Příběh Zory-6.

14. října 2009 v 16:50 | Ruža z Moravy |  Moje povídky


Od nedávné nepříjemné události žila Zora v neustálém napětí. Svěřila se sice kolegům ve škole, na policii nešla, klid však neměla. Přemýšlela, jestli by neměla zavolat Robertovi a přímo se ho zeptat, zda a proč na ni poslal toho chlapa. Byla si jistá, že by jí nepotvrdí svoji účast na napadení, či objednávku toho, ale možná by podle tónu hlasu poznala, zda o tom něco ví.



Ve škole se konala nějaká soutěž pro žáky, kde Zora nemusela být, vzala si tedy volno a po telefonické domluvě s Ivou ji šla navštívit do firmy. Nečekala, že tam na chodbě potká Roberta. Chladně ji pozdravil a chtěl jít dál,ona však náhle dostala nápad, zastavila ho a zeptala se, jak se daří tomu chlapovi, co ji nedávno přepadl. Jestli už může mluvit. Zíral na ni vyjeveně, nemohl to tak hrát. Zřejmě o ničem nevěděl, nebo to bylo zděšení, že ho odhalila? Ještě se zeptala, co tím sledoval.
Robert ji ujišťoval, že o ničem takovém neví. Proč by jí chtěl ubližovat? Nakonec není sama na světě, on už má za ni náhradu a nemá úmysl se jí mstít. Má již poněkud jiné názory než jeho rodiče. Přiznal se, že se setkal s Marií, líbí se mu a hodlá si ji po nějakém čase vzít. Bez ohledu na přání rodičů, ji přece od mala zná, je z ní nyní krásná dívka a nebyla mu nikdy zcela lhostejná.

Jak tak debatovali, došli k poznání, že nápad vystrašit ji, či dokonce jí ublížit, mohl přijít ze strany Robertova bratra. On totiž neví, že Zora nabídku k sňatku odmítla a po tom, jak jí vyhrožoval, je to možné. Robert se jí za něj omlouval, nakonec jí i poděkoval, že to nenahlásila na policii. Paolo je horká hlava, je však ženatý, čekají dítě a rodina by policejní vyšetřování považovala za ostudu. Robert s ním promluví, zjistí, zda to byla jeho práce a domluví mu.
Zora se uklidnila a rozloučila se s Robertem docela přátelsky. S Ivou pak už byla docela veselá, povyprávěly si vzájemně zážitky. Zora si uvědomila, že je sice volná, ale čas běží a ona je sama. Kromě Ivy a kolegů ve škole se s nikým nestýkala. V kurzu, kam chodila nikoho blíže neměla čas poznat.
Vzpomněla si na rodiče. Volala jim naposledy před týdnem.Poptala se po zdraví obou, co je nového doma? Sama jim řekla o tom, že ji Robert požádal o ruku, ale ona jej odmítla. Zdálo se jí to? Jako by si maminka oddechla a docela radostným hlasem ji pochválila, že odolala nabídce. Neví, co ji čeká v budoucnu. Má přece dost času na vážnou známost. Neví, kde na ni čeká ten pravý.
Při řeči jí pak maminka sdělila, že se na ni ptal jeden bývalý spolužák z vysoké školy. Kde je, jak se má a tak. Prý spolu kdysi krátce chodili. Ohlásil se jako Martin. Pročpak jim o něm nic neřekla? No právě proto, že to trvalo jen krátce.
Zora si na Martina vzpomněla jen málokdy, to když jej srovnávala s kolegy ve škole. Byl takový přímý, veselý. Litovala, že mu nevěnovala více citu, ale v té době viděla před sebou dlouhou cestu ke své kariéře, chtěla po studiích jet do ciziny a známost by stejně asi nedopadla dobře. Škoda, mohl jet do Anglie zároveň s ní. Měla by tu blízkou duši, když už ne milého. Říkal tehdy, že by se do světa chtěl také podívat, ale nevěděl ještě, kam zamíří. Lákala ho spíš Francie. Zora už měla za sebou pobyt v Aglii jako aupair, tak se chtěla vrátit tam, kde to znala. Je to pryč, marné litovat.

Za necelý týden po rozhovoru s Robertem, na ni čekal před školou Paolo. Sám, rozpačitý, ale zamračený. Po pozdravu vyjel dost prudce, že on na ni nikoho neposlal, přestože jí vyhrožoval. On by si to dovedl vyřídit sám. Má docela štěstí, že Roberta odmítla, on chtěl jít jinou cestou než násilím. Přes známosti , pošpinit ji ve škole tak, že by ji propustili nebo něco podobného. Pokud ji někdo přepadl, byla to náhoda a měla štěstí, že se mu ubránila. Klidně mohla jít na policii, on má čisté svědomí. Zora mu jen řekla, že jeho nepřízeň si nezaslouží a doufá, že už se nepotkají.

Robert jí zanedlouho volal, že s Paolem mluvil, on to prý opravdu nebyl, ale nakonec se mu svěřila Paolova mladá žena, že chtěla pomoci Marii, která o známosti Roberta se Zorou nevěděla a měla Roberta odmalička moc ráda. Ten chlap byl její známý a měl Zoru jen postrašit, varovat, aby Roberta nechala. Než to stačil vyřídit, vyřídila ho Zora.
Měl jen štěstí, že si neukousl úplně špičku jazyka. Stejně je dodnes naštvaný a má strach, že snad na něj Zora poštve policii. Musel vyhledat lékaře a podstoupit ošetření nezvyklého úrazu. To by si mohl lékař pamatovat a přišli by na něj. Rozhodně by nakonec řekl, kdo ho poslal. Zora ujistila Roberta, že s jeho podařenou rodinkou už nechce mít nic společného a je ráda, že se to vysvětlilo.
Samozřejmě pak informovala Ivu i kolegy ve škole , jak to s napadením bylo, ujistila je, že z té strany jí již nic nehrozí.

Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx