.



Přískokem vpřed !Aneb něco o ČČK.

21. února 2009 v 17:26 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Červený kříž je mezinárodní organizace, která byla v minulosti ve světě hodně užitečná a je dosud i u nás. Přes období, kdy u nás byla součástí NF, žila vlastním životem.



Hlavní náplní práce u nás byla a jsou školení první pomoci při úrazech, zdravotnická osvěta, pořádání letních táborů pro děti zdravotně postižené ( na př. astmatiky), propagace a čestné odměňování dárcovství krve , sběr šatstva pro uprchlické tábory , potřebné občany, finanční pomoc na různé lék.přístroje a pod.

Skupiny Červeného kříže byly nejen v závodech, školách, ve městech, ale i na vesnicích, kde kolikrát suplovala tato činnost kulturu na vesnici. Pořádaly se zdravotnické přednášky, pracovalo se s mládeží, ba i plesy byly. Při různých akcích chodily hlídky ČK s kufříky pro poskytnutí první pomoci, hlavně při nevolnosti.

Předsedy skupin byli většinou lékaři, někde zase zdravotní sestry a tak byla odborná stránka zajištěna i z této strany.

Jak která skupina pracuje se zkoumalo při soutěži , kde byla hlavním kritériem rychlá první pomoc při různých úrazech a její organizace. Hlavně také správný odhad, zda je potřebná pomoc lékaře,( což většinou je nutné), či stačí ošetření na místě pouze při oděrkách a lehčích úrazech.

Na takovou jednu oblastní soutěž si pamatuji velmi dobře. Byla docela dobře zorganizovaná. V parku bylo t. zv. ,,bitevní pole - zranění po havárii autobusu", v místní odborné škole byl,, štáb " a občerstvení pro účastníky. Před školou pak na velkém prostranství zakončení, vyhodnocení jednotlivých skupin a vyhlášení vítězné skupiny.
Musím se zmínit o ,,vypůjčených maskérech"prý z divadla, kteří namaskovali zranění tak živě, že jste nepoznali, zda to břicho na př. není rozevřené ,noha nemá otevřenou zlomeninu a pod. doopravdy. Strašně realistické rány. Na náš dotaz prozradili jen tolik, že se to dělá pomocí plasteliny, která se následně nabarví. Trvalo to hodně dlouho. Vyhráli si s tím.


Spojení mezi parkem a školou jsme zajišťovaly s jednou kolegyní, protože měla auto. Sice starší, ale jinak dobré. Marie jezdila šetrně, ohleduplně, jen občas jí auto- potvůrka zradilo při startu.

Nechtěla prý používat sytič (pro mě laika věc záhadná), aby prý nespotřebovala moc benzinu.

Stalo se to párkrát, protože jsme jezdily málem na otočku. Tehdy ještě mobily nebyly a vysílačky prý neměly takový dosah.

Nejlepší výjev nastal při slavnostním nástupu skupin k vyhlášení výsledků. Měly jsme dovézt ještě jedno hodnocení od posledního stanoviště v parku, předat ho před nastoupenými skupinami do rukou předsedy komise a ten ke stávajícímu výsledku před očima všech měl body doplnit a vyhlásit konečný výsledek soutěže.

Jely jsme razantně oproti jiným dosavadním jízdám a když jsme vjížděly do areálu školy zrovna na kraji nastoupených skupin motor škytl , auto se zastavilo.
Marie honem startovala, po nějaké chvíli se jí to podařilo, ale auto místo aby jelo, poskakovalo za řehotu nastoupených,, červenokřížáků" a hostů na konec zástupu. Já jsem polohlasně říkala hopla, hopla, hopla - přískokem vpřed !!! Marie mohla dostat mrtvici - jak mi později řekla. Měla prý chuť mi dát facku, abych se přestala na její úkor bavit. Jen to množství lidí a strach, že auto zastaví , ji odradilo. Byla z toho nešťastná, prý je to ostuda. No, nevím, spíš taková veselá vložka do důstojného jednání.

Za nic na světě si nevzpomenu, jak to hodnocení proběhlo, jen náš,, okresní předseda" nám řekl, že tu ,,kulturní vložku" jsme si mohly odpustit. Vážnost ceremoniálu prý utrpěla. Ostatním to ale nevadilo, jak jsme zjistily poté. On prý se ale také culil, když nás viděl skákat s autem přes celé prostranství.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 caracola caracola | 21. února 2009 v 18:43 | Reagovat

Dělal jsem mnohokrát rozhodčího na soutěžích družin ČK. Členky byly oblečeny v ohavných mundurech a šněrovacích botách. Byly mladé i starší,štíhlé i baculaté,ale všem to hrozně neslušelo. Jejich snaha i znalosti byly imponující. Mnohokrát  osvědčily své divednosti v práci,v místě bydliště a při různých akcích. Hluboce jsem si  jich i jejich práce vážil a vážím dodnes.

2 +rucuk +rucuk | E-mail | 21. února 2009 v 19:08 | Reagovat

Máte pravdu a ještě si představte, že to bývalo v létě. Tenkrát jsme měli,, štěstí", bylo pod mrakem a občas pršelo a to zase vadilo při plnění disciplin venku. Člověk si nevybere.

3 Paolo Paolo | 21. února 2009 v 20:13 | Reagovat

Existuje dneska ještě něco takového?

4 +rucuk +rucuk | E-mail | 21. února 2009 v 21:49 | Reagovat

Paolo- existuje, ale hodně okleštěné možnosti. Za vyškolení se platí a za případnou přítomnost na akcích ne. Vše je na dobrovolnosti jako to bylo, ale nových členů ČK je málo. Bylo třeba několik skupin a nyní je ve městě jen  jedna a vypadá to na schůzích jako klub důchodců, až na malé výjimky. Tak co je možno dělat?

5 velká voda velká voda | E-mail | 21. února 2009 v 23:54 | Reagovat

V našem závodě a nejspíš v mnoha dalších byla tzv. zdravotní družina. Ano,ty ohavné mundury jsme nosily taky, ale byl to docela kvalitní kepr, akorát se nesměl často prát, jelikož by se zdrcnul... Jednou ročně jsme měly víkendový trénink za přítomnosti záv. lékaře. Po revoluci všechno nějak utichlo a mně zbyl klíč od skladu s mundury, cvičnými obvazy a brašnami první pomoci.

6 Vršecký Martin Vršecký Martin | E-mail | Web | 22. února 2009 v 12:26 | Reagovat

Ahoj Růženko, moc pěkně napsané. Já autům taky neorzumím. Pod plechovým poklopem se pro skrývá mne utajené království a fakt obdivuju všechny, kteří do něho umí hrábnout. :))

Jináč pod Povídkou malířovou jsem Vám odpověděl na milý komentář. Trošku opožděně, ale přece. :)

7 +rucuk +rucuk | E-mail | 22. února 2009 v 15:53 | Reagovat

6-Díky, už jsem si to přečetla.

No, já jsem toto napsala proto, aby bylo zjevné, že v něčem byli lidé více pospolu a dovedli si život zpříjemnit přes veškeré obstrukce. Navíc organizace Červeného kříže měla samostatnější činnost než ostatní v NF. Dáno  její celosvětovou  už historickou úlohou.

8 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 23. února 2009 v 14:19 | Reagovat

Jen pro připomenutí, sytič je české slovo pro obohacení ( přidání benzinu do startujícího studeného motoru ) benzinové směsi tvořené karburátorem. Může být mechanický, automatický s termostatem ( podle teploty motoru ) nebo řízený počítačem do systému vstřikování benzinu.

9 +rucuk +rucuk | E-mail | 23. února 2009 v 14:56 | Reagovat

Díky,Ivane, víte, nějakou povědomost o činnosti motorů mám z fyziky a od bratra, který byl velký fanda a znalec (kromě toho absolvent automobilní průmyslovky- výborný řidič- neměl za celý život nehodu) a něco mi vysvětlil blíže, ale jednak jsem to už skoro zapomněla a pak, když s tím neděláte- nemám řidičák- vlastně ani auto- je to na  nic. Obdivuji, jaký máte přehled- no jste vlastně také znalec- málem jsem zapomněla co jste dělal, promiňte.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx