článku o suvenýrech a oblíbených věcech, které doma skladujeme.

23 rucuk rucuk | E-mail | 8. listopadu 2009 v 18:51 | Reagovat

Jo, bylo to v červnu t.r. v článku Věci prastaré a nejmilejší, ale je tam dost malý, takže podobu není vidět. To  jen tak pro zajímavost.O)))))))

24 Blanka Ondrúšková Blanka Ondrúšková | E-mail | 8. listopadu 2009 v 19:40 | Reagovat

Mám mladého kamaráda s RS. Býval to vitální dvoumetrový chlap, hodný manžel, tramp, kytarista /hrál na 12-str.kytaru a asi v 35 se u něj projevila RS. jeho žena se s ím rozvedla, své dvě děti myslím vidí málo, žije ve spec. domově s peč,službou. No žije, jak se to vezme, že ? Jediné co mu zůstalo jsou kamarádi z vandrů - a že se známe už hodně let. Dnes je na vozíku s ovládáním, auto má na řízení volantem, ale je to hrůza se dívat na to jak s člověkem tedy s jeho tělěs.schránkou taková potvora zamete. Ale on je Kenny velký bojovník, tak snad ještě příští rok.... A aby toho nebylo dost, pracuji v trafice s Věrkou 40 let, žije sama se synem  s RS v začátcích. Je veselá, statečná a my co ji známe máme strach co bude s ní dál. Ono "to" fakt nenápadně, ale pokračuje. Nic veselého, že ? Holt takový je život. Já překousala rakovinu a hodlám tu strašit co nejdéle i když jak píšete stáří není nic moc, když se ráno probudím celá bolavá, no tak vím že žiju. Až mne nic bolet nebude tak to asi už.....  Zdraví srdečně B.

25 rucuk rucuk | E-mail | 8. listopadu 2009 v 20:45 | Reagovat

24-Blanka Ondrúšková- Tak vidíte, muž se obětoval a žena to nedokázala. Jak vychová asi ty děti? Jen aby jí to neoplatily a nenechaly ji klidně samotnou. Copak se jim po tátovi nestýská? Vždyť je neopustil, nemůže za nemoc. Držím palce kolegyni Věrce, pomáháte jí určitě jak můžete. Také zdravím :-))))

26 jurasek jurasek | 8. listopadu 2009 v 20:48 | Reagovat

23) Před dvěma lety jsem od bratra dostal ze Skotska skotskou Whisky( jak jinak že?) a ta se jmenuje JURA.Bráchu jsem ještě neviděl a JURU jsem ještě neotevřel.Přeji dobrou noc.

27 Ella Ella | E-mail | 8. listopadu 2009 v 21:04 | Reagovat

19)

Jurášku, četl jste " článek " pana Jiřího B " Proč nemá normální žena po čtyřicítce dítě a manžela?" Jestli jste to nečetl, včetně komentářů pod článkem, proč cítíte podřebu se tak kriticky vymezovat k článku, který byl reakcí. Diskusi pod článkem autorka pouze ukončila, nestornovala jej jako pan Jiří B.. No a jestli jste nestihnul onen článek přečíst a  rád by jste byl v obraze, tak až zas budete mít v provozu Vaši e-m.adresu, můžu Vám toho velmi velký kus poslat.

Jinak Vás zdravím, jestli přijímáte pozdravy a :-)))) od vlezdoprdelníků. jsem jedním z nich :-)))

28 rucuk rucuk | E-mail | 8. listopadu 2009 v 21:04 | Reagovat

26-Jurášku, kdy ji otevřete? Při nějakém výročí, či vzácném hostu? Také přeji dobrou noc :-)))))

29 Zdenka-matka Zdenka-matka | 8. listopadu 2009 v 21:36 | Reagovat

19 Jurášek

Libo-li pohádku o obětavosti mladé dívčiny?

Když ptáčka chytají,

pěkně mu zpívají,

Jakmile je v kleci,

nafouknou ho přeci.

Ptáčku, jarabáčku,

drozde maličký

načechrej si peříčka,

ať vyniknou tvá ...

...už jsem se bála, že nebude veršík :-)

No tak jo.

Chytli ptáka velkýho,

chytli ptáka dravýho,

Tluče sebou o mříže,

zobákem se ohání,

drápy rány dávají.

Svobodu,

vraťte mi svobodu.

Myši, holubi,

nic nechci jíst,

nic nebudu pít

já chci svobodu.

Krásná dívka přichází.

nese s sebou

co to je,

kouř z toho vychází.

Ke kleci se dívka blíží.

Foukne jednou do ohně,

foukne podruhé,

dým dravci rovnou do očí.

Brání se, ale kouř je silnější.

Znaven je,

dým ho uspává,

za chvíli téměř usíná,

nepatrně vnímá dívčinu.

Dívka v dlaních pero veliké,

pohladí jím peří křídel raněných.

pokračování příště?

Když tak vymazat.

30 rucuk rucuk | E-mail | 8. listopadu 2009 v 22:09 | Reagovat

29-Zdenka, proč vymazat. Básničky nevadí, zpestřují komentáře. Vítám vás. Jen je to takové smutnější. Znáte i optimističtější? Nebo to bude mít pokračování?Pustí toho ptáka na svobodu?Zdravím vás:-)))

31 jurasek jurasek | E-mail | 8. listopadu 2009 v 22:19 | Reagovat

Zdenka matka:vymazat? Jednak to  neumím a bylo by to škoda.takže příště!!!(:-))

Rucuk:Nevím.Asi ji vychlastá někdo po mém bití.

Ella:BOHUŽEL nečetl. Nemám tak velikou potřebu se vyjadřovat,v tom smyslu,že bych to bez vyjádření nepřežil.Pouze mně mrzelo,že jsem se hodinu prokousával dnes vašim blogem a na závěr byl uzavřen.Kdyby bylo na začátku zřejmé že se nebudu moci vyjádřit tak bych to jenom přeletěl nebo nečetl vůbec.Takhle jsem za blba ale to nevadí a pozdravy od vlezdoprdelistů samozřejmně přijímám,akorát je nemusím.Friday 13 nemohu najít.Je fuč.

Možná ho už na váš popud vymazali ale v jejich komentáři v podstatě psali(ta dáma) že se vám tak moc neukřivdilo takže nejsem v Obraze kdo hysterčí.Jinak já se zde nechodím rozčilovat ale pobavit a kdyby jste to tak také vzala možná že by byl svět veselejší i pro vás. Přeji krásný nový týden. Jurášek

32 rucuk rucuk | E-mail | 8. listopadu 2009 v 22:32 | Reagovat

31-Jurášku, slibuji, že už vás nebudu pozdravovat, ten název vlezdoprdelista se mi vůbec nelíbí. Snad si nemyslíte, že každý, kdo se snaží být na lidi vlídný, že se jim,, chce vnutit?" Už jste si mohl všimnout, že občas lidé i zaremcají, když je někdo neomalený. No vidíte, zase se obouvám do něčeho, co se týká někoho jiného. Jen se snažím, abyste se tu mohl opravdu bavit a ne rozčilovat. Pište po svém, nikdo vám nebrání.

33 Zdenka-matka Zdenka-matka | 8. listopadu 2009 v 22:47 | Reagovat

30 rucuk

31 jurasek

Je to dost dlouhé povídání, napsané mnou jednoho dne zde:

http://ivana.blogy.novinky.cz/0901/proc-se-nafukuji-ptaci#komentare

mezi komentáři 54 - 63

Chcete-li, můžete dočíst tam, nebo přepíši i sem. Na ten blog ovšem již básničky psát nechodím :-(

Potřebuji partnera, ... abych básně mohla psát.

34 jurasek jurasek | E-mail | 8. listopadu 2009 v 23:26 | Reagovat

Momentálně nebudu nikoho jmenovat ale fascinuje mně jak se dobrovolně pasujete do pozice vlezdoprdelistů-Tečka.

Já jsem Vás ani Vás nejmenoval a tak mně do vašeho dalšího uměle vytvořeného problému netahejte.Vlezdoprdelista je dle mého názoru krásné české slovo-Já ho mám rád.Vystihuje dle mého soudu asi tak 50% naši dospělé populace.Naproti tomu stojí malá část lidí ,kteří možná nemají pravdu ale alespoň se nebojí jít proti proudu a sem tam dostanou facku což se ve stádu cvičených opiček asi nestane ale tak to je.MÁME SVÉ NÁZORY A VY VĚTŠINA NÁS NECHEJTE ŽÍT.A POKUD ŘÍKÁTE ŽE SI MŮŽEM ŽÍT PO SVÉM TAK NÁM NEKECEJTE DO TOHO JAK MÁME ŽÍT.Nemáte právo jako většina nás jako menšinu mentorovat.Ten článek co se tu o něm mezi řádky pořád píše jsem nečetl a nemohu jej nalézt.Ať tam psal Frydaj cokoli je to jeho názor a jako takový ve vztahu k jeho osobě je třeba jej respektovat.Již jsem to psal na jednom končícím blogu.Vy inteligenti bez nás plebejců nejste nic.A na opak.A s tím vlezdoprdelistou je to tak Mají stejné názory ,nevybočují z řady aby blbě nevypadaly kývou hlavinkama vždy jenom nahoru a dolů.Názorný příklad:Jozef zrušil blog : Vlezdo......prosili spílali radili přemlouvali -Hovno zmohli a přežili. A vo tom to je.a vy mně můžete klidně příště pozdravit protože vo hovno jde a alespoň to vypadá když ne dobře tak normálně.A já Vás klidně pozdravím a popřeji Vám krásnou noc protože já jsem normální odpad a přišel jsem se pobavit a ne se rozčilovat nebo nedej bože řešit ňákej celoblogový-světový problém.Lidičky to chce nadhled.Jsem i Váš. Jurášek:

35 jurasek jurasek | 9. listopadu 2009 v 0:11 | Reagovat

Teď sem se vrátil znovu z té stoky a jeden váš příspěvek je jako jeden z posledních zní.Všichni chlapi myslí jen na .......a žrádlo.Není to doslovná citace ale pravdivá.Jsem chlap a váš výrok mně urazil.Starám se o cizí děti a slepou matku.Nevím jakým právem se o mužích takto vyjadřujete,když já jsem také muž.a odteď vás již nebudu zdravit,protože se mi vaše názory a výroky o mužích nelíbí.Apropó ani některé ženy mi nesahají po kotníky.Která z ukřivděných se dobrovolně stará o cizí děti.

Tak takhle vypadá ta vaše demagogie.teď se můžete zamyslet a svobodně rozhodnout kam,s kým ,koho ,o kom,kdo za to stojí.Já nemám problém-vy ano.

36 jurasek jurasek | 9. listopadu 2009 v 0:15 | Reagovat

Zdenka matka:byl jsem tam  do půlnoci a vše jsem strávil bez újmy.Jurášek

37 jurasek jurasek | 9. listopadu 2009 v 9:55 | Reagovat

Dobré ráno .

38 Zdenka-matka Zdenka-matka | 9. listopadu 2009 v 10:06 | Reagovat

jurasek

A tak to bylo také psáno, aby to nikomu újmu nezpůsobilo.

Dobrý den :-)

39 jurasek jurasek | 9. listopadu 2009 v 10:14 | Reagovat

34  patří dámám 27a 32      35 patří samozřejmně k 32

Také zdravím matičko.Též u Vás chčije a chčije?

40 jurasek jurasek | 9. listopadu 2009 v 10:15 | Reagovat

K vyprášení kožichu se dostavím až večer. A nešetřete mně.

41 rested rested | 9. listopadu 2009 v 12:56 | Reagovat

[34] jurasek

Co tě tak rozohnilo chlapáku?

Názory máš fakt dobrý,to teda jo.Na to bych si s Tebou připil.

42 jurasek jurasek | 9. listopadu 2009 v 13:31 | Reagovat

Jiřík: Nejsem rozohněn ani nasraný pouze hájím zájmy a práva menšiny.

Jdu proti proudu.

Chápeš?

Kam patříš ty se tě nebudu ptát.Jáááá Ne.

43 rucuk rucuk | E-mail | 9. listopadu 2009 v 14:51 | Reagovat

35-Jurášku, mrzí mě, že nadsázku a ironii, které jsem uvedla v onom komentáři- kdesi v té stoce- berete jako osobní urážku. Kdybych brala muže tak jak je uvedeno, nebyla bych tak dlouho vdaná. Už jsem vám někdy psala , jak je to od vás dobré, že se staráte o matku, dost si všímám, kdo co píše a mám na podobné poznámky docela dobrou paměť. Proč se degradujete mezi jakousi ,,spodinu"? Co to je? To by měla být snad ta vrstva, která vlastním přičiněním nemá kde žít, povaleči, opilci a pod. A to jsou i ženy- některé. A určitě nepíší na blogyO)))

Osobně mi je jedno, kdo čím byl či je, zajímají mě jen jeho názory a klidně mohou být odlišné od mých. Možná jste si všiml, že i do mých,, duševních kvalit a schopností" se leckdo obul, urážel mě a zatím jsem z blogu neutekla. Jedu po svém a co kdo píše je jeho věc.

44 rucuk rucuk | E-mail | 9. listopadu 2009 v 15:05 | Reagovat

35-Ještě jednou, přečtěte si znovu ty dvě větičky pod č.72 komentáře- mělo to vyznít ,,vtipně" a udivuje mě, že zrovna vy, takový ,,přímý chlap" to vzal jako osobní urážku. Vaše volba,omlouvat se nemám za co.

45 jurasek jurasek | 9. listopadu 2009 v 15:16 | Reagovat

Rucuk.Já jsem se vůbec neurazil ani sem to nebral osobně.Uvedl jsem ten můj příspěvek č 35 zcela záměrně takto abych Vám ukázal jak reaguje většina.

Ve své podstatě jsem chtěl říci toto.Zakrijte si v příspěvku35 vše krom 2vou posledních řádků.Ty si teď přečtěte a zbytek na horu berte pouze jako můj názor na většinové trauma.Je to příklad který s mou osobou nemá nic společného .jen jsem chtěl ukázat jak je jednoduché někoho nurazit,jak je jednoduché se urazit a jak je jednoduché se namočit do takové špíny jako třetí osoba.Doufám že jste mne teď pochopila .

Já vím že mé názory jsou těžké pochopit bez bližšího vysvětlení,o což jsem se momentálně pokusil.

Ještě jednou TO NENÍ O MNĚ -JÁ NEMÁM PROBLÉM!

Jurášek

46 jurasek jurasek | 9. listopadu 2009 v 15:22 | Reagovat

Rucuk: Na vysvětlenou--45 jsem psal dříve než jsem četl 44

To jen na okraj .Jste zbytečně rychlá a unáhlená.

Ani omluvu nežádám.Nevím kde jste na to přišla.

příště až mi napíšete tak vyčkejte na odpověď.Já vždy odpovídám .

Tím by jsme si tu trapnou 44 mohli odpustit. Jiří

47 ivana ivana | E-mail | Web | 9. listopadu 2009 v 15:41 | Reagovat

(31) jurasek

pouze upozornění: Ella není autorkou onoho článku, autorkou jsem já. a nikde v diskuzích nevystupuji pod jiným nickem, než ten který právě vidíte.

48 rucuk rucuk | E-mail | 9. listopadu 2009 v 15:47 | Reagovat

46- Jurášek- Rychlá a unáhlená? To snad ne- no, někdy možná:-(, ale mrzí mě, že někdy málokdo chápe můj ,,suchý" humor. Udělám poznámku, cituji nějaké úsloví a je to považováno za můj osobní názor, či co.

Na blog chodím, když mám chvilku volna, nárazově  a píši reakce, někdy i dva, tři komentáře za sebou (abych nezapomněla, co jsem chtěla říci...) Tak jak mám čekat u každého komentáře na odpověď. To bych se někdy načekala... Ta 44 není vůůůbec trapná, pro mne ne... Tu 72 jsem si důkladně u Ivany přečetla a neshledala nic zlého ani adresného- prostě fór...

49 jurasek jurasek | 9. listopadu 2009 v 16:04 | Reagovat

Jste zralá žena a utvrdila jste mně že další debata pozbyla smyslu. Kdo nechce pochopit nepochopí .Kdyby jste místo své OBHAJOBY znovu přečetla ještě jednou 45 a 46 tak není možné aby vám nedošlo,že vás nenapadám ,neurážím ,nic po vás nechci.Přečtěte si pokud jste ochotná článek 35,45,46,-nevnucujte do nich váš komentář .pokud nechápete není o čem diskutovat.To já jsem napsal 35 s nadsázkou a vy mi pořád něco vysvětlujete.Já ani nevím kde nějaká 72je a ani nechci vědět to není podstatné.Náhodou jsem to přečetl a využil k reakci vašeho postoje k Matce.kdyby byl jiný příklad tak bych ho použil.toď vše.Pokud to chápete budu reagovat.Pokud to nechápete zanechejme prosím této debaty.Není mým cílem vám ubližovat a já problém nemám jsem vám už psal.Jurášek

50 jurasek jurasek | 9. listopadu 2009 v 16:25 | Reagovat

Ivana aha tak vy jste ta ublížená a ta druhé je váš přítel ve zbroji akurát nechápu co vy po mně chcete ? Něco vyprovokovat? já s vámi nic zatím nemám takže odejděte v míru a pokoji a ta druhá když už se ujala vaši obhajoby a chtěla mi něco zaslat tak ať to pošle a neprovokuje na jiných blozích .Chtěla emayl tak sem ji ho nechal.Ostudy ste už nadělali dost.Nebo ne?

51 jurasek jurasek | E-mail | 9. listopadu 2009 v 16:27 | Reagovat

Emayl

52 rucuk rucuk | E-mail | 9. listopadu 2009 v 16:29 | Reagovat

Přečetla jsem si to znovu, ale chápu to stejně, jak je to napsáno. Nemíním se dohadovat o smyslu, napsal jste ke kterému číslu to patří. Jsem  holt ,,nechápavá" nebo spíše tak mám vypadat, takže joooo, beru to šéfe....konec debaty na toto téma.

53 ivana ivana | E-mail | Web | 9. listopadu 2009 v 16:32 | Reagovat

(50) jurasek

nechci po vás vůbec nic, pouze jsem vás upozornila na váš omyl, toť vše. hezký den :-)

54 rested rested | 9. listopadu 2009 v 16:55 | Reagovat

[50] jurasek

Tak mi chlape řekni,kdo je vlastně kdo,protože když se zamyslím tak ona není tamta a tamta taky není ona a jedna sou obě a nakonec sou tři.No sem asi další magor v řadě ale toto fakt nechápu.Ty jo Jiří?

No přiznám se ze Venca je mi srozumitelnější.

Jo a slanou zatím nechci,nepotřebuju ale díky za nabídku.

:-)

55 rested rested | 9. listopadu 2009 v 17:00 | Reagovat

[50] jurasek

Jo jedna mi už naznačovala co nebo kdo je ale já to nepochopil bo som blbec přirodní,hovořila o trojce ale zleva doprava,zepřed nazad ani zvenku dovnitř sem to nepochopil.

Bo mi vychazal dajaký social či co.nu což,takovy som ja.

Asi to tak ma biť.Tak sa maj.

56 jurasek jurasek | E-mail | 9. listopadu 2009 v 17:12 | Reagovat

Chlape tady musím pro dnešek skončit.Co si mám asi tak myslet,když mi žena v létech píše´´Jsem holt nechápavá nebo spíše tak mám vypadat.----

Nebo ´´beru to šéfe,,---Nadarmo píšu že nechci ublížit.....a připadám si jako takový malilinkatý trotlíček co píše neviditelným písmem. Nevíš ,vlastně víš co blog F

57 rucuk rucuk | E-mail | 9. listopadu 2009 v 17:19 | Reagovat

56-Jurášku, kde je váš humor? Já to beru šéfe..., vám mělo naznačit, že to povídání beru, jak jste to napsal a vysvětlil, tak už chlape nepruďte a bavte se. Ta ženská v letech není zase tak urážlivá  a necítí se ublížená. Mimochodem, vás za trotla  nemám...

58 rucuk rucuk | E-mail | 9. listopadu 2009 v 18:37 | Reagovat

56-Jurášku, vyhledala jsem si ten článek 203 v Květnové kavárničce, který jste doporučoval  svým přátelům. Jestli to sdělení ukazuje: Pak že není kulatá a netočí se- co toto má , upřímný chlape, znamenat? Je zajímavé, jak lidé dovedou vysvětlit snahu otupit ostří debat, vrátit se k tématu článku. Spíše mi po přečtení vaší diskuze u p. Šupy zdá, že mnoha lidem dělá dobře čeřit hladinu, aby řeč nestála za každou cenu. No, nikoho nenutím, aby za každou cenu a s nechutí debatoval.

59 jurasek jurasek | 9. listopadu 2009 v 21:15 | Reagovat

Země je kulatá a když v květnu vyjdete z určitého bodu je možné,že se ve stejném bodu ocitnete třeba osmého nebo devátého Listopadu. O nic více a o nic méně jsem tím nechtěl říci.A nedoporučoval jsem to mým přátelům.Znám přesnou definici slova přítel.Za celý život jsem potkal jednoho člověka který je hoden takového tytulu.

60 rucuk rucuk | E-mail | 9. listopadu 2009 v 22:15 | Reagovat

59-Jurášek, tak jo. Ale to je škoda, já jsem šťastná, že mám pár dobrých  přátel, se kterými se osobně stýkám dle možností, víme o sobě a v případě potřeby,  bychom si vzájemně určitě pomohli. Možná, až budete na světě tak dlouho jako já, budete jich mít také více.

61 rucuk rucuk | E-mail | 9. listopadu 2009 v 22:15 | Reagovat

Jo a myslela jsem virtuální přátele.O)))

62 jurasek jurasek | 9. listopadu 2009 v 22:37 | Reagovat

To co popisujete vy tak tomu já říkám kamarádi.Kamarádů mám dost takových co jim svěřím třeba klíče od domu..............Přítel je u mne o řády výše.Požádám kamaráda o pomoc tř. 50 000 on pomůže nebo ne když řekne že nemá tak nevím jestli mohl nebo nemohl.                                               Přítele požádám o pomoc tř 50 000kč,i když vím že je nemá a on ví že já vím že je nemá.Co udělá? jde a udělá vše aby pomohl.

63 rested rested | 9. listopadu 2009 v 23:29 | Reagovat

.

64 Zdenka-matka Zdenka-matka | 10. listopadu 2009 v 8:39 | Reagovat

jurasek

Cítím, že to, co pro mne na blozích děláte Vy, by žádný kamarád, či zbabělec neudělal.

Děkuji Vám.

A jednou v kontextu toho, co jsem psala u pana Šupy, pokud dám odkaz, tak Vám. Protože Vy ho nepřekroutíte. Vy nemáte zbroj, ani já. Hezký den :-)

65 Zdenka-matka Zdenka-matka | 10. listopadu 2009 v 8:53 | Reagovat

Už vím. ....jen strach, nesmírný strach, proto to vše ... bojí se, nesmírně se bojí :-((((((((

Ale i já se kdysi tak bála, jen jsem to nevěděla. Až kdosi tu bolest a strach znovu naplno probudil, mohla jsem na sobě začít pracovat. Měla jsem šanci to změnit, i kdyt to bolelo  samozřejmě taky a nevěděla jsem, jestli vůbec přežiji. Dnes jsem za to tvrdé znovuprobuzení bolesti a strachu ráda. Je to za mnou, je to pryč. Však ono se zase něco dalšího k řešení, či dořešení najde.

66 Zdenka-matka Zdenka-matka | 10. listopadu 2009 v 9:10 | Reagovat

Ovšem protože vše stále graduje, budu se bránit. vše, co jsem ještě nenapsala, napíši  v hospodě. Ale potřebuji čas, ten komentář dohledat, kde mi byl vyčteno..... a pan Sedláček jen mlčí, mlčí. Možná dobře, možná by vše jen překroutil.

67 jurasek jurasek | 10. listopadu 2009 v 10:37 | Reagovat

64)Jen taková obyčejná lidská slušnost.

Vím že kopnout si ve stádě je rychlejší a bezpečnější ale proč zrovna já?

65)Pořádná rána přes hubu a kopanec do prdele od života tak to opravdu nakopne a změní pozice od základu.

66)  V koutku duše ještě věříte ale nevěřte a buďte realista.

V hlavě to máte srovnané tak to nepokazte vírou. Píši o posledním řádku.Já bych to viděl přesně tak jak je to napsáno.

Jinak prý to Šupa nepřežije.já ho neznám nechodím tam jen jsem vás hledal,s dovolením pobyl ,rozloučil se,znovu nahlédl,a už jsem tam musel zůstat.

Pane Šupa jenom ne mezinárodní konflikt.(:-))))))))))))

68 Zdenka-matka Zdenka-matka | 10. listopadu 2009 v 11:16 | Reagovat

67 jurášek

Dala jsem mu ještě v hospodě šanci pravdu sdělit a nepřekroutit. Pokud by ovšem situace i nadále gradovala, zkusím vše sama bez překrucování zveřejnit. Protože on pravdu zná. A myslím že i ve všech souvislostech, jak já je znát nemohla. Protože nemám svůj blog a u mnoha nicků tedy nevím, kdo byl kdo a kdo je kdo.

Ale paměť srdce zůstává. A já cítím, že ten člověk, o kterého mi šlo a jde, je stále zde.

Víte, nebýt těch kopanců, neměla bych šanci být tím, čím jsem dnes, tedy změnit se. Ale k tomu má každý dojít sám. A Vy to víte také, jak nesmírně je to těžké. Ale zvládáte to :-)

Nu, byla zde za mnou dcerka od sousedů, jdu dohnat, co jsem zmeškala.

Pan Šupa i Degon určitě vše vydýchají. O ně bych se nebála. Každý z nás hledá, každý z nás svým způsobem nachází. I já. Třeba i Vás, či Vy mne. :-)

Hezký den :-)

69 jurasek jurasek | 10. listopadu 2009 v 11:20 | Reagovat

´\(:-)))

70 Zdenka-matka Zdenka-matka | 10. listopadu 2009 v 21:46 | Reagovat

Musela jsem od počítače odejít a tak se stalo, vše bylo zveřejněno, bohužel i se jmény. A mnoha lidem tak bylo ublíženo.

Měl jste pravdu, tato oběť je k ničemu. Oni to nepochopí.

71 Zdenka-matka Zdenka-matka | 10. listopadu 2009 v 21:48 | Reagovat

Nu, nechť dále sní svůj sen, nechť si hrají i nadále, však ona zase nějaká hloupá hvězdička mezi ně spadne, jen mne to všechno tak bolí.

72 Zdenka-matka Zdenka-matka | 10. listopadu 2009 v 21:49 | Reagovat

Lidská hloupost a nedůvěra je nekonečná.

73 rucuk rucuk | E-mail | 11. listopadu 2009 v 22:19 | Reagovat

72-Zdenka-matka- svatá pravda.......

74 Zdenka-matka Zdenka-matka | 13. listopadu 2009 v 12:01 | Reagovat

Vtip je v tom, že ve statost nevěřím.

75 rucuk rucuk | E-mail | 13. listopadu 2009 v 19:24 | Reagovat

74-Zdenko, tím svatá pravda myslím jen  zdůraznění- jako velká. Svatost je výmysl lidský...

76 Zdenka-matka Zdenka-matka | 13. listopadu 2009 v 20:32 | Reagovat

Souhlasím. :-)

Já totiž nevěřím.

No přeci jen ta náhlá rychlost (v souvislosti s mým komentářem 70) po dlouhém mlčení mne tak trošku zaskočila a velmi rychle "vyléčila" ze zbytku iluzí, nyní tedy budu mlčet pro změnu já. Už ty pouhé dva dny, co jsem byla maximálně na dvou blozích s 1-2 komentáři, a pak jen tam, kde se cítím bezpečně a dobře, mi velmi, velmi prospěla. Již jsem od toho svobodná. Již není, co by mi mohlo ublížit, kdo by mi ještě mohl vyhrožovat, nadávat, nechápat,... a nebo si myslet, že chci ubližovat já,...

77 rucuk rucuk | E-mail | 13. listopadu 2009 v 21:11 | Reagovat

76-Zdenko, nějak mi nejde do hlavy, že by vám u mých článků někdo vyhrožoval. Snad dříve a jinde, ale snažíme se v poslední době lidi nezraňovat, aspoň já osobně. Zlého je na světě dost.

78 Zdenka-matka Zdenka-matka | 14. listopadu 2009 v 10:38 | Reagovat

Je to vše pryč. A pro mne je to nesmírnou úlevou. U Vás se to nestalo (viz kom.19). Některé z mých komentářů jsou spíš vysvětlením pro juráška. Že skutečně již nejsem závislá. Na blozích být nemusím, ale mohu. S lidmi, se kterými i nyní mohu verše psát. I když je čeká cesta nelehká,...

79 rucuk rucuk | E-mail | 14. listopadu 2009 v 20:41 | Reagovat

78-Zdenka- pochopila jsem o co šlo...Tak to záleží opravdu jen na vás, kam chodíte a kam ne. Přeji klidný víkend.

80 JM JM | 15. listopadu 2009 v 1:02 | Reagovat

Doporučuji, zajít si v sobotu na guláš.

81 Zdenka-matka Zdenka-matka | 15. listopadu 2009 v 10:14 | Reagovat

80 JM

Ve Znojmě vydal Daniel Rubeš knihu Uzavřené osudy, věnovanou památce M.K.

82 Zdenka-matka Zdenka-matka | 16. listopadu 2009 v 7:32 | Reagovat

A tak je osud lidský uzavřen, hotovo, tečka. Další osudy-životy probíhají dál.

83 rucuk rucuk | E-mail | 16. listopadu 2009 v 17:50 | Reagovat

82-Zdenka, jen dodatek: dokud člověk žije, nikdy neví jak jeho osud bude uzavřen....

84 Zdenka-matka Zdenka-matka | 16. listopadu 2009 v 22:32 | Reagovat

83 rucuk

Ledacos se dá zjistit, ale proč se ptát co a jak, kdy,... Každý z nás jednou projde "branou života a smrti". Jde o to, jaký život žijeme.

Tedy před tou svou operací jsem se ptala a dopadlo to přesně tak, jak mi bylo řečeno, tedy dobře.

Ale to jsou prkotiny. Jsou daleko závažnější záležitosti k řešení. A tak krůček za krůčkem,.... a ono se začíná "tak trochu" dařit. Ledacos se mění k lepšímu. :-) Život je pro mne snesitelnější, nebo mám prostě nějaké lepší, oddechové období těch pár posledních dnů.

85 rucuk rucuk | E-mail | 16. listopadu 2009 v 22:48 | Reagovat

84-Zdenka- přeji vám, aby se nemoc nevrátila, zdraví je důležité k pocitu klidu a štěstí. Je to opravdu snesitelnější, ostatní se lépe srovnává. O)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx