.

Chtěla bych podpořit akci, kterou na svém blogu "rozjela" Kitty a to na téma článků různých blogerek a blogerů Věřte-nevěřte. Víte-li o nějakém zajímavém článku, který by se do této kategorie hodil ozvěte se na http://diviznacka.blog.cz/ nebo na její email, případně zprávu autorovi, které jsou u ní k dispozici. Tam se dovíte bližší. Je to možnost upozornit na zajímavé články blogu- klidně i svoje.

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Blažena, Iva -Životní křižovatka - 16.

10. května 2009 v 23:30 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
16. kapitola - Život jedné ženy.
-----------------------------------------


Dny u babičky utíkaly, ale jednou měla Iva telefonát. Nebyl to Jiří, ale bratr Milan. Ptal se jí, jestli už jí někdo volal z Anglie. Dostal zprávu: Ivě se nemohli dovolat, tak použili číslo telefonu jejího bratra, které našli v telefonním seznamu Jiřího. Jiří je prý v nemocnici, měl nehodu v autě, boural a je teď ve vážném stavu.


Iva se rozhodla, že poletí do Anglie, děti ale nechá u maminky, tady jim bude lépe, nemusí zatím o ničem vědět. Moc by sice nerozuměly, ale děti vycítí, když je matka neklidná.
Po příletu se spojila se zaměstnavatelem Jiřího. Pocítila chlad v jednání jeho sekretářky a bylo jí divné, když jí sdělila, že pan šéf s ní zatím nechce mluvit. Nakonec jí ta slečna tlumeným hlasem řekla, že její muž nebyl při nehodě sám, on přežil, ale jeho spolujezdkyně ne. Byla to Jamie, šéfova jediná dcera.
Samozřejmě Jiřího čeká soudní proces, pokud tedy přežije a ať to dopadne jak chce, ona mu nezávidí. Neodsoudí-li jej za ublížení na zdraví s důsledkem smrti, může se s Anglií rozloučit. Tady ho již nikdo nezaměstná, to mu jeho šéf určitě zařídí.
Ať to bylo jakkoliv, budou mu rodiče i snoubenec dávat za vinu, že se s Jamie nepřestal scházet a jeli spolu na schůzku. Dceři v žádném případě vinu nepřiznávali. Iva by se málem nedověděla, ve které nemocnici Jiří je. Jela do nemocnice, kde jí řekli, že jeho stav je tak vážný, že jí zatím nemohou říci, jak to dopadne.
Iva musela zařídit vše kolem bytu, kde vlastně čekali, že se bude v dohledné době stěhovat, což vlastně již nepřicházelo v úvahu. Naopak ji požádali, aby některé věci, které měl již Jiří přestěhované, si odstěhovala z nového bydliště zpět. Neměla ani potuchy, jak to bude s penězi. Měli úspory, účet v bance, z kterého platili náklady na bydlení a Iva z něj vybírala podle potřeby a po domluvě s Jiřím. Jedinou výhodou bylo, že si platil Jiří pojištění, takže alespoň nemusela platit náklady na jeho léčbu.

Tedy zatím, protože, pokud bude zjištěna vina řidiče, což byl Jiří, bude pojišťovna náklady vymáhat. Iva nevěděla, co má dělat. Zda čekat, jak to dopadne zde, v Anglii, nebo jet domů a čekat tam.
Volala Blaženě, ptala se na děti, jak se tváří, jestli si nestýskají. Blažena ji ujistila, že dětem nic nechybí, nemají ani čas, pro samou zábavu s ,,dědou" a ,,aďou" - jak říkaly Karlovi podle pojmenování, které mu dala Márinka. Iva se uklidnila a pak vylíčila matce, co se zřejmě stalo.
Jiří jel s Jamie na obvyklý ,, zálet", po cestě se zřejmě ,, bavili" a neviděli protijedoucí auto. Na poslední chvíli se mu chtěl asi Jiří vyhnout a sjel z cesty. Auto se převrátilo a Jamie na místě zemřela. Jiří byl jen vážně zraněn.
To je konec jeho kariéry v Anglii a pokud se uzdraví, může mít i trvalé následky, asi se bude muset vrátit domů do republiky. Iva jen neví, jak dlouho bude muset zůstat v Anglii. Chtěla by se vrátit k dětem co nejdříve, ale zatím to nejde. Snad za týden, dva již bude vědět, co s Jiřím bude.
Pak by se asi přijela alespoň na pár dní podívat domů.

Blažena měla zase o jednu starost víc, ale neměla čas na to myslet, přece jen na tak malé děti musela dávat větší pozor. Měla sice zdatné pomocníky, ale nemohla je tak využívat, podle svého mínění.


Pokračování příště...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx