Příběh Zory -7.

23. října 2009 v 22:51 | Ruža z Moravy |  Moje povídky


Zořin život byl dost stereotypní. Stále svůj volný čas věnovala studiu, občas navštívila Ivu, která byla opravdu spokojená se svým rodinným i profesním životem a neplánovala návrat k mamince. Byla s ní ve spojení nejen telefonem, ale občas ji navštěvovala i s dětmi a manželem.
Při jednom návratu od Ivy domů čekal před jejím bytem nějaký muž. Až při pozdravu poznala Martina, bývalého studenta a přítele.

Hlásil se k ní velice mile. Byla překvapená, že je v Anglii a ještě více, že k ní přišel.Od doby, kdy se na ni ptal matky se neozval. Předpokládala, že se s ní možná bude chtít sejít, jak naznačil, ale trvalo to dost dlouho.

Pozvala ho dál a při šálku čaje a menším pohoštění vzpomínali na všechno, co prožili za studií.
Martin jí pak vyprávěl, co vše dělal, kde cestoval. Byl opravdu dost dlouho ve Francii, kde vyučoval děti českých zaměstnanců ambasády v Paříži. Nějakou dobu také pobýval na jihu Francie, kde pracoval v jedné restauraci jako číšník, aby si vydělal na pobyt.
Bylo jim spolu docela dobře. Zora se ho ptala, kde je ubytovaný, případně kde dělá. Řekl jen, že bydlí u jednoho známého, který je momentálně mimo domov i s manželkou. Budou se ale za týden vracet, takže si bude muset něco sehnat. Rozhlížel se nenápadně po pokoji, vkusně jednoduše zařízeném. Ptal se Zory, kolik pokojů má. Udivilo ji, proč se o to zajímá, domyslela si, že by měl asi zájem se nastěhovat. Neměla to ale zatím v úmyslu, tak nečekaně ho vzít k sobě. Nemuselo by se to líbit majitelům.
Martinovi se líbila i kuchyňka a díval se dost důrazně na rozkládací lavici, která tam byla. Zora ji tam měla pro případ, že by přijel někdo z rodiny. Mohla by přespat na ní ona a uložit návštěvu v pokoji. Rozloučila se s Martinem, slíbili si, že se za ní co nejdříve zastaví. Mezitím bude řešit své záležitosti. Zora si uvědomila až po jeho odchodu, že jí neřekl, jestli někde dělá nebo ne. Pustila to ale brzy z hlavy.
Martin na ni čekával každý den před školou a doprovázel ji domů. Neustále něco vyprávěl, pomáhal Zoře připravit večeři. Někdy donesl pečivo, vajíčka a pod. drobnosti. Vzpomínal na českou kuchyni, prý se mu po ní stýská. Zora si normálně moc nevyvařovala, jen přes víkend se snažila připravit něco teplého. Kupovala pro sebe většinou polotovary nebo hotová jídla jen na ohřátí. Kvůli Martinovi se snažila vařit alespoň rychlá obyčejná jídla.

Jednou v sobotu donesl Martin láhev vína, povečeřeli a popíjeli víno. Martin se Zory ptal, zda měla či ještě má nějakou známost. Přiznal se jí, že na ni stále vzpomínal, srovnával ostatní děvčata s ní. Zoře se Martin líbil, byla však opatrnější v projevech citů, když si vzpomněla, jak dopadla její známost s Robertem.
Martin ji držel za ruku, díval se jí do očí, dovolil si ji políbit. Když ji však chtěl vzít do náruče a posadit si ji na klín, zdráhala se. Připomínka jejich studentské lásky a vyrušení kamarádkou při prvním možném sblížení jí probleskla hlavou. Mezitím na to také vzpomněl Martin a šeptal jí, že by měli dotáhnout, v čem je kamarádka vyrušila. Proč to musí být zrovna zase, když mají rozum zamlžený alkoholem? Nebylo toho pití tak moc, ale myšlenka na to, že vlastně nezná v tomto směru muže způsobila, že Zora přestala být opatrná a dovolila Martinovi to, co s Robertem nebylo.
Probudili se ráno a první, co si uvědomili bylo, že nepoužili ochranu. Martin byl překvapený hlavně tím, že Zora před ním neměla muže. Nerozebírali to však a byli k sobě milí.

Martin se nastěhoval k Zoře, ta majitelům slíbila, že spolužák ze studií, dokonce její příbuzný bude u ní pouze krátkou dobu. Umínila si, že se poohlédne po dvoupokojovém bytě, aby měli oba možnost mít svůj pokoj. Možná, že jim to vyjde, Martin si najde co nejdříve nějakou práci a mohli by se případně později i vzít. Martin jí řekl, že má pobyt v Anglii jen na krátkou dobu. Zoře tyto věci pomáhala zařídit Iva. Zora si uvědomila, že by měla Ivu seznámit s novou situací. Ve škole si všimli, že celá rozkvetla, je veselá i klidná zároven.

Uběhlo několik týdnů a Martin dostal dopis z ciziny. Bylo to z Francie. Rozpačitě sdělil Ivě, že bude muset na nějaký čas odjet, vyřídit nějaké záležitosti. Určitě to nebude dlouho trvat, vrátí se a pak si spolu zařídí nový život, ať už v Anglii nebo se případně vrátí domů. Učitele určitě budou potřebovat i tam a oni mohou vyučovat cizí jazyky i v cizojazyčné škole. Zora se těšila, že konečně našla muže, který ji má rád a chce s ní bez jakýchkoliv podmínek žít.

Nadešel den slibovaného návratu Martina, Zora připravila jeho oblíbené jídlo ,, chlupaté knedlíky", uklidila pěkně, upravila se. Najednou se jí udělalo špatně. Vždyť nic nejedla, určitě je to z hladu. Nebylo. Opakovalo se to a Zoru napadlo, že ten jejich nechráněný první styk má asi následky. To by byla docela komplikace. Nic není ale ztraceno, mohou se vrátit domů, Martin půjde dělat, ona jen do doby, než se narodí dítě. Věděla, že u nich doma je místa dost a při poslední návštěvě doma ji maminka přemlouvala, ať se vrátí. Snad bude Martin rád. Zajde k lékaři, nejdříve si koupí těhotenský test, jestli to je opravdu tak, jak myslí.
Zazvonil telefon, ozval se Martin a vysvětloval jí, že ještě nemůže přijet, má nějaké povinnosti na bývalém místě, ale přijede jak jen to nejrychleji půjde. Byla tak překvapená, že mu dokázala říci jen dobře, počkám...


Dokončení příště....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jurasek jurasek | 24. října 2009 v 1:01 | Reagovat

(:-o))

2 Zdenka-matka Zdenka-matka | 24. října 2009 v 12:59 | Reagovat

:-)

3 rucuk rucuk | E-mail | 24. října 2009 v 13:43 | Reagovat

Omlouvám se za to, že mělo být dokončení, ale nějak to nevyšlo. Budu muset ještě něco málo dopsat. Jak myslíte, že by to mohlo dopadnout? Limonádově, či poněkud krutě? Je to ze života, vražda v tom není, tak zkuste.....

4 Zdenka-matka Zdenka-matka | 24. října 2009 v 13:52 | Reagovat

Aspoň se budeme moct těšit na pokračování. Jak by to mělo skončit? Inu, život přináší ledacos. Není to jednobarevné. Té bolesti je někdy až moc. Ale kolikrát si říkám, co by bylo, kdyby dcera loni dítě čekala, nyní by s ním byla sama. Ale měla by dítě a já vnouče,...

5 rucuk rucuk | E-mail | 24. října 2009 v 14:21 | Reagovat

4-Zdenko, vychovávat dítě sama je sice náročné, vy byste jí určitě ráda pomohla a kolik matek - třeba vdov a znám i vdovce- vychovalo své děti dobře. To dítě má aspoň jednoho rodiče a navíc prarodiče.  U roz vedených záleží na chování těch rodičů a přístupu k výchově. Horší je, když jste od  6 let odkázaná na cizí a pak příbuzné. To znám a popisovala jsem to již dávno.

6 Zdenka-matka Zdenka-matka | 24. října 2009 v 16:19 | Reagovat

Ano, vím. A nevím, kdybych byla ve stejné situaci, jestli by se mne někdo ujal.

7 rucuk rucuk | E-mail | 24. října 2009 v 16:51 | Reagovat

6-Zdenko, žiji s vědomím, že se mne ujali z takového důvodu, aby je lidi nepomluvili, že děcko z jejich rodiny musí být v dětském domově. Přitom v tom domově přistavili patro pro volnou činnost dětí a chtěli nechat nadané děti i učit na nástroje. Bylo tam pianino, paní učitelka- ta má milovaná- mě chtěla po prázdninách učit hrát na mandolínu. Vím, že děvčata, která byla nadaná a dobře se učila mohla pokračovat ve studiu a udělat si maturitu, jedna moje kamarádka Vlasta  Flídrová se vyučila a pak vdala , bydlí snad dosud v Praze. Měla jsem dost podrobné zprávy od té paní učitelky. No, co mohlo nebo nemohlo být je již dnes jedno, ale rodina a děti, jejich způsob života se mě dotýká hodně.

8 Zdenka-matka Zdenka-matka | 24. října 2009 v 17:58 | Reagovat

Ano, každá rodina má své temné i světlé stránky. Je smutné, pokud na to dítě doplácí. U nás v rodině "jde" pověst, že jedna žena v rodině "přišla" snad za totálního nasazení k dítěti. Aby se vše skrylo, zakamuflovalo, dítě si vzala její sestra. A ona žena se vdala v jiném státě, měla další děti. Ale do konce života litovala,  že ta dcera to neví, dokonce ani jako tetu ji příliš "neznala". Nu, dokázat se to dnes již nedá, ani zájem není.

A tak jsem ráda, že své děti žijící mám v republice, dcery doma, syna v Praze. Jedna dcera chodila do baletu a hrát na  zobcovou flétku, druhá do tanečního kroužku, syn hrál fotbal, dnes jsou dcery hasičky, před chvílí přijely ze soutěže, snad již letos poslední,... Je dobře, když rodina alespoň trochu drží pohromadě, pokud to jde. Nejen proto, co by tomu řekli lidi, ale tak trochu od srdce. Pak je z čeho radost, ... čerpat. A Vy máte syny, manžela,... :-)

9 rucuk rucuk | E-mail | 24. října 2009 v 19:13 | Reagovat

8-Zdenko, však proto jsem se rodině věnovala jak to šlo. Jsem ráda, že si do života vzali hlavně to dobré, jsou šťastní v osobním životě, k nám se chovají slušně, pracují, co si více přát. Já jsem také chodila do LŠU na hodiny klavíru. Při svatbě tety, si mohla tehdy odebrat na zařízení bytu z uloženého vázaného vkladu (víte-li co to bylo před měn.reformou) 20 tis. Kčs. Nábytek měla, tak ji napadlo koupit pianino. 3 roky jsem se učila, pak po měně ve zlosti řekla, že tedy už chodit nebudu. Pak si to sice zase rozmyslela, ale šla jsem na střední školu, tak jsem o to moc nestála. Pak nemoc a samatorium. Podle sluchu si zahraji co chci, pro radost mi to stačí Hrála jsem i dětem k tanci a pod..Na zlé už vzpomínat nemá cenu, je to pryč.

10 rucuk rucuk | E-mail | 24. října 2009 v 19:15 | Reagovat

sanatorium-pardon. Máte šikovné dcery, buďte ráda, že mají ,,koníčka".Už jsme o tom psali, jak je to dobré...

11 Zdenka-matka Zdenka-matka | 24. října 2009 v 19:22 | Reagovat

Ano, je to tak, zítra jedou holky spolu do kina, dnes ty mé dcery psali svému trenérovi slohovku. Teda nemělo by se to, ale on studuje, trénuje při práci, tak mu psaly úvahu. No, aspoň se spolu trochu pocvičily. :-).

12 rucuk rucuk | E-mail | 24. října 2009 v 19:38 | Reagovat

11-Zdenko, nemají to nadání psát  po vás? :-)))

13 Zdenka-matka Zdenka-matka | 24. října 2009 v 19:55 | Reagovat

Tož co já vím, mladší dcera je hodně ukecaná, starší je uzavřenější,... ale do školy musely umět slohovky psát obě dvě. Víte, ve skutečném životě nejsem asi až tak ukecaná, otevřená :-) Občas mne "drží" pořádný bobřík mlčení :-)

14 rucuk rucuk | E-mail | 24. října 2009 v 21:30 | Reagovat

13-Zdenko, každý to má opačně. Někdo mluví více mezi lidmi, někdo doma. A také záleží na společnosti se kterou jste. Ach jo, někdy je lepší naslouchat, než něco řešit...

15 rucuk rucuk | E-mail | 28. října 2009 v 22:03 | Reagovat

Nějak se nemohu dočkat malilinké nápovědy, jak by měl vypadat další osud Zorky. Nemíním to sice moc vzít v potaz, ale přece jen by to mohlo být zajímavé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx