Věci prastaré a nejmilejší.

10. června 2009 v 20:39 | Ruža z Moravy |  Z historie života
Snad každý má ve svém bytě věc, kterou považuje za nejstarší památku na někoho blízkého, případně rodinné dědictví, kterou by nerad daroval, natož prodal.


I u nás doma takové věci jsou. Možná nemají bůhvíjakou cenu, ale je to svým způsobem drahá památka, případně zvláštnost, ale jen pro někoho.
,,broušený

nejoblíbenější vázamalachitová souprava









Budíkšedočervené číšebyl vyroben z normálního budíku a sklo bylo vybroušeno v brusírně nedaleko města ve vesnici Nemile
již hodně dávno- před 2. světovou válkou.
,,Malachitovou" soupravu motiv vinobraní prováděné dívkami (bez) jsem koupila tetě jako dárek ,ještě jako školačka a vrátila se mi po její smrti. Takže, také je tak padesátiletá.

Číše nám věnovala paní, mimochodem babička skladatele a virtuosa na klavír Kohoutka, která nás, jako novomanžele čekající na družstevní byt, ubytovala ve svém malém bytě a sama žila u dcery. Zřejmě zůstaly ty číše z celé soupravy. Jejich stáří nedovedu ani odhadnout.

zvláštní hrníčky a talířky
Rozložené hrníčky na jednotlivé-zvláštnějších tvarů, které mě zaujaly.hrníček od tchyně
hrníčky od tchyně





hrníček od tchyně
talířek od tchyněhrníček od tchyně








hrací skříňka
hrací skříňka









Hraje Oči černé, jak dva uhle....je od kamaráda z Celje ve Sloveniji, se kterým si píšeme dosud.











Slovenský zpěvník katolické mládeže dostal někdo z rodiny naší sousedky k biřmování, ona jej schovávala a jednou mi jej dala , jako pro mou švagrovou, do kostela. Jenže zde se ty písně nezpívají a je to vlastně už taková rarita, tak to zůstalo u nás jako památka na sousedku- kamarádku, která mimochodem nečekaně tragicky zahynula. Vběhla pod auto, to již nestačilo zastavit.
sv.Georg z Anglie- kovový
Kovového rytíře nám dal syn po návštěvě Anglie.










Dávám ty obrázky věcí jen jako příklad.
po babičce

Toto má v kredenci na chalupě švagrová.Není to hezké?









Mám dokonce po mamince sešit v černých deskách, popsaný drobným úhledným písmem. Maminka si do něj psala popisy pletených dek a deček - soupravy do pokoje i do ložnice. Popis háčkovaných záclon, vzorků na svetry. Našla jsem v něm i náčrtek vzorku dvou veverek, které mi vpletla do svetru, který jsem popisovala v některém z článků. Když si uvědomím, že zemřela v roce 1948, tak ten sešit se zachoval přes šedesát let.
Každý ten předmět, který jsem vyfotila, má svoji historii, bylo by to další psaní. Nebudu to zde však uvádět - jsou to vlastně zároveň i příběhy lidí, od kterých je mám. Vzpomínám na ně, když ty věci vidím, zatím si pamatuji, co od koho mám, ale jsem zvědavá, jak dlouho....

Určitě máte doma alespoň nějaký předmět podobného rázu. Bylo by zajímavé vědět, co si tak lidé schovávají, jakou mají zálibu - třeba i sbírku, po někom zděděnou, z piety uchovávají či dokonce rozšiřují.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 10. června 2009 v 21:25 | Reagovat

Po jednom dědovi mám kapesní cibule asi 75 mm v průměru, opravené a jdou na 10sec. denně přesně.

Po druhém dědovi zbyl alpakový svícen, barevná petrolejka a soubor břitev.

Dále dřevosoustružnická dílna se šlapacím brusem ještě po pradědovi. Bohužel dědou vyrobené dřevěné součásti bydlení ( stojací věšáky, nástěnné věšáky, soustružené schránky a kořenky do kuchyně) i jiné věci byly ukradeny při stěhování.

Po rodičích manželky a mých, zbyly obrazy k renovaci. Po otci mám hodinky Pobědy, které nechal zavěšené na drátě ve vinohradu od léta do jara dalšího roku. Byly plné vody, vybělil se jim ciferník, ale po revizi jdou jako nové.

2 rucuk rucuk | E-mail | 10. června 2009 v 21:41 | Reagovat

Tak to je dobré, mám přímo od našeho dědečka řetízek ke kapesním hodinkám, zlatý. Už jsem ho chtěla prodat a nebo vyměnit za prstýnek a doplatit chybějící, ale nedalo mi to.K nějakému roztavení ty články ze zlata a kousek řetízku s takovu zavěšovací patkou byly škoda. Tak to mám schované. Ty broušené hodinky jdou, jsou k natažení a jdou tak týden. Jsme líní je natahovat :O)))

3 caracola caracola | 10. června 2009 v 21:50 | Reagovat

Podobných věcí máme všichni spoustu.Málokdy mají větší materiální hodnotu,ale o to větší je citový náboj v nich ukrytý.Jsou to hmatatelné doklady našeho života i života blízkých a v tom je jejich cena.Jestli dovolíte poznámku tak se nejedná o soupravu z malachitu,ale o malachitové (malachit napodobující) sklo. Tato souprava se dělala ve velkých seriích kolem roku 1950- 6O.

4 pampelina pampelina | E-mail | 10. června 2009 v 21:52 | Reagovat

Ahoj Ruženko, stejnou zelenou dózičku mám, a mám v ní pár neplatných mincí na památku. Jinak já jsem zatížená na dřevěné skříňky, nehrací, na poklady:-). Staré věci jsou pěkné, protože v nich jsou vzpomínky.

5 MIRA MIRA | 10. června 2009 v 21:54 | Reagovat

Koupil jsem si knot,snad mi přijde vhod, vložím ho do krabice...

6 old+boy old+boy | E-mail | 11. června 2009 v 6:28 | Reagovat

I my máme v bytě jednu starožitnost. Mohu ji vidět, když se postavím před zrcadlo. Má už patinu, celá zešedla, nicméně není ještě na vyhození. Moje žena ji posouvá po bytě, nejčastěji do kuchyně, do sklepa, před dům, k vysavači, do obchodů atd. což této starožitnosti "nevoní", oživne až na zahradě.

7 Vršecký Martin Vršecký Martin | E-mail | Web | 11. června 2009 v 6:58 | Reagovat

Něco Vám na sebe napráším, Růženko. Mám rád staré věci. Do bytu si koupím doplňky nejlépe z obchodů, které prodávají tzv. retro nábytek. Dřevěný, nový, ale ve starobylém provedení. U nás ve městě takové dva jsou. Specializované konkrétně na tuto výrobu. Když jdu kolem a vidím ty roubené postele, sedací soupravy a starobylý rustikální kredenc s vázičkami, jdou na mě mžitky a mizím. Na cenovky radši ani nekoukám. Ale jen malá vázička, i kdyby jediná z takovýho obchodu, by mi doma udělala fakt radost. Nechci sbírat staré harampádí po někom, to bychom si z baráku udělali bazar. Těší mě, že i dneska se dá vyrábět nábytek s láskou a duší. A neprodávají se jen narychlo montované hranaté dřevotřískové překližky na jednu sezónu. :))

8 Vršecký Martin Vršecký Martin | E-mail | Web | 11. června 2009 v 7:03 | Reagovat

Musím doplnit fakt, že sbírání drobných doplňků, i když použitých má své kouzlo, to miluju. Nedávno jsme našli knihu z r. 1862. Lidi ji vyhodili do kontejneru. Nechápu to. Já vím, není to k ničemu, ale už jen z úcty ke stáří bych ji nevyhodil. Doma nepřekáží a v knihovně dělá parádu a předává moudrosti novějším knihám. :-)) Navíc si s touto maličkostí nosíte domů kus energie původních majitelů, kus lidských osudů. To mě bere...

9 palcerik palcerik | 11. června 2009 v 7:17 | Reagovat

Také máme byt s manželem zařízeý v retro stylu, ale novým nábytkem. A občas se nám podaří doplnit jej starými doplňky, drobnostmi, ze kterých dýchají vzpomínky. Čaj pijeme z 80 let starých hrnečků od babičky a v kabelce nosím stříbrnou pudřenku po babičce nejspíš. Sice se téměř nepudruji, ale do kabelky dámy pudřenka přece patří:-))

10 palcerik palcerik | 11. června 2009 v 7:18 | Reagovat

to [8] Vršecký Martin

Tak vyhazování knih taky nechápu. To mi přijde téměř jako svatokrádež...

11 Vršecký Martin Vršecký Martin | E-mail | Web | 11. června 2009 v 7:43 | Reagovat

palcerik: Jj, to je přesně ono. Dnešní nábytek jakoby Vám sám odpočítával minuty do konce. Je stejně pomíjivý jako náš život. Když se ale obklopíme něčím kvalitním a vyrobeným po generace děděným způsobem, alespoň náš život dostaně nějaký tvar a nepůsobí to jako bychom tu byli jenom na chvilku, než upadnou plastové kliky od skříně. :)) Co mě ale štve je shromažďování nadbytku nepoužitelnýho harampádí. Vkusně sladěná retro elegance ale dává bytu duši. Retro forever!!

12 Vršecký Martin Vršecký Martin | E-mail | Web | 11. června 2009 v 7:49 | Reagovat

Růženko, svěřte své dědictví pokud možno dál. Hlavně tam, kde obdarování nepřijde vniveč. Je to to jediné, co nám tady po předešlých generacích zbývá. Po lidech, kteří tu byli a toto nám zanechali. Dnešní lidé vůbec nežijí v kontextu. Zbavují se starých věcí a nemají ani pomalu co odkázat, protože dnešní produkty převážně nemají trvalejší hodnotu. Jsme vytrženi z kořenů. Ten, kdo kořeny cítí a ctí, má tak trošku štěstí.

Mějte se tu pěkně.

13 Kamufláž Kamufláž | E-mail | 11. června 2009 v 12:03 | Reagovat

Přidám názor, ač pravděpodobně nevítaný. Před pár lety jsem se stěhoval. V rámci akce jsem napřed do krabic schraňoval kdeco (bydlete někde přes padesát let, to se to nakupí). Pak mi to začalo přerůstat přes hlavu a začal jsem věci třídit podle mnohem tvrdšího klíče: s sebou jen to, co je nezbytné pro nenáročnou domácnost, nějaké knihy a pár drobností (tak do igelitky), které jsem dostal.

Ujišťuji všechny, funguje to! Čím méně věcí máte, tím je vám lépe.

A protože bych vzhledem k věku měl už pomalu uvažovat o pryčně v chudobinci (dnes domov seniorů), mám to vymyšleno takto: knihy daruji "do dobrých rukou" a s sebou si vezmu pravděpodobně notebook, nějaké oblečení a toaletní potřeby. To by bylo, aby se to nevešlo do tašky!

A že nebude co dědit? No tak holt stát nic nezdědí. To není marný!

14 rucuk rucuk | E-mail | 11. června 2009 v 13:24 | Reagovat

Tak nejdříve -caracolo- té soupravičce říkám ,,malachitová" jen podle barvy, je mi jasné, že pokud jsem za tu vázičku tehdy dala 20 Kčs, nemohl to být pravý malachit. Tu dózičku jsem dokupovala potom k narozeninám tetě, stála 30 Kčs, takže je to tak- rok 1957  a1958. Ale napodobenina to docela pěkná. Ty postavy dívčí-jsou takové místy matné a na oblinách lesklé...Jako vyhlazené:-))

15 rucuk rucuk | E-mail | 11. června 2009 v 13:28 | Reagovat

Kamufláž- to není názor nevítaný. Proč? Nejste sám, kdo se chce a dokonce i zbaví zbytečných věcí. Jenže takové ty citové záležitosti mají cenu kolikrát jen pro tu osobu. Já jsem už synům říkala, ať si vyberou, co se jim líbí třeba ze všech sad skleniček, štamprlat, hrníčků, ale oni toho mají sami dost a vnoučata zatím domácnosti nemají. Zkusím to nabídnout jim. Nejsme ,,rozbíjecí" manželství, to se raději poštěkáme, ale věcí si docela vážíme a zbytečně schválně je nerozbíjíme. Ani ty obyčejné...

16 rucuk rucuk | E-mail | 11. června 2009 v 13:36 | Reagovat

O knihách ani nemluvím, oni jsou takoví čtenáři, že mají knihy ještě co si donesli z domova, pak ty , co kupovali sami. Mám knihu o divadle, která pochází z počátku minulého století, v životě bych knihu nevyhodila. Jen takové ty románky, co jsem kdysi  krátce četla- Harlekýnky, bych klidně jako oddechovou četbu věnovala. Také jsem to už častokrát  udělala. Teď tu mám postupně darovanou od syna a snachy  celou řadu( 9 knih)  Lindsay-Davisová. Čtu je jednu po druhé . Kdybych vyklidila všechny knihy co máme, polovinu nábytku bych měla prázdnou a ještě kufr ve skříni.

17 caracola caracola | 11. června 2009 v 14:36 | Reagovat

14- oba vzory,vázička i dóza,se dělaly i jako napodobenina růženínu,ale těch bylo na trhu méně,asi proto,že nebyly tak atraktivní.

18 rucuk rucuk | E-mail | 11. června 2009 v 14:51 | Reagovat

17- No, já jsem tehdy málem byla ,,dořvaná", že takovou vázičku kupuji tetě - nahaté dívky-mě se to tehdy náhodou líbilo . V 17 letech člověk rád provokuje. Naši byli poměrně prudérní- dokonce přede mnou schovávali Domácího lékaře a do spodní přihrádky nočního stolku. Bylo tam pár obrázků s nahým lidským tělem a orgány- fuj-! To víte, že jsem ji měla prohlédnutou už dávno, potají, když jsem nahoře v podkroví, kde byla ložnice, musela utřít prach a vyluxovat...Pokrytecká výchova, ale to v rodinách tak bývalo.

19 hejtman Šarovec hejtman Šarovec | 11. června 2009 v 14:51 | Reagovat

[6] old+boy

Kápl jste mi do noty, vážený. U nás je to podobný případ, i když připouštím, že manželka si té "starožitnosti" docela považuje,to víte, po 47 letech....

Občas, když ji chci pozlobit, pak když vyhazuje staré krámy, že už nejsou k ničemu, zeptám se, kdy dojde na mne. No, snad to ještě nějaký ten týden vydží.....

Jinak dávám Růžence zcela zapravdu: stěhovali jsme se nedávno, ale těch pár věciček šlo s námi. Připomínají nám staré děje a osoby. A to přesto, že jsme si jisti, že mladí je zcela bezostyšně právem vyhodí......

20 rucuk rucuk | E-mail | 11. června 2009 v 15:38 | Reagovat

Ale pánové, nebuďte sebemrskači, vždyť ty vaše ženy vás v podstatě nejen mají rády, ale potřebují. Jste jediní, kterým mohou celkem beztrestně vynadat - třeba jen pro svou úlevu- ve dvou se to lépe táhne, všechny bolesti i  radosti. Přece něco občas uděláte, či beze slova dáte najevo, že se ženou soucítíte. Věřte, že žena, alespoň ta citlivější, vycítí sebemenší projev citu vůči sobě i po tolika letech. My budeme v září spolu už 48 let a nevím proč, nijak jsme se nezklidnili, jsme ale více splachovací, protože víme, že máme vlastně už hlavně sebe navzájem. Děti mají zase své blízké a to je dobře, ne?

21 M.anon M.anon | 11. června 2009 v 17:05 | Reagovat

Také mám pár kousků z této oblasti: šavli po jednom dědečkovi, dopisy z války po druhém dědečkovi, zlacený hrneček, který si můj tatínek přivezl   z totálního nasazení, zlatý náramek, který se v rodině mé maminky dědil z matky na dceru...u toho ani nevím jak je starý. A také mám obývací pokoj zařízený z části nábytkem po babičce a dědečkovi , obrázky po nich atd. Je mi v tom dobře. Jako malé dítě jsem u nich jeden čas (asi rok) žila a z tohoto období ve mně zůstal obrovský pocit klidu a bezpečí. Stejný pocit mám, když vkročím do svého obýváku. Snad mi porozumíte.

22 hejtman Šarovec hejtman Šarovec | 11. června 2009 v 17:09 | Reagovat

[20] rucuk,

Tak tak, :)

23 rucuk rucuk | E-mail | 11. června 2009 v 17:20 | Reagovat

Přidala jsem pár obrázků s vysvětlením, snad zaujmou.

24 rucuk rucuk | E-mail | 11. června 2009 v 18:19 | Reagovat

M.anon- rozumím. Po rodičích mi zůstala ložnice, dělaná dědečkem. Solidní práce. Dodnes mě mrzí, že na ni strýček sehnal zájemce a prodal ji a my jsme si z potřeby využít dvoupokojový byt pořídili obývací ložnici  a z  původní udělali pro kluky pokoj. Možná by nám sloužila dodnes.

25 Vhailor Vhailor | E-mail | 11. června 2009 v 19:20 | Reagovat

Ta malachitova souprava vypada moc hezky. :)

26 rucuk rucuk | E-mail | 11. června 2009 v 19:42 | Reagovat

25- Vypadá, ale u dozičky někdo na víčku uštípl kousíček skla, taková prohlubeninka tam je. To sklo je ale naštěstí ,,durch" zelené, tak to moc nevadí.

27 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 11. června 2009 v 21:49 | Reagovat

1 pokračování

Zdědil jsem po rodičích haldu zemědělského nářadí, už zmíněnou dřevo soustružnickou dílnu, dvě truhlářské hoblice a věc, kterou asi už málokdo zná. Po pradědovi jsou to "váhy" na nošení putýnek s vodou. Vodu nosili ze studny až do r. 1920.

Chci vše nepotřebné věnovat do muzea, ale jeho místní založení se stále odkládá.

28 rucuk rucuk | E-mail | 11. června 2009 v 21:58 | Reagovat

Ty váhy byly, Ivane, jako v  v ruských pohádkách, ne? U rodičů muže něco takového pod šopou také měli. Silné vyhlazené dřevo se zářezy na putýnky. V těch pohádkách to bylo prohnuté na koncích  a ohnuté nahoru - ty konce.

29 rucuk rucuk | E-mail | 11. června 2009 v 22:24 | Reagovat

Tak se těšíme  na pokračování, Ivane, vždyť vy musíte mít v to  vašem hospodářství zajímavých věcí hodně.  Člověk se pořád  s  něčím seznamuje a vzpomíná. Dnes jsem přidávala jednu takovou dětskou písničku - tak trochu posměšnou vůči dospělým do komentářů z ledna- Pamatujete si texty? Pořád jsem ji na balkoně zpívala naší Mudle, nereagovala a čučela raději na ptáčky...:-)))

30 M.anon M.anon | 12. června 2009 v 21:28 | Reagovat

Růženko, tak jsem vám do toho ledna také jednu písničku přidala.

31 rucuk rucuk | E-mail | 13. června 2009 v 11:06 | Reagovat

30- Díky, ale já celý text neznám, tak jsem vás tam prosila, abyste mi ho napsala celý, třeba do emailu. A na jakou melodii to bylo- bývají známé. Já si totiž ráda zpívám takové táhlé písničky, hlavně při práci, když  ruce dělají, tak aby mi pusa ,,neztuhla":-)))))

32 M.anon M.anon | 13. června 2009 v 13:06 | Reagovat

No to je právě ten problém, ačkoliv jsem tu písničku slýchávala čast, celý text si nepamatuji, jen útržky. Tak trošku jsem doufala, že ji třeba znáte. A ta melodie je problém, tu si sice pamatuji přesně ale neznám noty a melodie je zcela specifická, není z jiné písně.

33 M.anon M.anon | 13. června 2009 v 13:08 | Reagovat

Dost často zpívám vnoučatům, nevěřila byste, jak to chtějí i když moc zpívat neumím. A  hrozně se diví, jaké že to znám písničky, které nikdo jiný nezná. Třeba si také někdy vzpomenou až tu nebudu, stejně jako já vzpomínám na svou babičku.

34 rucuk rucuk | E-mail | 13. června 2009 v 13:28 | Reagovat

33- Já jsem zpívala synům, obvykle když si kreslili nebo s něčím hráli a já něco vařila či zašívala a pod. Naučila jsem je dost písniček, ale pamatovali si hlavně takové ty odrhovačky jak jsem uváděla -Tam daleko v Africe stojí velká věznice..., pak tu o Johnovi Braunovi, všechny ty dětské a  pak jak já říkám ,,zprzněné známé písničky". Promiňte ten výraz.Známá melodie, jiná slova... Víte, dětem nevadí, když je píseň neumělá, jsou rády, že se jim věnujete a ,,hulákají" klidně s vámi. Byly to takové ty pěkné chvilky, na které se vzpomíná.

35 M.anon M.anon | 13. června 2009 v 14:00 | Reagovat

Naprosto souhlasím, já také synům odjakživa zpívala...a je zajímavé, že oba hrají na kytary a také ze sebe písničku vymáčknou...jsou oba spíš na fol, či folkrock. Vnoučátka zatím nejraději "partyzána" :-))) anebo jakékoliv lidovky. Ty legrační písničky také mají rády.... tuhle znáte?? Nad Prahou letěla kráva, nad Brnem zařehtal vůl, koza je překrásné ptáče, slepice snesla citron, náš pes má na stromě hnízdo...a dál to už  neumím. Když tohle zapěji, vnoučata se zcela nepříčetně řehtají.

36 rucuk rucuk | E-mail | 13. června 2009 v 14:15 | Reagovat

M.anon, to si občas zpívám při klavíru, když mě chytne blbá.. je to hezký valčík.... Ale slova znám takhle: Nad Prahou letěla kráva, na buku zakukal slon, koza je překrásné ptáče, slepice snesla citron. A dál to také neumím....:-))) Člověk jak je starý, tak je někdy ,,bujný". Muž zase schválně komolí slova a rozčiluje mě, proč se to říká tak a ne takhle, že je to nelogické. Příklad: proč je slepice a ne slepičák, nebo naopak proč kohout a ne také kohoutice.. vrata a vrátný a ne vraták a proč je blbec a ne také blbice.

37 M.anon M.anon | 13. června 2009 v 14:17 | Reagovat

Asi se to mění krajově, mně to takhle zpívávala maminka..s tím Brnem :-))

38 rucuk rucuk | E-mail | 13. června 2009 v 14:24 | Reagovat

Logické to je, když Praha, tak i Brno.

39 rucuk rucuk | E-mail | 13. června 2009 v 21:28 | Reagovat

Na půdě jsme měli pár truhel. Jedna sloužila na mouku a prý bývávala plná mouky. Hladká  od hrubé byla oddělena dřevěnou přepážkou. Pak jedna menší, kde byly staré kabáty, nějaké šatstvo, použitelné tak na maškarní bál. Byly cítit naftalínem proti molům. Ta třetí, velká, mi byla nejmilejší. Byly tam knihy, které se nevešly do třídílné zasklené knihovny a byly takové ty prvorepublikové. Tlusté vázané časopisy Smích republiky, Švanda dudák, Foglarovy sešitové povídky. Od NIžňanského Vlčí bratrstvo- úplný horor. Další knihy anglických autorů, většinou detektivky. Dědeček ve volných chvílích četl. Posílal mě na půdu vybrat mu něco na čtení. Bylo tam světlo jen z vikýřů a jedno takové slabé elektrické. Seděla jsem na truhle a testovala, co vybrat. Nekonečně dlouho, takže dědeček, který pro tuto mou vášeň měl pochopení, si posílal pro další knihu, když neměl ještě svou dočtenou. To byly prima časy...zašívárna.

40 M.anon M.anon | 13. června 2009 v 22:27 | Reagovat

Jojo, babiččina půda a skříně a  truhly v ní.... Tam jsme si se sestrou a sestřenicemi a bratranci něco nahráli....

41 Jiří Jiří | E-mail | 10. února 2012 v 21:50 | Reagovat

[35]:Tak tuhle písničku-Nad prahou letěla kráva,nad brnem zakukal vůl,vlak padl pod konduktéra,vrabec má ve sklepě stůl,zpíval můj děda,a něco mi říká,že ji hrával orchestr Gustava Broma.Prosím nevíte o nějakém odkazu na tuto písničku,už ji sháním docela dlouho a pořád ne a ne se k ní progooglovat.Za jakoukoliv stopu děkuji!!!Jiří z Koněšína

42 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. února 2012 v 23:29 | Reagovat

[41]: Bude to asi tím, že toto byla parodie na známý valčík- Malou máš děvčátko, malou, malou máš lásku ke  mně. A já mám takovou dlouhou, předlouhou cestu k tobě. ;-)

43 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. února 2012 v 23:38 | Reagovat

[41]: Zkuste na YOTUBE najít písničky Gustava Broma nebo nějaké lidovky, ty on také hrával, třeba to tam bude jako parodie ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx