.



Z Věstníku KČsT Bezkydy-Jeseníky.V...

17. září 2009 v 22:03 | Ruža z Moravy |  Z historie života
Tento opsaný článek čtěte pozorně, připomíná mi silně podobnou situaci, ale v celkovém dění - nejen v osudu Jeseníků. Je v něm zachycena situace v našem pohraničí v té době. Jak se různé těžkosti opakují - lokálně.


věstník
V Opavě 15. září 1930.

Boj o Jeseniky prohráváme ! Voláme o pomoc!
Jeseníky


S jakou chutí vraceli jsme se z letních dovolených a prázdnin do nové práce národní a menšinové. A zatím nám zhořklo v duši na samém začátku.
Nelze vypsati, jaké nejhorší zklamání přinesly nám, hraničářům severomoravským a slezským, ony krátké zprávy, které koncem srpna proběhly denním tiskem o výsledcích lesní reformy v naší oblasti. Všechno to, čím jsme žili od dnů převratových, všechny ty naše naděje, na nichž jsme budovali své pracovní programy po celé desetiletí, to vše zhroutilo se nám pod rukama vinou těch neblahých zpráv. Nedovedeme si to v hlavě srovnati, připadá nám to jako zlý sen.
Všichni, kdož na severu Moravskoslezské země dobrovolně konají těžkou práci menšinovou a národní, stojí zde ohromeni a zděšeni. A my, průkopníci české turistiky v Jeseníkách, ze všech snad nejvíce.
Co jsme žádali od lesní reformy?
Tam nejvýše v horách, na těch větrných holinách, kde už nic neroste, leda kleč a tvrdá tráva, tam jsme žádali několik parcelek, ať toho bylo dohromady 30 nebo 40 tisíc plošných metrů. Na nich - tak jsme se těšili - vybudujeme během času několik útulků, aby naši bratři z nížin mohli tam pod vlastní střechou nalézti osvěžení v horské přírodě, když jsou zmořeni starostmi hospodářskými, štvanicemi politickými, ruchem měst.
Zbytečně snad zdůrazňujeme, že každý z těch turistických útulků měl býti zároveň baštou státní myšlenky v končinách prosáklých cizotou skrz naskrz.
Avšak ti, kteří rozhodli o lesní reformě, tak pochopili a zhodnotili naše nezištné snahy, že nám nic nezajistili a nic nevymínili, ani čtverečný sáh. Zapomněli asi, že chaty ve vzduchu postavit nedovedeme a neuvědomili si, že u dveří velkostatkářů cizinců žebrati nebudeme.
Na to jsme příliš hrdi. Ostatně i kdybychom se tak ponížili, víme předem, že budeme odkopnuti.
Chybuli jsme ovšem sami také a to tím, že žádali jsme tak málo. Vymstila se nám naše skromnost. Osvědčilo se na nás přísloví, že kdo žádá málo, nedostane nic. Podruhé........
Není žádného podruhé. Ani za století se nevrátí taková příležitost, jaká byla dnes, zabezpečiti československému národu jeho existenci a vývoj až k těm hraničním kamenům republiky.

Zklamáni, beznadějni, opuštěni, stojíme dnes v Jeseníkách, kde jsme doufali, že budeme jednou šťastní a sebevědomí dosaženými úspěchy. A do roztrpčených srdcí našich se vtírá neodbytně myšlenka: jaký má smysl, že my drobní pracovníci do úmoru zápasíme o drobné zisky, že sháníme penízek k penízku, abychom tu drahou republiku v jejím pohraničí dobře vybavili, když na druhé straně opouštějí se nesmírné hodnoty způsobem, který nikdy nepochopíme a nikdy neuznáme.
Zklamání a roztrpčení naše jest nevylíčitelné. Přesto chceme podniknouti ještě poslední krok, abychom odvrátili pohromu, která celé naší oblasti hrozí.
Potřebujeme však pomoci. Voláme o ni především k členům Národního shromáždění: nedovolte, aby zkřiveno bylo to, co první parlament po zralé úvaze posvěcené tehdejším nezapomenutwelným vlastenectvím položil republice do vínku.
Voláme o pomoc k vysokým hodnostářům státní správy a národní obrany.
Voláme znovu k Ústřednímu výboru KČsT: nedopusťte, aby naše stotisícová organisace byla tak macešsky a urážlivě odstrčena.
Voláme konečně k všemu čs.lidu, k jeho tisku, obranným jednotkám, spolkům tělovýchovným i k jednotlivcům: ujměte se nás!
Voláme znovu o pomoc k Vám všem: přispějte nám na pomoc, abychom mohli v našich krásných jesenických horách i v budoucnu tak pracovati, jako jsme pracovali dosud: nezištně, obětavě, nemyslíce na sebe, nemyslíce na vděk, myslíce jen na budoucnost národa a státu!
Výbor Jesenické župy Klubu čsl. turistů.

Jeseníky Praděd
Kameny- Jeseníky
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jurášek Jurášek | E-mail | 17. září 2009 v 23:36 | Reagovat

A teď babo raď.

Matko co vy na to?

2 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 18. září 2009 v 11:03 | Reagovat

Je těžké zaujmout konkrétní stanovisko k věci staré 70 let. O souvislostech, je málo známo. Klub československých turistů propagoval cíle, s nimiž z principu nesouhlasili českoslovenští Němci. V zajetí starých praktik, považovali průnik KČST do "jejich" oblasti nikoli za stmelování k podobě státního národa ( podobně i Slováci ), ale za vměšování do místní komunity. Osobně si myslím, že tehdejší úřady se prozřetelně stáhly z podpory KČST, protože jiný postup by vedl k politickým sporům a nakonec k vypálení objektů, jako projevu národnostní msty a nesnášenlivosti, živené především z tehdejšího Německa. Dnes je situace jiná, jsme v EU, v NATO, jako partneři Německa, Polska i Slovenska. Národnostní třenice nemají oporu ve státní mašinerii a článek je historií.

3 rucuk rucuk | E-mail | 18. září 2009 v 13:27 | Reagovat

2- Ivane je historií 79  let, ale není na škodu vědět něco i o starostech lidí tehdy a moci je srovnat se současností. Jsme sice v EU, partneři všech, ale myslíte, že veškeré třenice národnostní jsou minulostí? Bylo by to krásné, kdyby si všichni rozuměli a nechtěli se vyvyšovat nad jiné. Třeba to tak jednou bude. Nezapomeňte, že v tom pohraničí žili vedle Němců i Češi a netrvalo to moc dlouho a jejich mírumilovné soužití vzalo za své. Zbytečně. Nesmyslně.

4 Jurášek Jurášek | E-mail | 18. září 2009 v 21:29 | Reagovat

A to já si myslím že národnostní třenice skoro žádné nejsou-(mezi obyčejnými lidmi a těch je valná většina.).

Problémy podle mně mají a dělají většinou politici.Vzpomeňte si na rozdělení naši krásné Československé republiky.Cítila jste nějakou třenici?Já si myslím, že by mnělo jít okolo 5ti set lidí sedět za vlastizradu.

5 rucuk rucuk | E-mail | 18. září 2009 v 21:44 | Reagovat

4- Jurášku, ani mi to nepřipomínejte, já jsem normálně brečela a nejen proto, že jsem se narodila na Slovensku Čechovi a Slovence a pak odjela do Čech a později na Moravu. Prostě to pro mne byla jedna republika, domov a pak to tak roztrhli a teď jsme stejně zase v EU obě republiky. Tak co to má za význam?

6 Jurášek Jurášek | E-mail | 19. září 2009 v 10:59 | Reagovat

Ten význam je ten že už prostě nejsme jeden stát a tečka.Můžeme se navštěvovat............ale je to jiné a kolik to rozdělení stálo peněz ani nedomýšlím.Vemte si jenom že Slováci za dvacet let mají už třetí bankovky a nás to teprve čeká.

Kolik stojí taková výmněna bankovek a mincí?A to je jenom jeden malinký důsledek rozdělení........Mnějte krásnou a slunečnou Sobotu.

7 rucuk rucuk | E-mail | 19. září 2009 v 14:31 | Reagovat

6-Jurášku- to je opravdu dost nákladné a navíc se teď u eur objevuje dost padělků. Také si naříkají Slováci, že s přechodem na eura je to u nich dost složité s cenami. Měli by ještě mít dvojí ceny, pro srovnání uvedené u zboží. Ale už to mnohde není a ceny jsou vyšší. Ve Slovinsku (kde máme přátele) s přechodem na eura šly také ceny nahoru. Kamarád dělal v bance, tak tomu rozumí a bavili jsme se o tom telefonicky.

8 Zdenka-matka Zdenka-matka | 22. září 2009 v 12:07 | Reagovat

1 Jurášek

S čímpak chcete poradit? Já zde několik dnů nebyla, trošičku jsme se minuli.

9 Zdenka-matka Zdenka-matka | 22. září 2009 v 21:05 | Reagovat

Ale jinak co se článku týká, připomíná mi to současnost, kdy se mnohdy na černo prostřednictvím bílých koňů cizincům česká půda prodávala, i když zákon to ještě nedovoloval..

Co radit? Nevím. Řežeme si větev pod sebou. Za mizerný groš. Škoda.

10 Zdenka-matka Zdenka-matka | 23. září 2009 v 20:08 | Reagovat

10, 11 film+izle

?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx