Červen 2009

Výzva nejen k mladým lidem.

29. června 2009 v 11:27 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Nastanou prázdniny. Mnoho mladých lidí hledá brigády a ty většinou nejsou. V této těžké době pro povodní postižené kraje by bylo velkou pomocí, kdyby se skupiny mladých lidí pod jakoukoliv ,,hlavičkou" zorganizovaly a jely pomoci při odklízení následků povodní. Pomáhají vojáci, požárníci, zdravotníci.

Iva - dcera Blaženy 4.

28. června 2009 v 16:25 | Ruža z Moravy |  Moje povídky

4. kapitola - Návrat do Anglie.
------------------------------------

Po návratu do Anglie se Iva radila s právníkem Paulem, kterého znala již delší dobu. Nepracoval pro firmu, takže mohl posoudit nezaujatě všechny důsledky "poručnictví", kdyby Iva dala k němu souhlas.
Přímo Ivě řekl:
"Není dobré schvalovat poručnické smlouvy, bylo by to příliš zavazující. Pokud by se vám něco stalo, na vaše děti by pak neměla nárok rodina, ale poručníci, což nepovažuji za dobré. Následnictví ve firmě lze zajistit poslední vůlí, písemnou dohodou o nasměrování budoucnosti dítěte k oboru, který byl byl vhodný pro práci a vedení firmy. Je tady ale ještě jedna věc.
Pokud váš syn po dovršení dospělosti nebude s tímto souhlasit, nenadělala byste s tím a nic a mohla byste čelit případné žalobě o vrácení investovaných peněz do vaší rodiny. Dohoda by měla mít klauzuli o této eventualitě. Dítě nemusí mít nadání pro požadované vzdělání.
Iva dala také najevo svůj názor:
"Děti jsou ještě příliš malé na to, abych musela uvažovat o jejich budoucnosti, ale nechtěla bych urazit Fredieho a Mary-Anne a připravit se o dobré místo. Pokud by však trvali na svém návrhu, zkusím se poohlédnout po jiném zaměstnání i ubytování, protože se nechci příliš zavazovat, hlavně však chci osud svých dětí mít ve vlastních rukou."

Byla mile překvapená reakcí obou na návrh, který jim nastínila podle rady Paula. Souhlasili s ní a na poručnictví netrvali. Nechtěli ji a její děti prostě ztratit, jen chtěli mít jistotu, že je Iva ani po případném svém novém vztahu od nich neoddělí. To zatím nehrozí. Sepsali závěť a následně pak i dohodu s Ivou, potvrzenou svědky.Případné navrácení veškerých investic vyloučili. Na obou bylo vidět, že po smrti dcery jim na penězích nezáleží.

Jak čas plynul a děti rostly, cítila se Iva stále více sama. Ten pocit měla vždy, když viděla nějakou úplnou rodinu. Všimla si, že obě děti při návštěvách, či společenských akcích, kde se sešly celé rodiny zaměstnanců, pokukovaly hlavně po mužích. Márinka se jí jednou přiznala, že se jí líbí tatínek, který učil na hřišti svoji dcerku jezdit na kolečkových bruslích. Ji sice také učí jezdit učitel tělesné výchovy s ostatními dětmi , ale táta by byl určitě lepší .
"Kdyby měl aspoň děda Fredie na mě čas. Babula to neumí."Prohlásila nekompromisně.
"Zkus mu to říci, třeba to s tebou zkusí. Ivo by se možná taky rád naučil jezdit."
"On už to umí, říkal to."
Iva si uvědomila, jak je to již dlouho co žije sama s dětmi a umínila si, že nebude stále případné nápadníky odmítat, sleví trochu ve svých nárocích na případného partnera. Všimla si také, že jich není již tolik, jako ze začátku. Odradila je odměřeným chováním, neustálým odmítáním schůzek pro nedostatek času. Také v jejích letech volní muži už skoro nebyli, o vztah se ženatým nestála.
Zavolala mamince a potěšila ji zprávou, že o poručnictví dětí nepůjde, budou to řešit jinak a také svým rozhodnutím, že se dětem i sobě poohlédne konečně po člověku, který by jim nahradil Jiřího. Maminka sice byla ráda, ale radila jí, aby nešla do extrému a nesnažila se urychlit nějak nešťastně běh událostí.
Iva se blíže seznámila s rodinou švagra Franciho. Jeho dcery byly u ní dokonce na krátkém pobytu o prázdninách a docela se dobře bavily i s Ivanem a Mary. Ti projevili zájem, podívat se zase k nim do Německa. Jen by se museli alespoň trochu zdokonalit v němčině. Sestřenice uměly anglicky a Franci zase česky, což oni oba také, ale s ostatními lidmi by se nemohli tak domluvit. Chodili do hodin němčiny, ale začali teprve nedávno. Domluvili se tedy na příští prázdniny.

Do firmy před časem přišel nový zaměstnanec Michael. Skoro čtyřicátník, vdovec. Povídalo se, že jeho žena měla mít dítě, na které se oba velice těšili, protože na ně čekali přes osm let od sňatku. Co však zatím nikdo nevěděl, byl důvod toho čekání.
Chodili spolu dlouho, již na studiích a na počátku studií otěhotněla. On by dítě byl chtěl i tak brzy, dokonce se vzali, už kvůli rodičům, kteří byli poměrně zbožní lidé, ale ona si dítě nechala tajně vzít, protože chtěla dostudovat. Přišel na to, když bylo již pozdě. Dokonce se s ní chtěl rozejít, ale nakonec spolu zůstali, dostudovali a žili nějaký čas u rodičů v domě.
Po delší době , když již nedoufali, že se tak stane, zjistila žena, že je těhotná. Měli radost, kterou jim kalila jen zpráva lékaře, že při někdejším zákroku došlo k poškození dělohy a není jisté, zda dítě žena donosí.
Tak se také, přes veškerou péči lékařů a šetření se , stalo. Žena potratila a byla z toho tak zklamaná, že musela brát antidepresiva. Začala také potají pít a tak se stalo, že po jednom "zapití prášků alkoholem" se již neprobudila. Nevzala větší dávku léků, ale zřejmě srdíčko nápor nevydrželo. Lékaři si nebyli moc jistí důvodem selhání , možná to Michaelovi nechtěli říci. Michael byl zdrcený již ztrátou dítěte a navíc smrtí ženy. Řešil to nakonec odchodem ze zaměstnání i z města, kde dosud žil. Chtěl na tu dobu zapomenout.

Michael nebyl zrovna sdílné povahy a o svém životě nikomu nevyprávěl. S Ivou, která byla podobné tišší povahy, si začali rozumět. Když Michael zjistil, že je vdova a má dokonce dvě děti, snažil se je všechny více poznat. Nenápadně ji sledoval při jednání s lidmi, později i s dětmi, které za ní často chodily po skončení pracovní doby. Měly to povoleno od Fredieho.

Líbil se mu její způsob výchovy dětí, trochu odlišný od obvyklého strohého v Anglii. Iva byla k dětem milá, věnovala se jim a nepožadovala od nich nic, co by je zároveň nebavilo.
Dovedla je však přesvědčit o tom, aby se dobře učily, o nutnosti být samostatnými, nebát se říci své mínění, při zachování taktu vůči dětem i dospělým. Jejich občasné prohřešky řešila klidně, trestala je důsledně. Hlavně zákazem jejich oblíbené činnosti a pak tím, že se s nimi přestala bavit, což je nejvíce mrzelo. Byly zatím ve věku, kdy matce ještě tak neodporovaly.

Ivě se zdrženlivý Michael také líbil, přitahoval ji, vnucovat se mu však nechtěla. Pozval ji občas na schůzku, chodili spolu do galerií, na koncerty, byli dokonce i s dětmi na výletě lodí podél mořského pobřeží.
Fredie a Mary-Anne sledovali jejich vztah trochu s obavami, ale nijak nezasahovali. Přáli Ivě zábavu i milou společnost. Rádi děti pohlídali a zabavili, ba dokonce vítali takové chvíle s nimi strávené, čím dál raději.

Poklidný život však narušila událost, která osudy mnoha lidí různě ovlivnila.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Anketa spíše pro muže.

25. června 2009 v 11:46 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Jeden pán mě vyprovokoval k zveřejnění ankety , kterou sice nepovažuji za nic nového pod sluncem, ale tak trochu by možná i jiné ženy zajímalo, jak se projeví muži, kteří zabrousí na tuto anketu. Dala jsem tam více možných odpovědí, tak muži ,,ťukejte". O nic tak závažného přece nejde. Budete mi hodně nadávat????

Iva - dcera Blaženy - 3.

23. června 2009 v 23:24 | Ruža z Moravy |  Moje povídky

3. kapitola - Návštěva u maminky Blaženy.
----------------------------------------------------

Iva si vzala na 4 dny před víkendem dovolenou, vzala obě děti a odletěla na návštěvu maminky. Celou cestu dětem vyprávěla, co dělaly u babičky, když tam byly. Ony si pomalu vzpomínaly a moc se těšily, že zase uvidí domek, který byl tak jiný než jejich nový domov v Anglii. Ptaly se:
" Je tam ještě pejsek a kočička, strejda Karel a děda Martin?"
" Vše se dovíte už brzy." Ujišťovala je Iva.

Blažena věděla, že Iva s dětmi přijede a moc se na ně těšila. Měla však nějaké tušení, že ta náhlá návštěva nebude obyčejná, určitě má Iva nějaké starosti , když se odhodlala po delší době přijet domů. Připravila Ivě a dětem pokoj, nakoupili s Martinem ve vesnici, navařila, napekla a těšila se, že alespoň na pár dní bude mít dceru s dětmi zase doma. Karel měl zajet pro Ivu s dětmi do města a přivézt je, aby si nemuseli brát taxíka.

Blažena měla pro Ivu pár novinek: Martinův syn Karel s manželkou Evou měli syna Honzíka a čekali další miminko, prý to bude dcera. Bratr Milan rozšířil firmu, Petra v ní dělá účetní práce, děti rostou, učí se dobře. Jen nějaký čas byl chlapec nemocný, ale dostal se z toho. Blažena žila s Martinem a byli spolu šťastni, jak už žádný z nich nečekal. Z piety k manželovi a on k manželce se nevzali, ani to nebylo třeba. Věděli, že jeden druhého neopustí.

Pes Darek seděl u branky a čekal. Martin šel naproti Ivě, Blažena čekala přede dveřmi. Konečně přijeli. Děti se rozběhly k babičce a pokřikovaly na ni, jako by odjely včera. Blažena byla překvapená, jak vyrostly, také Iva byla nějaká jiná. Připadala matce více vyspělá, upravenější. Blažena v ní stále viděla tu mladou ženu plnou nadějí i obav z dalšího života.
Bylo zvláštní, že Darek se nejprve ochomýtal kolem, ale pak začal na děti poňafávat, vrtěl ocasem, jako by si na ně vzpomněl a chtěl si hrát. Museli si všichni nejprve odpočinout, najíst se. Márinka po dobrém obědě dokonce usnula, Ivo s Martinem a Darkem šli do lesa na procházku.

Nemělo cenu chodit kolem horké kaše, tak Iva mamince povykládala všechno o své práci i životě v nové rodině. Blažena strnula. Přála Ivě úspěch v práci, byla ráda, že i doma není sama s dětmi, ale měla strach, že přijde o vnoučata. Tušila, že ten návrh je jen prozatímní řešení a nezůstane jen u poručnictví dětí. Nechtěla Ivu strašit, ale Iva poznala, že maminka je nějaká posmutnělá. Nedivila se jí, také se jí moc návrh Fredieho a Mary-Anne nezdál dobrý pro jejich další život.
Blažena jí slíbila, že svůj názor jí řekne až po rozmluvě s Milanem, který měl přijet i s rodinou na návštěvu v sobotu, aby se mohli se sestrou a jejími dětmi setkat.Měla ještě dotaz na jednu změnu:
"Ivo, pročpak neříkáš už Ivoškovi, Ivošku? Jak je vlastně jeho jméno psáno v rodném listě?"
"Mami, už tehdy byl Ivo, jen jsme mu říkali zdrobnělě. Jiří nechtěl, aby byl Ivoš, v cizině by to možná dělalo problém. Také rodiče Jamie jsou zvyklí jen na toho Iva. On se cítí důležitější, zdrobnělinu neměl rád u dávno, cítí se asi větší."
"Tak to ano, budu si muset zvyknout, že ty děti rostou."

Iva také na pozvání navštívila Karla s manželkou a synáčkem. Přivezla nějaké dárky nejen pro svoji rodinu, Martina, ale i pro ně . Viděla, že jsou spokojeni, Eva byla dobrá žena i matka. Karel byl veselý a bylo na něm vidět, že je konečně spokojený. Objal Ivu jako milou kamarádku, na kterou má ty nejlepší vzpomínky. Iva trochu posmutněla, ale skrývala to hovorem s Evou a obdivováním jejich Honzíka.

V sobotu bylo v domečku veselo. Děti se rychle seznámily se svým starším bratrancem a sestřenicí a po vydatném obědě se šli společně s Martinem a Darkem proběhnout ven.

Zasedla rodinná rada: Blažena, Iva, Milan i Petra. Znovu Iva povyprávěla , poněkud zkráceně, co se děje v Anglii. Milan se vyjádřil ve prospěch toho návrhu. Vylíčil Ivě možnosti, které by měly děti, hlavně Ivo.
"Peníze by umožnily i lepší život tobě a Márince a není přece nikde psané, že bys nemohla jezdit nadále za maminkou. Děti jsou tam zvyklé a pokud bys jim umožnila prožít, alespoň jako menším, prázdniny u babičky, neodcizily by se ti.
Kdyby já měl takovou možnost, hned bych to přijal."
"Jen tak nemluv, jsem tady také já a o dítě bych přijít nechtěla, ani za takovou cenu ." Ozvala se Petra.
"Ty tomu nerozumíš, chtěla bys dětimít pořád u sebe, jen počkej, nebude to dlouho trvat a vyletí z hnízda." Oponoval Milan.
"Děti, nehádejte se, zatím jste pohromadě a já jsem také ráda, že vás občas vidím. Káva vám už skoro vystydla a koláčů také neubylo."
"Jen se neboj, mami, děti se vrátí a jaké byly ty tvé výborné koláče."
Rodinná rada nakonec Ivě moc nepomohla, rozhodnutí bude na ní, případně Ivovi, pokud bude ochotný se přizpůsobit přáním "poručníků" případných.

Milan to sice tak naplno neřekl, ale myslel si, že by mohl někdy využít možnost i pro své děti a poslat je na zkušenou k Ivě do Anglie, až budou ještě větší. Petra proti tomu také moc nebyla, ale Ivu i dosud mlčící Blaženu docela chápala. Nebylo to lehké se rozhodnout. Děti na to ještě byly malé, aby se k tomu vyjádřily, nerozuměly nakonec zatím takovým vztahům.

Blažena o tom mluvila i s Martinem, chtěla radu. Martin jí však poradil, aby nedávala Ivě jednoznačné vyjádření. Iva se musí rozhodnout, co udělá, ale hlavně ať ji ujistí, že přes jakékoliv rozhodnutí bude ona i její děti vždy doma zde a bude vítána jako dcera a děti jako vnoučata. Poručnictví nad dětmi snad nenaruší vztahy v rodině.

Poslechla Martina a Ivě to tak řekla. Prožili pak společně zbytek času před odjezdem do Anglie.
Děti se s babičkou rozloučily vesele a slíbily jí, že k ní budou jezdit o každých prázdninách.
Iva to Blaženě slíbila také, pokud k poručnictví svolí, toto si do smlouvy případně vymíní, aby se neodcizily. Vracela se do Anglie uklidněná, šťastná, že se viděli s rodinou. Slíbila i Milanovi, že se budou alespoň telefonicky častěji o sobě informovat, hlavně však s babičkou a Martinem.

I pes Darek byl smutný, když viděl odcházet děti. Blažena si dokonce potají poplakala. Jaký bude další život Ivy? Najde si konečně dobrého partnera? Nebudou jí v tom bránit její zaměstnavatelé, případně do její volby zasahovat?

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Kdo má pravdu?

21. června 2009 v 21:12 | Ruža z Moravy |  příběhy ze života lidí
Podle vyprávění kamarádky, dala to jako takovou otázku mezi svými vrstevníky, jak se na problém dívají, se toto opravdu nedávno stalo.

Byli manželé, měli děti - to je normální. Manžel zemřel, když již byli děti dospělé, ale žena zdaleka nebyla stará na to, aby se jí chtělo žít v samotě - stává se také často.

Iva - dcera Blaženy - 2.

19. června 2009 v 16:58 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
2. kapitola- Jde o budoucnost.
---------------------------------------

Soukromý život Ivy probíhal celkem v pohodě, v zaměstnání měla tolik práce, že nezaregistrovala určitou odtažitost spolupracovníků. Bylo to asi jejím poměrně blízkým vztahem k majitelům firmy.
Snad jen pracovnice telefonní ústředny Doris, která zajišťovala i vyřizování
korespondence pro Ivu, došlou i odesílanou poštu, se k ní chovala důvěrněji.

Poznala, že Iva na své dobré postavení nijak neklade důraz, možná si ho ani neuvědomuje. Dostala poměrně brzy funkci, na kterou déle zaměstnané pracovnice čekaly dost dlouho a to bylo důvodem mírné nevraživosti vůči přistěhované cizince.

Jednou ráno, při příchodu do práce jí Doris s rozpačitým pohledem sdělila, že vyslechla nějakou zprávu, která by Ivu mohla zajímat. Spíše nedopatřením, protože neměla zájem poslouchat cizí hovory, vyslechla hovor podnikového právníka s jiným právníkem. Jednalo se o zajištění budoucího majitele firmy.

Nynější majitel byl ještě poměrně mladý, ale s ohledem na to, že jeho jediná dcera zemřela neprovdána, bezdětná, neměl přímého dědice. Jeden vzdálený příbuzný nepřicházel v úvahu, protože nežil v Anglii, pracoval v zcela jiném oboru. Fredie bude muset sepsat závěť a pokud nechce, aby firma byla prodána či zrušena, postarat se o následníka. Má prý přijatelné řešení, jaké, to přímo neřekl, ale týká se to snad Ivy, či spíše jejího syna Iva.
Doris usoudila, že by měla Ivu informovat alespoň o tom, co slyšela, aby případně měla možnost se rozmyslet při nějakém návrhu Fredieho.

Netrvalo dlouho a Fredie s Mary-Anne ji pozvali na nedělní oběd i s dětmi samozřejmě. Po obědě si šli sednout do zahrady do altánku, na návrh Fredieho. Stěny mívají uši a on by Ivě chtěl sdělit něco důležitého, co by zatím mělo zůstat mezi nimi až do jejího souhlasu. Děti zabaví kuchařka, nabídla jim dobrou zmrzlinu.

Jeho návrh spočíval v tom, že by svým nástupcem a tím i dědicem učinil Iva s podílem majetku pro Ivu a Mary. Mělo by to ale podmínku: Iva by vychovávali jako poručníci Fredie a Mary-Anne a to v tom smyslu, že by rozhodovali o jeho studiu, mimoškolních aktivitách, Iva by mu dělala jen rodinné zázemí, ale na uvedené záležitosti neměla vliv.

Iva se vyplašila:
"Ivo je ještě poměrně malý, co když nebude chtít chodit do vybrané školy a pak na studia, které mu "poručníci" vyberou? Bude moci navštěvovat mou matku Blaženu, svou babičku, kdy bude chtít? Neodcizí se mi i sestře Mary?" Fredie i Mary-Anne ji ubezpečovali, že budou brát ohled na Ivova přání, budou ho jen nenápadně usměrňovat, aby byl schopen po ukončení studia řídit firmu i její pobočky.
Byla to firma reklamní a zároveň měla i realitní oddělení. Bylo to velmi výhodné spojení, protože při zajišťování objektů na uskutečňování reklamní činnosti měla firma případnou dohodu na krátkodobé využití prostor za malý poplatek, či poskytnutí slevy za prodání či nalezení vhodného objektu.

Iva chápala starosti obou, ale byla si vědoma většiny důsledků v soukromém životě. Slíbila:
"Budu o tom uvažovat, prosím ale, abyste ještě nějaký čas počkali, až bude Ivo větší. Jste přece ještě poměrně mladí na to, abyste pomýšleli na odchod a následnictví. Chtěla bych se také poradit s maminkou a bratrem, návrh mne opravdu překvapil."
Sice zjevně neradi , ale souhlasili. Iva si řekla, že to snad nebude tak žhavé.
Uvědomila si v tu dobu, že ji Fredie i Mary-Anne záměrně zrazovali od vztahů s muži, chtěli, aby byla opatrná při výběru partnera. Měli tedy strach, že by se třeba vdala a její partner by nemusel souhlasit s jejich návrhy? Bude muset být opatrnější a více si všímat , co si povídají při návštěvách dětí u nich, aby jí pomalu , ale jistě syna neodcizili. Omezit přijímání dárků dětmi. Musí si najít více času na děti a jejich výchovu. Znamenalo by to také, že už napořád zůstanou v Anglii.

Ve firmě postřehla změnu v chování spolupracovníků. Muselo se jim něco donést, přes veškerou opatrnost. Začali ji více zdravit, usmívali se na ni, dokonce ji zvali v přestávce na kávu či čaj do jejich společné kuchyňky. Byla sice ráda, ale poněkud opatrná. Za tu dobu už poznala, že je lepší se zde moc s nikým nekamarádit. Jen s Doris se více sblížila a něco málo jí naznačila. Doris mlčela před ostatními, nechtěla si Ivu rozlobit, přijít o její důvěru.

Čas ubíhal, Iva se chystala i s dětmi navštívit maminku.Byla zvědavá, co na všechny zprávy řekne.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Máte rádi kaktusy?

19. června 2009 v 14:38 | Ruža z Moravy |  příroda kolem nás

Omlouvám se, ale musím se s vámi podělit o tu krásu.


Vidíte ji vždy, když vám nebo známým vykvete kaktus. Jako třeba tento.

Nafotila jsem ale také část kaktusů přítelkyně. Tedy já ji obdivuji i v pěstování jiných kytiček a bylinek, ale tady není o čem přemýšlet.

Iva - dcera Blaženy -1.

17. června 2009 v 21:43 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
1. kapitola- Po pár letech.
--------------------------------------
Iva žila již přes pět roků v Anglii. Pracovala ve firmě, kde předtím byl zaměstnán i její muž Jiří. Před jeho smrtí byla tři roky v domácnosti s dětmi Ivem a Márinkou. Měla štěstí v neštěstíˇ. Rodiče Jamie, milenky jejího muže, která nepřežila automobilovou nehodu, na jejíž následky později zemřel i Jiří, cítili povinnost pomoci vdově s 2 dětmi.

Ubytovali ji ve svém domě v jednom z bytů, zaměstnali ji ve firmě. Nebylo to od nich jen milosrdenství, ale pro ně to byla náhrada za jejich jedinou dceru. Hlavně děti považovali brzy za členy rodiny a vkládali do nich určité naděje do budoucna.

Kromě doby, kdy byly děti u babičky Blaženy ve vesnici, byly dost dlouho v Anglii a cítily se více doma tady. Iva si stále více uvědomovala, že práce a doba strávená s dětmi jí zabírají veškerý čas. Pokud měla někdy volno, snažila se dostat alespoň jedenkrát za 3 měsíce za matkou Blaženou. Všimla si, že Fredie a Mary Anne - její nová rodina, ji nenápadně zaplní veškerý volný čas aktivitami, které jí brání seznamovat se s lidmi, kteří nejsou zaměstnáni ve firmě nebo v domě.

Něco nového v životě Ivy se však vyskytlo. Ozval se starší bratr Jiřího František, kterého znala jen z fotografií a jednoho setkání na pohřbu Jiřího. Byl to povahově zcela jiný muž než Jiří. Pohledný byl, však o hodně klidnější, zdálo se, že i skromnější. Věděla o něm jen, že má ženu a dvě dcery puberťačky jen o rok rozdílného věku. Bydlel v Německu, do Čech jezdil pouze obchodně nebo když musel. Na př.na ten pohřeb bratra a vyřizování dědictví po rodičích . Rodiče již nežili, Franci, jak si nyní říkal, bratra nenavštěvoval ani v době, kdy žil. Prý nebyl čas, měl dost starostí s prací i rodinou.
Přišla však doba, kdy by se on i jeho žena chtěli s rodinou Jiřího poznat, aby nebyli na světě prý tak sami.Psali si nějaký čas a pak projevili přání setkat se osobně s Ivou i jejími dětmi v Anglii.

Iva proti tomu nebyla a tak po domluvě v práci, si hodlala vzít volno na dobu, kdy švagr se ženou chtěli přijet do Anglie. Ubytování jim zajistila v domě, v hostinském pokoji, o jídlo se postará.
Kuchařka sice v domě byla a určitě by uvařila i pro ně, ale Iva se chtěla pochlubit českou kuchyní, na kterou si ostatně všichni v domě dávno zvykli.

Přes veškerou činnost, práci i rostoucí děti, se Iva cítila někdy osamocená. Muži se o ni sice zajímali, ale jí se zdálo, že je ještě krátká doba na vážnou známost a letmé známosti jí nevyhovovaly. Po pravdě, neměla na ně čas. Kolega Robert sice projevil hned z počátku zájem, ale zjistila, že měl zájem i o jiné ženy a to ji opravdu, po zkušenosti s Jiřím, nelákalo.

Byl tam také bývalý " ženich" Jamie. Rozvedený John byl opatrný ve vztahu k ženám. Jeho bývalá žena byla poměrně atraktivní, žádoucí i žádaná a nepřekáželi jí v jejích záletech ani dva synové, které měli po rozvodu ve střídavé péči. John měl co dělat, aby tu svoji část péče zvládl. Vypadalo to, že na pracovišti nejsou žádní volní muži a s jinými se neměla možnost seznámit. Aspoň ne s takovými, kteří by vyhovovali jejímu vkusu i nárokům. To znamenalo, být případně i otcem jejím dětem. Fredie a Mary-Anne nijak netoužili po tom, aby do rodiny přišel muž a Ivu i s dětmi jim třeba odvedl.

Život však běžel dál a dost věcí se začalo vyvíjet směrem, který nikdo z nich nečekal.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Nakládáte okurky?

14. června 2009 v 18:22 | Ruža z Moravy |  z gastronomie krajů i lidí
Chtěla bych se podělit o recept na ,,okurky rychle naložené- podle zpěváka Karla Štědrého.!" Možná jste ho slyšeli při pořadu o vaření, ale možná vám unikl. Je to hlavně pro ty, kteří mají okurky ve větším množství a chtějí si ulehčit práci. Přitom, jsou prý i velmi dobré.

Věci prastaré a nejmilejší.

10. června 2009 v 20:39 | Ruža z Moravy |  Z historie života
Snad každý má ve svém bytě věc, kterou považuje za nejstarší památku na někoho blízkého, případně rodinné dědictví, kterou by nerad daroval, natož prodal.

Bambiriáda -den 2.

6. června 2009 v 23:20 | Ruža z Moravy |  Zábřeh-Sport i jiné události
Druhý den probíhal nečekaně dobře. Počasí se sice neumoudřilo a při pohledu na lehčeji oblečené účinkující na př. děvčata při břišním tanci, tanci mažoretek, jako vždy precizních i jiných odvážlivců v kraťasech a tričkách nás skoro roztřásla zima, ale kdo se hýbal , zřejmě mu zima nebyla.

Bambiriáda-Den 1.

5. června 2009 v 21:48 | Ruža z Moravy |  Zábřeh-Sport i jiné události
Bambiriáda- přehled ukázek a nabídek činností pro volné chvíle dětí.. Akce organizací poznamenané snahou prezentovat svoje dovednosti, činnost, upoutat pozornost dětí k různé zájmové, tvořivé činnosti.
Podtitul by mohl být - Kdo si hraje- nezlobí.

Růženka.

1. června 2009 v 21:18 | Ruža z Moravy |  Z historie života

Růženka šla kolem plotu a dívala se. Ten plot byl kolem menšího dětského domova. Byla to jednopatrová budova, kolem ní zahrada, rozdělená na oddělení zeleninové zahrady, vzadu nizké ovocné stromy, mezi nimi skrytá čtyřsedadlová houpačka se stříškou, vedle menší hřiště s lavičkami a jednoduchými stolky kolem dvou stran. Byl to bývalý rodinný dům, který byl po válce upraven na dětský domov.

Červnová Kavárnička u Rózičky.

1. června 2009 v 0:00 | Ruža z Moravy |  Kavárny-povídání s lidmi

Vítám vás v červnové Kavárničce. Tento měsíc je většinou měsícem radosti, pokud pomineme žáky a studenty, kteří dohánějí, co během pololetí zameškali v učení. Ti dospělejší mají za sebou maturity, semestrální zkoušky, přijímací zkoušky.







Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx