Handlová, město družební...

11. srpna 2009 v 23:09 | Ruža z Moravy |  Z historie života

Neštěstí, které se stalo na dole v Handlové se mě zvláště osobně dotklo. Handlová patří do mého rodného kraje, mám v něm dost příbuzných, se kterými se po smrti sourozenců maminky bohužel nestýkáme. Projížděli jsme okolí mého rodiště Bošan, když jsme byli na přehradě Duchoňka a to je také přes 25 let. Pamětnice, no.


Z družebních styků města Zábřeha a Handlové před 25 lety jsem tam měla dlouholetou kamarádku Fanynku Pernišovou, se kterou jsme si vyměňovaly donedávna alespoň pozdravy k svátkům. Po posledním pozdravu v loňském roce se již neozývá, tak nevím...
I další známí z té doby byli většinou zaměstnanci dolu v Handlové. Při jedné družební návštěvě, které jsem se zúčastnila a na niž si ostatní účastníci určitě vzpomenou také, jsme měli zážitek velice silný a zajímavý. Dá se říci pro lidi, kteří znali horníky spíše vzdáleně a jejich práci spíše z filmů, ojedinělý.
důl Handlová
Návštěva byla plánována na dva dny, protože v sobotu jsme měli mít exkurzi přímo do dolu. Směna byla obsazena jen nejnutnějšími pracovníky. Bylo nás kolem 25, přesně si to již nepamatuji. Snad některý jiný účastník-byli tam muži i ženy rozdílného věku, by určil dobu i počet, možná je to zaneseno v kronice města Zábřeha. To však není tak podstatné.
vchod do dolu

Vešli jsme do vstupní místnosti, pak nás zavedli do šaten, kde jsme vyfasovali kabáty, pláštěnky, helmy a byli jsme důtklivě upozorněni na to, abychom se neodtrhovali od určeného průvodce, myslím vedoucího směny- technika a důsledně se drželi jeho pokynů. Doporučili nám vzít si sebou kapesníky, kdo nemá dostal alespoň ubrousek.Větší klecí jsme sjeli dolů. Od té chvíle jsem ztratila pojem o hloubce, délce tratě a pod.
Plechovými vozíky- takovými malými tramvajemi- jsme dojeli k pásu, oblékli kabáty dosud držené přes ruku a za pomalé jízdy pásu na něj hlavou nahoru polehali a jeli, jako každý den horníci na svá pracoviště.
Bojím, nebojím, na to bylo pozdě. Dělali jsme všichni hrdiny, styděli bychom se dát najevo strach. Zastavili jsme. Doporučili nám sníst svačinu, kterou jsme nahoře obdrželi. Ani jsme si neuvědomili, že uplynula taková doba, hlad jsme docela měli.
Celou dobu jsme měli na hlavě helmy a na sobě kabáty. Nabídli nám, abychom kabáty nechali na místě, protože nám bude určitě horko. Měli jsme jen pláštěnky, kdyby na nás ze stropu kapalo. A pochodovali jsme jeden za druhým dlouhou nízkou chodbou. V té chvíli jsem byla docela ojediněle šťastná, že jsem tak malá. Chodba měla maximálně místy 1,60 m a spíše méně a dva lidé vedle sebe by se tam nevešli.

Konečně jsme dorazili na konec chodby. Bylo nám docela horko, svlékali jsme , co se dalo, někteří muži byli dokonce v nátělnících. Tam jsme také poznali, na co máme mít kapesníky nebo ubrousky. Byl tam razicí stroj, vlastně taková dolující mašina, kterou obsluhovali dva chlapi v trenýrkách a helmách se světly. Prášilo se hodně, chlapi měli dokonce respirátory a my jsme si drželi před pusou a nosem kapesníky, abychom nedýchali přímo ten prach.
Viděli jsme jak stroj metá uhlí na pás, který jede a odváží vydolované uhlí pryč. Vrátili jsme se chodbou zpět, pobrali kabáty, pak zabočili do další chodby, kde jsme museli jít až ke stěně a viděli, jak z pásu hází muži uhlí do vozíků, které odjíždějí zvolna nahoru.
Nalehali jsme si znovu na pás pro osobní dopravu a jeli zpět. Pak vozíky a výtah. Pokud toto bude číst nějaký horník, který pracoval v dole, řekne si: Je celá paf z toho, co jsem já zažíval normálně denně a ještě jsme dřeli a ne jen koukali.
To je fakt, zážitek jako hrom a velká úcta od té doby k práci všech těch lidí. Bez rozdílu. To byl hlavní výsledek naší exkurze. Byli jsme ve velké hloubce, dnes již to nevím přesně, tak si nebudu vymýšlet.
I proto, že jsem poznala to prostředí, už bez ohledu na to, že mezi obětmi mohli být rodinní příslušníci , potomci mých známých, bylo to přece jen už dávno, je mi moc líto obětí výbuchu v dole Handlová.záchranáři jdou do dolu

Vzpomínala jsem na to i dnes s jedním 80 letým pánem, který pracoval kdysi na Mostecku a zažil v dole se svými 2 kamarády zával.
Zfárali v pondělí odpoledne a měli vyfárat ráno v úterý. Zůstali pod závalem do pátku . Kolem jen prach, vůbec nic neviděli, v láhvi trochu černého kafe, chleba jim sežraly myši. Když je vyhrabali, okamžitě jim dali kapuci přes oči, aby prý neoslepli na světle.
Měli tehdy štěstí, snad proto, že nebyli v takové hloubce. Prach na plících jim zůstal jako památka.

Kolik takových neštěstí se v celém světě děje a ještě se stane v souboji s přírodou.




 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 rucuk rucuk | E-mail | 12. srpna 2009 v 20:07 | Reagovat

Zajímalo by mě, jestli tuto vzpomínku na Handlovou četl některý z účastníků  prohlídky. Mohl by mi případně připomenout na email, nějaké detaily a doplnila bych je sem.

2 rucuk rucuk | E-mail | 13. srpna 2009 v 10:55 | Reagovat

Ve slovenských zprávách jsem dnes viděla záběry z Handlové z dolu, ty vozíky, jakými jsme jel,i jsou tam pořád stejné.....

3 pich pich | 13. srpna 2009 v 12:49 | Reagovat

pracoval jsem v dolech skoro třicet let v různých profesích, jak v OKD tak na ,,uranu,,. V r. 1960 jsem stal u jámy dolu Hlubina, když vytahovali těch 54 horníků po výbuchu metanu. Identifikace byla problém. Černé a spálené obličeje a ruce. Skoro všichni vypadali stejně. Slzy se draly do očí tenkrát i dnes, za ty z Handlové. Nevím jak ti ale ti z Hlubiny zemřeli okamžitě, na kompresi plic. To popálení už bylo druhotné. A příčiny těchto tragedii. Většinou honba za výkony a tím i penězi. Většinou podněcovaná vedením dolů ale i chamtivými předáky. Stejně dnes jako dříve ...

4 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 13. srpna 2009 v 13:38 | Reagovat

Lidé se nemění radou, ale vlastní zkušeností. Dělal jsem kdysi v zemědělské chemizaci i se zvlášť nebezpečnými jedy. Byly předpisy, byly pomůcky, ale každý může zkusit pracovat s náhubkem ( respirátorem ), celý v gumě, v neklimatizované kabině traktoru s teplotou  cca 35C a  víc a uvidí, jak dlouho v tom vydrží. nakonec zahodí všechno, protože výdělek je daný výkonem ( přestože se vykazoval v hodinách s prémiemi ). Za třicet let se nezkonstruovala klimatizace tohoto prostředí. Většina mých kolegů, kteří u toho vydrželi déle než nejkratší sezonu, to odkašlala. Polovina kontroluje trávu sezdola a druhá polovina z pilulek nevyjde. Osobně jsme tomu unikl, převedením do buldozeru a jen krátkodobým nasazením v práci s jedy.

5 rucuk rucuk | E-mail | 13. srpna 2009 v 16:17 | Reagovat

3-pich- tak byste mohl tomu rozumět, co dnes říkali ve slovenských zprávách: byl tam prý oheň, který hasili ručně, přístroji. Mělo prý to stačit, aby se nezdržovalo rubání zamezením  přístupu vzduchu a tím uhašením ohně. Pak by nemusel ten metan vybuchnout.  Všech dvacet sice vytáhli, roztrhané tak, že je musí dle DNA identifikovat. Zůstalo 19 sirotků a vdovy. Prý obviňují vedení dolu z nedodržování předpisů bezpečnosti práce kvůli honbě za ziskem. Navíc tam prý propustili Slováky a vzali na práci Poláky. Takže zatím neuvádí, kolik kterých bylo.

6 pich pich | 13. srpna 2009 v 19:47 | Reagovat

¨(5) neznám geologickou struktůru uhelného revíru v Handlové. Jedná se údajně o hnědouhelný revír, kde by neměl byt problém s metanem ale spíš s produkty uhelných záparů, to je oxidem uhelnatým. Ten je jednak prudce jedovatý a v určité koncentraci s kyslíkem prudce výbušný. Neznám ani způsob rozfáravky důlního pole a způsobu větrání. Nijak si nedovedu představit otevřený oheň v ostravských dolech, znamenalo by to max. nebezpečí výbuchu. Kouření v dole neexistovalo a před sfáráním se prováděly přísné kontroly na kuřácké potřeby. Takže jsem z toho paf, co se všechno dělo v Handlové. Část revíru kde docházelo k požárům záparů, měla být odstavena a neprodyšně uzavřena. A k nějakému hašení požáru, jakékoliv velikosti,  měli být povoláni specialisté. Jenže jak se už uvádělo, prodražovalo by to už asi tak drahé dobývání. A tak se riskovalo. Kromě těch peněz, také pro zachování zaměstnanosti. Nabízí se otázka, co dělali odborníci z příslušného báňského úřadu ...

7 rucuk rucuk | E-mail | 14. srpna 2009 v 12:50 | Reagovat

Tak jsem si našla bližší údaje o dole v Handlové. Je to hnědouhelný důl, neštěstí se stalo v již nepoužívané štole, kde se šířil požár a oxid uhelnatý a kouř dle jednoho záchranáře snad usmrtil horníky a záchranáře ještě před výbuchem. Stalo se to 330 metrů pod povrchem, teplota tam byla 70 stupňů C.  Nebylo záchrany.

Zbylo 17 manželek, 2 družky a 22 nezaopatřených dětí, kteří dostanou odškodnění 33.000 eur (cca 851 tis.korun) na osobu. To je cena lidského života.

Nevzpomínáte si, kolik žádali rodiče jen za výměnu děvčátek? Jak si,, cenili" svou újmu na miliony?  To jen pro srovnání.   Co to však je oproti obětem jinde na světě při přírodních katastrofách, to člověk jen zírá..

8 rucuk rucuk | E-mail | 16. srpna 2009 v 21:13 | Reagovat

Dnes jsem poslouchala brzy ráno slovenské zprávy. O Handlové a nějakém dalším šetření ani zmínka. Mají tam prý ale návrh na řešení problémů s Romy. Především zajistit vzdělání dětem, aby nemohli říkat, že nemají tytéž podmínky. Takže navrhují internátní školy, kde by byly vždy celý týden, naučily se tam nejen školní vědomosti, ale i základní lidské a mohly se vyžívat v zájmové činnosti. Stát by na to přispíval. A víte, že když se tam ptali v romské vsi, jestli by tam děti dali, většina říkala, že je chce mít raději doma, aby na ně nemuseli ještě něco platit z podpor a přídavků. Myslíte,  že je to dobrý návrh nebo ta lidská stránka je důležitější? Platilo by to hlavně pro ty děti, které nechodí pravidelně do školy, nebylo by to snad  povinné. Uvidíme, zda to tam projde.

9 rucuk rucuk | E-mail | 17. srpna 2009 v 17:56 | Reagovat

Na dole Handlová se již pracuje- je tam stále kolem 45-48 stupňů Celsia. Zchlazují  chodby   dusíkem, horníkům prý už nic nehrozí. Prý museli začít pracovat, aby se zajistily přístupové cesty.

Pohřeb horníků a záchranářů bude tento čtvrtek.

10 Zdenka-matka Zdenka-matka | 19. srpna 2009 v 10:13 | Reagovat

Ale oheň prý stále není uhašen.

11 rucuk rucuk | E-mail | 19. srpna 2009 v 10:53 | Reagovat

10- Někde uvnitř stále trochu doutná, ale snaží se k tomu dostat právě pomocí dusíku i vody. No, těch neštěstí je stále více, na bezpečnost práce se moc nedbá v honbě za ziskem. Byly i v dřívějších letech, někdy se to lidé ani nedověděli v plném rozsahu, ale určitě ne tolik.

12 rucuk rucuk | E-mail | 20. srpna 2009 v 14:11 | Reagovat

Tak dnes v 16,30 hod. bude na STV 1 přímý přenos z pohřbu , smutná událost, která zůstane smutnou vzpomínkou hlavně pro pozůstalé.

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 16. listopadu 2014 v 22:46 | Reagovat

Na tento článek jsem si vzpomněla ve dnech, kdy  se stalo neštěstí v dole v Karvinné v listopadu 2014.O trochu méně obětí, ale každého človka je škoda.

14 Evina Evina | E-mail | Web | 17. listopadu 2014 v 0:44 | Reagovat

Musela jsem si přečíst i tento starší článek.Je mi z toho až do breku.Můj ex-manžel byl havíř. Zažívala jsem velice často strach...a to v DNEŠNÍ době odcházejí do důchodu jako páni z kanceláře(proti nim nic nemám)... Chtěla bych vidět fárat a pracovat na porubu 65-letého muže :-x

15 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 17. listopadu 2014 v 9:48 | Reagovat

[14]: Však ten strach znám, Pavlína z návštěvnic Kavárny má manžela havíře a často nám o práci havířů píše i těžkostech na dole.Starší havíře dávají na lehčí práce sice, ale  chodili do důchodu o hodně dříve než teď. Všeobecně- manuální práce není už tak upřednostňovaná, ceněná.

16 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 23:53 | Reagovat

Už je to dost let co zahynul i můj švagr Jaroslav v dolech.

17 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 13:25 | Reagovat

[16]: A kolik lidí tam nechalo zdraví a dost se jich naučilo pít. Po práci šli ,,spláchnout" prach do hospody, hlavně ti, co tam bydleli na ubytovnách.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx