Příběh Zory- 4.

26. září 2009 v 22:32 | Ruža z Moravy |  Moje povídky


Zora byla smutná, snažila se ujistit, že Robert jí je stále milý, ale věděla, že všechny argumenty ani průběh celé její známosti s ním nestačí k tomu, aby si ho vzala tak rychle. Byla se projít po městě, zašla i do jednoho butiku, kde byly slavnostnější šaty a měly i dostupnou cenu.


Jak tak procházela městem, náhle spatřila trojici - jednoho muže a dvě dívky. Poznala Robertova bratra Paola. Byl rozesmátý a obě dívky také. Spatřil Zoru, pokývl hlavou a už přecházeli kolem ní, když se náhle zastavil a s ním obě ženy. Jakoby ji teprve teď viděl, měl ale nápad, když ji uviděl, že využije situace k malému ,,bodnutí".

Hlasitě ji pozdravil a představil ji jako učitelku dětí svého známého, pak jí představil svoji ženu Marthu a tu druhou ženu Máriu, blízkou přítelkyni celé jejich rodiny a příští snoubenku bratra Roberta. Zora se nezmohla ani na slovo odporu, přestože věděla, že to nemůže být pravda, když ji Robert požádal o ruku. Jen se dívala na vysokou, štíhlou dívku s černými vlasy a zelenýma jiskrnýma očima. Mária byla výrazný typ jižní krásky a svůj italský původ nezapřela.
Náhle Zoru napadlo, proč Robert tak najednou chce vyřešení jejich vztahu. Je možné, že jí dal ultimátum proto, aby ho odmítla a on mohl bez výčitek svědomí splnit přání rodičů. Možná se už s Máriou setkal a líbí se mu.

Zora netušila, že Mária o jejich vztahu neví. Vrátila se nedávno z Itálie, s Robertem se zatím nesetkala. Věděla o přání rodičů, nebyla proti, ale čekala na setkání s Robertem. Nebylo jí sice milé, že ji Paolo cizí dívce představuje jako bratrovu snoubenku, ale proč ne? Zatím se o této záležitosti nebavili, nic není ještě definitivní. Paolovo sdělení a skutečnost, že je Mária tady a Robert se s ní bude stýkat ji přesvědčilo, že bude muset dát buď souhlas se sňatkem nebo se s ním rozejít .

V dalších dnech byla tak rotržitá, až si toho kolegyně a kolegové všimli. Dotazovali se na důvod. Zoru si docela oblíbili, jako příjemnou , nekonfliktní ženu. Zvláště John se po ní díval poněkud jinak než obvykle, ale nevšimla si toho. Prozradila jim, že by se mohla vdát, ale pro nenadálý návrh termínu svatby nechce.
Uprostřed učebního roku jít do jiného města, či případně dojíždět do školy každý den jí opravdu nelákalo. Reagovali různě. Ve větším počtu jí svatbu nedoporučovali, zvláště s Italem, jejichž rodiny mají na vztah mužů a žen starodávnější, konzervativní názory a není lehké se s nimi rozvést, pokud vztah není dobrý.
Jediná kolegyně jí radila, aby se klidně vdala, že nežijí v Itálii, ale v Anglii, kde jsou zákony jiné a není problém s rozvody. John nic neříkal, nechtěl se plést do tak intimní debaty.
Tato skutečnost však Zoru nelákala. Brát si muže s tím pomyšlením, že se případně rozvedou se jí nezamlouvalo. Pak by to opravdu vypadalo tak, že si ho bere jen kvůli získání občanství a ne z lásky. Toužila po tom, aby byla mužovi jedinou milovanou ženou a mohla si být jista, že s ním bude žít celý život.

Promítla si v duchu celý průběh jejich známosti, vzpomněla si na své pocity, když ji vzal do náruče a ona měla dojem, že ji objímá kamarád. Srovnávala chování jeho rodiny k ní s chováním Fredieho a Mary Anne k Ivě a jejím dětem. Měla strach z jejich nepřízně. Robert sice říká, že se chce osamostatnit, ale neřekl, že by se chtěl odtrhnout od rodičů. Určitě by se s nimi smířil a co by bylo s jejím postavením v rodině? Svoje rodiče měla daleko a nemít v mužově rodině dobré zázemí by nebylo milé. Není o čem přemýšlet, je ještě mladá na to, aby se vázala manželstvím. A bojovat o Roberta s Máriou nebude.
Musí mít dokončené tady požadované vzdělání, aby našla lepší uplatnění ve škole. Pak může pomýšlet na založení rodiny.
Došla k poznání, že z jejího citu k Robertovi zbyla nakonec jen sympatie, zamilovanost ji přešla, přestože se jí jako muž líbil pořád, na sňatek to nestačí.

Jak se Robert zachová po jejím odmítnutí si nedovedla představit, byl dost impulzivní, prudký, jak již často z jeho reakcí poznala, jen v projevech citu k ní byl zdrženlivý, což se jí někdy líbilo, jindy jí to vadilo. Uvidí, mohli by zůstat přátelé.


Pokračování příště.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 28. září 2009 v 20:10 | Reagovat

Vážně pochybuji o možném přátelství. K čemu? Co by to přátelství rozvíjelo?

2 rucuk rucuk | E-mail | 29. září 2009 v 19:27 | Reagovat

1- nar.soc.- Ne takové to přátelství, kdy by se nějak stýkali, ale pozdravit a odpovědět na pozdrav, když se potkají. To by stačilo. Nedělat, že se neznají nebo se nepomlouvat. Mají společné známé a setkání se nevylučuje. Uvidíme, nějak to dopadne, nebude to tak dlouhé,  jako minulé povídky....

3 jurasekk jurasekk | 7. října 2009 v 16:52 | Reagovat

zkouška

4 jurasek jurasek | 7. října 2009 v 16:53 | Reagovat

zkouška

5 Jurášek Jurášek | 7. října 2009 v 16:54 | Reagovat

naposledy

6 Jurášek(:-)) Jurášek(:-)) | 7. října 2009 v 16:58 | Reagovat

pardón odstraňuji chybu v nicku a abych se ji zbavil musím přidat písmenko.nebo znáte jiný postup? děkuji

7 Juráášek (:-)) Juráášek (:-)) | 7. října 2009 v 16:59 | Reagovat

jo

8 jurasek jurasek | 7. října 2009 v 17:01 | Reagovat

a

9 jurášek jurášek | 7. října 2009 v 17:01 | Reagovat

a

10 jurašek jurašek | 7. října 2009 v 17:02 | Reagovat

a

11 jurasek jurasek | 7. října 2009 v 17:03 | Reagovat

ai

12 jurasek jurasek | 7. října 2009 v 17:05 | Reagovat

dobrý tak se musím jmenovat

paní Růženko když na to narazíte tak to vygumujte děkuji

13 rucuk rucuk | E-mail | 7. října 2009 v 19:21 | Reagovat

12-Jurášku, proč? To je docela legrace.Vrátit se šipečkou zpět, smazat a psát dál. Vy to ale znáte, jen si tak hrajeteO)))) Napíši pokračování , u těch povídek komentáře většinou nejsou početné a není to ani nutnéO)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx