.



Narazila jsem na poklad, turisté..I.

27. srpna 2009 v 23:30 | Ruža z Moravy |  Z historie života
Tentokrát můj článek bude patřit určitě do rubriky KULTURA. Podařilo se mi vedle několika klasických ,,pokladů"- knížek vydaných od r. 1911 do r. 1935 v různých pražských vydavatelstvích- Topič, Vilímek, Otto. ( Na př. Rudolfa Medka Anabáze- válečný román o 588 stranách, který dostala manželka pana Sommera- pův. majitele těchto knih- Tonička od svého bratra, který skončil v Americe).























1000 Nejkrásnějších novel od 1000 světových spisovatelů,
Josefa Svátka Paměti katovské rodiny Mydlářů,
Jana Nerudy Sebrané spisy díl I.-XXVI r.1861-1875,
Marcela Prévosta Patnáct povídek v překladu Pavla Prejsy a j.)
-objevit v jednom kufru z ,,dědictví" po předcích svázaná čísla ročníků IV. a V.

Věstník žup Klubu čs.turistů Jesenické, Pobezkydské a Těšínské a Jesenické župy lyžařské BEZKYDY-JESENÍKY.

Vydával jej odbor Klubu českých turistů v Opavě. Vycházel měsíčně kromě prázdnin a zasílán byl činným a výkonným členům zdarma. Předplatné pro nečleny Kč 8,- ročně.



Podle množství různých inzerátů byl zřejmě ,,dotován" tímto způsobem. Jeho pestrost a všestrannost dokáži ukázkami černobílýcch obrázků, jak se mi podařilo je ofotografovat a upravit pro přenos.

Mnoho čtenářů, pokud by tuto knihu z r. 1930 a 1931 vidělo a prostudovalo, by možná podle těch inzerátů poznalo někoho ze svých předků či známých, navíc záběry různých budov, krajin, které tam jsou jsou vpravdě historické.



















































































































































V knize jsem našla vložený tištěný dopis Odboru KČsT v Zábřeze, kde se obrací na občany o příspěvek na výstavbu nové rozhledny na Lázku , vrchu 713 m vysokém, který se nachází na českomoravské hranici mezi Zábřehem a Lanškrounem. Trosky rozhledny byly za 1. světové války rozneseny. Po převratu zakoupil vrchol Lázku odbor KČsT Zábřeh , jemuž připadla povinnost postarat se o obnovení zničeného díla, této oblíbené turistické atrakce.
Dopis je datován v květnu 1931.

Toto je bývalá rozhledna na Lázku....









Ta barevná je současná rozhledna a kraj pod Lázkem. A jezdí se na něj dosud.















Co myslíte, je to zajímavé čtení i pro naši a příští generace? Já si budu určitě často listovat v tom sborníku a budu jej opatrovat jako rodinné zlato.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 old+boy old+boy | E-mail | 28. srpna 2009 v 6:27 | Reagovat

To jste mně kápla do noty. Možná se svým psaním vpisuji do role staromilce, ale není to vůbec pravda. Jsem životamilec a minulost mně dává možnost srovnávání a vize budoucnosti.

2 rucuk rucuk | E-mail | 28. srpna 2009 v 8:56 | Reagovat

1-old-boy, zajímat se o minulost, hlavně o lidské osudy v souvislosti s událostmi není staromilectví.  Člověk, který zná alespoň rámcově minulost lidstva se lépe orientuje v životě a nemá čas zabývat se příliš svými pocity a následně ,,zblbnout". Tak to cítím a nikomu neberu rozdílný názor. Víte, co myslím, že? Uvažovala jsem, jestli by byl zájem, že bych některý článek z toho časopisu opsala a hodila do blogu, pro srovnání dnešních zájmů lidí a minulých časů. Jen takové , co by něco sdělily, třeba popis některých lokalit, které jsou ještě dnes známy. Je to přece téměř 80 let a to už jsou nějaké změny znát. Co myslíte, byl by zájem?

3 old+boy old+boy | E-mail | 28. srpna 2009 v 10:05 | Reagovat

2/ rucuk

   Zájem by byl u určitého okruhu čtenářů. Nelze očekávat obrovský zájem a desítky komentářů. Ale o to přece nejde!

Do toho, do toho, do toho....

4 rucuk rucuk | E-mail | 28. srpna 2009 v 10:22 | Reagovat

3-old-boy- Mohl jste si všimnout, že sice komentáře vítám, ale u některých článků je ani neočekávám. Sem tam se podívám na návštěvnost a pokud aspoň někdo článek přečetl, jsem spokojená. Zatím nejnižší návštěvnost přes 300 mají povídky na pokračování, ale jsem vděčná i za ten zájem a myslím, že je to až až. Možná i mezi mladšími by se zájemci o historické články našli. Zkusím nějaký ne příliš dlouhý s dobrým námětem najít a opsat. Snad tím neporuším autorská práva, naopak posloužím případnému zájmu o uvedený objekt.

5 caracola caracola | 28. srpna 2009 v 10:56 | Reagovat

Paní Ucekajová,byl bych  vděčným čtenářem vašeho výběru.Tomu co chcete udělat já říkám historie spodního patra.Ta existuje vedle té historie prvního patra,která vypočítává počiny panovníků ,generálů a států,ale zpravidla o životě "obyčejných" lidí vypovídá málo. Jako příklad bych uvedl blog Ivany k první světové válce.Byl to soubor několika dopisů nešťastného vojáčka z fronty,ale o době vypověděl víc než učebnice.

6 rucuk rucuk | E-mail | 28. srpna 2009 v 11:21 | Reagovat

5-caracolo- Tak o první světové válce vyšel r. 1928 (je to už ale IV. vydání) román Rudolfa Medka, podle fotografie vojáka-legionáře ANABASE. Pokud jsem do něj zatím jen nakoukla, je to opravdu důkladný popis událostí i životního osudu.

7 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 30. srpna 2009 v 11:27 | Reagovat

7 rucuk

Román Anabase jsem sice nečetl, ale vím, že R. Medek, Langer a spol. byli spoluautoři čtyřsvazkové kroniky československých legií v Rusku pod názvem Za svobodu.

Toto dílo koupil můj otec z pozůstalosti po jednom ruském legionáři ( vydávalo se to s finanční pomocí Legiobanky v krásném provedení ). Bohužel někomu to otec půjčil a zůstaly jen dva svazky. Jde o velké dokumentární dílo s mnoha fotografiemi, podané faktografickým vyprávěním o důvodech a souvislostech. Mnoho těchto publikací vzalo za své už za Protektorátu ( byly na nacistickém indexu ), značná část se zničila za komunistů a dnes?

Různí Podiveni ( Pithard, Doležal a jiní ) vyrváří dojem, že největší omyl historie českého národa bylo národní obrození a obnovení státu. Prý jsme již mohli být německy mluvícími evropany. Já dodávám nebo také svými ostatky stát součástí t ukrajinských a ruských plání.

8 rucuk rucuk | E-mail | 30. srpna 2009 v 13:29 | Reagovat

7- Román, který mám, nemá kromě fotografie autora- viz článek- žádné obrázky. Ani fotografie, ani malované.  Krásné vydání je však Romanetto J.Arbesa Poslední dnové lidstva, ilustrované Věnceslavem Černým,to však je čtení pro dnešní čtenáře příliš  popisné i když zajímavé.

Je pravda, že knihy se mají půjčovat jen přátelům, kteří je spolehlivě vrátí, navíc nedovolí si je půjčit dále. Tak naše rodina přišla o několik vzácných knih. Ještě ve škole nesl syn na ukázku Zlatou knihu pohádek B. Němcové paní učitelce - krásně vázanou ve ,,zlatých deskách" bohatě ilustrovanou, vydanou také v letech 30.  a už ji nedonesl zpět. Prý se někde ztratila. Paměti katovské rodiny Mydlářů má také jen  3. a 6. díl, někdo z rodiny má možná jiný, ale další byly zapůjčeny atd. a nevrátily se.Komunisté knihy neničili, jen je zasouvali do tajných archivů, dokonce si je rozebírali do soukromí, čehož jsem jednou byla svědkem a některé se občas objeví. Kdyby je ničili, nebylo by jich tolik schovaných v knihovnách, antikvariátech a v soukromí.

9 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 30. srpna 2009 v 14:21 | Reagovat

8 rucuk

Dovolím si oponovat.

Moje žena než získala místo na geodezii, byla s dětmi doma. Chodila vypomáhat na smlouvu do městské knihovny ( aby měla roky na pojištění ). V letech 1971 - 75 se vyřazovaly z knihovny dříve vydané knihy. Jedny do trvalého depozita a jiné podle seznamů rovnou do beden a do papírny. V nestřeženém okamžiku "šlohla" sem tam nějakou knihu, určenou do stoupy.

Na př. od Marcie Devenportové ( nevím zda je to správně ), osobní přítelkyně Jana Masaryka, román "Údolí rozhodnutí".

10 mali.vata mali.vata | 30. srpna 2009 v 15:07 | Reagovat

4) Růženko, i já mám spoustu starých a dokonce prastarých knih a sešitů a opatruji a oprašuji je jako oko v hlavě.. jsou to opravdu poklady. To, že píšete, že nečekáte na komentáře -já si myslím, že každý bloger čeká na komentáře, protože právě proto přeci píšeme? Své vlastní názory známe, ale blogujeme, protože právě chceme znát názory "nezasvěcených a nezaujatých lidiček".. a jestli se mohu zeptat: jak sledujete návštěvnost svých článků? PS: pro nezasvěcené - byla to právě paní Růženka, která mě na začátku učila vkládat a upravovat obrázky do mých blogů.. Děkuji a určitě budu Vaše články o "pokladech" také číst..

11 rucuk rucuk | E-mail | 30. srpna 2009 v 16:17 | Reagovat

10- Díky, ale takové laické instrukce ode mne  jsou možná srozumitelnější než leckteré návody. Jen jsem trochu předala své zkušenosti. Ale umíte to už dávno a koho to baví naučí se. Komentáře někdy stačí v menší míře, jen jako reakce na téma. Sama jistě víte, že se více polemizuje u politických článků a těch jsem měla poskrovnu, jen takové narážky, u povídek snad jen -a co dál- nebo - je to jen takové povídání- v Kavárničce se povídá, co nám ,,slina na jazyk přinese" případně co zrovna člověka zaujalo nebo se mu stalo. To znáte i z hospody nebo když Ivana ,,zkoumala" kdo nemůže spát, může psát O))).

Návštěvnost svých článků sleduji, ale beru to s rezervou, protože myslím, že započítává i to, když lidi chodí odpovídat na komentáře i náštěvu autora kvůli reakcím . Ale je zajímavé sledovat, jak u některých článků se počet vyšvihne najednou, u některých jak jde čas. Nejvíce mám u takových těch příběhů ze života (samozřejmě neuvádím pravá jména, ale až na pár výjimek se to vše stalo. Povídky sice vymýšlím, ale hodně momentů v chování lidí je ze života různých známých.

Vítám každý i rozdílný názor. Chodím na všechny blogy , které mě zajímají, někdy i na mžik na jiné. Pokud jdete na správu blogu, tak na žebříčcích je vidět, kdo je čtený a kdo ne.

Přiznám se ale k jedné své ,,úchylce": pokračování povídek píši většinou až po stejném počtu návštěv- nebo aspoň přibližném.

  První komentář od různých lidí k danému tématu či článku odrazí názor toho člověka, ale pak je to spíše diskuze, která někdy skončí docela zajímavě úplně jinde.

12 rucuk rucuk | E-mail | 30. srpna 2009 v 16:30 | Reagovat

9-nar.soc.- Možná tam byl někdo papežštější než papež, ale nevěřím, jak jsem znala zdejší knihovnice, jak v knihovně tak ve školních knihovnách, že by daly do šrotu takové knihy. U  pár  učitelek a známých jsem viděla dost knih ,,odepsaných" z invetáře knihoven. Tak se to dost dělalo, že se sice vyřadily knihy, ale do šrotu se dalo stejné množství jiného papíru a knihy si rozebrali zájemci. Kdo rád četl, knihu by nezničil.

13 Teplik Teplik | 1. září 2009 v 19:59 | Reagovat

mám rád staré noviny a knížky :-)

14 rucuk rucuk | E-mail | 1. září 2009 v 21:23 | Reagovat

13- Kdybyste věděl, jak já jsem se ráda hrabala v kufru na půdě a ,,hledala" dědečkovi něco na čtení. Mrzí mě, že se někde ztratily svázané časopisy, Smích republiky - poměrně protibolševický, protiměšťácký, promasarykovský s karikaturami a fotkami z 1. republiky, pak i skautský. Měli jsme tam Vlčí bratrstvo od Nižňanského- hororové čtení. Trvalo mi to vždy moc dlouho, než jsem něco vybrala...

15 rucuk rucuk | E-mail | 5. září 2009 v 18:58 | Reagovat

Pokud chcete něco bližšího o obsahu věstníku vědět,  mám další článek s ukázkami.

16 jan šimák jan šimák | E-mail | 8. září 2009 v 8:58 | Reagovat

Zájem by byl,  jen do toho.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx