.



Choulostivé téma-být u narození dítěte nebo ne?

18. srpna 2009 v 22:23 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás

Rozdíly v přístupu k účasti otců při narození dítěte jsou a určitě budou.
Když ženy rodily většinou doma, přišla porodní bába nebo doktor s kufříkem, otci přikázala zajistit horkou vodu, čistá prostěradla a donést připravenou zavinovačku, košilku, pleny, vše čisté, vyžehlené - tedy většinou, pokud vezmeme naši evropskou i jiné kultury. Nebudu dnes vzpomínat na různé porody, v různých zemích, chtěla bych hlavně podumat nad tím, zda je dobré, opravdu dobré, aby byl otec při porodu.


Pomineme-li možnost infekce, přítomnost i chování otce ve chvíli, kdy se žena soustřeďuje na to, aby přivedla na svět dítě, je důležité, jak se po tomto bude otec chovat k ženě?
Vyčetla jsem v jednom článku, že muži reagují rozdílně a mnohdy s ohledem na ženu ne moc dobře.
Porodila mu dítě, viděl v jakých bolestech, cítil s ní, je jí vděčný za dítě, ale stala se pro něj symbolem světice, kterou nemůže ,, pošpinit" sexem. Tak se stává, že si hledá milenky , je ženě nevěrný a ani si to neuvědomuje, že jí ubližuje.
Mnohá žena je naopak postižená syndromem ,,včelí královny". Možná jste viděli italský film v hlavní roli s Marynou Vladyovou, kdy muže hrozně uháněla, protože chtěla dítě a sotva je měla odmítala ho. Také to se stává. Jen s tím rozdílem, že v té době vidí jen své dítě, jiné muže nehledá. A muže odmítá, ten začne žárlit na dítě - to také způsobuje odcizení a nevěru.

Jeden psychiatr se vyjádřil takto:,, Porod může být pro pány tak traumatizující zážitek, že pak ženu jakožto sexuální partnerku úplně zavrhnou."
Je zajímavé, že i žena-sexuoložka s ním souhlasila:,, Porod není divadlo. Chlap je vystaven bolesti partnerky a může také dojít k pocitu jeho vlastní bezmoci. To vše může negativně ovlivnit další vnímání ženy i v roli sexuální partnerky. To často navždy a muž si pak hledá specifické bokovky- typově odlišné od ,,zbožštěné choti"."

Podle různých vyjádření žen, jak jsou šťastné, že byl její partner u porodu , by si člověk myslel, jak je to dobré, že ta možnost je. Možná to psychicky některé ženě pomáhá, některá se domnívá, že si jí bude muž více vážit, když vidí, jak trpí při příchodu dítěte na svět. Mnohdy se dost mýlí. Chlapi mají tendenci říci, to je úděl žen všude ve světě. Kolik žen už rodilo....

Přiznám se, že asi patřím ke generaci žen, které z nějakého zafixovaného studu,( to mi říkalo více žen při různých příležitostech, kdy tato otázka přišla na přetřes) , muže při porodu odmítaly.
Pro mě to také žádoucí nebylo, pohled to nijak příjemný určitě není a daleko lepší je, když dítě může muž vidět, až je na světě. Tak to bylo většinou při porodech doma.
Za našich dob, kdy nebylo možné být přítomen, si musel muž počkat, až si odveze ženu domů, případně ji doveze sanita.


Zajímaly by mě názory mužů, ale opravdu upřímné, zda toužili při porodu být z vlastní vůle nebo byli jen na přání partnerky, aby ji psychicky podpořili.

Také názory žen po přečtení tohoto zdůvodnění manželské nevěry, zda by na přítomnosti muže u porodu trvaly, kdyby hrozil tento Syndrom madony u jejich partnera. Nikdo nemůže vědět, jak na koho působí. Je dost mužů, kteří určitě budou tvrdit, že ten pocit vzít do náruče čerstvě narozené dítě je povznášející. To je ale ono. Myslím, že žádný nepocítí újmu, pokud jenom drží ženu za ruku, utírá jí čelo a samotný úkon dole přímo nevidí. Navíc, muži jsou někdy větší ,,bábovky" než ženy. Pánové, promiňte!!!

Jsem moc odvážná, když se dotýká tématu, který se mě už zdaleka netýká? Právě proto to píši z pohledu všech různých názorů žen i mužů v průběhu let. Sama jsem - mimochodem - rodila třikrát. Naštěstí normálně, bez zvláštních potíží. A přesto - raději bez muže u porodu, i kdyby to tehdy bylo možné.




Možná se mnou nebude moc lidí souhlasit, ale za důležitější považuji, aby se muž podílel více na výchově dětí. Jsou případy, kdy muž slavnostně asistuje u porodu potomka, ukazuje se s ním, nechá i fotografovat, ale v průběhu let ho klidně opustí a nebo ho vidí tak málo, že dítě vyroste a má pak trauma - kolik jsme již viděli 13. komnat v souvislosti s tím, že otec odešel, když bylo dítě malé a.... nejen u ,, celebrit" to tak chodí, jen se o tom tolik lidi nedovědí.
A nebo zase matinky, které pro samou ,,práci" vidí dítě většinou již spící. Ale nechci tím křivdit těm, které to dělat musí, aby děti uživily. To už by byla jiná kapitola života. Dnes je to hlavně o tom příchodu dítěte na svět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zdenka-matka Zdenka-matka | 19. srpna 2009 v 7:12 | Reagovat

Měla jsem tři komplikovaná těhotenství, porody také i okolnostmi. Nikdy bych tam u sebe jejich otce nechtěla. Nikdy. Ostatně o tom, že má děcko, se dozvěděl v jednom případě po cca 11 dnech, v druhém po 3 dnech, v dalším po 14 hodinách.

2 rucuk rucuk | E-mail | 19. srpna 2009 v 9:18 | Reagovat

1-Jsem docela ráda, že nejsem sama v názoru. Je to sice přirozená věc, ale nejsem ráda, když někdo vidí jak trpím, přestože u toho nekřičím, spíše zatnu zuby....

3 caracola caracola | 19. srpna 2009 v 14:56 | Reagovat

Myslím,že v mnohém máte pravdu. Viděl jsem několik porodů a mohu potvrdit,že dítě se nerodí tak jak ukazují v televizi,ale v krvi,nečistotě a mnohdy výkalech. Rodí se matce rozcuchané,vyplašené, zpocené a utrápené cyklickou bolestí. Skutečně není jisté, jestli přítomnému otci někdy ten obraz zmizí z paměti a  nepoznamená jeho budoucí vztah k manželce. Soucit,adorace,ošklivost,pocit viny je to co může nadále ovlivnit manželský vztah.To riziko si musí každý zvážit sám. Přeji všem,aby se jim to nestalo.

4 Zdenka-matka Zdenka-matka | 19. srpna 2009 v 15:12 | Reagovat

3 caracola

Ale prosím pěkně, všechny tyto projevy může personál porodnice ovlivnit tak, aby byly snesitelné. Hlavně pro matku snesitelné. A ne dávat matce najevo, jak jsou z toho, v jakém je stavu "na větvi", či dokonce se matce, která jde po třetí rodit "vysmívat" že ji vyděsily bolesti po minutě a nechala se odvézt do porodnice. Případně když nemůže dítě ven "houpnout" na ni tak, až děloha praskne, nebo se matka roztrhne a je třeba ji dlouho  šít, aby nevykrvácela.....

5 caracola caracola | 19. srpna 2009 v 15:47 | Reagovat

4-Zdenka matka - Máte pravdu,ale téma blogu bylo zda muž má být při porodu nebo ne. Nevhodné chování a neprofesionalita personálu by bylo téma další.

6 rucuk rucuk | E-mail | 19. srpna 2009 v 18:21 | Reagovat

4- Zdenka, je pravda co píšete, ale ne všude je personál tak arogantní. Je to pro ně běžná práce, není to pro ně již nic nového, slavnostního. Mají však určitě radost, když se dítě narodí živé, zdravé a matka je v pořádku.

7 rucuk rucuk | E-mail | 19. srpna 2009 v 18:24 | Reagovat

5- caracola, opravdu je téma otec u porodu, možná by jeho přítomnost,  třeba ve vedlejší místnosti,  někdy ovlivnila chování personálu, pokud by se zdálo nějak nepříjemné matce.

8 Přemysl Čech Přemysl Čech | E-mail | 19. srpna 2009 v 19:29 | Reagovat

Přiznám se, že nevím, zda bych porod zvládl... V dětství jsem viděl film Helga o porodu a dost mě to "vyděsilo"...

9 otec otec | 19. srpna 2009 v 20:39 | Reagovat

nebudu se vyjadřovat k článku paní Růžo, ani k ostatním komentářům, puze vyjádřím své pocity.

Byl jsem u obou porodů,

děkuji za to, že jsem tam mohl být a také je za to ráda i má žena

porodní bolesti trvaly dlouho,

u prvorozeného 6hodin u druhorozeného dokonce 12hodin...i personál byl rád, protože jsem se o choť staral sám, pomoct na toaletu, podat nádobu a utřít po prošlé žaludeční nevolnosti, trochu něco masáží. Personál chodil, kontrolovat srdeční ozvy miminka a průchodnost branky... , byla to celá věčnost než jsme se dostali na 5prstů, chválil jsem svou ženušku a snažil se jí být oporou...

není krásnějších chvil, než přivinout malý mžourající uzlíček v náručí a říci: Tak Tě mezi námi vítám, ty jsi naše zlatíčko... :-)

je na káždém z nás, jak budeme porod vnímat, stejně tak,  jako je na každém z nás, jak prožijeme svůj život... :-)

přeji všem krásný večer... :-)

10 caracola caracola | 19. srpna 2009 v 21:37 | Reagovat

otec - jsem rád za váš příspěvek. Potvrzuje to jak jsou lidé různí  a jaké míry nezištné empatie jsou schopni. Já dodávám :nebo také nejsou.

11 gaviota gaviota | 20. srpna 2009 v 0:05 | Reagovat

U prvních dvou dětí jejich otec být nemohl. Když jsme čekali třetí, zrovna se s přítomností otců u porodu začínalo. Nechtěla jsem ho tam. On se mi pak upřímně přiznal, jaký mu spadl kámen ze srdce.

12 Zdenka-matka Zdenka-matka | 20. srpna 2009 v 7:54 | Reagovat

11 gaviota

Jak jsem psala, i já rodila "sama". Byla jsem absolutně klidná, nezmatkovala jsem, svůj nedobrý stav jsem si totiž ani neuvědomovala, maximálně z pohledů personálu, kdy mne ani spolužačka nemohla poznat.

Ostatně v prvním případě manžel běhal jako záložák na vojenském cvičení někde po lesích, telefony nebyly. V třetím případě jsem rodila až si sestry a lékaři připili na nový rok (symbolicky, ale cítila jsem to). Takže dcera šla do hluku ohňostroje, rachejtliček,...

Ale dle sestry jsem byla klidná jak želva, což nemohla pochopit.

13 rucuk rucuk | E-mail | 20. srpna 2009 v 14:02 | Reagovat

9- otec- Věřte, že jsem ráda , když napíše muž, že u porodu byl a pomáhal. Vaši povahu a cit k ženě však nemá každý muž. Jsou tak různé povahy. Muž není zlý, spíš naopak a pokud by u porodu mohl být, určitě by se nesložil, ale já bych asi klidná nebyla. On totiž při mých potížích  vždy spíše zmatkoval . Sám byl mnohem častěji nemocný, ale má asi vžitý pocit , že žena nemá být nemocná a když tak krátce. Rodina ji přece potřebuje.O((( Mám asi v tomto hroznou povahu, ale také nemám ráda, když mě někdo vidí trpět. Příklad?: Když mi dělali sondu kvůli lymfatickému nádoru v krku, dělala jsem si při tom legraci, že to asi níž nepůjde, na naftu tam nenarazí- doktoři se smáli a divili se, že to beru tak s humorem - obranný šibeniční, víte? Bylo to ostříknuté, umrtvené, takže...

Neodsuzuji nikoho , každý má jinou náturu. Je hezké, když vše vyjde k dobrému pocitu obou. Proto jsem dala toto téma, abych se dověděla názory a pocity druhých, pro srovnání.

14 rucuk rucuk | E-mail | 20. srpna 2009 v 14:52 | Reagovat

11-gaviota- potvrzujete svým komentářem právě rozdílnost přístupu mužů k účasti u porodu. Proto vítám i příspěvky od nich.

15 palcerik palcerik | 20. srpna 2009 v 20:33 | Reagovat

Je o velmi složitý problém a velmi individuální. Můj manžel byl se mnou většinu první doy porodní a musím říct, že mi těch 12 hodin kontrakcí a bolestí velmi usnadnil. Nemuse ani nic říkat, stačilo, že tam je a můžu ho držt za ruku. Na druhou dobu porodní( samotný porod) odešel, už byl psychicky vyčerpaný. Ale to byla sotva půlhodinka. Pak jej zavolali zpět a viděla jsem na něm velku radost i štěstí, že tam můžem být všichni tři spolu.

16 palcerik palcerik | 20. srpna 2009 v 20:38 | Reagovat

Myslím, že je dobré, že možnost přítomnosti otce či někoho jiného  u porodu je, že je se ženou někdo, kdo je alespoň trochu při smyslech. V tom středověku určitě nebyla ta rodička s doktorem sama, určitě s ní byly některé členky domácnosti.

Ale samozřejmě není možné partnera nutit, stejně jako by se prtner neměl k  porodu vnucovat, když partnerka nechce.

17 rucuk rucuk | E-mail | 20. srpna 2009 v 20:50 | Reagovat

15- Tak jak jste to měla vy, to bych ještě s radostí brala. Ta doba čekání je horší než sám porod. Já jsem se bavila s porodní asistentkou, kterou jsem dobře znala, byla to žena školníka v Jedenáctiletce, moc příjemná paní. To mi hodně pomohlo - troufám si říci víc, než kdyby byl můj muž nervozní. Možná ne, ale kdo ví? Pak, když je po všem, opravdu je dobré to dítě vidět co nejdříve i pro muže.

18 palcerik palcerik | 20. srpna 2009 v 20:51 | Reagovat

Jen nevím proč by se měla rodící žena svému muži ošklivit? Možná jsem naivní, ale myslím, že předpokládáme u toho druhého, že je "jen" člověk? Nějak očekávám, že má zpocená unavená tvář a zoufalý výraz mě muži nezhnusí, maximálně ho vyděsí? Cením si na mém manželovi toho, že když jsem zvracela, podal mi kýbl a pak ho vylil. Až bude potřebovat on, oplatím mu to a přesto se mi nezhnusí.

19 palcerik palcerik | 20. srpna 2009 v 20:54 | Reagovat

17- myslím, že ta opora je nejdůležitější právě během té první doby porodní, kdy to bolí a je únavné, v druhé době porodní už to jde ráz na ráz a nějaký okecávání není na místě:-)))...když je vše v pořádku...

20 rucuk rucuk | E-mail | 20. srpna 2009 v 21:16 | Reagovat

18- Zřejmě je to ve vztahu, který ti dva mají. V normálním, láskyplném vztahu se nemůže jeden druhému protivit ani v horších situacích,, dokonce jsem to zažila i u cizího člověka a nepřipadlo mi to, bylo to lidské. Ale pokud muž vidí jen krásnou ženu, má pocit, že ji vlastní, miluje jen tu ,,slupku" nelze od něj očekávat, že doopravdy s tou ženou cítí.  To jsou mezilidské vztahy, mnohdy založené jen na chvíli, dokud ho nebo ji on, neomrzí. Proč by bylo tolik rozvodů a rozchodů, kdyby byly všechny vztahy ideální?.

21 palcerik palcerik | 20. srpna 2009 v 21:20 | Reagovat

20- To máte bohužel pravdu. Vztahy ani nemohou být ideální, ale mnoho lidí si to neuvědomuje a při sebemenším zaskřípění prchají. Nezodpovědně, zbaběle. Tím se nehci dotknout těch, jejichž důvod k odchodu byl vážný.

22 rucuk rucuk | E-mail | 20. srpna 2009 v 21:38 | Reagovat

21- Když lidé řeknou již před svatbou, že se rozvedou, když jim to nebude ,,pasovat", neměli by se brát. Hodně je důležité umět si představit, že ten její, ta jeho bude jednou starý-á, protivný-á, ale přece sestárnou spolu a nejvíc odsuzuji, když po mnoha letech se lidé kvůli pár letům s mladší ženou rozejdou s tou, která jim dala děti, vychovala je s nimi, ale on cítí, že má ještě elánu plno a odejde. Zajímavé je, že ženy toto málokdy udělají, snad jen tehdy, když zůstávaly s mužem dokud byly děti nedospělé, doufaly, že se lety změní , ale on ne. Týká se to většinou opilců, záletníků, tyranů-sobců. Většinou se jim to vrátí a na stará kolena zůstanou sami a mohou jen vzpomínat, co všechno prožili...O(((

23 caracola caracola | 20. srpna 2009 v 21:38 | Reagovat

18- Viděl jsem moc lidské bolesti.Na některé případy nezapomenu.Třeba když manžel opustil manželku po dvacetiletém manželství,protože se mu ošklivilo,že je po operaci prekancerosy čípku (konizace.) Je to k nepochopení,ale je to možné. Proto jsem vyslovil částečný souhlas s textem blogu.

24 Pájik Pájik | E-mail | 20. srpna 2009 v 21:38 | Reagovat

Zdravím Vás Růženko,

(mimochodem Růženka je i moje maminka).

U mě bylo vyřešeno, neb nás otec opustil ještě než mi doktor vystavil průkazku. Naštěstí jsem porod měla rychlý, o půlnoci jsem byla přijata a ve čtyři ráno byla malá na světě...

Partner mi tam ale nechyběl vůbec, nechtěla bych ho tam kdyby byl, jen na první dobu, kdyby byla dlouhá.

Pokud bych šla znovu rodit, což se doufám stane, budu to chtít taky tak, partnera maximálně na první dobu porodní(pokud nějaká bude :-)), ale pak si asi radši odrodím sama. Myslím, že přítomnost chlapa by mě spíše znervozňovala a porod prodlužovala.

25 týna týna | 20. srpna 2009 v 22:02 | Reagovat

tak o tomhle jsme doma dlouho mluvili, nejprve přítel k porodu nechtěl a mně to bylo líto, ale nepřemlouvala jsem ho, nakonec když viděl ultrazvuk, usoudil, že to nemůže prošvihnout a sám od sebe mi oznámil, že tam se mnou bude

ujistila jsem ho, že celou dobu bude stát pouze po mém boku, aby neviděl, co nechce (abych se mu nemohla třeba právě zhnusit) a že pokud si to rozmyslí, nemusí u toho být vůbec, ale byla bych ráda, kdyby byl třeba na chodbě, protože ta představa mne uklidňuje

navíc se strašně těší na to, až naše miminko přivítá na světě a řekne mu, že je jeho tatínek, bude první, kdo ho pochová a já mu to nechci odepřít

26 rucuk rucuk | E-mail | 20. srpna 2009 v 22:21 | Reagovat

25- týno, s tím opravdu lze souhlasit. Komu to nevadí, nevadí, ale to stání vedle mi připadá takové milejší, nakukování je už zvědavost, což je možné, ale mě by to opravdu znervozňovalo. Přiznám se , že jsem skoro nikoho okolo sebe  stejně nevnímala a snažila se, aby to už bylo. Difuzi v levé ruce, musela jsem ještě dávat pozor, aby nevypadla, takže .....jen vím, že jsem byla šťastná, když syn zabrečel a pak už mi bylo fajn.

27 palcerik palcerik | 20. srpna 2009 v 22:52 | Reagovat

25- Týno držím Vám palce, ať je to rychlé a následné přivítání miminka ať si s partnerem užijete a prožijete:-)

28 Zdenka-matka Zdenka-matka | 20. srpna 2009 v 23:04 | Reagovat

No "holky", já snad změním názor a začnu litovat, že jsem tam byla sama. :-)

Jenže když on ten otec mých dětí nemohl a kdyby něco, doktory a sestry by za jejich chování chytl hned pod krkem :-)

No nic, po čtvrtý už tam nepůjdu. Čiňte se Vy :-)

29 Ella Ella | E-mail | 20. srpna 2009 v 23:15 | Reagovat

26) Ruženko, jdu podrobit manžela výslechu stran nakukování a otestovat nakolik se mu po účasti při porodu ekluje harašment.

Sice mě dnes následkem novoluní bólí hlava jak střep, ale pro výzkum se obětuju :-)))) a možná se i přidám :-))))a tu hlavu rozkývem, na rozchození už je moc hodin a tma :-))))))))

30 dekl dekl | 21. srpna 2009 v 6:33 | Reagovat

U porodu jsem byl, jelikož to bylo od mé maličkosti  jaksi očekáváno. Prostě jsem nemohl nejít. Připadal jsem si tam jak v tunelu metra, kdy stojím mezi kolejema a vedle mě se řítěj vlaky a krok vedle znamená konec. Byl jsem úplně mimo.

Kluk byl na světě během pár minut, z porodu jsem nic neviděl, doktorka mě musela vyzvat, ať se jdu na malýho podívat, protože jsem nebyl štonc se pohnout.

Klidně k porodu půjdu zas, ale smyslu mé přítomnosti moc nevěřím. Je to událost hlavně mezi mámou a jejím děckem.

Vzhledem k nedávným zprávám a zprávičkám, které trvdí, že zá pár desítek let nebudou ženy muže zase až tak potřebovat, bych si dovolil říct, že chlap u porodu dítěte je dobrá věc. A když je i u jeho početí, je to ještě lepší.

31 V. z Vysočiny V. z Vysočiny | 21. srpna 2009 v 10:42 | Reagovat

Otec u porodu - díky za tu možnost, že může být a vše ostatní je na každé dvojici, jak se rozhodne.Chlap u početí je prima a u porodu je veliká opora.Já to štěstí neměla, tehdy to nebylo možné. Strašně jsem se cítila sama. Nebylo to v chladném přístupu personálu, naopak ti všichni byli skvělí, ale myslím si, že jak u zrození, tak u umírání má být rodina.

32 Dany Dany | 21. srpna 2009 v 11:05 | Reagovat

Tedy nechápu jak se tu může při tak úžasném zázraku života, jakou narození miminka bezpochyby je, neustále omýlat jakési zhnusení. To je jako kdybyste tu psali, že muž nemůže své vlastní dítě přebalit aby se mu náhodou nezhnusilo. A co teprv kdyby nás neblahé cesty osudu uložily na lůžko a muž, abychom se mu nezhnusili, by nám nepodal ani mísu.

Jsme snad všichni lidé a v určitých životních situacích jsme si jaksi všichni rovni. A jestli se nepletu tak si všichni ti pánové své partnerky před oltářem berou v dobrém i zlém a slibují si vzájemné pochopení a pomoc.

Osobně si myslím, že záleží na vzájemné domluvě obou partnerů, jestli chtějí aby byl otec u porodu přítomen. Pokud vím, tak otec je od porodu v případě komplikací odvolán a lékaři ho stejně nenechají koukat se na všechno "z první řady". Tady vlasntě ani tak nejde o to, aby muž viděl jak konkrétně se jeho potomek z maminky vyklube, ale o podporu partnerky. Vždyť jako sdílená radost je násobená, tak sdílená starost je poloviční.

Hezký den.

33 Zdernda Zdernda | 21. srpna 2009 v 12:01 | Reagovat

Já bych mněla ráda manžela u porodu , bohužel to tehdy nešlo. Když si vspomenu jak běžel za sanitkou, když mě odváželi, každou půlhodinu volal do porodnice atd. atd.

Dokonce si doma zabouchl dveře a lezl do prvního patra po žebříku, od naproti na něj zavolali policajty že k nám lezou zloději...:-))

Mimi mohl vidět až když  nás pustili domů, návštěvy byly kdykoli, ale jen ze záchodového okna a druhého patra já a on z chodníku ! Bylo to ošklivé a nedůstojné. Bylo mi i muži, velmi smutno.

34 Zdenda Zdenda | 21. srpna 2009 v 12:04 | Reagovat

omluva za nick vlezlo mi tam "r "

35 rucuk rucuk | E-mail | 21. srpna 2009 v 13:42 | Reagovat

30- dekl, vy jste to rozčísl. Samozřejmě, že u početí musí být a pokud je to normální vztah, tak manžel. U porodu záleží na domluvě a možnostech. Co jsem psala byla vyjádření psychologů a ti na to mají ,,glejt", ne? Také jsem sdělila své pocity. Nikomu je nevnucuji.O)))

36 rucuk rucuk | E-mail | 21. srpna 2009 v 13:47 | Reagovat

31- V. z Vysočiny- u narození i u umírání má být rodina- zase podle povah členů rodiny a situace. Nejkrásnější smrt je podle mne usnout a neprobudit se. Blízké to sice šokuje, pokud to ještě nečekali, ale nakonec uznají, že ten člověk měl hezkou smrt. Můj tchán zemřel při mši v kostele. Udělalo se mu zle, švagr ho vzal na lavičku ven - na vzduch, on sklopil hlavu a konec. Sám pan farář řekl, že mu takovou smrt lze závidět. Stejně nám ale chybí on i mama. Ta zase ,,usnula" v křesle, když švagrová odešla do kuchyně a vrátila se, mama ,,spala na věky". Zrození i smrt jsou úžasné jevy.

37 rucuk rucuk | E-mail | 21. srpna 2009 v 13:53 | Reagovat

32-Dany, neomíláme tu zhnusení, vše lidské je normální, ale spíše se tu jednalo o to zjištění, že muž přestane mít zájem o ženu jako milenku, když má dítě. Podle mne s tímto jevem nemá porod ani tak moc společného, ten chlap by jí zahýbal asi normálně, i kdyby u porodu nebyl. Jen se tak na to vymlouvá a psychologové mají nad čím dumat. Jejich práce je velmi užitečná, ale řekla bych , že spíše tam, kde pomohou překonat tíživý stav po vážné příhodě-nehodě osobní či v rodině. Takové ty neshody manželské moc nevyřeší ani pohovor s psychologem. Člověk musí mít rozum a pocit odpovědnosti hlavně k dětem. Co si vybral má a podle toho by se měl chovat. Kde není vzájemný cit, nikdo nic nezmůže, lásku nelze vynutit.

38 Dany Dany | 21. srpna 2009 v 14:03 | Reagovat

37-Taky myslím, buďto v tom člověku ta láska a odpovědnost je, nebo není. Když už se muž rozhodne u porodu být, nikdo mu přeci v průběhu nebude bránit aby, když zjistí že mu ten pohled nedělá dobře, odešel a počkal na chodbě. Má kamarádka u podoru manžela měla, sice měli na počátku trochu potíž se k sexu vrátit, ale byla to jen otázka toho si promluvit.

Jak píše jeden přispívající kdesi uprostřed komentářů. Dnes se mnozí lidé berou s vědomím, že když to nebude ono tak se prostě rozvedou. S dětmi už to tak "jednoduché" není a mnohé to pak zaskočí. Navíc si myslím že existuje hodně párů, kteří nechtějí ve prospěch svého dítěte opustit dosavadní styl života a to se vztahem také zamává. Pak se každý pro to své chování hledá nějakou tu záminku. Ruku na srdce - sebeobviňováním trpí jen málo z nás.

39 V z Vysočiny V z Vysočiny | 21. srpna 2009 v 14:26 | Reagovat

Důležitá je psychická podpora u první doby porodní. Pokud jsou partneři vyzrálí, jejich vztah to ještě víc upevní. Jsou muži, kteří  porod fotí nebo točí na video - zde jsem proti. Jak říkával  primář naší gynekologie - tatínku, vaše místo je u hlavy. U nohou budu já. :-)

40 Dany Dany | 21. srpna 2009 v 14:49 | Reagovat

39- výstižné!!! Ano u hlavy. Taky je mým názorem že zde nemá jít o to co nejvíce vidět či nevidět, ale pomoci partnerce ve zvládnutí těžké situace. Při početí snad také byli oba, nebo ne?!

41 rucuk rucuk | E-mail | 21. srpna 2009 v 15:08 | Reagovat

40- Máte pravdu, u početí byli dva, ale stále více je párů, které tvrdí, že papír ke spolužití nepotřebují, i když mají dítě. Mám pocit, že si nechávají otevřená ,, zadní vrátka", aby se mohli bez problémů rozejít. Pokud tvrdí, že dětem to nevadí, jsou to jen jejich domněnky, kterými omlouvají své jednání. Pak jen jsou děti jen rozmazlovány dárky a vychovají z nich vypočítavé sobečky, vnitru nešťastné, nebo chudáky, kteří s trpkostí sledují boj o každou korunu alimemtů a mimoř. výdajů potřebných na výchovu dítěte, pokud už pomineme potřebu mít zázemí, kam ví, že se může vždy vrátit a být vítané a ne na obtíž.

42 rucuk rucuk | E-mail | 21. srpna 2009 v 15:09 | Reagovat

alimentů-

43 Michal H., Brno Michal H., Brno | 21. srpna 2009 v 16:59 | Reagovat

Byl jsem u porodů obou svých synů. Prvního jsme rodili v podstatě opakovaně několik dní protože se nedařilo vyvolat porod. Nakonec se věc vyřešila rozhodnutím o císařské řezu. Náhoda tomu chtěla, že jsem viděl to co jsem asi neměl. Když jsem čekal na to, až mi syna půjčí v předsálí operačního sálu, tak byl operační stůl natočen poněkud nešťastně. Měl jsem přes sklo stejný výhled jako operující lékař. A to je pohled, který neustojí každý. Já naštěstí ano :).

Druhý porod jsme už na základě několika špatných zkušeností z prvního absolvovali v jiné porodnici. Tentokrát jsem byl přímo na sále od začátku a pochopitelně se taky jednalo o císařský řez. Celý tým lékařů byl naprosto profesionální a operace proběhla hladce a bez komplikací. Sál byl připraven tak, že i když jsem byl přímo s manželkou, neviděl jsem nic, co nebylo určeno mým očím.

Osobně si myslím, že by se do asistence u porodu muži neměli nutit a měli by se rozhodnout sami. Já šel ze svého rozhodnutí a jsem rád. Ale věřím, že ne každý je na některé skutečnosti kolem porodu připraven.

44 rucuk rucuk | E-mail | 21. srpna 2009 v 21:22 | Reagovat

Ještě jeden takový dotaz, který jsem v článku nechtěla uvádět: Je někdo pro to, že je lepší rodit doma? Možná za určitých  podmínek, s odborníkem a se sanitkou v blízkosti, ale po kušenostech co mám, bych doma  rodit  nechtěla, jen kdyby to bylo nezbytně nutné a nestihla bych to, což se mi nestalo. Spíš jsem vždy čekala pár  i více hodin.

45 rucuk rucuk | E-mail | 21. srpna 2009 v 21:23 | Reagovat

po zkušenostech- to písmeno vypadlo....

46 Blanka Ondrúšková Blanka Ondrúšková | E-mail | 21. srpna 2009 v 22:02 | Reagovat

Zdravím paní Růženko, je to zajímavé téma, sama jsem byla v porodnici dvakrát a přes všechny problémy,které v té době  běžně bývaly /že nás bylo na pokoji osm, že jsem se cítila na fňukárně strašně sama jako provorodička, že jsem chytla zánět prsu, protože mi to nikdo neukázal jak to dítě přicucnout atd../ na to všechno vzpomínám ráda. Má dcera se vdala za staršího muže a rodila zároveň s jeho dcerou z prvního manželství. Mají obě krásné dcerušky. Zeťák se porodu aktivně zúčastnil, něco natočil i na video a sám říká, že si nedovedl představit jaká je to dřina. Dcery si myslím více váží a o malou pečuje jak provotřídní chůva.  Tak nevím. Dcera tvrdí, že jí to psychicky pomohlo ale já osobně si myslím, že můj by to neustál. Dřív bylo všechno jinak, byla spousta tajností kolem sexu, porodů i smrti. Dnes je to dost "natvrdo" všechny lidské činnosti a nevím zda je to vždy dobře.Ale pokud to dopadne jako u našich a vyvine se mezi otcem a dítětem tak krásný vztah jako mají oni, tak díky bohu za tu možnost u toho být.  Zdraví B.

47 rucuk rucuk | E-mail | 21. srpna 2009 v 22:14 | Reagovat

46-Zdravím také paní Blanko, máte pravdu, že to je opravdu velice osobní rozhodnutí a neodsuzuji nikoho, kdo se rozhodne jakkoliv. Možná se to netýká přímo zrození člověka, ale každý má myslím svoje intimní chvilky, kdy je rád sám. Četla jsem kdysi jednu knížku o ženě, která měla trochu mladšího muže a její přítelkyně se jí vyptávala, jak si ho udrží, poněvadž si všimla, jak on k ní vzhlíží a dává najevo zájem. Přiznala se jí, že její muž ji vlastně nikdy neviděl zcela nahou. Jen decentně oblečenou třeba i v průhledném prádle. Alespoň mimo postel, v bytě. No, to bylo v době, kdy byly ženy většinou doma a měly čas přemýšlet, jak mužíčka uchránit od různých svodů. Dnes by to neobstálo.  Jo, klidně pište Ružo, vynechte tu paní, jiní to tak také dělají a nevadí mi to, alespoň trochu do prostředí zapadnu bez ohledu na svůj babkovský věk O))))

48 V. z Vysočiny V. z Vysočiny | 21. srpna 2009 v 22:59 | Reagovat

Doma nerodit!!! Kdyby každá rodička měla podepsat trestnou zodpovědnost za poškození dítěte, žádná by doma nerodila. Jsou rizika, o kterých laik neví a důsledky jsou katastrofální. Kdo říká, že porod je přirozenost a příroda, musí taky přijmout, že smrt je též přirozenost a příroda. Jak dlouho v historii trvalo, než se rodičkám dostalo kvalitní péče a dnes jakoby ženy osleply.Žádná sanitka za rohem čekat nebude, na to zapomeňte a i kdyby, je pozdě.Pokud přijdou komplikace, je zkrátka pozdě. Argumenty těch, které doma porodily bez potíží, nemají žádnou váhu.Sousedce se to povedlo, ale já to štěstí mít nemusím.

49 rucuk rucuk | E-mail | 22. srpna 2009 v 14:40 | Reagovat

48- Plný souhlas. Když si vzpomenu na všechny 3 své porody, doma bych nechtěla rodit ani za nic. Také je dobré, mít zdravotníky po ruce- tím myslím nejen lékaře, ale i sestřičky. Příklad? 1.syn byl na pití trochu pohodlný, ale stalo se, že si polkl a najednou přestal a začal se mi dusit, okamžitě jsem zavolala sestřičku, která ho popadla a dala ho ,,pod kyslík" jak mi později řekla. Byl v pořádku. Kdyby se to stalo doma, nemuselo by se mi to podařit zvládnout. Měly jsme tam hodné sestry a nebyly ,,líné" ani pomoci mamince , poradit jak dítě přiložit. Navíc hlídaly, jestli mamky nemají prsa moc plná, doporučily jim odstřikovat včas, aby neměly zánět. Synovi říkaly princátko, protože byl sám kluk mezi 5 holčičkami a nikdy neječel hladem, když ho nesly. Měl nosánek nahoru. Hrdost mu zůstala - ne domýšlivost- jen neuhodly, že je líný ,,tahat", raději by mlíčko cucal z láhve, jak jsem později doma poznala.O))))

50 Koshka Koshka | 22. srpna 2009 v 17:10 | Reagovat

Je tady je prispevku, po precteni clanku jsem mela pocit ze je to ma byt diskuze jen pro muze. Ale neni a tak se take pridam. Jeste jsem nerodila, ale az budu, jsem rozhodne pripravena, nemit otce sveho ditete u porodu. Nechci aby me nekdo videl v bolestech, krvi a vyse uvedenych faktech, ze porod neni nic krasneho na pohled. Ani si nemyslim, ze by si me za to nekdo vic vazil, popr. mel vic rad. Rad , ze jsem trpela? Neni to spis litost? A mit rad z litosti neni ono, tedy pro me. A vazit si me ze jsem mu povila? To k lasce taky nestaci. Proc by mel videt zakrvacene dite, jak se postupne dere ven. Takova by uplne prvni vzpominka na nej byt nemela. Chci aby si ho pamatoval, krasne a ciste. A me nemel v pameti trpici atd. pri porodu, ale docela jinou vzpominku, krasnou, na kterou si sam rad vzpomene, aby to byl hezky zazitek. Vzdyt i zvirata rodi sama nekde v klidu a v ustrani, v tom nejklidnejsim miste, ktere si sama vyhlednou a pak privedou sve mlade do stada, zadna asistence cumilu tam neni. A mnohdy samec pomaha s vychovou i sezenim na vejcich, napr. pstros. Takze? Je to vubec prirozene mit otce u porodu. Ja myslim ze ne. Nedej Boze, jeste to natacet na kameru, ja je znamo z naseho okoli.

51 Zdenka-matka Zdenka-matka | 22. srpna 2009 v 17:24 | Reagovat

Už jsem komentovala, ale nedá mi to, ještě připsat:

1. Doma nerodit. Špitál ať je jakýkoliv, je přeci jen špitál. I tam záleží na štěstí, ale nač osud zbytečně porodem doma pokoušet. Chceme přece živé dítě.

2. manžel viděl první dceru po cca 14 dnech po narození, již doma. Na černo utekl z vojenského cvičení záložáků, když se vrátili z výjezdu do lesů, či kam, do kasáren.

Po druhé ji viděl v jejích 25 dnech, ale již opět ve špitále, s nohou v sádře od shora až dolů. Nepřeji si Vám vidět jeho oči, bezradnost, strach,... A to se určitě snažil, abych si té jeho úzkosti nevšimla.

Je to sice pěkné, podpora otců, ale matce pomůže hlavně perfektní péče doktorů a sester, aby děcko bylo v pořádku, aby byla rizika ohrožující zdraví děcka co nejmenší. Pak ani matka nemusí být zbytečně vystresovaná.

A já velmi doufám, že dnešní péče je ještě na daleko lepší úrovni, než když jsem já kdysi dávno byla se svými dětmi ve špitále. A také je potřeba mít štěstí.

52 rucuk rucuk | E-mail | 22. srpna 2009 v 19:23 | Reagovat

50- Pěší mě, že se přidal názor ženy, která ještě dítě neporodila. Nikdo nemůže nikoho nutit a přesvědčovat, aby měl určité pocity. Je to opravdu na výběru a domluvě. Na těch zvířatech opravdu něco je, že většinou rodí v samotě. Příroda nejlépe ví, co a jak.

53 rucuk rucuk | E-mail | 22. srpna 2009 v 19:28 | Reagovat

51-Zdenko, musím se zastat nemocnic z minula. Jsem přesvědčená, že  si lékaři i sestry svoje povolání  vybrali proto, že chtěli lidem pomáhat. No, někdy i proto, že se zrovna  jinam nedostali.  Vždy se najde někdo, co by patřil jinam, ale  to je u všech povolání, které slouží přímo lidem. Za celá léta jsem nepoznala nezodpovědného lékaře či jiného zdravotníka-myslím sestry i řidiče sanitek, zdravotních pomocníků, jen je někdo více odborník a někdo méně. To se ,,svobodou" moc nemění, ale přístupem k práci.

54 Zdenka-matka Zdenka-matka | 22. srpna 2009 v 20:50 | Reagovat

53 rucuk

Já psala v 51 :....A já velmi doufám, že dnešní péče je ještě na daleko lepší úrovni, ...

Jsem si vědoma toho, že za těch 20 - 30 let se možná mnohé změnilo. Péče nebyla špatná, jen mi tehdy chyběla "třešinka" na dortu,

- aby se ke mě, kojící matce nemocného dítěte, dětský lékař v nemocnici choval jako k člověku, ale on mne naopak dokázal jako ženu při kojení velmi, velmi ponížit,....

- po opakovaném krevním testu zdůvodňvat rozdíl chybou laboratoře, je vůči pacientce velmi nesolidní. Laboratoř se prostě nemýlí.

- projednávání doktorem chybného postupu sestry před matkou nemocného dítěte je prostě neodpustitelné.

- záměna krevních výsledků kojence za výsledky druhého dítěte, a tím vyvolání strachu matky z nedobrého stavu jejího dítěte,...

- atd, atd...

- prostě maličkosti (?), které zbytečně  kazí práci skutečných odborníků.

Ostatně brzy nejspíš při kolečku vyšetření a operačních výkonech poznám, jaká je dnešní kvalita lékařů a zdravotnické péče vůbec. Termín se mi blíží, i když jsem přesvědčena, že ta operace je naprosto zbytečná. I když lékaři to jinak udělat nemohou - nejdřív vyřezat a pak teprve zjistit, jestli neřezali zbytečně. A čekat takovou dobu na lékařský výkon, to mi na klidu pacienta  určitě také nepřidává.

Ale já je převezu. Budu naprosto zdravá, nedám jim ani korunu navíc vydělat :-)

55 rucuk rucuk | E-mail | 22. srpna 2009 v 21:46 | Reagovat

54- Zdenko, držím palce, ať to dopadne dobře. Ta lidská povaha je opravdu různá a fakt je, že zaměstnanci nemocnic drželi vždy při sobě, málokdy uznali, že někdo z nich udělal chybu. To ale je i nyní.

56 zuzana zuzana | E-mail | 23. srpna 2009 v 0:23 | Reagovat

Jsem porodní asistentka a musím říct, že tátové při porodu  jsou báječní.  Až na pár výjimek  se perfektně chovají ke svým ženám a právě, a možná v dnešní době jedině, tady mají možnost být  jim opravdu oporou.

Není nic krásnějšího, než pohled na novou rodinku, tolik pozitivní energie a tolik lásky se jen tak nevidí.

A nemyslete si. I po mnoha letech práce mám leckdy dojetím slzy v očích.

57 zuzana zuzana | E-mail | 23. srpna 2009 v 0:25 | Reagovat

Ještě jsem zapomněla: 54- Zdenko, laboratorní chyba opravdu existuje a dokonce se s ní  někdy i musí počítat.

58 Zdenda Zdenda | 23. srpna 2009 v 8:07 | Reagovat

56)zuzana

:-)

59 Zdenka-matka Zdenka-matka | 23. srpna 2009 v 9:32 | Reagovat

57 zuzana

Já v tu chybu pevně doufala, třeba jsem si ji přivolala,... ale ten týden do výsledků druhého rozboru. Prostě jsem cáklá a neunesu vše, co mi sestry a doktoři necitlivě naservírují. Jen se snažím jim stejným neoplácet. Ale přesto dnes, kdyby mne např. při kojení nemocného děcka doktor ponížil tak, jak tenkrát před mnoha lety, garantuju, že by dostal pár facek i před sestrami a ostatními maminkami. Tehdy jsem byla příliš mladá.

60 Jurášek Jurášek | E-mail | 23. srpna 2009 v 15:34 | Reagovat

Všechno sem to nečetl sem po jídle ale radu bych bral.Sem už asi 12náct let před porodem a furt( pro hnídopichy pořád)NIC

  tak čímpak to asi je čím čím čím?NO?

61 Zdenka-matka Zdenka-matka | 23. srpna 2009 v 16:12 | Reagovat

Zatím sbírejte houby, ono se to vyvrbí.

62 Jurášek Jurášek | E-mail | 23. srpna 2009 v 19:33 | Reagovat

Jako radu to neberu.

63 Zdenka-matka Zdenka-matka | 23. srpna 2009 v 19:53 | Reagovat

62 Jurášek

Človíčku, Vy ode mne chcete radu? Já zrovna zhloupla a nemyslí mi to, můj rozoumek je v koncích a pak sluníčko zrovna zapadlo, a také moje skleroza - s čím potřebujete poradit?

64 Jurášek Jurášek | E-mail | 23. srpna 2009 v 20:02 | Reagovat

Nechtěl bych aby jste mi nechtěně díky skleňené Róze  ublížila a tak počkám až se vše do normálu u vás vrátí.

Zatím děkuji za snahu já jdu na trávu.

65 Jurášek Jurášek | E-mail | 23. srpna 2009 v 20:03 | Reagovat

Jo sem už dnes nepřídu.

66 Zdenka-matka Zdenka-matka | 23. srpna 2009 v 20:18 | Reagovat

Kecáte. Vždyť už je tma. Seknete se srpem, nebo máte na to kosu?

No, a že máte 12náct let před porodem a furt NIC - zkuste se změnit na ženu a pak rodit císařským řezem, je-li to možno.

67 rucuk rucuk | E-mail | 23. srpna 2009 v 20:45 | Reagovat

56-Zuzana -přidávám se ke Zdence O))))

64- Jurášku, Jurášku, co jsem o vás psala bylo docela pravdivé- perlíte . Ta skleněná Róza je fajn. Takže mohu říkat , že sklovatím a jako bych měla sklerózu, že jo? Taky nevím proč 12 let před porodem... nebo to snad nejde?  Zapomeňte, nečekejte a přijde to ani nevíte jak. Jeden známý měl už 14 letého syna, chtěli druhé dítě a už to oželeli. Najednou paní byla v tom. On se vyjádřil:,, To je divné, 14 let to děláme stejně a najednou, když už to člověk nečeká..". Ale ten druhý syn jim udělal velkou radost.

68 Zdenka-matka Zdenka-matka | 23. srpna 2009 v 21:44 | Reagovat

Jurášek

K tomu dítěti jsem napsala poznámku u Václava.

69 rucuk rucuk | E-mail | 23. srpna 2009 v 21:46 | Reagovat

Jurášku a já do článku Hou, houpy , hou----

70 Jurášek Jurášek | E-mail | 23. srpna 2009 v 22:20 | Reagovat

začal jsem článkem 60 prosím matku s Rózou aby s velkou trpělivostí přečetli všechny články od čísla 60 a spravedlivě posoudily jákou část viny nesu já na vašem omylu a zdali mi po vašem uvážení a zasmání se vůbec odpustíte protože jsem jenom chtěl a musím to říci jinými slovy aby už nedošlo k mejlce .Jsem pravda sylnělší postavy a mám trošinku pod 140kg a proto jsem se ptal co že s tím porodem...................

No někdy ten žert jenom profrčí kolem nás a nic.Nebyl to úmysl.Po poslední družce zbyly jenom děti a ona se zapomněla v cizině.také dobře.ještě jednou se omlouvám.

71 Zdenka-matka Zdenka-matka | 23. srpna 2009 v 22:27 | Reagovat

70 Jurášek

Týýý-jo, tolik nevážila ani já před třetím dítětem :-)

Takže máte kolem sebe plno dětí a nejste sám :-)

72 Jurášek Jurášek | E-mail | 23. srpna 2009 v 22:29 | Reagovat

ste tam?

73 Zdenka-matka Zdenka-matka | 23. srpna 2009 v 22:33 | Reagovat

Pročpak mne honíte jak zdutou kozu?

74 Jurášek Jurášek | E-mail | 23. srpna 2009 v 22:35 | Reagovat

zase to nemusí číst každý vůl pokračuji vzápětí to jenom aby ste věděla že su tady

75 Zdenka-matka Zdenka-matka | 23. srpna 2009 v 22:38 | Reagovat

Já vím, já zas moc kecala. :-(

76 Jurášek Jurášek | E-mail | 23. srpna 2009 v 22:42 | Reagovat

Takže už jste skoro doma akurát nebydlím u své maminky-matky...ale ona bydlí u mně protože je skoro slepá a jiné její děti o ni nemají zájem protože jim už nemá co dát.No a děti mám rád a tak je nepočítám hlavně že nejsou v ústavu také bych tam nechtěl a jestli sou mé krve nebo ne tak to je podstatné pro jiné lidi já to neřeším.Všedchno je moje jenom cizí lidi jako je třeba asociálka mně nutí používat slova jako moje jeho její cizí pěstounské....sou to blbky.

77 Zdenka-matka Zdenka-matka | 23. srpna 2009 v 22:46 | Reagovat

Dovolím si říci že jste šťastný člověk. A hodně silný. Já tolik síly neměla. Nu, držte se. Dobrou noc.

78 Jurášek Jurášek | E-mail | 23. srpna 2009 v 22:48 | Reagovat

Krásné sny

79 Francis Francis | 24. srpna 2009 v 13:17 | Reagovat

Zdravim,byl jsem u porodu sve dcery pred rokem a muzu priznat zadny trauma jsem jsi z porodnice sebou nevzal , naopak bylo mi prijemny ze jsem mohl byt oporou .U pritelkyne jsem sedel a drzel ji  za ruku a i praci pana doktora jsem kontroloval:).trosku dlouhy bylo cekani na samotny porod, ale pak to slo jako po masle po porodu jsem tam byl jeste 2 hodiny a pak jsem to sel radne oslavit.chtel bych podekovat vsem z Ustecke nemocnice.

80 rucuk rucuk | E-mail | 24. srpna 2009 v 17:48 | Reagovat

79- No vidíte, jak je to normální a VIP z toho mají syndrom Madony. Asi u obyčejných lidí nehrozí psychický pogrom. Záleží na domluvě, povaze lidí. Tak vám gratuluji. Vaše dcerka vám určitě udělá radost. Pomalu dorůstá do toho nejhezčího - nebo ne? - věku, kdy je to samé a ploč, to to je, ci todle a podobné. Prostě uvidíte, že vás unaví svým žvatlaním. AŤ dříve nebo později, jednou to přijde O(( O)))))))))

81 rucuk rucuk | E-mail | 24. srpna 2009 v 17:51 | Reagovat

Jurášku, vy jste mi připomněl bratrance, když jeho žena čekala dítě a šli spolu, tak nebylo zjevné, kdo z nich bude rodit.  Byl také,, statnější" postavy. IOhrazoval se, že mu roste pupek ze solidarity, aby žena nevypadala tak široká. Tak si z toho nic nedělejte. Víte co se říká? Až budou tlustí hubení, hubení budou studení.... A je hezké, že mezi dětmi neděláte rozdíl, jsou to přece děti O)))

82 rucuk rucuk | E-mail | 4. září 2009 v 14:54 | Reagovat

Zdenko, mluvila jste o laboratorní chybě. Jednou po vyšetření krve manžela překvapili špatným výsledkem, strašně vysokým indexem asi o 10 stupínků. Lékařka mu nasadila lék, ale nějak se nám to nezdálo. Muž volal znovu do ordinace, ať to prošetří nebo žádá nový odběr. Nakonec se přišlo na to, že se spletli v desetinném čísle a má to v pořádku. On už bral několik dní ty léky a mohlo mu to poškodit něco jiného. Nechci to rozebírat, ale čemu má člověk věřit? Od té doby budeme brát vše s rezervou a při případném příliš velkém nálezu to musí ověřit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx