.

Chtěla bych podpořit akci, kterou na svém blogu "rozjela" Kitty a to na téma článků různých blogerek a blogerů Věřte-nevěřte. Víte-li o nějakém zajímavém článku, který by se do této kategorie hodil ozvěte se na http://diviznacka.blog.cz/ nebo na její email, případně zprávu autorovi, které jsou u ní k dispozici. Tam se dovíte bližší. Je to možnost upozornit na zajímavé články blogu- klidně i svoje.

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Kniha srdce- čtenářů blogu novinek.

9. května 2009 v 21:54 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás

Nedělám konkurenci televizi tím, že se zeptám věrných i nahodilých čtenářů blogů novinek, která kniha je jejich srdci nejmilejší. Může to být dětská, na kterou mají nejhezčí vzpomínky, nikdo je nebude kritizovat za to, že se jim třeba líbí sladší román, detektivky, encyklopedie, prostě kniha, která je v životě zaujala, mají ji spojenou se svým nejhezčím životním obdobím.




Při debatě s kýmkoliv, vzpomínáme na tu i onu knihu a zjišťuji, že je opravdu těžké vybrat. Nejlehčí to má ten, kdo moc nečte. Neměli byste brát na zřetel, jestli tu milou knihu vám četla maminka nebo později sami, či četli jste ji dětem.

Prosím, napište třeba jen název knihy, pokud si nevzpomenete na autora. To se mi jako děvčeti stávalo dost často, že jsem vzala knihu, četla, málokterou odložila nedočtenou z důvodu, že by se mi nelíbila. Nemusíte ani psát, proč se vám líbí - i když můžete.

Tak prosím: Jednu od našeho autora a jednu od cizího, ano? To je snad spravedlivější.
--------------------------------------------------------------------------------
O knihách už tu byla mnohokrát ,,řeč", vzpomínalo se na různé, ale nyní stačí napsat jen opravdu jeden název. Nejde v tomto případě o hlasování. Možná ta vaše oblíbená kniha nebude ani mezi těmi 100 knihami, které jsou v soutěži, natož mezi posledními 12. Možná si ale někdo vzpomene, že ji také četl a pomůže mu oživit si vzpomínku na ni, či něco milého.



Přidávám ale malou anketu : Myslíte, že vyhraje kniha českého autora nebo cizího? Na pohlaví nezáleží, ani na titulu knihy. Jen takový váš tip. Děkuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 +rucuk +rucuk | E-mail | 9. května 2009 v 22:34 | Reagovat

Těžké vybírání : Doktorka z domu Trubačů od Borské.

2 MIRA MIRA | 9. května 2009 v 22:47 | Reagovat

Tak to bude hodně těžké, snad se k něčemu doberu, ale vybrat jednu knihu bude možná nad moje síly.

3 Josef Sedláček Josef Sedláček | 9. května 2009 v 23:05 | Reagovat

Monpti / Gábor Vaszary

4 Lin Lin | 9. května 2009 v 23:09 | Reagovat

Kristušu - jednu knížku?!

Tak to bude problém.... já jich mám oblíbených tolik... :-((

Zatím si vybavuju, že z dětství asi Kytice (tu mi čítávala hodně babička) a Babička. Pak taky ruský pohádky Krása nesmírná (nádherný ilustrace...tu mi zas hodně četla máma a já se kvůli tej knížce těšila do školy, že si jí budu číst sama).

A dál - to už nepůjde.  Kdybych měla vybrat jednu, ublížila bych desítkám dalších.

5 ivana ivana | E-mail | Web | 9. května 2009 v 23:45 | Reagovat

už jsem tady kdysi o svých oblíbených knížkách psala, ale mojí "biblí" je Na východ od ráje od Johna Steinbecka. to je knížka tak nádherně napsaná a je v ní vlastně všechno... ale jinak jak jsem koukala na průběžné výsledky ankety, tak zhruba polovina patří i k mým oblíbeným. jsem ráda, že je tam Betty, Otčenáškovo Když v ráji pršelo, Saturnin, Čapek, a Pan Kaplan, to jen tak namátkou, co jsem si teď vzpomněla :-)

6 Josef Sedláček Josef Sedláček | 9. května 2009 v 23:47 | Reagovat

4] Lin

Ta ilustrace letící ježibaby, jejího domu s plotem na němž byly lebky se svítícíma očima, to bylo o strach :-))

7 ppp ppp | 10. května 2009 v 2:46 | Reagovat

robinson crusoe

lovci mamutů

pod plachtami kolem světa

kniha robinsonů

8 M.anon M.anon | 10. května 2009 v 8:04 | Reagovat

jen namátkou...Malý Bobeš, Robinson Crusoe,verneovky, Foglat...to v dětství a později, to se vážně nedá, vybrat jednu. Betty Mac Donaldová, Zdena Frýbová a stovky dalších :-)

9 M.anon M.anon | 10. května 2009 v 8:04 | Reagovat

...samozřejmě Foglar...překlep

10 Ella Ella | E-mail | 10. května 2009 v 8:40 | Reagovat

Ruženko, co nám to děláte? jednu jedinou mít za vyvolenou?:-))))

To jako chtít po mnohočetném rodičovi, aby si vybral, koho z houfu zvolí za svého jedináčka, to nelze.:-((((

Moje první "dospělá",tenkrát omylem zapůjčená kniha byla Romeo, Julie a tma od pana Otčenáška.

Dávala 13ti letému děcku odpovědi na otázky, na které by mu ani nenapadlo se ptát. Bylo to setkání s krutostí, lidskostí, strachem i odhodláním a ne díky Bibli, ale díky téhle knížce, chápu obsah slov : miluj bližního svého, jako sebe samého.

11 hejtman Šarovec hejtman Šarovec | 10. května 2009 v 9:07 | Reagovat

Zdravím Vás, Růženko, a také Vám mám zazlé, že dáváte tak malý výběr. Takže mi z těch stovek knih zůstává vybrat jednu z našich, tou je samozřejmě Navzdory básník zpívá od Loukotkové, a jednu cizí. Tou ovšem je Mika Waltari - Egypťan Sinuhet. Mnozí znalci konstatovali, že je to první kniha hned po bibli....

12 Přemysl Čech Přemysl Čech | E-mail | 10. května 2009 v 10:04 | Reagovat

Asi "Hrdiný kapitán Korkorán... Nebo tak nějak se jmenovala, měl jsem jich oblíbených víc, ale ty byly většinou i zfilmované, tak jsem se nejčastěji vracel k této knize...

13 Tenzulice Tenzulice | 10. května 2009 v 10:11 | Reagovat

Jednu jedinou? To nejde. Jako malý jsem miloval knihu Z pohádky do pohádky. Později verneovky a jiné dobrodružné. Také slečnu Marplovou, Den trifidů, Tulák po hvězdách, soudce Ti, Sun Wu Kchunga, prostě všechno, co se dobře čte a zaujme to.

14 Kamufláž Kamufláž | E-mail | 10. května 2009 v 10:54 | Reagovat

Do ankety: Theodore Wilden, Umřít někde jinde

Proč, nejsem schopen vysvětlit.

Požadavek na výběr jediného svazku je hodně přísný.

[5]

Ivaně: "Timšel."

15 +rucuk +rucuk | E-mail | 10. května 2009 v 11:16 | Reagovat

Lidičky, co mi to děláte? Já jsem také musela vybrat,  přestože mám ráda mnohem více knížek. Vždyť já jsem ty vámi uvedené,  až na  výjimky, také četla. Skoro to bolí, když má člověk uvést jedinou. Tak víte co, uděláme to alespoň takhle. Jednu od našeho a jednu od cizího, ano? Mě se také líbila kniha Židovka z Toleda, dlouhá léta byla má nejoblíbenější nebo Mandaríni Simone de Beauvoir, Soudce Ti a jéje, raději toho nechám.

16 +rucuk +rucuk | E-mail | 10. května 2009 v 11:17 | Reagovat

A stejně jako tu cizí dávám : Pan Kaplan má stále třídu rád....

17 honza+1 honza+1 | E-mail | 10. května 2009 v 11:19 | Reagovat

Jako kluk : V. Čvrtek - Cesty formana Šejtročka

                    E.T.Seton - Dva divoši

Jako velkej kluk teď : A. Haley - Přetížení

                                     B.Werber - Mravenci

18 caracola caracola | 10. května 2009 v 11:22 | Reagovat

Vybíral jsem z osmi tisíc knih,které vlastním. S krvácejícím srdce vybírám Haškova Švejka a Chevalierovy Zvonokosy.Nic jiného jsemm nečetl tolikrát.

19 Sidonie Sidonie | E-mail | Web | 10. května 2009 v 11:43 | Reagovat

Mně docela učarovaly Čarodějky na cestách od Terryho Pratchetta. :o) Čtivé, vtipné, trošku parodie... :-D

20 Martin Martin | 10. května 2009 v 11:45 | Reagovat

Nezlobte se, to fakt nejde :-(

21 +rucuk +rucuk | E-mail | 10. května 2009 v 11:45 | Reagovat

18- To také, ale co M.Twain, Zelená kobyla a podobné  knihy.

Maupassant - povídky pod názvem Kulička, vůbec každé povídky v poslední době čtu raději. Na obsáhlý román nemám odvahu už proto, že bych se od něj těžko ,,rvala"...

22 +rucuk +rucuk | E-mail | 10. května 2009 v 11:53 | Reagovat

A co Marťanská kronika Ray Bradburyho? Jednu dobu jsem scifi úplně ,,žrala".

23 matka matka | 10. května 2009 v 13:31 | Reagovat

Jak si vybrat mám?

S "Lovci mamutů" jsem žila v pravěku, lovila, hrála si, putovala pravěkou krajinou, totéž s knihami Jean M. Auelové, či na "Malevilu", nebo s "Dnem Trifidů",... kde se lidé vrátili daleko zpět,... jindy jsem vzlétla ke hvězdám s knihou Setkání s Rámou,...

A knížka nejnovější, ze které jsem přečetla zatím pár stránek, ale budu se k ní vracet, vím Joe Vitale "Svět bez hranic".

A Mravenci, či Broučci, jak mají krásně ten svůj svět zorganizovaný a létat umějí,... nešlapme na mravence, či na broučky.

24 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 10. května 2009 v 14:48 | Reagovat

Když jsem utrpěl úraz s těžkým otřesem mozku, zapomněl jsem všechno učivo a začal se v devíti letech znovu učit číst. Dostal jsem k Vánocům 1949, 3 díly Káji Maříka. Než jsem to přelouskal uběhl rok. Byla to pro mne motivačně i obsahově nejpodnětnější knižka. Udělala ze mne pravidelného čtenáře.

25 Karel Karel | 10. května 2009 v 15:10 | Reagovat

Moje nejoblíbenější?Všechno,co napsal Jan Neruda,velmi zapomínaný klasik.A cizí?Opět klasika od ruských spisovatelů .Jeden z nich?Ivan Gončarov-Fregata Pallada

26 +rucuk +rucuk | E-mail | 10. května 2009 v 16:36 | Reagovat

25- Opravdu Neruda- asi je to tím, že jeho povídky byly zfilmované a hodně lidí je ani nečetlo, ale zná je právě díky televizi. Je v lecčem nedostižný.

24- Káju Maříka jsem také četla, měli jsme ho celého v knihovně i ty díly, kdy se se Zdeničkou vzali. Stejně- co není tak dobré, jde do ledvin a to dobré přímo do jater??? Proč mi to tak utkvělo  v paměti?

27 +rucuk +rucuk | E-mail | 10. května 2009 v 16:37 | Reagovat

20- Martine, fakt to nejde???????

28 velká voda velká voda | E-mail | 10. května 2009 v 16:53 | Reagovat

Jako holka jsem moc ráda četla Neználkovy příhody od Nikolaje Nosova, mám všechny tři díly :-))) a z Čechů Ludvíka Součka a vůbec sci-fi. A od Faldbakkena Bídné roky.

29 Martin Martin | 10. května 2009 v 17:37 | Reagovat

Fakt ne. Požadavek zněl - jedna kniha od českého autora, jedna od zbytku světa. Podívejte se jen sama na sebe, o kolik tisíc procent jste vlastní zadání překročila :-)

30 Martin Martin | 10. května 2009 v 17:38 | Reagovat

A ostatní to ještě zmnohanásobili. Ale - vlastně je to skvělý, ne?

31 MIRA MIRA | 10. května 2009 v 18:37 | Reagovat

Skoro všechno , co tu bylo vyjmenováno, jsem četl a nějak mě to ovlivnilo. To se nevytahuji, jen jsem možná moc četl. Teď dumám nad svojí knihou knih a asi s tím budu mít neřešitelný problém. Jiné byly v pubertě, jiné byly později a jiné jsou, když se k těm svým pubertálním vracím. Ale hlavně, že jsme četli a pokoušíme se k tomu vést i děti, vnoučata....

32 Kamufláž Kamufláž | E-mail | 10. května 2009 v 18:46 | Reagovat

[28]

velké vodě:

I propána, Neználek? To teda riskujete virtuální hranici. Vězte, že Neználek tu byl nedávno prokádrován jako propagandistický paskvil a kvintesence totalitního myšlení.

http://pedrogrosso.blogy.novinky.cz/0812/temna-zakouti-tvorby-pro-deti-neznalek

Nechcete si to rozmyslet, než se do Vás někdo pustí? Jinak budete v podezření, že Váš praděd pobíjel bělogvardějce, děda že zakládal s Gottwaldem partaj, otec řídil normalizačně prověrkovou komisi a Vy že planete obdivem k Pavlíku Morozovovi.

Tak zkuste si to:

"Přiznávám pomýlenost a styky s maoisticko - marxistickými zahraničními centrálami a účast na sběru mandelinky bramborové. V koupelně si zpívám Pochod rudých námořníků, v den výročí VŘSR Internacionálu a mým nejoblíbenějším DVD je Muž na radnici."

:-))))

33 MIRA MIRA | 10. května 2009 v 18:59 | Reagovat

[32] Kamufláž

Čuk a Gek?

34 Kamufláž Kamufláž | E-mail | 10. května 2009 v 19:20 | Reagovat

[33]

Miro, Čuka už si moc nepamatuju, ale četl jsem to (popravčí četo, nabíjééét!).

Za nejúdernější dílo sovětské provenience prohlašuji údernicko - špionážní thriller jakéhosi N.V.Tomana "Na železnici v týlu", u toho jsem se smál až k slzám a k pomezí inkontinence.

Malá (nepřesná) ukázka:

Kulisy: zatemnění, v dálce hukot děl, letní noc, v lokomotivním depu tiše škodí dosud neodhalený německý špion.

Hrdinka a hrdina, dispečerka Anna a strojvůdce Sergej kráčejí temným městem. O schůzku požádal Sergej, Anna rozechvěle souhlasí, neboť po několikaleté známosti čeká, že bude požádána - o ruku, hergot! (Kdo myslel na jiné požádání, ať čte harlekýnky).

Anna přemýšlí: život se Sergejem nebude lehký, je to mlčenlivý Sibiřan, nadevše miluje svou práci, vyrostl v dětském domově (tady autor podle mne ideově ujel, děcák vzor SSSR musí být lepší Beverly Hills 90210), těžce nese, že není na frontě, atd., atd.

Po delší době Sergej začne, že si chce s Annou vážně promluvit. Ta se rozklepe.

Pak autor uzemnil Annu a zejména mne Sergejovou větou:

"Víš, nějak nám to nevychází s grafikonem."

Nemám to, půjčil jsem veledílo kolegům a nevrátilo se mi.

:-)

35 Atsmon Atsmon | E-mail | 10. května 2009 v 19:33 | Reagovat

Václav Kosmák: Eugenie, A.S. Puškin: Eugen Oněgin. " Duch nadšený, jenž ve snu žije a nadšeně vždy uvěří, mávaje černou kadeří...Když jsem v prostředí, kde není nic ke čtení, mám absťák a čtu aspoň návody k použití, nebo příbalové letáky k lékům.

36 zdena+ zdena+ | 10. května 2009 v 19:54 | Reagovat

Opravdu je velmi těžké při tolika přečtených knihách vybrat 2.

Opravdu číst se zájmem jsem začala díky knize Lovci mamutů. Postupně přes Babičku, Součka a jeho scifi po četbu o starém Egyptě vše co jsem sehnala(Egypťan Sinuhet velmi pěkné) a vše od Nory Roberts .Nesmím zapomenout na Vievega a jeho Román pro ženy a Hrubínovy verše.

Takže z mládí dám B.Němcovou Babičku a z cizích Noru Roberts,ale je to nespravedlivé k ostatním knihám a jejich autorům.

37 velká voda velká voda | E-mail | 10. května 2009 v 20:10 | Reagovat

32 Kamufláž - teď jste mě odhalil! :-)))) Jasně, Neználek č. 1, to je ideální společnost - ovšem Neználek na Měsíci, na to jsem civěla jak bacil do lékárny! A všechno je jinak, praděd zahynul za občanské války rukou rudoarmějců a prababička zemřela v Leningradě jako jedna z obětí blokády. A to není vtip, toto je realita!

P.S. Jako mladé tele jsem četla i Mladou gardu! :-)))

38 ivana ivana | E-mail | Web | 10. května 2009 v 20:13 | Reagovat

(14) Kamufláž

:-)

39 +rucuk +rucuk | E-mail | 10. května 2009 v 20:34 | Reagovat

Lidi, o nic nejde. Aby člověk poznal co je dobré, musí to porovnávat s tím horším. Každá doba má své knihy oblíbené či neoblíbené. To je výhoda, že to můžete dočíst do konce nebo přestat. Měla jsem jako maturitní písemku obsah- popis děje- Kroniky Petra Jilemnického. Četla jsem to ve slovenštině a víte, že se mi to líbilo a naštěstí jsem si to pamatovala . V češtině je to Vítr se vrací a nějak se mi zdálo, že už to není ono. Slovenština má krásné výrazy, které v češtině tak nevyzní. Je to opravdu dávno a určitě mnozí tuto knihu znáte- o partyzánech ve slovenských horách. Když se tak probírám vzpomínkami, nebyly děje některých knih, kterým se teď mnozí posmívají tak zlé. Možná naivní, ale to bylo dobou.  I teď někdo dává přednost práci ( podnikání) před láskou nebo rodinou, ne?

Psát můžeme o více knihách, jen jako hlavní uvést  ty dvě...

40 Marbuša Marbuša | 10. května 2009 v 21:14 | Reagovat

A ještě něco od J. M. Simmela bych dodala. František Nepil z českých - tak vám přeji dobrý a ještě lepší večer:-)

41 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 10. května 2009 v 21:26 | Reagovat

37 velká voda

Vy jste se měla, "jako mladé tele jsem četla i Mladou gardu", zřejmě ze zvědavosti, jenže já ji číst musil a napsat obsah knihy s vyjmenování kladných a záporných postav.

Dodnes mne straší Oleg Koševoj, Serjožka Ťulenin, Valja užnevímčí a ničemný felák Fahnbong ( feláka neuměl přeložit ani otec, který pracoval v Německa a seděl za Protektorátu ).

I když jistá část těch popisovaných hrůz se opravdu stala.

42 N.D. N.D. | Web | 10. května 2009 v 22:13 | Reagovat

Růženko, moc dobré téma. Jak to, že mě nenapadlo? V sobotu to bylo moc dobré, p. Dušek byl vtipný i k věci, moc se mi jako průvodce pořadu líbil, i ostatní účinkující. Zkrátka, my co o knížce jako kamarádce něco víme, tak si rozumíme. Je přetěžké vybrat jednu, dvě, pět, deset, sto..., , v každém věku mě oslovilo něco jiného. Pokusím se alespoň o vyzdvihnutí tří mých stálic, za svoji osobu. Numero uno je určitě Josef Škvorecký - Zbabělci. Numero due je určitě Jindřiška Smetanová - Ustláno na růžích a pod nebesy. Numero tre je Čtyřverší Omara Chajjáma. A pak je dlouhá řada knížek, které mi pomohly přežít spoustu trablů a jsou vždy připraveny znovu nastoupit, aby mě potěšily.......

43 Thea Thea | 10. května 2009 v 22:24 | Reagovat

Marcel Pagnol - Jak voní tymián.

44 velká voda velká voda | E-mail | 10. května 2009 v 22:27 | Reagovat

Jo, teď jsem si vzpomněla na článek  http://rucuk.blogy.novinky.cz/0901/mate-dobrou-pamet-na-texty. Tenkrát jsem tam ocitovala dvě básničky z jedné dětské knížky. Od té doby nemám klid. Brzy nato se mi ozvaly nezávisle na sobě dvě ženy, které si tyhle veršíky pamatovaly z dětství také. Ptaly se mě na podrobnosti, na autora a tak. Po dvouměsíční prac. neschopnosti jsem u mámy prolezla dětské knížky a nic. Slib je slib, nejsem žádný malý ořezávátko, obrátila jsem se na Národní knihovnu ČR. Pamatuju si jeden dva obrázky, tři básničky, odrecitovala je do mailu a čekám na zázrak. :-)) Zdá se, že aspoň jedna generace na tom vyrostla, ale nikdo ji nemá!

45 +rucuk +rucuk | E-mail | 10. května 2009 v 23:36 | Reagovat

Mrknu se na to, mám dobrou  kamarádku, učitelku, která dělala léta v knihovně po práci ve škole, takže by to mohla najít. Vydržte, ano?

46 +rucuk +rucuk | E-mail | 10. května 2009 v 23:47 | Reagovat

44- Je to článek z 30.1. a máte tam veršíčků více. Mám takový nápad, nevěděla by to paní Eva Beštáková, spisovatelka, která se věnovala psaní nejen pro dospělé, ale psala i pro děti, hlavně básničky, slabikáře? Dávala jsem jí na email text jedné zapomenuté básničky, honím vám ho na váš email, určitě se nebude zlobit, když se jí přímo zeptáte. Má i svůj web , podívejte se na něj PhDr.Eva Beštáková. Mimochodem její knížky se mi také líbí- Hajný a já,  Kantorka a já a další, které zatím nemám.

47 +rucuk +rucuk | E-mail | 10. května 2009 v 23:49 | Reagovat

Nadi-Ještě mi napište, prosím, o které se konkrétně jedná zkusím to z té prvně uvedené strany, ano? Zdravím...

48 +rucuk +rucuk | E-mail | 11. května 2009 v 10:05 | Reagovat

Ten email jsem vám tam ,,hodila" ne honila, jak jsem se překlepla včera O))))

49 palcerik palcerik | 11. května 2009 v 11:52 | Reagovat

Nemohu si vybrat jednu oblíbenou. Ale k mým stálicím patří cyklus Ve stínu padišaha od Karla Maye. Znám to už nazpaměť, kdekoli otevřu kterýkoli díl, vím kde jsem:-D, takže podle nálady čtu hned to a hned ono.  A kromě tohoto Isaac Asimov, A.C.Clark, K . Poláček, Čapek, Marquez, Neruda, Agatha Christie a další. Je toho moc. I Kája Mařík, můj balzám na nervy:-) A teď momentálně taky Polámal se mraveneček a Kuřátko a obilí:D Synek se vždycky přestane rozčilovat při oblékání:-DD

50 +rucuk +rucuk | E-mail | 11. května 2009 v 13:20 | Reagovat

Hezké - vidíte, jak jsou knihy dobré.....O))))

51 člověk člověk | 11. května 2009 v 16:56 | Reagovat

Dobrý  den

Nejvydávanější knihou světa, počítáme-li od roku 1455, je Bible s počtem výtisků skoro sedm miliard a nechává za sebou naprosto všechno, co kdy bylo vytištěno a lze to nazvat knihou.

Momentálně je přeložena do 2426 jazyků a do téměř dvou tisíc dalších se právě překládá. Je to největší bestseller všech dob.

Letos vyšel nový český překlad „Bible pro 21. století“ a během měsíce byl rozebrán padesátitisícový náklad a chystají se dostisky. V českém prostředí je to nedostižný sen všech spisovatelů. V jakékoli anketě může zvítězit cokoli, ale pro mne je vítěz jasný :)

Říká se o ní: čti ji tak, jako by to byl dopis pro tebe od Boha, protože tak je napsána :)

52 +rucuk +rucuk | E-mail | 11. května 2009 v 20:06 | Reagovat

Faktem je, že v průběhu  let byla opisována a opravována. Máme doma Příběhy z Bible vyprávěné pro děti a mládež podle ekumenického překladu Bible- původní vydání v Dánsku, překlad Anna Lukešová z 1993 roku.  Koupil si ji syn, aby příběhy znal pro přehled. Tak jak je dobré znát Řecké báje a pověsti, Římské, Dějiny české, tak i znalost biblických příběhů pomáhá orientaci v  celosvětové literatuře. Ale nemusí ji každý považovat za nejmilejší knihu, že?

53 matka matka | 12. května 2009 v 8:58 | Reagovat

52 rucuk

....Ale nemusí ji každý považovat za nejmilejší knihu, že?...

Taky že ne. Kdysi jsem koupila obrázkovou bibli, že občas z ní něco dětem přečtu. Velmi rychle jsem ji dala v knihovně hodně vysoko, aby na ni nedosáhly. Samý boj, vraždění, smrt lidí,...  Toho je i tak v životě dost, nač o tom ještě v knize knih číst. život nám toho poskytuje sám o sobě až až.

Až děti budou hledat, sami si své vyberou. Stejně, jako já.

54 člověk člověk | 12. května 2009 v 8:59 | Reagovat

[52] +rucuk:

Máte naprostou pravdu, že Bibli každý nemusí považovat za nejmilejší knihu. Vždyť já ji také nikomu nevnucuji :)

Takzvané příběhy z Bible a různé převyprávěné formy, které Bibli zpřístupňují například dětem, jsou dobré pro velmi hrubé objasnění toho, co lze v Bibli vlastně najít. Problém je v tom, že tyto převyprávěné formy obsahují jen skutečně hrubou „beletristickou slupku“, kde se ztrácí vnitřní rovina významu biblických textů. Tyto převyprávěné „bible“ lze přirovnat spíše k jakýmsi sbírkám pověstí. Také jsem na nich začínal. Pak jsem se ale rozhodl přečíst si skutečnou Bibli, tedy kanonický text. A zjistil jsem, že hloubka a význam tohoto textu jsou převyprávěním nepřenositelné. Stále v této knize nalézám něco nového, co mně předtím uniklo, co mne oslovuje v určité situaci a době - jak rostou mé životní zkušenosti.

Píšete, že Bible byla v průběhu let opisována a opravována. Vtip je v tom, že například z pěti tisíc zachovaných starověkých opisů a zlomků opisů Nového zákona, byl zjištěn oproti současnému znění Nového zákona rozdíl pohých dvaceti (!) slov, které však nemění význam textu. Například jednotlivé dochované kopie Shakespearova díla mají stovky odlišností, které však zcela mění význam textu. Takže dnes nemůžeme říci, že se v divadlech hraje to samé, co za Shakespearova života.

Biblické texty nalezené například v Kumránu a dodnes zkoumané archeology, které jsou staré asi 2100 let, obsahují části Starého zákona. Zjistilo se, že tyto texty jsou identické s těmi, které si v hebrejské Bibli můžete přečíst dnes, v dnešních vydáních Bible. Rozdíly spočívají pouze v pravopisu. A týká se to i zlomků, které byly nalezeny na papyrech v blízkovýchodních pouštích, v Egyptě nebo v Etiopii. Tato unikátní shoda, která se nese přes celá tisíciletí, je právě jedinečnou vlastností Bible. Žádná starověká kniha se nezachovala v takovém počtu starověkých opisů v tak unikátní identické podobě, jako právě Bible. Židovští starověcí učenci specializovaní na výrobu jejích kopií pro účely bohoslužeb ve svatostáncích, museli při jejím přepisování dodržovat velice přísné a přesné postupy - nahlas vyslovovat jednotlivá slova a počítat písmena. Bylo to nejprestižnější povolání mezi učenci, považované za výjimečné poslání. Pokud se dopustili jediné chyby, museli celý arch zničit. Proto je shoda současného hebrejského textu a nejstarších dochovaných zlomků naprosto neuvěřitelná. Když byl zorganizován první mezinárodní překladatelský počin světa (300 let př. n. l.), byla při něm přeložena do řečtiny hebrejská Bible. Řečtina byla v té době „angličtinou“ tehdejšího světa. Na tomto překladu se podílelo kolem sedmdesáti nejlepších učenců (odtud pochází název tohoto překladu - Septuaginta, dodnes je vydávána - tak kvalitní je to překlad). Práci zadal egyptský faraon Ptolemaios II. Filadelfos. Tak ohromný zájem tato kniha knih budila již tehdy.

V případě Nového zákona zase jeho opisovači byli textem natolik nadšeni, že dbali o jeho přesný přepis spontánně, nebrali to jako práci, ale jako poslání. Je nutné si uvědomit, že tehdy tiskové technologie neexistovaly, a tak jediný způsob rozšíření textu byl jeho opis. Ten, kdo uměl psát a přepisoval biblický text, se cítil být součástí řetězu přenosu slov, který vedl až ke Kristu. Nikdo nechtěl být chybným článkem. Raději sto archů spálil, aby mohl do světa uvést jediný, ale bezchybný. Má slova si můžete ověřit v mnoha vědeckých dílech i encyklopediích a je to považováno za naprosto ojedinělou a unikátní vlastnost mezi všemi knihami, které kdy byly napsány na celém světě. Dokonce je to i v Knize rekordů.

Kdo čte Bibli s otevřeným srdcem, tak pochopí, proč budila takový zájem před tisíciletími, a budí ho i nadále. Komenský považoval český kralický překlad Bible za největší národní poklad: „Bible je milostným dopisem Boha člověku.“

Buďte zdráva

55 člověk člověk | 12. května 2009 v 9:23 | Reagovat

[53] matka:

Bible své čtenáře neobelhává - Bible říká čtenářům pravdu. Neříká jim, že lidé neumírají. Naopak. Říká jim, že každý umře. Neříká jim, že každý člověk je dobrý. Naopak. Říká, že v každém člověku se ukrývá zlo (hřích) a že je mnohem pohodlnější hřešit, než konat dobro a proto se každý člověk musí ve svém životě snažit, aby byl dobrý. Samo to nepřijde. Říká jim, že život je dar a svět je krásný, ale jen pro toho, kdo to tak vnímá. Teprve lidé, kteří to tak vnímají, činí svět krásným - v duchu Božího plánu.

Ta spousta násilí, které je v Bibli popsáno, vystihuje to, co se dělo a děje i dnes. Bible varuje, že lidé jsou schopni těch nejodpornějších zločinů, jaké si lze jen představit. Je toto tvrzení pravdivé nebo ne?

Bůh neposílá své děti umírat. Boží děti posílají na smrt své bratry a sestry. Ne proto, že by to Bůh chtěl, ale pro "tvrdost lidského srdce" - jak píše Bible.

Podle Bible člověk nemá právo zabít člověka, ale může to udělat kvůli tvrdosti lidského srdce. Nacisté, když vyvražďovali šest milionů Židů, tak se nedali nikým přemluvit, že dělají něco špatného. Mnoho nacistů muselo být zabito, aby bylo toto nejšílenější vraždění v historii zastaveno.

Bible nesčíselněkrát varuje, že přijde muž, který bude vraždit Židy ve velkém, že budou pečeni v pecích jako chleba, že budou okradeni o všechny věci, že budou obnažena jejich ohanbí, že jim budou oholeny hlavy a bude jim vypáleno znamení. Ale kdo poslouchal lidi, kteří před druhou světovou válkou říkali: "to je ten muž, Hitler, s velkou nenávistí k Židům, o kterém se píše v Bibli?" Jejich hlas zanikl mezi tvrdými srdci obyvatel Evropy, kteří na biblická varování kašlali. Bible nepopisuje krutosti samoúčelně. Popisuje všechno to, čeho jsou lidé schopni. Popisuje nás, každého z nás. Dokonale. Varuje nás před sebou samými. Žijeme ve světě, který tvoříme my sami. Nikdo jiný. Můžeme se inspirovat Bohem (Bůh je láska) a nebo něčím jiným. Ale cokoli jiného vede přesně k těm krutostem, které jsou popsány v Bibli. A to i v případě, že ti, co ty krutosti páchají, se dovolávají Boha.

Když dětem neřeknete, že plivat na ulici je neslušné, může se klidně stát, že na to do konce života sami nepřijdou. Sám znám dost lidí, kteří plivou každých deset metrů chůze a je úplně jedno, jestli jim je dvacet nebo padesát let. Když dětem nevštípíte, že partnerská věrnost je jedinou cestou rodinného štěstí, budou ve svém životě jednat přesně tak, jak to uvidí u svých rodičů. Potomci vždycky nesou břemeno hříchů svých předků - přesně jak píše Bible. Rozvádějící se rodiče přenášejí největší stresovou zátěž právě na své děti, kteří rozvodem rodičů trpí nejvíce. Rodiče si myslí, že řeší svůj problém, ale dětem naopak problém teprve vzniká, děti vidí rozchod svých rodičů úplně jinak - tak jak ho vidí Bible - jako neštěstí, jako pláč a zlobu.

A takhle je to se vším. Mnoho lidí se Bibli vyhýbá právě proto, aby se nemuseli podívat pravdě do očí. Bible totiž hovoří nekomprimisně: nezabiješ, nepokradeš, nepodáš křivého svědectví (nebudeš lhát, pomlouvat), nepožádáš manželku bližního svého atd. V Bibli je svědomí lidí.

Buďte zdráva

56 +rucuk +rucuk | E-mail | 12. května 2009 v 9:40 | Reagovat

54- Člověk- netvrdím, že Bible není dobrá kniha. Alespoň v tom, že v ní jsou popsány všechny lidské vlastnosti, které se projevily v průběhu staletí. Lidé jsou na světě dlouho, tak na tom není nic divného, že poznávali život ze všech stran.

Ty přepisy či spíše opisy bible mohly být přesné, ti co ji opisovali na to měli čas. Ničím jiným se nezabývali. Bible Kralická měla svůj význam pro náš národ, ale není biblí katolickou. Mám pocit, že Bibli původní používají pro sebe různé  církve a leckterá i podle svých potřeb. Základ je dobrý, ale člověk se může celý život řídit pravidly slušnosti vůči ostatním lidem i okolnímu světu, aniž by Bibli četl. Skoro každý člověk se určitá pravidla nějakým způsobem doví.

57 +rucuk +rucuk | E-mail | 12. května 2009 v 9:45 | Reagovat

Ještě k těm dětem. Máte v tom pravdu, že děti vidí vzor v rodičích. Jsme spolu 48. rok- již jsem to někde uvedla - synové jsou ženatí  jeden 23. rok, druhý 20. a nevypadá to, že by se rozváděli. Ideální manželství jsme neměli nikdy, hádky byly a kolikrát zbytečné, ale nenapadlo nás řešit něco rozvodem a děti to věděli. Jsou z nich slušní  lidé a nejsou přitom pobožní. Prostě jsme je učili slušnosti, toleranci a odpovědnosti. Vždy věděli, že je máme rádi, přestože jsme to nezdůrazňovali, ale mohli a mohou se vším za námi přijít.

58 matka matka | 12. května 2009 v 12:09 | Reagovat

člověk

Dovolím si oponovat - proč staletími, tisíciletími nést pořád dokola, znova a znova myšlenku zla, vražd, utrpení. Chápu to, že lidé jsou takoví. A je mnohem pohodlnější tato slova psát, než srozumitelná slova o tom, jak se povznést k lásce. Ne každý slovům rozumí, chápe je, přijme je a Slovem se povznese. Nefunguje to pro lidstvo, již mnohá staletí a tisíciletí ne. Jinak je třeba pracovat.

A jestliže napíšete, či citujete: " „Bible je milostným dopisem Boha člověku,“  kolik lidských bytostí tomuto porozumí, pochopí to, přijme a plně procítí?

Jak je stár tento dopis?

Já nechci staré artefakty s mečem v ruce jdoucí.

Já chci ted a nyní s Otcem být, cítit Ho, jeho lásku.

A nezlobte se na mne, k tomu mi mrtvé Slovo nepomůže.

Jinak s ním, a on se mnou hovoří. :-)

59 matka matka | 12. května 2009 v 12:19 | Reagovat

Takže momentálně mi stačí:

"Já jsem cesta, Já jsem život, Já jsem vzkříšení a život" ,

snad kdybych lépe hledala, našla bych tam i :

"Omlouvám se Ti, Odpusť mi prosím, Děkuji Ti, Miluji Tě." Zatím jsem je tam nezahlédla.

60 +rucuk +rucuk | E-mail | 12. května 2009 v 19:27 | Reagovat

V mnoha knihách je obraz života lidského, člověk je všechny nepřečte, musí hlavně ten život prožít - jak může nejlépe.

61 Zdeňka Zdeňka | 12. května 2009 v 22:45 | Reagovat

Snad by bylo lepší, paní Růženko, rozdělit to na dětství, dospívání a současnost. Jinak cokoliv napíši, bude to jen z čirého zoufalství, že ty ostatní musí zůstat v šuplíku....

Tajuplný ostrov

N. Shute Za černým pařezem

To jsem losovala, takže v klobouku zůstal Egypťan Sinuhet, Kristina Vavřincoá a ... radši už budu končit, abych nedostasla pokutu za překročený limit.

/43/ Thea

Myslím, že jsi se už o téhle knize někde zmiňovala, já jsem ji kdysi nedočetla, asi nebyla vhodná konstelace hvězd. Zdravím.

62 +rucuk +rucuk | E-mail | 13. května 2009 v 7:31 | Reagovat

61- Zdeňka- Ono je to těžké. Člověk má období, kdy mu čtou druzí a má je spojené s těmi  krásnými chvilkami s někým blízkým ( ty jsem bohužel nezažila, protože mi vyprávěla pohádky jednu dobu jedna mladá Němka, která vypomáhala v domácnosti, když byla maminka v nemocnici a to dokonce německy). Pak nastane období, kdy buď čtete vše, co vám přijde pod ruku nebo co dostanete jako dárek, později v době randění a zakládání rodiny není na čtení moc času a pak si  začnete vybírat dle nálady. Vracíte se k dětským knížkám se svými dětmi a kradete chvilky, kdy si přečíst co jste si objednali. Tak je opravdu těžké porovnávat. Myslela jsem tí m spíše knihu, která vám opravdu utkvěla v mysli z kteréhokoliv období a případně vám pomohla zdolat některou kritickou chvíli v životě. Vůbec nevadí, že jste se většinou rozepsali o více knihách. To jen vítám. Také těžko vybírám. V každém období života jsem měla zájem odlišnýO(((

63 Thea Thea | 13. května 2009 v 16:34 | Reagovat

Zdeňka

Zdravím,  jsem ráda, že ses objevila; to bylo kdysi na blogu "pojďte pokecat". To už je hrozně dávno, ale tam se mi to tehdy moc líbilo. Teď mi ty blogy připadají jiné.

Zkus od Pagnola Živou vodu.

64 +rucuk +rucuk | E-mail | 13. května 2009 v 19:12 | Reagovat

Theo- není poblém si pokecat buď tady nebo v Kavárničce. Tam může každý psát co uzná za vhodné, můžete se tam i domluvit s kamarádkami, nikomu to vadit nebude. Jak vesele tak vážně, jak chcete. Zdravím vás a ,,kecejte.....!"

65 +rucuk +rucuk | E-mail | 13. května 2009 v 19:12 | Reagovat

pardon-problém.

66 Teplik Teplik | 13. května 2009 v 23:26 | Reagovat

Já to mám jasný - Saturnin od Jirotky (a pak Švejka :-))

67 rucuk rucuk | E-mail | 14. května 2009 v 18:55 | Reagovat

Tak toho jsem dávala do té ankety Kniha mého srdce, protože jsem chtěla dát našeho autora. Také to byla volba krutá.....

68 rucuk rucuk | E-mail | 16. května 2009 v 9:51 | Reagovat

Teď jsem narazila na knížečku od Švandrlíka  Dívka na vdávání- Je to únos Jitky Břetislavem z kláštera, parodie a moc vtipná. Z roku  1991 ,  ilustroval Jiří Winter-Neprakta.

69 rucuk rucuk | E-mail | 21. května 2009 v 19:15 | Reagovat

Díváte se na tu soutěž u Knihy mého srdce na webu? Každý týden je jiná otázka. No, zatím mi to šlo.  Ivy Hercíkové je škoda, psala hezky. Poslední kniha byla Dám si to ještě jednou a je prý o jejím boji s rakovinou, ale humorně- nevím, co je na nemoci moc humorného, navíc, když zemřela.

70 Jolana Jolana | E-mail | 4. června 2009 v 20:34 | Reagovat

Ze zahraničních jednoznačně John Irving - rozhodovala jsem se mezi Modlitbou za Owena Meanyho a Světem podle Garpa. Modlitba zvítězila :)

Z našich Zdeněk Zapletal - ale tam jsem jednu prostě nevybrala.

71 Jaroslav Osmík Jaroslav Osmík | E-mail | 23. června 2009 v 15:54 | Reagovat

kniha mého srdce je č.8 ( Osudy dobrého voják Švejka za světové války ).

72 Jaroslav+Osmík Jaroslav+Osmík | E-mail | 23. června 2009 v 15:58 | Reagovat

" Kniha mého srdce " č.8. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.

73 Tery Tery | 26. září 2009 v 12:25 | Reagovat

Jé tak to bude opravdu hodně těžký!Od cizíhu:Joane Kathleen Rowlingová-všechny díly Harryho Pottera a od našeho ...........asi devatero pohádekxD

74 B@rt B@rt | Web | 31. března 2012 v 15:53 | Reagovat

četl jsem jí také je to moc hezká knížka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx