♥♥♥♥♥♥♥♥


Srpen 2009

Derryl měl pravdu...

29. srpna 2009 v 15:49 | Ruža z Moravy |  zvířata a lidé
Je pošmourné odpoledne, bylo by co dělat, ale nějak se mi nechce. To dělá ten stupeň zátěže. Kočičky klidně spinkají, jako pravidelně každé odpoledne, když už poobracely vše vzhůru nohama a poněkud se unavily. Zalehnou na svá oblíbená místa, ochotněji než malé dítě a nemusíme je ani uspávat. Tak jsem si řekla, že napíši něco pro odlehčení.

Seznámení s úlohou věstníku Klubu českých turistů.

28. srpna 2009 v 11:13 | Ruža z Moravy |  Z historie života
a rámcovým obsahem jeho 1. čísla z ledna 1930.

Výňatek z úvodního dopisu všem členům odborů KČsT žup Jesenické, Pobezkydské a Těšínské.
(budu používat slova a obraty autentické, takže pravopis bude poněkud odlišný, ale zase nám přiblíží dobu, ve které byl spisovný).

Narazila jsem na poklad, turisté..I.

27. srpna 2009 v 23:30 | Ruža z Moravy |  Z historie života
Tentokrát můj článek bude patřit určitě do rubriky KULTURA. Podařilo se mi vedle několika klasických ,,pokladů"- knížek vydaných od r. 1911 do r. 1935 v různých pražských vydavatelstvích- Topič, Vilímek, Otto. ( Na př. Rudolfa Medka Anabáze- válečný román o 588 stranách, který dostala manželka pana Sommera- pův. majitele těchto knih- Tonička od svého bratra, který skončil v Americe).

Hou, houpy, hou....lidi se houpají.

22. srpna 2009 v 20:21 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Vím, není to přesné, má tam být vlny se houpají. Chtěla bych se trochu zamyslet nad tím, čím to je, že houpání je lidem tak příjemné. Snad až na nějaké výjimky, kdy se jim dělá špatně.

Choulostivé téma-být u narození dítěte nebo ne?

18. srpna 2009 v 22:23 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás

Rozdíly v přístupu k účasti otců při narození dítěte jsou a určitě budou.
Když ženy rodily většinou doma, přišla porodní bába nebo doktor s kufříkem, otci přikázala zajistit horkou vodu, čistá prostěradla a donést připravenou zavinovačku, košilku, pleny, vše čisté, vyžehlené - tedy většinou, pokud vezmeme naši evropskou i jiné kultury. Nebudu dnes vzpomínat na různé porody, v různých zemích, chtěla bych hlavně podumat nad tím, zda je dobré, opravdu dobré, aby byl otec při porodu.


Pomineme-li možnost infekce, přítomnost i chování otce ve chvíli, kdy se žena soustřeďuje na to, aby přivedla na svět dítě, je důležité, jak se po tomto bude otec chovat k ženě?
Vyčetla jsem v jednom článku, že muži reagují rozdílně a mnohdy. s ohledem na ženu, ne moc dobře.
Porodila mu dítě, viděl v jakých bolestech, cítil s ní, je jí vděčný za dítě, ale stala se pro něj symbolem světice, kterou nemůže "pošpinit" sexem. Tak se stává, že si hledá milenky , je ženě nevěrný a ani si to neuvědomuje, že jí ubližuje.
Mnohá žena je naopak postižená syndromem "včelí královny".
Možná jste viděli italský film v hlavní roli s Marynou Vladyovou, kdy muže hrozně uháněla, protože chtěla dítě a sotva je měla, odmítala ho. Také to se stává. Jen s tím rozdílem, že v té době vidí jen své dítě, jiné muže nehledá. A muže odmítá, ten začne žárlit na dítě - to také způsobuje odcizení a nevěru.

Jeden psychiatr se vyjádřil takto:,, Porod může být pro pány tak traumatizující zážitek, že pak ženu jakožto sexuální partnerku úplně zavrhnou."
Je zajímavé, že i žena-sexuoložka s ním souhlasila:" Porod není divadlo. Chlap je vystaven bolesti partnerky a může také dojít k pocitu jeho vlastní bezmoci. To vše může negativně ovlivnit další vnímání ženy i v roli sexuální partnerky. To často navždy a muž si pak hledá specifické bokovky- typově odlišné od "zbožštěné choti"."

Podle různých vyjádření žen, jak jsou šťastné, že byl její partner u porodu, by si člověk myslel, jak je to dobré, že ta možnost je. Možná to psychicky některé ženě pomáhá, některá se domnívá, že si jí bude muž více vážit, když vidí, jak trpí při příchodu dítěte na svět. Mnohdy se dost mýlí. Chlapi mají tendenci říci, to je úděl žen všude ve světě. Kolik žen už rodilo....

Přiznám se, že asi patřím ke generaci žen, které z nějakého zafixovaného studu,( to mi říkalo více žen při různých příležitostech, kdy tato otázka přišla na přetřes) , muže při porodu odmítaly.
Pro mě to také žádoucí nebylo, pohled to nijak příjemný určitě není a daleko lepší je, když dítě může muž vidět, až je na světě. Tak to bylo většinou při porodech doma.
Za našich dob, kdy nebylo možné být přítomen, si musel muž počkat, až si odveze ženu domů, případně ji doveze sanita.

Zajímaly by mě názory mužů, ale opravdu upřímné, zda toužili při porodu být z vlastní vůle nebo byli jen na přání partnerky, aby ji psychicky podpořili.

Také názory žen po přečtení tohoto zdůvodnění manželské nevěry, zda by na přítomnosti muže u porodu trvaly, kdyby hrozil tento Syndrom madony u jejich partnera. Nikdo nemůže vědět, jak na koho působí. Je dost mužů, kteří určitě budou tvrdit, že ten pocit vzít do náruče čerstvě narozené dítě je povznášející. To je ale ono. Myslím, že žádný nepocítí újmu, pokud jenom drží ženu za ruku, utírá jí čelo a samotný úkon dole přímo nevidí. Navíc, muži jsou někdy větší "bábovky" než ženy. Pánové, promiňte!!!

Jsem moc odvážná, když se dotýkám tématu, který se mě už zdaleka netýká? Právě proto to píši z pohledu všech různých názorů žen i mužů v průběhu let. Sama jsem - mimochodem - rodila třikrát. Naštěstí normálně, bez zvláštních potíží. A přesto - raději bez muže u porodu, i kdyby to tehdy bylo možné.

Možná se mnou nebude moc lidí souhlasit, ale za důležitější považuji, aby se muž podílel více na výchově dětí. Jsou případy, kdy muž slavnostně asistuje u porodu potomka, ukazuje se s ním, nechá i fotografovat, ale v průběhu let ho klidně opustí a nebo ho vidí tak málo, že dítě vyroste a má pak trauma - kolik jsme již viděli 13. komnat v souvislosti s tím, že otec odešel, když bylo dítě malé a.... nejen u " celebrit" to tak chodí, jen se o tom tolik lidi nedovědí.
A nebo zase matinky, které pro samou "práci" vidí dítě většinou již spící. Ale nechci tím křivdit těm, které to dělat musí, aby děti uživily. To už by byla jiná kapitola života. Dnes je to hlavně o tom příchodu dítěte na svět.




Začne školní rok a co svačinky? ....

17. srpna 2009 v 22:37 | Ruža z Moravy |  z gastronomie krajů i lidí
Téma ankety, kterou vám předkládám se týká svačinek ve školách. My jsme je zažili prvním a druhým rokem na střední škole, kdy za 1 korunu jsme dostali do hrnku bílou kávu nebo mléko a rohlík. Z domu jsme si nosili jen ovoce a v poledne chodili většinou do školní jídelny na obědy.

Také třídíte a jak třídíte?

14. srpna 2009 v 18:38 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Tak nám přibylo trochu práce a podle mne,, nepořádku "v síni. Začali jsme kromě plastů a papíru třídit i bioodpad. Navíc zvlášť dáváme do pytlíku tak zvaný odpad k rychlému odnesení z důvodu nelibé ,,vůně"- no ztvrdlý kočkolit, víte čím.

Něco mužům pro radost...

13. srpna 2009 v 20:27 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Dovolila jsem si udělat malý ,, výcuc" obrázků aut z plánovaného autosalonu ve Frankfurtu nad Mohanem.Budou tam většinou luxusní auta, ale snad i naše vylepšená Škoda Superb.

Handlová, město družební...

11. srpna 2009 v 23:09 | Ruža z Moravy |  Z historie života

Neštěstí, které se stalo na dole v Handlové se mě zvláště osobně dotklo. Handlová patří do mého rodného kraje, mám v něm dost příbuzných, se kterými se po smrti sourozenců maminky bohužel nestýkáme. Projížděli jsme okolí mého rodiště Bošan, když jsme byli na přehradě Duchoňka a to je také přes 25 let. Pamětnice, no.

Nemusíte to podepisovat...

11. srpna 2009 v 15:34 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Dostala jsem zprávu - email : ,,Nemusíte to podepisovat. Můžete to poslat dál." Což tímto činím...

Několik vět 2009.

Vážně i trochu humorně o zmoudření věkem.

9. srpna 2009 v 16:17 | Ruža z Moravy |  Různé ze života
Diskuze na jednom článku mě vyprovokovala k zveřejnění následující ankety. Berte ji vážně nebo ne, ale zkuste se jí zúčastnit, ano? Můžete přidat příklad lidského zmoudření věkem. Mně to nějak nejde a možná vám pak napíši také proč.
Takové malinké přirovnání: Jako láska kvete v každém věku, tak i hloupost lidská....Je to pravda?

Květák -zelenina králů.

5. srpna 2009 v 16:46 | Ruža z Moravy |  z gastronomie krajů i lidí
květák jak ho známe

Květák lidé znají již dlouho. V průběhu let je upravován stále pestřeji. Má specifickou chuť i vůni - zvláště při vaření. K tomu je pár pravidel, které , pokud jsou dodržovány, udělají z květáku pochoutku. Květák patří do zelenin brukvovitých, obsahuje sulforafan, který snižuje riziko cévních onemocnění, mrtvice a šedého zákalu. Vědci z univerzity z Georgetownu prokázali, že u mužů, kteří mají na talíři květák alespoň jednou týdně, se snižuje o 52 procent riziko nádoru prostaty, u žen je to v souvislosti s rakovinou prsu, což bylo zjištěno odborníky v Číně.

Iva - dcera Blaženy - 10.

3. srpna 2009 v 23:06 | Ruža z Moravy |  Moje povídky

Kapitola 10. - Osudy se uzavírají.
----------------------------------------
Svatba to byla opravdu krásná. Nejveselejší chvilky vznikaly při snaze domluvit se. Pomáhali si rukama, grimasami, když to jinak nešlo, pomohla Iva nebo i Zora, dokonce se snažily i děti Ivo a Máry, které z toho měly legraci, když se domlouvaly dvě bábinky.

Iva se vdala za Michaela, děti měly tatínka, který si je opravdu oblíbil a byl přesvědčený, že s jejich výchovou nebude mít problémy. Bylo to také tím, že z prvního manželství neměl děti a zatím o dalším dítěti nepřemýšlel. Kdyby přišlo, považoval by to asi za zázrak. Iva doufala, že by společné dítě neovlivnilo vztah Michaela k jejím dětem.

Zoře se podařilo najít místo učitelky v nižší škole. Srovnávala děti a jejich chování v Anglii a v České republice, kde byla spíše jen kratší dobu na praxi. Nedovedla by tedy ještě říci, zda se jí zdají hodnější, časem se zvyky dětí srovnávaly, taková disciplína, která kdysi ve škole byla, se vlivem doby měnila. Byla volnější, děti si více dovolily, ne vždy to bylo dobré.

Vztah s Robertem byl stále na stejné úrovni. Chodila s ním již přes půl roku, ale jejich chování bylo zdrženlivé, zvláště ze strany Roberta. Zdálo se však, že se v poslední době přece jen změnil. Byl veselejší a sliboval Zoře, že ji brzy vezme do jeho rodiny, což dosud neučinil. Bylo v tom zdržování něco, co nechtěl Zoře říci, alespoň v nejbližší době.

Při své dovolené na jihu Evropy si užíval s několika ženami a při jedné bujaré zábavě, kdy byl již dost opilý, se ocitl na pokoji se stejně podroušenou slečnou a zapomněl se chránit. To se mu nevyplatilo.
Brzy po návratu začal mít potíže a lékař mu sdělil, že chytil pohlavní chorobu - kapavku. Kdyby nebyla vyléčena, způsobila by později jeho neplodnost. Lékař po něm žádal seznam žen, se kterými v poslední době měl intimní styk. Smůla byla, že to chytil v zahraničí a Robert tu ženu vlastně neznal. Bylo ale dobré, že od počátku vztahu se Zorou nic intimního neměl, ani s jinými ženami v poslední době doma.

Robert dostal antibiotika, nesměl pít alkohol, nesměl mít pohlavní styk . Toto ovlivnilo jeho chování k Zorce. Byl sice něžný, ale zdrženlivý. Navíc musel jít na test, zda není HIV pozitivní a opět čekání na výsledek a pak opakování pro jistotu. Byl negativní, ale bylo to pro něj pár horkých měsíců.
Takže si hrál na ctnostného a měl štěstí, že mladá Zorka, v naději, že je to vážná známost nijak na sblížení nespěchala. Měla dost starostí se zaměstnáním, než ho za pomoci Ivy sehnala.

Ještě jednou Robert prokázal, že umí chodit v různých situacích. Se Zorou byli na svatbě Ivy a aby se neprozradil tím, že nesmí pít alkohol, což při jiných příležitostech dříve pro něj problém nebyl, nabídl se, že pomůže rozvážet hosty, aby nemuseli najímat profesionální řidiče. Tak nemusel nic vysvětlovat . Dostal za vyučenou, nějak ho přešla chuť střídat ženy a řekl si, že bude lepší se držet jedné, oženit se. Pak se uvidí, jestli si ho Zorka uhlídá.

Mladý John se vrátil domů, ale domluvil se s Frediem a Mary-Anne, že se doma dohodne s rodiči a do Anglie se později vrátí. Ukončí středoškolské studium doma a nastoupil by pak na vysokou školu u nich. Při pobytu u příbuzných se velmi zajímal o chod firmy a na své mládí se zdál poměrně bystrý a učenlivý.
Fredie a Mary-Anne byli rádi, protože Ivo byl poměrně malý a mohl případně později být ve firmě také. Zdálo se, že starost o budoucnost firmy je za nimi. Jen vydržet, než mladí dostudují. Byl tu také Michael s Ivou a další zatím spolehliví zaměstnanci.

V dalších měsících se stalo několik událostí. Robert se Zorou navštívili jeho rodinu, která dodržovala tradiční zvyky v italských rodinách. Zora se jim docela líbila, hlavní problém viděla matka v tom, že Zora není katolička, nebyla totiž vůbec pokřtěná. Robert slíbil matce, že Zoru přesvědčí, aby se dala pokřtít.
Zdála se jí příliš emancipovaná. Je však mladá, o několik let mladší než Robert, tak ji snad bude lehké olivnit. Zora byla trochu zklamaná jejich odměřeným chováním , nedávala však své pocity raději najevo.

Za dobu, kdy byli v Anglii, měli Robertovi rodiče prosperující obchod, pěkný dům, kde žili nejen oni, ale i sestra s manželem a 2 dětmi a počítali s tím, že také Robert po svatbě zůstane v domě.
Pokojů tam bylo dost, jen kuchyni měli jen jednu, velkou a ženy se ve vaření střídaly, protože byly v domácnosti s dětmi a pomáhaly střídavě otci a manželovi dcery v obchodě, ale jen v případě potřeby.

Robert zatím Zoře o této skutečnosti neřekl a tajně doufal, že se bude moci později od rodiny odstěhovat, protože si nedělal iluze o soužití Zory a své rodiny. Sám už se chtěl také osamostatnit.
V rodině Ivy nastala chvíle, kdy Iva zjistila, že čeká dítě. Michael byl šťastný, ale měl strach, aby o dítě nepřišli. Nechtěl Ivu strašit, ale poznala to na něm. Slíbila, že bude na sebe dávat pozor, není to přece její první dítě a neměla zvláštní problémy. Domluvili se, že to řeknou dětem až budou mít první ultrazvukové vyšetření.

Iva od svatby maminku neviděla , nebyla doma, byly spolu jen ve spojení telefonem a tak jí zavolala. Blažena byla šťastná, že budou mít dítě a řekla Ivě, pokud by měla mít potíže, ať necestuje, že za ní raději s Martinem přiletí. Chtěla také vidět Iva a Mary. Doma i u bratra je vše v pořádku. Martinův syn s rodinou jejich domek ohlídají.

Jednou , při společné večeři , Iva dětem řekla, či spíše se jich zeptala, co by řekli tomu, kdyby se jim narodil sourozenec. Ivo mávl rukou a jen se vyjádřil, že by to měl být raději kluk, s tím by byla větší legrace - klacek jeden. Mary reagovala trochu sobečtěji, měla strach, že by mu musela půjčovat své hračky a ono by je rozbilo. Po ujištění, že by mělo hračky svoje, jako mají oni oba , se najednou rozesmála a chtěla raději sestřičku, aby ji mohla mít jako panenku a vozit ji v kočárku. A mohla by jí schovávat po sobě šatičky. To Ivu a Michaela docela pobavilo. Zatím to dále nerozebírali. Musí si počkat ještě pár měsíců.

Nyní byli na řadě už jen Fredie a Mary-Anne, ale u těch problém nebyl, byli rádi, že se jim náhradní rodina rozroste. Iva s Michaelem se dohodli, že po vyšetření ultrazvukem si nechají pro sebe, co to bude, všichni si musí počkat.


Zůstane to už tajemstvím i pro čtenáře této povídky..
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Srpnová Kavárnička u Rózičky.

1. srpna 2009 v 0:00 | Ruža z Moravy |  Kavárny-povídání s lidmi
Vítám vás v srpnové Kavárničce. Trochu jsem počítala a zjistila jsem, že tato je 11. v pořadí. První jsem otevřela 8.prosince a v tom měsíci jsem na různé náměty otevřela další dvě.







Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx