Narazila jsem na poklad, turisté..I.

27. srpna 2009 v 23:30 | Ruža z Moravy |  Z historie života
Tentokrát můj článek bude patřit určitě do rubriky KULTURA. Podařilo se mi vedle několika klasických ,,pokladů"- knížek vydaných od r. 1911 do r. 1935 v různých pražských vydavatelstvích- Topič, Vilímek, Otto. ( Na př. Rudolfa Medka Anabáze- válečný román o 588 stranách, který dostala manželka pana Sommera- pův. majitele těchto knih- Tonička od svého bratra, který skončil v Americe).























1000 Nejkrásnějších novel od 1000 světových spisovatelů,
Josefa Svátka Paměti katovské rodiny Mydlářů,
Jana Nerudy Sebrané spisy díl I.-XXVI r.1861-1875,
Marcela Prévosta Patnáct povídek v překladu Pavla Prejsy a j.)
-objevit v jednom kufru z ,,dědictví" po předcích svázaná čísla ročníků IV. a V.

Věstník žup Klubu čs.turistů Jesenické, Pobezkydské a Těšínské a Jesenické župy lyžařské BEZKYDY-JESENÍKY.

Vydával jej odbor Klubu českých turistů v Opavě. Vycházel měsíčně kromě prázdnin a zasílán byl činným a výkonným členům zdarma. Předplatné pro nečleny Kč 8,- ročně.



Podle množství různých inzerátů byl zřejmě ,,dotován" tímto způsobem. Jeho pestrost a všestrannost dokáži ukázkami černobílýcch obrázků, jak se mi podařilo je ofotografovat a upravit pro přenos.

Mnoho čtenářů, pokud by tuto knihu z r. 1930 a 1931 vidělo a prostudovalo, by možná podle těch inzerátů poznalo někoho ze svých předků či známých, navíc záběry různých budov, krajin, které tam jsou jsou vpravdě historické.



















































































































































V knize jsem našla vložený tištěný dopis Odboru KČsT v Zábřeze, kde se obrací na občany o příspěvek na výstavbu nové rozhledny na Lázku , vrchu 713 m vysokém, který se nachází na českomoravské hranici mezi Zábřehem a Lanškrounem. Trosky rozhledny byly za 1. světové války rozneseny. Po převratu zakoupil vrchol Lázku odbor KČsT Zábřeh , jemuž připadla povinnost postarat se o obnovení zničeného díla, této oblíbené turistické atrakce.
Dopis je datován v květnu 1931.

Toto je bývalá rozhledna na Lázku....









Ta barevná je současná rozhledna a kraj pod Lázkem. A jezdí se na něj dosud.















Co myslíte, je to zajímavé čtení i pro naši a příští generace? Já si budu určitě často listovat v tom sborníku a budu jej opatrovat jako rodinné zlato.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 old+boy old+boy | E-mail | 28. srpna 2009 v 6:27 | Reagovat

To jste mně kápla do noty. Možná se svým psaním vpisuji do role staromilce, ale není to vůbec pravda. Jsem životamilec a minulost mně dává možnost srovnávání a vize budoucnosti.

2 rucuk rucuk | E-mail | 28. srpna 2009 v 8:56 | Reagovat

1-old-boy, zajímat se o minulost, hlavně o lidské osudy v souvislosti s událostmi není staromilectví.  Člověk, který zná alespoň rámcově minulost lidstva se lépe orientuje v životě a nemá čas zabývat se příliš svými pocity a následně ,,zblbnout". Tak to cítím a nikomu neberu rozdílný názor. Víte, co myslím, že? Uvažovala jsem, jestli by byl zájem, že bych některý článek z toho časopisu opsala a hodila do blogu, pro srovnání dnešních zájmů lidí a minulých časů. Jen takové , co by něco sdělily, třeba popis některých lokalit, které jsou ještě dnes známy. Je to přece téměř 80 let a to už jsou nějaké změny znát. Co myslíte, byl by zájem?

3 old+boy old+boy | E-mail | 28. srpna 2009 v 10:05 | Reagovat

2/ rucuk

   Zájem by byl u určitého okruhu čtenářů. Nelze očekávat obrovský zájem a desítky komentářů. Ale o to přece nejde!

Do toho, do toho, do toho....

4 rucuk rucuk | E-mail | 28. srpna 2009 v 10:22 | Reagovat

3-old-boy- Mohl jste si všimnout, že sice komentáře vítám, ale u některých článků je ani neočekávám. Sem tam se podívám na návštěvnost a pokud aspoň někdo článek přečetl, jsem spokojená. Zatím nejnižší návštěvnost přes 300 mají povídky na pokračování, ale jsem vděčná i za ten zájem a myslím, že je to až až. Možná i mezi mladšími by se zájemci o historické články našli. Zkusím nějaký ne příliš dlouhý s dobrým námětem najít a opsat. Snad tím neporuším autorská práva, naopak posloužím případnému zájmu o uvedený objekt.

5 caracola caracola | 28. srpna 2009 v 10:56 | Reagovat

Paní Ucekajová,byl bych  vděčným čtenářem vašeho výběru.Tomu co chcete udělat já říkám historie spodního patra.Ta existuje vedle té historie prvního patra,která vypočítává počiny panovníků ,generálů a států,ale zpravidla o životě "obyčejných" lidí vypovídá málo. Jako příklad bych uvedl blog Ivany k první světové válce.Byl to soubor několika dopisů nešťastného vojáčka z fronty,ale o době vypověděl víc než učebnice.

6 rucuk rucuk | E-mail | 28. srpna 2009 v 11:21 | Reagovat

5-caracolo- Tak o první světové válce vyšel r. 1928 (je to už ale IV. vydání) román Rudolfa Medka, podle fotografie vojáka-legionáře ANABASE. Pokud jsem do něj zatím jen nakoukla, je to opravdu důkladný popis událostí i životního osudu.

7 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 30. srpna 2009 v 11:27 | Reagovat

7 rucuk

Román Anabase jsem sice nečetl, ale vím, že R. Medek, Langer a spol. byli spoluautoři čtyřsvazkové kroniky československých legií v Rusku pod názvem Za svobodu.

Toto dílo koupil můj otec z pozůstalosti po jednom ruském legionáři ( vydávalo se to s finanční pomocí Legiobanky v krásném provedení ). Bohužel někomu to otec půjčil a zůstaly jen dva svazky. Jde o velké dokumentární dílo s mnoha fotografiemi, podané faktografickým vyprávěním o důvodech a souvislostech. Mnoho těchto publikací vzalo za své už za Protektorátu ( byly na nacistickém indexu ), značná část se zničila za komunistů a dnes?

Různí Podiveni ( Pithard, Doležal a jiní ) vyrváří dojem, že největší omyl historie českého národa bylo národní obrození a obnovení státu. Prý jsme již mohli být německy mluvícími evropany. Já dodávám nebo také svými ostatky stát součástí t ukrajinských a ruských plání.

8 rucuk rucuk | E-mail | 30. srpna 2009 v 13:29 | Reagovat

7- Román, který mám, nemá kromě fotografie autora- viz článek- žádné obrázky. Ani fotografie, ani malované.  Krásné vydání je však Romanetto J.Arbesa Poslední dnové lidstva, ilustrované Věnceslavem Černým,to však je čtení pro dnešní čtenáře příliš  popisné i když zajímavé.

Je pravda, že knihy se mají půjčovat jen přátelům, kteří je spolehlivě vrátí, navíc nedovolí si je půjčit dále. Tak naše rodina přišla o několik vzácných knih. Ještě ve škole nesl syn na ukázku Zlatou knihu pohádek B. Němcové paní učitelce - krásně vázanou ve ,,zlatých deskách" bohatě ilustrovanou, vydanou také v letech 30.  a už ji nedonesl zpět. Prý se někde ztratila. Paměti katovské rodiny Mydlářů má také jen  3. a 6. díl, někdo z rodiny má možná jiný, ale další byly zapůjčeny atd. a nevrátily se.Komunisté knihy neničili, jen je zasouvali do tajných archivů, dokonce si je rozebírali do soukromí, čehož jsem jednou byla svědkem a některé se občas objeví. Kdyby je ničili, nebylo by jich tolik schovaných v knihovnách, antikvariátech a v soukromí.

9 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 30. srpna 2009 v 14:21 | Reagovat

8 rucuk

Dovolím si oponovat.

Moje žena než získala místo na geodezii, byla s dětmi doma. Chodila vypomáhat na smlouvu do městské knihovny ( aby měla roky na pojištění ). V letech 1971 - 75 se vyřazovaly z knihovny dříve vydané knihy. Jedny do trvalého depozita a jiné podle seznamů rovnou do beden a do papírny. V nestřeženém okamžiku "šlohla" sem tam nějakou knihu, určenou do stoupy.

Na př. od Marcie Devenportové ( nevím zda je to správně ), osobní přítelkyně Jana Masaryka, román "Údolí rozhodnutí".

10 mali.vata mali.vata | 30. srpna 2009 v 15:07 | Reagovat

4) Růženko, i já mám spoustu starých a dokonce prastarých knih a sešitů a opatruji a oprašuji je jako oko v hlavě.. jsou to opravdu poklady. To, že píšete, že nečekáte na komentáře -já si myslím, že každý bloger čeká na komentáře, protože právě proto přeci píšeme? Své vlastní názory známe, ale blogujeme, protože právě chceme znát názory "nezasvěcených a nezaujatých lidiček".. a jestli se mohu zeptat: jak sledujete návštěvnost svých článků? PS: pro nezasvěcené - byla to právě paní Růženka, která mě na začátku učila vkládat a upravovat obrázky do mých blogů.. Děkuji a určitě budu Vaše články o "pokladech" také číst..

11 rucuk rucuk | E-mail | 30. srpna 2009 v 16:17 | Reagovat

10- Díky, ale takové laické instrukce ode mne  jsou možná srozumitelnější než leckteré návody. Jen jsem trochu předala své zkušenosti. Ale umíte to už dávno a koho to baví naučí se. Komentáře někdy stačí v menší míře, jen jako reakce na téma. Sama jistě víte, že se více polemizuje u politických článků a těch jsem měla poskrovnu, jen takové narážky, u povídek snad jen -a co dál- nebo - je to jen takové povídání- v Kavárničce se povídá, co nám ,,slina na jazyk přinese" případně co zrovna člověka zaujalo nebo se mu stalo. To znáte i z hospody nebo když Ivana ,,zkoumala" kdo nemůže spát, může psát O))).

Návštěvnost svých článků sleduji, ale beru to s rezervou, protože myslím, že započítává i to, když lidi chodí odpovídat na komentáře i náštěvu autora kvůli reakcím . Ale je zajímavé sledovat, jak u některých článků se počet vyšvihne najednou, u některých jak jde čas. Nejvíce mám u takových těch příběhů ze života (samozřejmě neuvádím pravá jména, ale až na pár výjimek se to vše stalo. Povídky sice vymýšlím, ale hodně momentů v chování lidí je ze života různých známých.

Vítám každý i rozdílný názor. Chodím na všechny blogy , které mě zajímají, někdy i na mžik na jiné. Pokud jdete na správu blogu, tak na žebříčcích je vidět, kdo je čtený a kdo ne.

Přiznám se ale k jedné své ,,úchylce": pokračování povídek píši většinou až po stejném počtu návštěv- nebo aspoň přibližném.

  První komentář od různých lidí k danému tématu či článku odrazí názor toho člověka, ale pak je to spíše diskuze, která někdy skončí docela zajímavě úplně jinde.

12 rucuk rucuk | E-mail | 30. srpna 2009 v 16:30 | Reagovat

9-nar.soc.- Možná tam byl někdo papežštější než papež, ale nevěřím, jak jsem znala zdejší knihovnice, jak v knihovně tak ve školních knihovnách, že by daly do šrotu takové knihy. U  pár  učitelek a známých jsem viděla dost knih ,,odepsaných" z invetáře knihoven. Tak se to dost dělalo, že se sice vyřadily knihy, ale do šrotu se dalo stejné množství jiného papíru a knihy si rozebrali zájemci. Kdo rád četl, knihu by nezničil.

13 Teplik Teplik | 1. září 2009 v 19:59 | Reagovat

mám rád staré noviny a knížky :-)

14 rucuk rucuk | E-mail | 1. září 2009 v 21:23 | Reagovat

13- Kdybyste věděl, jak já jsem se ráda hrabala v kufru na půdě a ,,hledala" dědečkovi něco na čtení. Mrzí mě, že se někde ztratily svázané časopisy, Smích republiky - poměrně protibolševický, protiměšťácký, promasarykovský s karikaturami a fotkami z 1. republiky, pak i skautský. Měli jsme tam Vlčí bratrstvo od Nižňanského- hororové čtení. Trvalo mi to vždy moc dlouho, než jsem něco vybrala...

15 rucuk rucuk | E-mail | 5. září 2009 v 18:58 | Reagovat

Pokud chcete něco bližšího o obsahu věstníku vědět,  mám další článek s ukázkami.

16 jan šimák jan šimák | E-mail | 8. září 2009 v 8:58 | Reagovat

Zájem by byl,  jen do toho.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx