Začne školní rok a co svačinky? ....

17. srpna 2009 v 22:37 | Ruža z Moravy |  z gastronomie krajů i lidí
Téma ankety, kterou vám předkládám se týká svačinek ve školách. My jsme je zažili prvním a druhým rokem na střední škole, kdy za 1 korunu jsme dostali do hrnku bílou kávu nebo mléko a rohlík. Z domu jsme si nosili jen ovoce a v poledne chodili většinou do školní jídelny na obědy.


Ta bílá káva byla míchaná ze sušené bílé kávy měla takovou ,,práškovou " chuť. Možná právě proto mi možná tak chutnala. Zahnala žízeň a rohlík úplně stačil. No a doma měli po starosti vymýšlet , co na chleba.
Vzpomínám, že naši kluci měli také v jednu dobu také možnost mít mléko a rohlík, nevzpomenu si ale, jak dlouho.
Hlavně chození na obědy je dost důležité kvůli pravidelnosti stravy. Děti jsou mnohdy vybíravé a zbytečně vynechávají tu zeleninu, tu maso.
Dojde jim to později a myslím, že hlad je nejlepší kuchař. Nepovažuji za moc dobré ty stánky s uzeninami, hamburgery, sladkostmi, které jim normální oběd nahrazují. Zvyšují obezitu dětí, se kterou se později potýkají a mnohdy jdou do opačného extrému.



Dnes bych chtěla, abyste si vzpomněli na svá školní léta a na ty svačinky. Stravování dnešních dětí je příliš složité a mohlo by být, s ohledem na dosažitelnost potravin různé kvality, lepší.
To je však věc rodinné výchovy a kontroly.
Takže si opět ,,zaklikejte" a případně i slovně zavzpomínejte.
moc pastelek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Přemysl Čech Přemysl Čech | E-mail | 18. srpna 2009 v 9:48 | Reagovat

Ale paní Růženo, to jste mě tím nadpisem vylekala... Naštěstí mi pak hosipa dovolila vzpomenout, že už do školy nemusím...

2 rucuk rucuk | E-mail | 18. srpna 2009 v 19:35 | Reagovat

1- Taky ne, ale docela se mi zasteskne, někdy...ale po učení ani tak ne, spíš po mládí a bezstarostnosti. Všechno má svoje + a -, že?

3 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 18. srpna 2009 v 21:10 | Reagovat

Pamatuji dobu, kdy se se snídaněmi ve škole začínalo.

Bylo to v r. 1949. Bohužel osobně jsem to okusil jen 3 měsíce.

Potom zasedla nějaká "rada" a zjistila, že rodiče jsou soukromí zemědělci tudíž samozásobitelé, kteří sice nemají nárok na potravinové lístky, ale doma si o to víc žerou. Kluk má doma mlíka dosyta, buchet a chleba "neúrekom", protože si nechávájí mlít mouku. Všechny děcka  měly svoje koflíky s mlékem a později s Ovomaltinou a dva rohlíky k tomu. Míval jsem ke snídani co v domě bylo. Buchtu, chleba se sádlem ( ovšem dost tvrdý ( peklo se jednou za 14 dní ). Na napití jen vodu z kohoutku na školní chodbě, vše až do r. 1954, kdy jsem základku vyšel.

4 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 18. srpna 2009 v 22:28 | Reagovat

V anketě se nemohu účastnit. Kolonka pro můj zážitek není k dispozici,

5 rucuk rucuk | E-mail | 18. srpna 2009 v 22:37 | Reagovat

4- Ivane, napovězte mi, klidně to doplním, je to možné.O)))

6 rucuk rucuk | E-mail | 18. srpna 2009 v 22:41 | Reagovat

Předpokládám, že:  Byl bych je chtěl, byly mi odmítnuty kvůli rodinným poměrům.

Já jsem měla nárok na všechno, na příp.slevy při ceně obědů, protože mě všude naši uváděli jako" sirotka" otec úředník, matka pův. dělnice  a protože mě příbuzní  neadoptovali, byla to vlastně pravda.

7 rucuk rucuk | E-mail | 19. srpna 2009 v 9:55 | Reagovat

Je zajímavé, že dodat kolonku do ankety prostou úpravou jako u článku mi to nějak nejde.Musela bych ji celou zrušit a napsat znovu. Je však  možno přidat svůj názor do komentáře tak,  jak to udělal nar.soc.

8 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 19. srpna 2009 v 11:18 | Reagovat

7 rucuk

Dobrý den.

Tehdy jako 9 letému klukovi mi to přišlo velmi divné, ne nespravedlivé, ale divné. Doma mne posilovali řečmi, že jsme soběstační a nikomu nic dlužní. Nepotřebujeme, aby se o nás někdo staral, jenže "jakási rada" se přece jen starala.

V pozdější době ( kdy už otec měl dvakrát vyměněná polem naschvál, když odmítal do JZD ) jsme měli někdy dost vysoko "do žlabu". Nejhorší to bylo pro mne v 7 třídě, když otce odsoudili za neplnění dodávek, bylo připravené vystěhování rodiny a zblblí pionýři flákačských otců, masírovali třídu, aby mi nadávala do kulaků. Naštěstí to byli opravdu blbečci se 4 a 5, já míval vyznamenání a jistou autoritu (opisovali ode mne z matematiky ). Proto pociťuji dodnes ostych z třídních setkání a většině jsem se i vyhnul.

Ono je to tak, kdo byť i jen slovně ublížil dávno zapomněl, jenže postižený to nosí v sobě. Mohu si vybrat s kým sedět, klábosit, popíjet a nebudit raději to, co se stalo, už se to neodestane..

Shodou okolností nabyl účinnost otcův trest těsně po smrti Gottwalda a vše bylo amnestií právně anulováno. Určité stigma i na mně zůstalo až do r. 1990.

9 rucuk rucuk | E-mail | 19. srpna 2009 v 13:50 | Reagovat

Ono bylo párkrát dětem kvůli původu ublíženo, člověka to mrzelo, ale věřte, nestojí to za to. Dělala jsem po maturitě rok na OVS. Líbilo se mi tam. Museli jsme vše dělat precizně, nejdříve v odd. vojáků v  záloze, pak důstojníků v záloze. Naučila jsem se tam pěkně psát tiskacím písmem, při vyplňování voj. knížek při příchodu vojáků do civilu. Pak přišly prověrky v r. 1959 a několik nás nebylo ,, vhodných" k přístupu k tajným materiálům. Ne kvůli osobnému zavinění, ale kvůli původu. Já jsem byla vnučka živnostníka a teta si dopisovala se známými - bývalými sousedy, kteří byli odsunuti do Německa- většinou jen pozdravy k Vánocům, dostala jednou balíček, dárek k narozeninám. Jeden ,,dobrák soused" byl zřejmě velice informovaný a nevím dodnes proč jsem to musela odnést já. OVS se sice stěhovala do okresního města, když Zábřeh jako okres byl zrušen, ale stejně mě to mrzelo. Co myslíte, že mi řekli na můj dotaz proč? Děvče ty za nic nemůžeš, vdej se, abys byla od té rodiny pryč a nejmenovala se tak a budeš moci tady zůstat. Chlapec, se kterým jsem chodila si mě chtěl okamžitě vzít, ale nebylo kam jít a v 19 letech jsem se zase tak vdávat nechtěla. Nakonec  jsem si postavila hlavu : Když tak, tak půjdu. Nabídli mi místo obalové referentky v Zelenině, kde jsem byla necelý půlrok a šla jsem do Spořitelny. Nemohu říci, že bych něčeho litovala, jen ta lidská sprostota mi vadila. Nepatří to k tomuto tématu, ale jen jsem chtěla , abyste věděl, že to bylo leckde podobné, ale nemluvilo se o tom. Dnes se vyhodí i jen proto, že mohou najít levnější pracovní sílu. Vždycky někde něco je nahnilého...

10 dekl dekl | 19. srpna 2009 v 15:37 | Reagovat

(3)nar.soc

Chleba ze sádlem jsem si na základce taky užil až až, ale vůbec to neberu jako křivdu. Byli jsme si v tý třídě až do devítky tak nějak rovni a tak jsem nebyl sám.

Dneska čím značkovější svačina tím lepší a o pití vůbec nemluvím. V naší škole mají děcka i automat na pití a děti jsou tím pádem rozděleny na ty, co do něj peníze hážou, a na ty, co na to peníze nemaj.

11 Zdenka-matka Zdenka-matka | 19. srpna 2009 v 16:03 | Reagovat

Ještě že už do školy nemusím. Na střední školu jsem dojížděla a to nebylo nic příjemného pro mé zažívání, takže jsem jezdila na lačno, jedla jsem až ve škole. Jezdila jsem o hodinu dříve, než bylo nutné. Svačiny jsem si vozila buď z domu, nebo jsem si koupila za pár korun rohlík + Milenu, Kofilu, nebo pribinák za pár korun. Po mnoha letech na srazu, když už jsem na to zapomněla, mi to připomněla jedna ze spolužaček, že si na to vzpomíná. Nevím, čím to pro ni bylo atraktivní :-)

No ale ani tenkrát nebyly vztahy mezi spolužíky, nebo žák versus kantor ideální. Při maturitním večírku mi jeden z profesorů "vmetl" do "ksichtu": "Vy jste protekční děcko a ty já nenávidím!" Nevěděla jsem oč jde, až jsme pak o tom mluvili se strýcem (farářem), který mi řekl, že se na mě chtěl jemu za cosi pomstít (měl stejné jméno jako tehdy já a ten kantor o našem příbuzném vztahu věděl). Jenže řekněte něco takového mladému, tehdy velmi naivnímu děvčeti. A navíc, do školy jsem se dostávala v době normalizace, kdy toto příbuzenství bylo spíše na škodu a jako protekce se to nedalo rozhodně využít.

12 rucuk rucuk | E-mail | 19. srpna 2009 v 18:30 | Reagovat

11- Zdenko, tak mám pocit, že to nebyl moc dobrý pedagog, když vám na maturitním večírku dokáže říci takovou věc. Syna popudilo ještě v prvním ročníku, kdy byl poměrně drobné postavy, když profesorovi vyklouzlo, jé ty jsi malinkej... Doma si mi postěžoval a já jsem ho utěšila tím, že jednou na maturitním věčírku řekne tomu profesorovi: Tak co? Kdo je malinkej? On se za dobu studia na té škole opravdu vytáhl o čtvrt metru a byl o kousek větší než pan profesor.  Někdo roste do 15, někdo holt později.

13 rucuk rucuk | E-mail | 20. srpna 2009 v 15:04 | Reagovat

Teď jsem si vzpomněla na to, co stačilo do školy v našich školních letech.  Dokonce i na střední škole. Knížky od starších žáků, do každého předmětu sešit školní a domácí, penál s tužkami od 1- 3, plnicí  pero, později propiska čínská, aby slabě psala, pravítko, křivítko, úhelník, kružítko, pastelky, vodovky, někdy i anilinové barvičky, ale ty byly,, jedovaté", tak jen na doma. Později ohromný vynález- logaritmické pravítko, které jsem dostala po bráchovi. Redisové pero. Složku výkresů, poznámkový blok kroužkový. Desky se šňůrkami  formát A5 , ve kterých byl přilepený zevnitř školní rozvrh . Voskovky měli až naši kluci a samozřejmě vše co jsem psala ve kvalitnějším UH provedení. Dokonce i podložku  s linkami či čtverečky do nelinkovaných sešitů A5 i A4.

To jsem si zavzpomínala, nezapomněla jsem na něco? Kalkulačky tehdy nebyly a ani později je kluci do určitého času ve škole nesměli mít. Ale sečítali i násobili  jsme, jak když bičem mrská. Dnes hodně lidí na dvě čísla potřebuje kalkulačku. Chce to cvik.....

14 kloistr kloistr | 21. srpna 2009 v 16:01 | Reagovat

Ja si pamatuju, ze jsem si svaciny vymenoval obcas se spoluzackou, ona mela chleba se skvarkovou pomazankou a cibuli a ja jogurt. Vyhodny obchod pro oba. Stavu na piti jsme v prvni a druhe tride dostavali, pak uz ne.

15 rucuk rucuk | E-mail | 21. srpna 2009 v 18:12 | Reagovat

V době, kdy už jsme svačiny ve škole nemohli kupovat, strýc pracoval jako údržbář ve výrobě salámů a masných výrobků. Dostal párkrát za práci jako bonus štangli dobrého salámu. Jak já jsem ráda rozdávala holkám svačinu ve škole. Mít denně salám na chlebě bylo sice vzácné, ale já jsem to neměla moc ráda. No, dlouho to netrvalo a mě to ani nemrzelo. Bylo mi milejší ovoce

16 Blanka Ondrúšková Blanka Ondrúšková | E-mail | 21. srpna 2009 v 22:33 | Reagovat

Já vyšla školu v 59tém, pamatuju si ještě takové malé půllitrové mléka a rohlík k svačině /někdy byl i jogurt ve skle/ a pak obědy ve školní "jídelně". Byly jsme doma čtyři holky, mamka se musela pěkně otáčet - v sobotu byly buchty a bramboračka a v neděli "maso" sekaná a brambor, svátek. Pamatuji i tak velký "svátek" kdy se slavnostně pekla husa od babičky /tatínkovy s Lesnice u Zábřehu/. To bylo jen na vánoce. Do školy jsem chodila v teplákách a nějkrásnější můj kus v šatníku bylo paleto s kapsami přešité z mamčina kabátu. Teta byla švadlena takže jsem byla za "kočku" O to víc jsem si pak vážila toho,když jsem si dala v Oděvní  tvorbě ušít po vyučení první kostým - z tatínkova obleku, mimochodem krásný ad dobrého matreriálu - prý předválečného. A s tou  školou máte zase pravdu. Moje holky měly i kalkulačky, přesto jsem je denně mořila násobilkou cestou ze školy /bydleli jsme na hájovně, / cesta byla dlouhá a díky tomu jsou dnes obě dobré počtářky. aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

17 rucuk rucuk | E-mail | 22. srpna 2009 v 14:49 | Reagovat

16- Blanko, Lesnice je 4 km od Zábřehu, vede tam docela dobrá cesta. Měla jsem z Lesnice dost známých. Jedna dokonce bydlí naproti v paneláku už celá  léta. Máte pravdu s tím děděním látek a oblečení. Měla jsem pár věcí zděděných po dcerách pana architekta Kučery -o jeho zahradě jsem psala v min. roce- ty kvalita byla opravdu výborná. Většinou vlna, hedvábí a nevadilo mi, že je to zděděné, honila jsem v tom parádu a měla něco jiného než druhá děvčata. Nejvíc mi vadilo, když jsem měla sukně a halenky ve kvalitě poválečné a musela si je denně přežehlovat, abych nechodila zmačkaná. Ráda jsem chodila skoro každý den v něčem jiném, střídala jsem aspoň halenky.  Několik halenek přešitých z tetiných a babiččiných šatů nebo nového kousku látky,  2 sukně a hotovo.Ale i,, přesto parádění"  mi učení vždy šlo.O))))

18 rucuk rucuk | E-mail | 24. srpna 2009 v 21:55 | Reagovat

Přiznejte se, kdo máte doma dítě či vnouče, které půjde po prvé do školy. Těšíte se, těšíte se? A co to dítě?

19 rucuk rucuk | E-mail | 26. srpna 2009 v 19:48 | Reagovat

Přečetla jsem si článek, kde upozorňují rodiče prvňáčků, že budou potřebovat ještě  aspoň 2 tisíce Kč na obuv, tělocvičný úbor, aktovku, penál. K tomu dostanou 1 tis. v potřebných sešitech a knížkách. Nevím, proč se diví, že mají kupovat papuče, cvičební úbor a to ostatní. My jsme nedostali nic, vše se muselo koupit, naše děti už sešity a knížky dostaly, ale knihy vracely a nesměly být poškozené, jinak platily. To, že je vše dražší mapuje příjmy, navíc, pokud musí mít dítě ne  jen praktické, ale hlavně moderní, to nejhezčí, třebaže rodiče ví, že to levnější poslouží stejně a děti rostou jako z vody...  Někdo se tam v diskuzi vyjádřil, že si nedovede představit stejné cvičební úbory. Nevidím  v tom nic zvláštního. Vždyť mnohé školy na Západě mají školní uniformy, jsou  znakem určité školy a nevadí jim to. Pokud by měly mít děti stejné cvičební úbory a některé mělo jinou barvu trička či trenýrek, nic by se nestalo, ale záleží na domluvě. Máte na to jiný názor?

20 velká voda velká voda | E-mail | 27. srpna 2009 v 21:46 | Reagovat

Dobrý den. Pamatuju si dobře, že na tělocvik jsme měly my holky modré trencle s gumičkama - ještě mám asi dvoje doma schované, ale nosit se to už vážně nedá :-))) , kluci mívali červené bez gumiček, to je jasné, a na ven všichni prakticky stejné tepláky. Nikomu to nevadilo, taky nic jiného nebylo! Ale i školní uniforma má jistě svoje klady. Nikdo se nebude vytahovat na druhého kvůli kvalitě a značce oblečení.

21 velká voda velká voda | E-mail | 27. srpna 2009 v 21:50 | Reagovat

Napadlo mě ještě, moje ukrajinská teta mi vyprávěla o tom, že jakési školní uniformy v bývalém Sov. Svazu děti nosily. Tuším, že u děvčat tam byla i jakási zástěrka s volánky.

22 rucuk rucuk | E-mail | 28. srpna 2009 v 9:03 | Reagovat

20,21-Nadi, ty trenky ještě také mám, ale měla jsem je pod spartadiádní kalhoty, když jsem cvičila skladbu rodiče s dětmi s nejmladším synem na poslední spartakiádě- samozřejmě jen místní a v okolí- v r. 1985. Ještě mi jsou , ale nenosím je už.. Uniformy měli a ještě i mají školáci v Polsku v některých školách, v Anglii i jinde. Je to vlastně reprezentace školy a jak jsou kolikrát na to hrdi. Myslím, že by to vyřešilo ty módní zbytečné výstřelky a rozlišování dětí ve škole. Stačí, když se liší chováním, benevolentnější výchovou v rodině a  pod.

23 marek marek | E-mail | 5. září 2009 v 12:56 | Reagovat

ano svačinu do školy určitě patří a hlavně dostatek tekutin http://www.odsminus.cz/

24 Soňa Soňa | 6. září 2009 v 11:22 | Reagovat

čas školy čas se rozhodnout  http://www.odsminus.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx