Jedete na dovolenou- kam s nimi?

25. července 2009 v 22:10 | Ruža z Moravy |  zvířata a lidé

Švagrová hlídala 14 dní pejska dceřině rodině. Chodili s Ferdáskem,( ano byl to ten vykutálený pejsek, o kterém jsem psala v dubnu- Ať žije chytrý Ferda), na procházky, na chaloupku, do zahrady. Běhával za ní, když jela na kole- samozřejmě pomalu, aby ho neuhnala. Zjistila však, že si na něj opravdu zvykla a nebýt častého cestování na více dní, hned by takového psa chtěla.


Hlavně tak dobře vychovaného. Poslouchal ji opravdu na slovo.
Když měl odjet s páníčkem domů, nechtělo se mu k němu ani jít , pořád se otáčel za novou paničkou . Nakonec ho musel pán vzít do náruče a dát do auta. Dojemné loučení. A to bylo jen na 14 dní. Navíc byl už na ni zvyklý z návštěv u dětí i u ní.

Kam dáváte svá zvířátka, jedete-li na dovolenou nebo na delší dobu pryč a nemůžete nebo nechcete je brát sebou?
Copak pejsek, ten si i zvykne, ale kočka nerada opouští své teritorium. Pokud je zvyklá na byt v paneláku, není asi moc dobré dávat ji třeba k babičce na venkov. Rychle by si buď zvykla na potulování po venku, ale spíš by přišla k úrazu vneznámém prostředí.






Snad je to jiné s jinými zvířaty chovanými doma, ale pokud jezdíte pryč, kam je všude dáváte, případně máte někoho spolehlivého na hlídání?
Jaké nejkurióznější zvířátko vám někdo byl ochoten pohlídat?



Jsou útulky, kde vám pejska pohlídají, ale co ostatní zvířata? Lidé kromě uvedených přece chovají ptáky- no ty snad klidně přenesou, ale třeba hady, želvy pokud nespí a pod.
Vzpomínám si, že jsme měli první morče a měli jsme jet s dětmi k babičce na Slovensko a pak my dospělí po prvé na 14 dní do Jugoslavie. Morčici Ťapku jsme dali ke známým do králíkárny, ale museli jsme je upozornit, že je naučená na pohlazení a ,, Ťapičko, papej, papej".
Známý si řekl, co já ji budu tak rozmazlovat? Dal jí misku s mlékem (měla ho ráda, vodu nějak nechtěla) a čekal až bude pít. Nic, dlouho nic. Za půl dne nic. Ztratil trpělivost, pohladil ji a řekl : Ťapičko, papej, papej, máš tady mlíčko. Okamžitě to zabralo. Nebylo to doslova jak jsme to říkali my, ale ona to, opice jedna, vyžadovala. A nejen na mlíčko, ale i na zelené krmení, mrkev a pod.

Se zvířaty je to někdy jako s malými dětmi. Zvyknou si na dobré chování lidí, určité rituály (pokud tedy u nich existují.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Přemysl Čech Přemysl Čech | E-mail | 26. července 2009 v 18:44 | Reagovat

Tedy já myslím, že hlad nakonec nakrmí i bez toho rituálku... Když jsem ještě měl prodejnu, mimo jiné i na psí granule, povídala mi paní, že zdědila psa po matce, který nic jiného nechtěl žrát, než buřty... A tak se naštvala, přestala mu je kupovat a po dvoudením trucovacím půstu mu začaly chutnat i granule..A nakonec byly pro něj i zdravější..

2 mali.vata mali.vata | 26. července 2009 v 20:09 | Reagovat

Když jsem měla kocourka (výstavní britský modrý), tak když už jsme jeli na dovolenou, tak jsme jej dávali do kočičího hotelu. Měli ho tam strašně moc rádi, byl to unikát, už jen se svými skoro 13 kg váhy, byl opravdu nádherný. Dávali jsme mu tam sebou jeho žrádlo, jeho postýlku, jeho hračky a nikdy nebyly problémy. Rychle si zvykl i tam a zase se rychle přeorientoval na domov. Zvykl si potom i na chaloupce a jako celý život pokojový výstavní kus chytal myši i ptáky...

3 rucuk rucuk | E-mail | 26. července 2009 v 20:52 | Reagovat

1,2- Ona ta morčice nebyla nijak mlsná,a určitě by byla žrala nakonec, ale ten pán (byl to  náš dobrý známý-obchodník smíšeným zbožím a s paní nám jednou hlídal i syna) si ji tak oblíbil a ona jeho, že sotva ho slyšela na dvoře promluvit tak radostně  kvičela. Pokud se se  zvířátky zachází slušně, zvyknou si. Hodně vycítí, že?

4 honza+1 honza+1 | E-mail | 26. července 2009 v 21:16 | Reagovat

My jsme teď hlídali dva zlatý , dlouhosrstý výmarský ohaře , táta mojí přítulky byl na dovče..

Jmenujou se Dasty a Pluto , náš malej ( 2 roky ) je přejmenoval na Dešik a Pluku :o))

Každej večer po žrádle jim přes ohrádku házel navíc piškoty , to neznali , tak teď čekáme , až táta zavolá , proč večer čekají u markýzy , že to neměli ve zvyku :o)))

5 rucuk rucuk | E-mail | 26. července 2009 v 21:34 | Reagovat

4-honzo+1, krásně jste mě rozesmál. Vezmu to po pořádku: hezký výraz pro skorochoť, snoubenku, přítelkyně mi pořád nějak nesedí svým významem- přítulka je takové výstižnější a miloučké. Musím si to pamatovatO)) Váš malej je v tom nejrotomilejším věku, kdy má svůj slovník, mnohem pestřejší a mnohdy výstižnější než dospělácký- Dešik a Pluk- paráda. No, naučil je hezky. Na dobré se zvyká rychle. Ještě by tak scházelo, aby tátovi malej připomínal, že jim má dát piškotky:-)))

6 rucuk rucuk | E-mail | 26. července 2009 v 21:35 | Reagovat

To slovíčko- rotomilej, říkal náš kluk, když byl" malinkej a rotomilej".

7 Lin Lin | 26. července 2009 v 21:41 | Reagovat

V současné době už žádné zvíře doma nemám. Právě z důvodů, že se pak člověk těžko vzdaluje z domova. Fenečka, kterou jsme měli 17 let zemřela loni a já se ještě neodhodlala pro nějaké další zvíře. A to neříkám, že mi přítomnost zvířete nechybí.

V dobách, kdy se u nás nějaká zvířata vyskytovala, jsem hlídání řešila pouze v případě, kdy to fakt jinak nešlo. Třeba cestovat s papouškem na kole moc dobře nejde :-))) Takže hlídal buď brácha nebo kámoška - na oplátku, protože já pak hlídala jejich zvířata.  

Na kole jsme klidně jezdili i s kocourem :-) Se psem ne - toho by v baglíku nikdo neuvezl :-( Měli jsme ho naučeného od mala a tak se nejen nebál, ale dokonce ho to i bavilo a těšil se.

Na nekolových výletech fungoval společně se psem - tj. - pěšo jako my.

Hlídání v nějakém zvířecím hotelu jsem nikdy nevyužila.

8 rucuk rucuk | E-mail | 27. července 2009 v 10:23 | Reagovat

7-Lin, proto máme kočičku, která vydrží i celej den sama. Sice s námi chvíli ,,nemluví", otáčí se zády a pohoršeně odchází, ale brzy ji to přejde a zase se mazlí. Syn má na kocoura popruhy a chodí jen tak kolem domu na procházku. Párkrát si mu lehne na chodník a nechce jít domů a musí ho vzít do náruče. Máte pravdu, že zvyknout si  na zvířátko je lehké, ale ztratit ho je jako ztratit člena rodiny - tím nechci říci, že je to stejné jako člověka, ale prostě někoho, na kom nám záleží. Někdy záleží i na věci :-))), že?

9 honza+1 honza+1 | E-mail | 27. července 2009 v 12:07 | Reagovat

(5) rucuk :

Sice to sem tematicky nepatří , ale podělím se s Vámi o Davídkovy největší pecky :o))

vakijo - vrtulník  ( bydlíme kousek od nemocnice )

Jájíjá - Rákosníček

bububa - brambora

kuko a píčípí - brýle a čepice ( když jde ven )

mokoma - motorka ( venku ) , Vochomůrka (v bytě )

pupupa - ponožky

jebeš - zavřít dveře ( to nevíme , kde sebral )

a když mu něco upadne , nebo něco rozleje , tak - dopiči - znamená maminčino doprčic :o))))))))))))))))

To jsem si oddychl , že to slovo nechytl ode mě :o)))))))))))))

Tak hezký den :o))

10 rucuk rucuk | E-mail | 27. července 2009 v 13:56 | Reagovat

9-honza+1- Díky za znovurozesmání- měli jsme článek o přebreptech dětí, ale je to už delší dobu a málokdo se k němu vrátí a doplní ho. Proč by to sem nepatřilo. Vždyť diskuze se rozvíjí pohříchu různě u různých článků, ne?  Inspiroval jste mne k doplnění tématu srpnové Kavárničky. Leckdo má na prázdninách vnoučata, neteře, synovce a rozšíří si slovník o krásné výrazy. Dětmi odposlouchané a interpretované vlastním způsobem. Je vidět podle vašeho Davídka, že krásným, vtipným. Můžeme si všichni povzpomínat a kdo si nepamatuje- zapisujte, zapisujte, bude se vám to hodit.

Páni, jak to znovu čtu, co jste napsal musím se hihňat. Muž si o mně často myslí, že mi šiblo, když se u netu občas chechtám nahlasO))))) Zdravím a  těším se, že nasbíráte těch výrazů hodně a pak nás rozesmějete i v Kavárničce.

11 rucuk rucuk | E-mail | 5. srpna 2009 v 9:51 | Reagovat

Chtěla jsem se zeptat: máte doma přepravku na kočičku, pejska a pod.? Jak rádi do ní lezou?  Já jsem zjistila, že přepravka počítaná jako úkryt, vystlaná,, placatým" polštářkem naši kočku vůbec neláká. Přitom ji nijak nenosím z domu. Pod křeslo se ráda schovává, dokonce pod postelí rozloženou ležela dost dlouho, ale ta umělohmotná klícka ne a ne....

12 rucuk rucuk | E-mail | 4. září 2009 v 21:28 | Reagovat

Tak už je to jinak. Naše  nová kočička a kocourek do ní lezou ochotně. Jen se tam schovávají a tahají si tam hračky. Spát tam moc nechodí. A vykukují přes otvory. Strčila jsem  ji pod židli, tak jim asi připadá zajímavější.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx