Výčitky svědomí- či nemilá vzpomínka?

17. února 2009 v 22:24 | Ruža z Moravy |  příběhy ze života lidí
Ležela jsem ještě zpola omámená po vážné operaci na posteli a nebylo mi zrovna dobře. Zaslechla jsem nějaké vzdychání. Byla tam také pacientka skoro v mém věku- tedy spíše po padesátce, co mám povídat.



Dále tam ležela mladá žena, která téměř pořád spala, jako by chtěla zaspat dobu, kdy bude v nemocnici. Když se vzdychání opakovalo i druhý den, nedalo mi to a zeptala jsem se jí, jestli je jí špatně, nepotřebuje-li něco. Řekla mi, že v tom je zcela něco jiného.

Povídaly jsme si tlumeně a já jsem se dověděla věc, která mi leží v hlavě dodnes. O přerušení těhotenství mezi lidmi vládnou rozporné názory, o to nyní nejde, zda ano či ne, chtěla bych jen sdělit názor ženy, která to prodělala již dávno a občas se jí vrací pochyby o správnosti rozhodnutí.
Byly v tom zdravotní důvody, vložily se následné nemoci dvou malých dcer, to, že kvůli jedné z nich byla na neplacené mateřské dovolené. V průběhu druhého těhotenství měla potíže s ledvinami a polypem na děloze, ale ani bezproblémový souhlas komise, ke které musela jít ji neuspokojoval. Myslela si, že by to byla nějak zvládla. Navíc, když měla dvě dcery a mohl by to být syn.

Manžel ji však přesvědčil, že nevěří tomu, že by syn byl a co by případně dělal, kdyby se jí něco stalo a zůstaly mu dvě děti.

Nakonec tedy šla. Zažila v nemocnici dvě dost nemilé příhody: první hned jak přišla na pokoj a ležela tam plačící žena, která právě potratila chtěné dítě. Pak ještě při jídle v jídelně, kde na dotaz, proč tam je, řekla pravdu a jedna paní jí natvrdo řekla, že ona mít dvě dcery, tak za žádnou cenu si to třetí vzít nenechá. Tvrdila jí, že ji to bude celý život mrzet. Nehledě na zdraví, to se prý dá pohlídat.

To té ženě dodalo, chtěla odejít z nemocnice, ale nakonec tam zůstala do konce. Bylo to prý jen tak 6 týdnů po otěhotnění, takže nebylo znát co to je. Ani to v té době snad neříkali, dívali se na ženy,které si nechaly udělat potrat, ať už z jakéhokoliv důvodu jen jako na ,,potratářky".

Ta spolupacientka mi řekla, že po celá léta počítala, kolik by tomu dítěti mohlo být, že to neměla dělat a pokud slyší, že ta a ta žena nemůže mít děti, okamžitě se jí tato vzpomínka vybaví.



Nevím, proč jsem si na tuto paní vzpomněla, tímto článkem určitě nikoho nerozveselím, ale možná pomohu k tomu, že si některá žena rozmyslí tak vážný krok v životě udělat. Pokud k tomu nemá opravdu vážný důvod....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 N.D. N.D. | Web | 18. února 2009 v 8:24 | Reagovat

Nikdo nežije nanečisto, musí se rozhodnout a říct si, že jak to bylo tak to bylo. Tomu trápení sebe samu nerozumím, když má 2 děti. Taky to mohlo dopadnout špatně, tak to nemá cenu se týrat. Rozhodování není jednoduché, ale když už ho člověk udělá, ať ho k tomu vede co ho k tomu vede, tak punktum. Konec, je rozhodnuto a žádné kňourání.

2 hejtman Šarovec hejtman Šarovec | 18. února 2009 v 9:06 | Reagovat

1] N.D.,

Vážená, líbí se mi Váš přístup k životu. Mám-li problém, shrnu všechny známé informace o jeho řešení a rozhodnu se!!! Všechny pozdější vzpomínky a myšlenky : co by kdyby, jsou nemístné a zbytečně nás v dalším životě zatěžují. Mohu-li něco řešit, řeším to dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nemohu-li, pak to pustím z hlavy. Neměl jsem a nemám lehký život, proto se mi tyto postupy vždy vyplatily.

3 matka matka | 18. února 2009 v 9:55 | Reagovat

[2] hejtman Šarovec

....nemohu-li, pak to pustím z hlavy....

A v srdci si odpustím, aby nebolelo.

4 +rucuk +rucuk | E-mail | 18. února 2009 v 13:20 | Reagovat

1,2,3- Ona mi řekla, že o tom nikde ,ani doma s mužem ,nemluví, ale při určitých situacích, třeba  právě když byla starší dcera dost vážně nemocná a měla strach, že o ni přijde.. Také se zmínila, že ji to dříve ani nenapadlo, ale čím je starší a má dcery vdané se jí zdá, že si to mohla s tím 3. dítětem prodloužit. Také jsem jí domlouvala, protože vím,  co to je, když  nemůže být matka kvůli nemoci s dětmi, je to pro ty děti určitě horší.  Třeba s těma ledvinama - to není žádný med.

5 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 18. února 2009 v 14:02 | Reagovat

Výčitky svědomí? Proč. To rozhodnutí se nedělá u piva. Je podmíněno zdravím rodičů, jejich možnostmi péče o rodinu, odpovědností vůči sobě a vyživovaným osobám. Dumat nad tím co by bylo, kdyby nemá smysl. Nejhorší je ale, ideologicky pojaté odsuzování, kterým se vyznačují "věřící" fanatici.

Toto zpolitizování nejsoukromější věci, je odporné svinstvo, zahalené do jakéhosi vyššího poslání, vyšší morálky hlásané kněžími, kteří o rodině vědí, jen zprostředkovaně. Je to teror páchaný na rozcitlivěných ženách, odkaz středověku, z něhož se náboženští fanatici nedovedou vyprostit.

6 +rucuk +rucuk | E-mail | 18. února 2009 v 14:29 | Reagovat

5- Navíc, když  čtete stále častěji, že jsou ženy, které dokážou zabít své dítě- jak nyní je uvedeno v novinkách, dokonce již druhé, - co je horší? Proč vůbec taková žena se nechrání před početím? Uvádí jako důvod soc.situaci. A o otci tam není řeč. Pokrytectví církví v tomto směru je opravdu zavádějící- chránit se před početím je hřích - no, oni by se měli zřejmě milovat jen , když chtějí děti- potraty jsou hřích, pohodit dítě či zabít je ovšem také. Jak z toho ven?

7 palcerik palcerik | 18. února 2009 v 15:26 | Reagovat

Té paní je mi líto. Muselo být těžké  rozhodovat se mezi zodpovědností vůči již narozeným dětem a zodpovědností vůči tomu nenarozenému. Už by ale po letech si to neměla vyčítat, má-li dvě zdravé dcery a naději vnoučat. Jinak ta paní z jídelny, co jí to tak "vysvětlila", by zasloužila záhlavec, ale pořádný. Pro člověka, který musí podstoupit takovou volbu, je to už tak těžké, natož když se do toho míchá nějaký "chytrák".

8 Saltos Alim Saltos Alim | E-mail | 18. února 2009 v 18:00 | Reagovat

K /5/nar.soc. Tak jak jsou lidé moudří a hloupí, a i jinak rozdílní, tak jsou lidé kteří mají a chápou co je svědomí a naopak  Svědomí jako část světonázorového vyzrání je  produkt  rozumový, citový i sociální, k tomu se musí člověk propracovat různými i složitými cestami a vlivy.  Někomu, a u nás je jich nemálo, se to nepodaří. Citová komponenta může být  vedoucí. Nelze se pak nikomu divit pokud se  projevuje  jak popisováno, obzvláště ve stresových situacích. Pokud se do toho začne plést ideologie, fanatismus a dokonce politika jako rozhodující, tak jak to děláte, pak je to nejen faul, ale  přímo  ubohost.

9 +rucuk +rucuk | E-mail | 19. února 2009 v 10:10 | Reagovat

-7- On se i personál chová jinak k pacientkám nemocným a k těm co jsou na přerušení. Když se mi narodil syn, byla jsem na gynekologii na vyšetření a sestra mi řekla, jděte si vedle, tady jsou ,,potratářky", vy jste normální pacientka. Nebylo mi moc dobře. Té jedné sestra píchala cosi do žíly a třikrát se netrefila, žena naříkala, že ji to bolí, ale ona na to nereagovala. Pak přišla vrchní sestra a ta to měla hned. To by zase tak být nemuselo, vždyť nevěděly, co je k tomu vedlo, ne?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx