.



Blažena - strach...1.

3. dubna 2009 v 23:45 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
1. kapitola - Život jedné ženy.
-----------------------------------------

Blažena zůstala po dlouholetém manželství sama. V domku na kraji vesnice. Pravda, byl sice dost starý, zděděný již po rodičích, ale celkem udržovaný. V původní podobě, se spravenou střechou, opraveným plotem, natřenými okny a dveřmi.


Uvědomila si, že je to díky, sice krátkým, ale dost častým návštěvám syna s rodinou a dcery s manželem. Měli ji rádi, ale bydleli všichni ve městě a kvůli práci se za ní dostali střídavě tak jednou za měsíc. Snaknihad jen narozeniny a svátky byly jejich setkáním společným.


Dalo by se říci, že jí zdraví sloužilo, jen klouby a občas záda, zvláště po pilnější práci kolem domu a malé zahrady. Neměla blízko k sousedům a do vesnice zašla jen pro menší nákupy, velké nákupy jí ve městě obstaraly děti.
Často se zadívala na nedaleký les, do kterého chodila v různou roční dobu velmi ráda.
V poslední době ji však děti varovaly, aby daleko nechodila, že se občas podle zpráv zdržují v lese různí podivní lidé a nemuselo by dobře dopadnout, kdyby ji na samotě navštívili.

Bohatá fantazie Blaženy zapracovala. Byla sice zvyklá být sama, ale najednou se u ní objevily podivné myšlenky. Představovala si, že za soumraku stojí v nedalekém lese za stromem muž, který jen čeká na úplnou tmu, aby se mohl přiblížit k jejímu domku.


Za noci, kdy usnula neklidným spánkem, se jí zdálo, že v dálce vidí tajemný hrad a od něho se přibližuje tmavá postava s kápí na hlavě.
Vylekal ji náhlý šramot přede dveřmi domku. Takové ťukání a škrábání na dveře, jako by někdo nemohl nahmatat kliku.
Posadila se na posteli. Oknem jí do pokoje svítil měsíc a ona si uvědomila, že je úplněk a tedy není ani venku úplná tma. Stejně jí ale útroby sevřel nečekaný strach.
Nemohla se pohnout, snažila se téměř nedýchat, vytřeštila oči do tmy a čekala.......
Šramot neustával, ale slábl a vypadalo to, že přestane úplně. Bála se vylézt z postele, říkala si, že by stejně nic nezmohla, kdyby ji někdo přepadl a dostal se nějak do domku. Schovala se pod peřinu, ale předtím si do ruky vzala z nočního stolku velkou baterku, kterou tam měla pro případ, že by musela v noci ven a nechtěla rozžíhat. Kdyby něco, praští s ní vetřelce po hlavě.


Poslouchala tak intenzivně, že znovu usnula a zdálo se jí o tom, že utíká lesem a ten je stále stejný, jako by běžela na místě. Obíhala stále kolem Božích muk, které byly až na opačné straně blízkého lesa. Co to má znamenat? Nikoho neviděla ani před sebou ani za sebou. Ale stejně pořád utíkala...
Probudila se úplně zpocená tou námahou a hrůzou. Hrozná noc.
Zašla do koupelny a pak do kuchyně. Celá ještě rozklepaná se oblékla , z komory vzala ošatku se zrním a šla dát slepičkám zrní a nalít vodu. Micka, která spala v pelíšku pod schody na půdu se jí motala mezi nohama a vyžadovala své masíčko.
Nejistě a trochu se strachem otevřela zadní dveře domku, vedoucí na dvorek a lekla se tak, že jí ošatka a hrnek s vodou málem vypadly z rukou. Do cesty jí vběhl celý rozčepýřený, zdivočelý , nejbližšího souseda - kocour.


Začala se smát, dupla , až ho vylekala a on se dal na útěk. Zařekla se, že si co nejdříve pořídí psa, ale ne jen takového mazlíka, ale pořádného, který by ji pohlídal.
Před dvěma lety měli pěkného vlčáka, ale ten pošel brzy po smrti jejího muže - děti říkaly, že asi steskem. Chodil s ním do lesa a provázel ho na každém kroku. Paničku znal, jen když chtěl jídlo.



Rozhlédla se po okolí, v blízkém lese bylo krásně, slunce prosvítalo mezi stromy a Blaženě se zdálo, že měla zbytečný strach. Příčinou nočních zvuků byl zřejmě jen kocour, který měl ,,své dny" a hledal kočku. Trochu se divila, že ho v noci Micka necítila a nemňoukala.

Byl jasný den , bylo po neklidné noci. Snad se to nebude opakovat .

(pokračování příště...)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 N.D. N.D. | Web | 4. dubna 2009 v 8:00 | Reagovat

Strach má různé názvy. Panický, hrozný, příjemný, velký, pro strach uděláno.....

také se někdy bojím a vím, že i když máme psa jako hrom, tak ještě není vyhráno.... ale člověk si to nesmí připouštět, jinak by se strachy po.. pominul :-)))

2 caracola caracola | 4. dubna 2009 v 9:51 | Reagovat

Strach má velké oči. To je velmi dobrá charakteristika strachu. Jinak je to pocit ohrožení na který reagují obě pohlaví rúzně. Muži ,oplývající testosteronem zpravidla agresí,ženy,ketré mají tohoto hormonu poskromnu,útěkem,nebo schováním. Jinak bych se chtěl zeptat jestli může panický strach být také strachem panice.

3 N.D. N.D. | Web | 4. dubna 2009 v 11:02 | Reagovat

[2] caracola, 4.4.2009 09:51

Inu, jestli panic propadá panice, proč ne? :-))))

4 +rucuk +rucuk | E-mail | 5. dubna 2009 v 11:28 | Reagovat

Jen tak na okraj, není strach z něčeho důvodem k panice? Pak by to odpovídalo i tomu panici- nebo panicovi? Není oboje správně? :o))))

5 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 5. dubna 2009 v 12:29 | Reagovat

2 caracola

Dobrý den a dobrá otázka ( strach panice ?). Ptáte se na nevhodné místě. Paní rucuk, jistě zná nějakou odpověď´, nejspíše to ale bude jediná autentická odpověď , kterou každý  jednou v životě pozná. V případě ženy je to ovšem "strach panny". Určitému rozechvění z poznání neznáma v této souvislosti bych rozhodně nedával humorný nátěr. Fyzický vstup do plnohodnotného světa tělesné dospělosti, bez řádné přípravy chápavým dospělým s technickým poučením, je dost velké trauma. To je podstata "strachu panice i panny". Na tom nic nezmění sebevětší množství pornografie ani sexistických poznámek. Mladí lidé jsou nabití hormony, ale nikoli potřebnými vědomostmi.

Jistě jste i sám zažil to mučivé očekávání, s jakou dívkou, kde a jak se to uskuteční a JAK při tom obstojím. Nebývá to většinou žádná sláva.

Je i otázkou, jest-li je zde prostředí na jednotlivosti a vlastní pocity bez lascivního přídechu.

6 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 5. dubna 2009 v 14:23 | Reagovat

Co se týče strachu osaměle bydlících žen, je celkem pochopitelný. Moje matka bydlila ve svém domě sama, blízko náměstí a zdálo by se, že bezpečně. Ovšem jen do té doby, kdy do vedlejšího obecního domu sestěhoval obecní úřad všelijakou sběř, která sice žije ze sociálních dávek  ale další prostředky si opatřuje drogami, prostitucí a jinou stále přehlíženou činností. Dárci začali nakukovat přes střechu dvorního traktu k matce do dvora ( že rozšlapali střechu asi obci nevadí ). Městská i obecní policie se štítila a vyhýbavě jednala v těmito lidmi. U mojí matky ( 90 let ) se vyvinul  nespecifikovaný strach z těchto "sousedů". Spala neklidně a pro postupující mozkovou aterosklerozu upadala do bludů, že ji na okno klepu cizí lidi a chtějí aby otevřela dveře. Jednou ráno jsem ji našel zmateně oblečenou, velmi neklidnou, se smetákem v ruce a s rozbitými vnitřními okny, jak "bojovala" s představami.  

Dal jsem okna zasklít, svařil "jako mříže" a připevnil je před okna, opatřil vchodové dveře dalšími zámky a tím ji zklidnil.

Po smrti se do domu přestěhovala dcera s rodinou, aby dům "sousedi" nevybydlill. Zeť si všimnul hlavy nakukující přes střechu do dvora. Reagoval hned, "co tam děláš, pojď sem mám, tady pivo". Chlápek přelezl střechu a přišel s blbou otázkou, kde máš pivo? "Kde, tady" a vrazil mu z každé strany jednu pěstí. Vyřiď ostatním, že příště dostane každý, kdo sem vleze v sebeobraně  tolik, že je neodpáře a zavolám policii.

Pořídil si dogu a ti dárci se zdekují, jen ho uvidí.

7 +rucuk +rucuk | E-mail | 7. dubna 2009 v 15:14 | Reagovat

No, fakt je, že pokud se člověk nebrání, lidé si dovolují. Myslím ale, kdo nějakou takovou událost, možná v horším provedení, prožil, nezapomene tak hned na prožitý strach a leká se při sebemenší  neobvyklosti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx