Hou, houpy, hou....lidi se houpají.

22. srpna 2009 v 20:21 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Vím, není to přesné, má tam být vlny se houpají. Chtěla bych se trochu zamyslet nad tím, čím to je, že houpání je lidem tak příjemné. Snad až na nějaké výjimky, kdy se jim dělá špatně.


Je to zřejmě tím, že vlastně už od prenatálního stavu je človíček na pohupování zvyklý. V mamince, pak jej houpá pohybem i slovem rodina, okolí. Nelze předvést , v čem všem je možno se houpat, každý se houpal v tom, na co rodiče měli, co pro něj někdo vyrobil, případně zdědil po předcích či dostal od příbuzných a známých. Zavzpomínejte si na čem jste se houpali vy.

Pár obrázků připomene, jak to jde za sebou a na čem všem se lidé houpají v průběhu života:



kývací kolébka

kolébka
hluboký kočárekkolébka dřevěná












houpání na lodičcehoupací křeslo


Houpání je tělu příjemné, navíc se při něm hýbete- až na houpání maminkou či tatínkem. Vzbuzuje libé, uklidňující pocity.


Čemu se ale také říká houpání a není moc lidem příjemné?
Když někdo slibuje, tvrdí, že bude konat jen správné věci a pak skutek utek.

Kdo v minulé, současné , vlastně i v budoucí době houpal, houpe a bude houpat nás?






Nebo snad ne?????



To poznáme za pár měsíců, či let....



Podle posledních událostí to brzy nebude.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Přemysl Čech Přemysl Čech | E-mail | 22. srpna 2009 v 20:42 | Reagovat

Joo, když nás někdo houpe fyzicky jsme spokojení, když nás houpe řečičkama, tak to nám nevoní..

2 rucuk rucuk | E-mail | 22. srpna 2009 v 20:56 | Reagovat

Neškodilo by si ty různé sliby- jen takové ty zásadní- někam poznamenat, jmenovitě, pak sledovat jak jsou plněny.

3 caracola caracola | 23. srpna 2009 v 11:22 | Reagovat

Jsem houpán od dětsví. Začalo to tvrzením,že děti nosí čáp respektive vrána. Nezbaštil jsem to. V průběhu života se u houpačky vystřídali stovky houpajících a já se snažil jim to rovněž nezbaštit. Přibývajícím věkem mě jejich snahy stále méně štvou a spíše se stávají zdrojem mé (zvrácené) zábavy.

4 Jurášek Jurášek | E-mail | 23. srpna 2009 v 14:26 | Reagovat

Caracola:pokud jste v 16ti letech nezbaštil to o čápech a vránách tak to vás šlechtí.Já jsem jako dítě věřil a byl jsem spokojený jako jsem věřil že se tloustne po knedlících a že se tloustne třeba po sobotním večeru sem nemněl ani páru.K houpání,protože nebylo upřesněno tak uvedu toto:

Mněl jsem moc dobrou kamarádku,která mi bohužel dlouhodobě umírala před očima(pro pamnětníky.Pavlova žena.)na rakovinu spodku.Asi mněsíc před skonem se také začala houpat s tím že si tak přidává bolesti a tím si vlastně ulevuje protože člověk má svůj práh bolesti který snese o potom jej začíná nevnímat-pro pedanty -přestává bolest vnímat.

Kromně těch houpání,které známe všichni ať u dětí nebo dospělých jsem si všiml(tenkrát jsem tomu nerozumněl ale dnes-no kdo ví?)Prostě byla u nás ulice ,které se místní lidé vyhybali tak nějak podvědomně jako by byla tabu.Jednou maminka pospíchala tak jsme ulici neobcházely jako vždy a tenkrát jsem to viděl.asi třicetileté dítě sedělo v okně mezi prsty obou ruk drželo kapesník,který vlál a když nevlál tak se dítě rozhoupalo a houpalo se a kapesník vlál a dítě to z mého pohledu nešťastné se smálo a houpalo a smálo a kapesník vlál.Té ulici jsme se s maminkou už nikdy nevyhnuly a chodil jsem tam rád a když jsem něco provedl nebo dostal kouli-to už jsem byl hodně starší tak jsem se zastavil a už jsem věděl že se houpe -stárne-kapesník vlaje a ON je stále ŠTASTNÝ,ŠŤAStný,šťastný jednou jdu okolo přejdu toto místo jdu dál a dál zastavím se přemýšlím co se kde stalo na nic sem nepřišel ale něco mně poslalo zpět k domovu tak jdu a jdu koukám díťě pryč.

Tak nějak mně kousek ubylo a někdy sem ho tam koutkem oka zahlédl.Ale on už tam nikdy nebyl.Už nám byl rovnoceným partnerem a beztak se stejně zase houpal a hope a houpati bude.Pěkný den.

5 Jurášek Jurášek | E-mail | 23. srpna 2009 v 20:04 | Reagovat

sem už dnes nepříjdu

6 Zdenka-matka Zdenka-matka | 23. srpna 2009 v 20:33 | Reagovat

4 Jurášek

...(pro pamnětníky.Pavlova žena.)... ?

7 rucuk rucuk | E-mail | 23. srpna 2009 v 20:35 | Reagovat

5- Jurášku, proč? Třicetileté dítě? Nebo tříleté? Nebo bylo jen rozumem dítě? Život píše různé příběhy, které utkví člověku v hlavě. To Vás tak ten článek dojal, připomněl vám dávné příhody? Snad sem někdo přidá veselejší příběh a zase se tu zastavíte.

8 Jurášek Jurášek | E-mail | 23. srpna 2009 v 20:58 | Reagovat

Takže jo dámy odpovím vám kecal sem že nemrknu také jsem zvědavý chlap a vím že když se zavírá krám tak se hrne nejvíce zákazníků.Viz výše.

Pro mamču-Pavel a toho na sto procent znáte alespoň vy je ten co byl na návštěvě u mých rodičů.Tuším že sem příběh zanechal u Václava a protože mé příběhy jsou pravdivé nemám problém si to pamatovat.

rucuk třicetileté dítě byl opravdu třicetiletý muž s mentalitou asi půl ročního dítěte a ještě někam posunutou.Ani nechodil.Ráno v 6 ho rodiče posadili na okno-v zimně na stůl za oknem a tak tam byl a smál se a kapesník vlál a on se kolébal.

příběhy byly dva

9 Zdenka-matka Zdenka-matka | 23. srpna 2009 v 21:17 | Reagovat

8 Jurášek

Ano, ten Váš příběh pamatuju. Škoda Vaší přítelkyně. Já také měla přítelkyni. Po třetí recidivě tělo odložila.

Jeden z mých přátel má postiženého syna. Jenže někdy, když se mu podívám do očí, celá duše se mu v nich zračí.

10 Jurášek Jurášek | E-mail | 23. srpna 2009 v 21:28 | Reagovat

Jo příběh je na komunisti se nezmněnili u Václava.Asi na konci někde.

Ano s těma očima máte pravdu proto jsem psal že byl ŠŤASTNÝ-ŠŤAstný-šťastný-on mi to neřekl to jsem pochopil až sem byl trochu starší

11 rucuk rucuk | E-mail | 23. srpna 2009 v 21:44 | Reagovat

10- Víte, Jurášku, oni ti postižení, pokud si to vůbec uvědomují, vidí svět jinýma očima. Mají duši a vnímání světa jako nevinné dítě. Pokud jim nikdo neubližuje tak, aby ho to bolelo, nemluví na ně hrubým nepříjemným hlasem, jsou to milí lidé,  bez zlých úmyslů i činů. Mají právo žít a být aspoň svým způsobem šťastní. Na svět je přivedli lidé, tak v nich mají vidět své dílo, jakkoliv poznamenané.

12 Jurášek Jurášek | E-mail | 23. srpna 2009 v 21:58 | Reagovat

Také děkuji za odpověď.

Dneska už nepříjdu.

13 rucuk rucuk | E-mail | 23. srpna 2009 v 22:10 | Reagovat

Zdravím a těším se, že zase někdy přispějete do dikuze svým svérázným způsobem či dalším příběhem Jurášku i Zdenko-matko.

14 zpoplatnik zpoplatnik | E-mail | 24. srpna 2009 v 13:07 | Reagovat

pro Rucuk (2)

Nic si nemusíte zapisovat.

Oni Vám to přece politici rádi na nějakém tom mítingu oddeklamují a ještě Vám to doslova vnutí v písemné formě.

Jen si vzpomeňte - ještě nedávno to  viselo na všech sloupích - SMLOUVA S OBČANY ........ a šklebily se při tom na Vás ty samé t...obličeje.

15 zpoplatnik zpoplatnik | E-mail | 24. srpna 2009 v 13:17 | Reagovat

Kdybychom se všichni dokázali uspokojit vlajícím kapesníkem, tak bychom mohli být šťastní.

Možná právě proto nám politici mávají před obličejem  různými fanglemi a podvědomě počítají s tím, že nás to uspokojí a dáme jim bez zbytečného přemýšlení svůj hlas.

16 Jurášek Jurášek | E-mail | 24. srpna 2009 v 14:36 | Reagovat

14 Zpoplatnik Kapesnik ste mi klidně šlohnul ale aby ste napsal kdo se nám smál do ksychtu z plakátu -"smlouva s občany,   ,tak to ne.NEJSTE VY PAN OPATRNÝ?

17 rucuk rucuk | E-mail | 24. srpna 2009 v 17:40 | Reagovat

16- Jurášku, ty samé obličeje je snad dost jasné, ne? To t je tupé, ale myslím. že jsou spíše vychytralé jen se tváří- my nic, my muzikanti....

18 Jurášek Jurášek | E-mail | 24. srpna 2009 v 17:51 | Reagovat

Tak to je tupé t tak to sem nevěděl zase sem chytřejší a já hlava dubová sem si myslel že to byl Tlustý,když ho ještě potřebovala ODS a nebo TOPOLÁNEK ALE TO MI ZASE NESEDĚLO ŽE BY ON SLIBOVAL PENZISTŮM TISÍC KORUN A PAK SE JIM VYSMÍVAL Z PLAKÁTU.TOPOLÁNEK JE POCTIVOST SAMA  A UMÍ ŠETŘIT-NIC NEVYHAZUJE AJI STAROU BABU SI NECHAL -TEĎ MÁ DVĚ .Však je chachar Ostravsky tak jak aj ja.

19 Zdenka-matka Zdenka-matka | 24. srpna 2009 v 17:58 | Reagovat

:-)))

20 rucuk rucuk | E-mail | 24. srpna 2009 v 19:19 | Reagovat

18-Jenom jestli mu ty dvě nezávidíte O)))). No, když na ně stačíO(((

21 rucuk rucuk | E-mail | 24. srpna 2009 v 19:20 | Reagovat

21- Není sám, to je asi móda nemít jen tu svou, ale i jinou......

22 Jurášek Jurášek | E-mail | 24. srpna 2009 v 20:04 | Reagovat

Já nezávidím a on jak se o něm říká že je chlap s kulama tak on nemusí stačit na dvě,bo tu zubařku má schovanou v Ostravě v kredencu a zrovna sem ho vyhostil Pražáka popleteného.Do Ostravy se už nevrátí bo by mu chlapi dali na dršťku jak by byl bez ochranky.Proč nekandyduje doma v Ostravě???:-))))

A veřejně to móda není.

23 rucuk rucuk | E-mail | 24. srpna 2009 v 21:53 | Reagovat

22- Máte pravdu, Jurášku, není to nic pěkného, aby normální soudný chlap šikovnou ženu pro mladou nechal. Však oni na to přijdou, až mu nezůstane na stáří  ani ta mladá. Peníze a majetek nejsou dobré ,,držáky" sympatií. Leda pak bude některá chvíli dělat ošetřovatelku, čekat na jeho konec a pak se soudit s jeho dědici o dědictví (jak je vidět z různých případů).....

24 mali.vata mali.vata | 26. srpna 2009 v 10:34 | Reagovat

Růženko zrovna nedávno jsem se při houpání kočárku jedné známé zamýšlela nad tím, proč se vlastně kočárkem houpe.. že tomu dítěti fakt může být i blbě.. je v "uzavřeném" prostoru a ještě se to s ním celé klepe.. vzpomněla jsem si na to, že podobné pocity jsem měla z mořské nemoci a bylo mi zle od žaludku hned. Když se postavím a začnu se jakoby schválně houpat nebo pohupovat, tak mi je blbě taky:-), všechno v okolí vidím rozmazaně a vůbec to pro mě nejsou příjemné pocity. Je to příjemné asi jen opravdu malým dětem, právě proto, jak jste napsala, že si pamatují z přenatálního stejné pocity.. Pravdou ale je, že když zahoupáte kočárkem, tak většinou se děťátko sklidní. K šílenství mě ale dohání nervní matky, které s kočárem přímo lomcují, aby už to dítě usnulo a představuji si, jak dítěti poskakují vnitřnosti uvnitř a nedivím se, když se chudák třeba poblinká..

25 rucuk rucuk | E-mail | 26. srpna 2009 v 14:49 | Reagovat

24-mali.vata- to je asi osobní pocit. Na každého pohupování (nemyslím to mlácení kočárkem nebo houpačkou) působí jinak. Ja jsem si celá šťastná koupila houpací křeslo a nejlépe si odpočinu, když do něj sednu, pod nohy si dám šlapadlo a jak šlapu, houpu se. Nikdy mi houpání ani točení nic nedělalo. Dokonce ani výšky ne. Trhávala jsem ovoce nejraději ze stromu a to víte, že se větve někdy pohupovaly. Znala jsem ty stromy tak dobře, že jsem věděla na kterou větev lze stoupnout, která je křehká a pod. Trhávala jsem i ze střechy prádelny hrušky, ze střechy sousední pily ryngle, protože stromy se vytáhly do výše a jinak se to nedalo otrhat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx