.

Chtěla bych podpořit akci, kterou na svém blogu "rozjela" Kitty a to na téma článků různých blogerek a blogerů Věřte-nevěřte. Víte-li o nějakém zajímavém článku, který by se do této kategorie hodil ozvěte se na http://diviznacka.blog.cz/ nebo na její email, případně zprávu autorovi, které jsou u ní k dispozici. Tam se dovíte bližší. Je to možnost upozornit na zajímavé články blogu- klidně i svoje.

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Kavárna U Ruži - únor 2009

1. února 2009 v 0:00 | Ruža z Moravy |  Kavárny-povídání s lidmi


Tak nám utekl měsíc leden, skončilo pololetí. Leckomu z nás připomnělo školní léta, vysvědčení, učitele. Každý má jiné vzpomínky na školu základní - obecnou, měšťanku, střední, případně učňovskou. Někdo i na školu vysokou.




V měsíci srpnu loňského roku jsem vzpomínala na svoji první učitelku, která mi pomohla překlenout poměrně těžké období v dětském domově. Byla jsem přesvědčená, že jednou budu učitelka také.

V 16 letech mi toto přání zničila nemoc, přestože jiná lékařka nechápala rozhodnutí lékaře, který mi studium na pedagogické škole nedoporučil. Nebyla jsem nikdy tak nemocná, že bych toto povolání nemohla vykonávat. Jen ten rok v dospívání.


Můj sen se rozplynul a pak jsem už na další vysokou školu rezignovala, stačila mi ekonomická nástavba, později jsem měla rodinu. A zaměstnání, kde nestáli o to, abych měla vysokou školu, prý by pro mě neměli funkci. Ale to jen na okraj.

Domnívám se, že skoro každého člověka ovlivní někdo, na koho dá, ať je to někdo z rodiny, příbuzný, učitel, třeba i soused. Prostě výrazná osobnost. Jak a čím?

Nechcete si v kavárničce o takové osobě popovídat? Může to být v různém směru. Nejen v chování, povolání, vztahem k umění, módě.

Prostě někdo, kdo vás zaujal a vzpomenete si na něj při určitých příležitostech, buď s láskou nebo i trochou trpkosti?..

Zvu do kavárničky i své kolegyně- strigy z jiného blogu, se kterými je veselo, berou život s přehledem a najde-li se náhodou nějaký humorný pán-čaroděj,bude to ještě lepší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (166)
Zobrazit starší komentáře

101 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 20. února 2009 v 13:29 | Reagovat

100 rucuk

Pole byly a jsou dodnes v družstvu. Jenže jeho rodiče mu předali "majetek" a starší bratr i sestra měli nárok na podíl, který se obvykle řešil věnem.

Aby to nějak vzalo směr, přihlásil ženu ( když byli kluci ještě malí ) jako pomocníka na obilní kombajn. Kluky dali k její matce a odjeli s celou kolonou kombajnů na Slovensko k Dunaji. Co si vydělali, to bylo jejich. On uměl pracovat, šetřit stroj, předvídat a měl i dobré výdělky. Býval vyznamenaný vždy nějakou psí známkou a knihou s věnováním. V té době něco spláceli, těm jeho starším sourozencům. Byli z baráku skoro celé prázdniny a po několi sezon. Jednou jsem byl na vedlejším statku na Slovensku a přišli jsme v neděli odpoledne na návštěvu. Tam kde jsem byl, nebylo ještě zralo, oni zavalili sýpku a v neděli v poledne zastavili. Bryčkou nám rozváželi oběd a současně i studenou večeři. Bylo 35C a bryčka jela hodinu od kuchyně. K večeři cheba, kabanos, pivo, tatranky.

Snědli jsme to hned, protože v tom horku by to bylo na vyhození. Když jsme přišli k nim v 15 hod. přivítali nás kávou a tatrankama ( u nich byla kuchyně a dostali asi víc ).

Najednou se zatáhlo, přišla bouřka a bláta všude po kotníky. Měli tam volná lůžka, tak jsme tam zůstali i na noc. K večeři prý mají kolo kabanosu v lednici. Mamo, vohřej to. Jak ten kabanos krájela, už se jí nelíbil ( mně taky ne ). Do hrnce s tím

a až přešel var rozporcovat a smrdělo to. Mamo, opeč to. Vezme pánev, lžičku sádla, kabanos na to, jen to syčí. Opečený nese Tatovi, ten zakrojí, všichni zíráme, kousne do toho, vyplivne a velí Mamo, vyhoď to. Byli jsme sice hladem, ale s humorem.

102 +rucuk +rucuk | E-mail | 20. února 2009 v 15:20 | Reagovat

-101- Jak je vidět, všude je něco. Jsou lidské povahy, že jim takové ,,velitelské" jednání imponuje a možná také vyhovuje. Z jakési pohodlnosti něco sama řešit. Říká se tomu submisivní, že? Někteří panovační jednotlivci musí být občas usměrněni, domluvy nestačí, ale prostě ,,vypěnit" a na čas je pokoj. Ale takové ,,boje" určitě unaví a časem se zprotiví.

103 +rucuk +rucuk | E-mail | 20. února 2009 v 15:24 | Reagovat

Nevím, jak je kde, ale dnes by nám bylo opravdu lépe v kavárničce, se svařáčkem, či dobrou kávou a ne moc sladkým zákuskem. Tady celé dny sněží, takový drobný spíše vlhký sníh. No, je únor, takže normální, ne? Únor bílý - pole sílí.....

104 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 20. února 2009 v 22:52 | Reagovat

103 rucuk

U nás je sněhu poskrovnu ( 5 cm ) občas padá a hned taje. Co je kovové je čisté a silnice jen mokré. V poledne je vždy + 1 až + 4C.

Ještě k té dvojici. Další rok jsem s nimi byl nasazen na jednom statku na Slovensku, asi 5 km od Dunaje. Dostal jsem vyučence, který měl vadu, byl netahavý. Kousaly ho osiny a tak dal ruku mezi dveře lítačky, pustil křídlo a udělal si obraženinu na kloubech prstů. Na poli jsem zůstal sám. Samozřejmě jsem měl hned poruchu, k jímu odstranění jsem potřeboval další sílu. Šel jsem za Tatou aby mi pomocnici půjčil. Nic neměla na práci a přesto musila sedět na plošině kombajnu v prachu "aby prý si zasloužila výdělek". Tenkrát jsem jezdil jen v trenkách, zaprášený jak beduín, ale Tatovi evidentně vadilo, že má jít jeho žena s "nahým chlapem". Nakonec to zhodnotil, jestli bude její zaprášení otřeno, budeme mít debatu. Seš sice starší, ale taky větší vůl ( jsem kontroval ). Na to mi tedy pomocnici půjčil. Čistili jsme ucpanou mlátičku a spojovali praský pohonný řetěz k lisu, kde se musilo pomalu otáčet a nafázovat připojení. Mama byla ráda, že je z prachu pryč a stěžovala si, že má bolestivou vyrážku v podpaždí a pod prsy. Musíš se dobře umýt a natřít umytou vyrážku vodkou ( tu jsme měli ssebou). No jo, Vy se vyslečete, cákáte se v té prádelně, kde jsou průhledná okna.  Mně Tata  vždycky zhasne a jsem ráda, že sebou neplesknu na zem. Tak dej na okna deky a hotovo. To nejde, on by měl blbý řeči. Tak mu to řeknu já, blázníš, vyváděl by jako bulík. Tak jsem se dověděl, že je žárlivec. Večer jsem zavedl řeč na to, že nás v prádelně chodí zvenčí okukovat místní haranti a proto dáme na okna deky. Řečeno uděláno a ona se konečně mohla vysvléct donaha, odřít vyrážku z ječmenného prachu a natřít se desinfekčním alkoholem. Byla velmi ráda. Asi po týdnu práce byla jednodenní přestávka. Bylo mi divné, že si Tata s Mamou nenárokují nějaké osobní prostředí pro manželskou intimitu  ( alespoň hodinu ), klidně bych s pomocníkem odešel na lavku ven. Když jsem se zmínil, byl oheň na střeše, že co se starám, po čem mi nic není. Omluvil jsem se, že to nebylo ve zlém. Ovšem Tata hned věštil v duchu a po setmění, vyzval Mamu, aby se šla podívat na hvězdy. Vrátili se za 20 min. oba vzteklí, boty od kravinců a ona měla na zádech v bluzce kliku od hřebíku z lavky. Po půl roce se mi svěřila, že z intimity nebylo nic, protože Tata chtěl jen vzbudit zdání. Tak jsem se dověděl, že v 26 letech má chlapa, jen podle občanského průkazu. Ukázalo se, jak měla moje žena pravdu, že by měla rozmýšlet. Za 10 let na to jí radila, nech všeho a jdi pryč, život máš jen jeden. Dopadlo to jinak, dnes má vedle sebe nerudu, po operacích rakoviny střev se stomií. Všechno ( auto, traktor, dílnu ) vyprodal, sedí doma a nadává na všechno. Pomalu mu přichází skleroza ( byl jsem tam před půl rokem ) a na mnohé věci si nevzpomene. Radil jsem mu počítač, ale nechce ani slyšet, nikdy nečetl, jen sport, a tak se žere doma v patře ( špatně se pohybuje po schodech). Z Mamy je sice čiperná, ale už také babka. Zahodila život a proč vlastně. Na bývalé i nynější snachy moc netrpí a o vnoučatech řeč ani nebyla. Škoda mladé děvčice, jak jí život prošel mezi prsty, jako za feudalismu.

105 +rucuk +rucuk | E-mail | 21. února 2009 v 9:00 | Reagovat

-104- Mít takového nerudu a ještě bez sexu? Na čem si ten tata vlastně zakládal? Tak to byla opravdu puťka a ne normální ženská.(((

106 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 21. února 2009 v 20:23 | Reagovat

105 rucuk

Nevím jest-li se mi podařilo, přiblížit siuaci, že i v "moderní" společnosti s technickými výdobytky lze žít ( živořit ) jak za feudalismu.

Poslední epizodka je u doby před cca 22 lety, kdy zemřela jeho matka. Zaplatil i sousední volné hrobní místo, nechal obě kamenicky upravit, hrob je na vyvýšenině a pod pěknými stromy ( to vím od ní ). Když to bylo hotové, jeli ( je od nichve vedlejší vesnici ) tam zasadit rostlinstvo. Když byli hotovi, prohlíželi "dílo" a Tata objasnil budoucnost. "Mamo zady se nám bude pěkně hajat". Byla z toho celá špatná. Moje žena jí říkala, stát se to mně, utíkám pryč třeba ve spodničce. No jak jsem už uvedl, neutekla. Do kostela taky už nechodí, ty náboženské "strašáky o nezrušitelnosti manželství" už u "kluků" musila dávno překonat, tak nevím. Kdysi dávno jsem četl, že první sexuální partner má pro ženu zvláštní význam. Asi na tom něco je a navíc ho z počátku měla velmi ráda ( to mi nepřímo potvrdila ) a tak trpělivě čekala, čekala........a už nic.

107 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 21. února 2009 v 20:25 | Reagovat

Oprava ...epizodka je z .... Mamo tady...

108 +rucuk +rucuk | E-mail | 21. února 2009 v 22:20 | Reagovat

106- Ten zvyk nechat si udělat hrob pro celou rodinu- nejméně pro muže a ženu je celkem běžné na Slovensku na jihovýchodě.

Napíše se rodina ta a ta a pak se tam pouze dopisují data a jména. Dokonce to bývalo na starých hrobech tak, že tam byl uveden muž a pak jen dopsáno jeho paní. Viděla jsem takových hrobů dost. Asi pozůstatek ,,patriarchátu" u Maďarů.

U té paní je v tom možná trochu zbabělosti něco řešit a navíc měla asi dilema, kam jít, ne? Kluci jí oporou zřejmě nejsou a na stará kolena shánět bydlení a nebo se rozvést a bydlet ve společném domě, pokud by jí nezajistil jiné ubytování, to by si nepomohla. Měla to udělat dříve, alespoň hned jak kluci odešli z domu.,

109 matka matka | 21. února 2009 v 22:28 | Reagovat

Tož jak to tak čtu, tak ten pán je tak hodný, až je zlý. No co už teď. Myslím, že ani jeden, ani druhý by se bez sebe neobešli. Je to zvláštní, ale je to tak.

110 +rucuk +rucuk | E-mail | 21. února 2009 v 23:18 | Reagovat

matko- nejspíš sibyl vědom, že by ho synové tak slušně  asi nepochovali. Navíc je fakt, že dnes takový hrob přijde na pěkné peníze a pochybuji, že to bude někdy lacinější. Zajistil si aspoň místo, ale já být tou ženou, tak mu řeknu, že se raději nechám rozprášit po louce, než ještě vedle něho ležet v hrobě.

111 matka matka | 22. února 2009 v 15:23 | Reagovat

No, já to spíš beru tak, pokud existuje duše a duch, tak jsou naprosto svobodné a od místa posledního odpočinku mohou kamkoliv jít. Pokud ne, je mi celkem lhostejné, kde mé tělo bude po smrti ležet. Protože vědomí v něm již nebude.

112 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 22. února 2009 v 18:38 | Reagovat

108 rucuk

K žádné změně už nedojde, to je vyřízená věc. Mně šlo jen o to přiblížit střípky ze života jedné dívky ( jak se říkávalo krev a mlíko ) se srdcem na dlani, ženám, které sem v klidu přijdou. Jak ji život protekl mezi prsty. Nevím toho mnoho z jejich soužití a nikdy jsem v tom aktivně nejednal. Kdysi mi řekla, že mne má ráda víc, než nejmilejšího bratra ( jenže ti bratři byli zase po dominantním otci ) a mně to nebylo příjemné.

Pokud jsem se s nimi ( s každým zvlášť bavil, tak vždy jen formou vlastní zkušenosti a vlstního příkladu nebo přiblížením situací popsaných v knihách. Jenže oni nečtou ( možná mají 50 knih z toho je 20 provozních návodů na obsluhu strojů s nimiž Tata pracoval ). Mne vždy zaráželo, jest-li ten stav vznikl z mladické lásky s trpělivým očekáváním nebo z mladické nevyspělosti, spojené s nízkým sebehodnocením, nerozhodností a naposled  s rezignací.

113 +rucuk +rucuk | E-mail | 22. února 2009 v 18:57 | Reagovat

112-Takže jedna kapitolka uzavřená, můžete popovídat o dalších zážitcích.Díky za mailíky- posílám také občas, snad se vám něco bude líbit.Jako nám to povídání:o)))

114 matka matka | 22. února 2009 v 19:01 | Reagovat

Mezi dvěma lidmi v manželství má vzniknout partnerství, vzájemné souznění a ne věčné se podřizování jednoho druhému. Kdoví, snad potřebovali poznat i toto. Ale snad ta žena přestala cítit, že své srdce na dlani ubíjí. Snad si toho ani nevšimla.

Jenže na vzniku partnerství musí mít zájem oba dva. Ne jen jeden. Ten druhý pak trpí, než se vzdá a bolest dočasně zablokuje. Protože bolest může kdykoliv znova vyplout na povrch.

Život má člověka těšit. Alespoň občas.

115 +rucuk +rucuk | E-mail | 22. února 2009 v 20:15 | Reagovat

ll4- Tak nevím, proč vám tak rozumím...máte naprostou pravdu.I věčné odporování, bránění se zmůže člověka.

116 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 23. února 2009 v 0:02 | Reagovat

Paní Růženo, děkuji, specielně ženskou odpověď na mladické jednání, jsem nedostal, ale taky mi nikdo nic nevytkl.

Z jiného soudku. Nechci Vám psát na křižácký blog.

Kdysi jsme měli s TATOU vedoucího ( měl podobně ustrojenou ženu jak jeho Mama, ale tvrdohlavou i když  byl k ní pozorný ) měl dvě děti. Starší chlapec byl napřed živý, později klidný a v 8 letech se zjistilo, že má srdeční vadu. Brněnský specialista dr. Navrátil, po zevrubné prohlíce ( asi v r. 1978 ) stanovil, že chlapec má otvor mezi srdečními komorami. Otvor roste se srdcem a tím se zhoršuje prokrvení organismu, protože do plic přijde málo krve a bez kyslíku organismus strádá. Konečná prognoza, ve 12 letech nejpozději trvale ulehne a v 15 zemře. Jediná možnost, je operace srdce asi v 10 letech, kdy už bude dost velké aby byl prostor pro operaci a zajizvení udrželo další růst.  K operaci je potřeba  12 konzerv krve od nových dárců, z nichž by alespoň 4 měli být k dispozici v době operace, jako záloha za vyšší potřebu konzerv. Chodili jsme na odběry krve z pracovních důvodů ( sledování zdrav. stavu při práci s postřiky ) a tak se celkem 6 lidí i s Mamou zapsali, jako dárci k operaci. Byl jsem mezi nimi. Před operací jsme dali celkem 20 konzerv dohromady. Operaci provedl dr. Navrátil, přes nesouhlas tehdejší dětské nemocnice v Brně ( nedostatečné vybavení ). Operace se povedla, ale pro nedostatek léků z ciziny se přidružily komplikace a hošík po 5 dnech zemřel ( chybělo pár set švýcarských franků na lék, které nemocnice neměla a nikomu to neřekli ). Ten pan dr. Navrátil se na protest vystěhoval do Vídně.

Když jsem byl dárce krve, nikdy jsem si nevzal ani korunu. Po třech odběrech mi přišla pozvánka od místního Červ. K., abych přišel na jejich schůzi. Mně byly ty všechny organizace v NF protivné stejně, protože byly placeny komunisty, aby vytvářely zdání jakési plurality. O politiku evidentně nešlo, ale do "voleb" měli možnost "mluvit" a tak mi připadaly jako kočkopes. Dvakrát mně pozvali a nešel jsem nikam. To už byl podzim a pracoval jsem s pásovým traktorem v orbě před podzimními dešti ve směnách až 36 hodin v zátahu. Jednou jsem přijel domů ve středu v 17 hod. zničený, šumělo mi v hlavě nevyspáním, napůl hluchý jsem se umyl, navečeřel a chci zalehnout. Najednou telefon, jakási ženská volá, okamžitě přijď my na Tebe čekáme, na veřejné schůzi, je tu delgát z okresu, bude to jen chvilka. Hoď na sebe sako a chvíli to tu vydržíš. Utupěle se obleču, sednu do auta a jedu tam. Je veřejná schůze MěNV, asi 150 lidí ( měl jsem za to, že se bude jednat o chodníku ) a před sedadly posluchačů naproti předsednickému stolu s buhví kolika lidmi, je židle. Jednání už běží a najednou se baba vynoří, chňapne mne za rukáv a posadí na tu židli. Jednání se přerušilo, jak řekl předsedající "až se náš vyznamenaný usadí budeme pokračovat", hergot do mne vjel ďas, "hned se sebrat". Jenže kluk měl jít do učení a tak jsem nechtěl budit další pozornost.

Sedím a vše se začíná mlžit, nerozumím co se děje, snažím se neusnout, poulím oči a najednou bác, ležím na zemi vedle židle. V sále ticho, všichni zírají na to zřejmě ožralé hovado, které přišlo asi povokovat ( bylo o mně známo, že si servítky neberu ). Těžce vstanu, nemotorně se posadím a toporně sleduji, za neustálého drobného rozcvičování, to nekonečné jednání. Dožvanili a je diskuze, hned přiskočila baba a pronáší řeč o čestných dárcích, kteří mnohokrát a bla,bla, bla.

Předsedající hned, kolikrát jsi soudruhu daroval krev? Přiškrceně z ospalosti odpovídám třikrát, nerozumí a opakuje to je nádherné, třicetkrát. Ne, už mluvím ve zlosti, třikrát a nevím co se po mně ještě chce. Chlap sklapl a baba přiskočí a píchne mne rubínovou kapkou přes sako do prsou a jiný chlap mi pumpuje rukou. Už mne nasrali dost, pokloním se a vypadnu.  Než se nasoukám do auta přiskočí snbák, co jste pil. Nic, ale motáte se, tak si dejchnete. Co mám dělat, dejchám a vůl je spokojen. Pouští mne bez kontroly dokladů, ty jsem si do saka nedal.

Tu babu bych zabil hned, byla to místopředsedkyně ČK v místě a měla za úkol veřejně zdůrarňovat čestné dárcovství. Z tranfuzky dostala jméno a adresu, aby mohla dělat tyjátr.

Později to zkoušela opakovat, ale poslal jsem ji rovnou k Neumělům. Jiný funkcionář ČK mi domů přinesl kapku a krabici s dárkem. Poděkoval jsem a doma krabici otevřel, byly v ní broušené skleničky s ulámanými stopkami ( asi upadly ). Vyhodil jsem to, bez řečí. Nikdy jsem už na jejich pozvání nereagoval a nic nepřevzal. Až při 20 odběru mně zavolali na podnikové ROH a předali mi vázu z prostředků ROH na podnět ČK. Nakonec mi na transfuzce napíchli při 25 odběru krevní žloutenku, pak mne 2 roky léčili Lipovitanem a při pozvání k 26 odběru mne bez řečí z tranfuzky vyhodili.

Z toho vidíte, že červenokřižácké aktivity byly různorodé. Mne tedy pozitivně neoslovily.

117 +rucuk +rucuk | E-mail | 23. února 2009 v 10:30 | Reagovat

116- Máte pravdu v tom, že organizace byly různé. Pokud vím, dohromady s jiným orgánem jsme nikdy schůzi neměli, jen se občas pozval některý z lékařů a pokud tam v poslední době byl předseda Městského úřadu tak hlavně proto, aby informoval o aktivitách úřadu pro lidi. Dárcům se dává většinou kytička a pokud byli vyzbamenáni, tak na úrovni Okresních konferencí ČČK a tam jsem nikdy delegována nebyla. Bratr také byl dárcem dlouhá léta, čestným. Na schůzi se většinou jen probralo, co bylo organizací uděláno, v diskuzi se pak už jen normálně bavilo, kulturní vložku zajistili děti z mateřské školy, takže ty dvě schůze za rok se daly zvládnout. Pardon, co se týče příspěvků- nám nikdo nic nedal. Co se vybralo na ročních příspěvcích, z toho se 50 procent odevzdalo celostátnímu výboru ČČK a  z toho financovali své i okresní funkcionáře.

Víte, že jsem docela ráda, že už všechny ty schůze různých organizací nemusím absolvovat? Máme jen ty 2 schůze za rok, pak ještě jsem v komisi při MÚ pro starší občany a tam také 2 za rok a hotovo. Za jubilanty chodím ráda, člověk je potěší a něco se doví. Mám jich tak v obvodě kolem 50. Populace stárne včetně nás, že?

118 +rucuk +rucuk | E-mail | 23. února 2009 v 10:37 | Reagovat

Ivane ještě k té operaci srdce. V plícní léčebně  v r.1956 byl se mnou hoch z jižní Moravy Jan Vachut, tehdy 15 letý. Hrál dobře šachy a naučil mě je hrát- aspoň základy. Tan měl fialové zabarvení rtů, očního bělma i trochu nosu. Měl srdeční vadu. Po návratu z léčebny jsme si ještě párkrát kamarádsky psali. Sdělil mi, že má jít do Brna na operaci srdce- myslím, že měl nedomykavost chlopní, už nevím. Měl strach, ale byla to jediná možná záchrana. Pak ještě psal, že to má za sebou a má jet do lázní. Nevím, pak se už neozval a po mém nástupu po prázdninách do školy, již jsem mu napsala jen jednou a když se neozval, tak byl konec dopisování. Co se s ním stalo, nevím.

Adresu jsem někde ztratila- škoda.

119 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 23. února 2009 v 14:02 | Reagovat

118 rucuk

Dobré odpoledne.

Popsal jsem svůj kontakt s ČK  v souvislosti s dárcovstvím sem. Nechtěl jsem nikoho negativně ovlivňovat. Je to dávno a pryč, ale pachuť z politizace tehdejších zájmových organizací mne nikdy neopustila. Také nákazy na tranfuzce, už nejsou možné. Tehdy se používaly vyvařené jehly to dnes není.

Musím ale dodat, že místo rozposílání dodatečných vyhodnocení "čestných" dárců z tranfuzky na jednotlivé složky ČK, bych uvítal potřesení rukou po odběru a dozor ČK přímo na místě. Jednou jsem tam měl výstup s referenční sestrou, která po mně chtěla abych se podrobil vyšetření a druhý den přišel do nemocnice  na odběr. Nic mi dopředu neavizovali a den volna, byl jen jeden.

Tehdy jsem pracoval s buldozerem na stavbě dálnice, ohlásil jsem to, byla za mne vyslána náhrada na jeden den. Naprosto jsem odmítl dvoudenní neúčast v práci. Baba začala řvát, že mám krevní skupinu AB+, jako zálohu pro zítřejší srdeční operaci mne potřebují v nemocnici a je to moje povinnost. Dali jsme se do debaty, kdo je co povinen. "Věděli jste to dopředu a říkáte to teď, to je váš problém a mne vynechte".

To je od Vás neetické a mohlo by Vás to mrzet. "Ták, ještě mi chcete vyhrožovat? Podívejte se sestřičko, buď si to zařídíte jinak nebo mne zde, už neuvidíte. Říkám Vám rovnou, že si  budu stěžovat". Odešel jsem od okýnka. Za chvíli mne vyvolali do ordinace vyšetřujícího lékaře, kde bylo pokračování. Vysvětlil jsem svoje stanovisko, doktor to uznal, k poznámce o stížnosti řekl, že by to šlo vyřídit hned. Zavolal sestřičku, opět se to zopakovalo, ona se omluvila, že je nervozní z přetížení, podali jsme si ruce a hotovo. Právě v nezávislém dozoru bych tehdy viděl účinnou činnost ČK.

I se sestřičkama jsem měl problémy. Chtěly krevní vzorek z jedné a odběr z druhé ruky. Vyhověl jsem několikrát. Jenže později tam byla jiná, rozpíchala mi ruku a na odběru druhou.

Buldozer měl 7 ovládacích pák a s modřinami v loketních jamkách, nebyla práce druhý den  žádný med. Když byla rozpíchaná jedna ruka (levá ) ještě to šlo, ale obě byly horor.

Po 20 odběru jsem dostal z krajského ČK pozvánku na koncertní večer v kavárně Bohéma pod Divadlem v Brně.

Bylo to pěkné vystoupení operních pěvců s recitačními vložkami, také "občerstvení" zdarma. Zase bych měl výtku, proč tam nemohla i moje žena, klidně bych za ni zaplatil. Někdy se zkrátka neuvažuje a "šetří" blbě. Také členění na "čestné" a ty  ostatní nebylo košer, stejně jako soutěžení, že okres ten a ten má jen "čestné" dárce. Krev je přece penězi nenahraditelná a čest s tím nemá co dělat.

Můj konečný názor na dárcovství? Každý, před vydáním řiďičského  průkazu, pokud tomu nebrání medicinské důvody by měl mít nejméně 4 bezplatné odběry a po každé zaviněné havarii se zdravotními následky, by to měl zopakovat jako podmínku pro další řízení ( zkuste o tom napsat blog a uvidíte ty zmatky ).

Samozřejmě, že si dobrovolné a smysluplné práce v ČK vážím a chápu, že všude byli, jsou a budou lidi "různé".

120 +rucuk +rucuk | E-mail | 23. února 2009 v 16:27 | Reagovat

Mě spíše vadilo, že představenstvo se tak  trochu distancovalo od ostatních členů. Příklad: Naše předsedkyně revizní komise každý rok. jezdila na semináře ČK, které byly v různých lázeňských místech. Měla možnost vzít sebou jednoho člena komise. Vždy však brala jednoho lékaře  a jen když neměl zrovna čas, tak se dostalo na obyčejné členy komise. Tak jednou jsem s ní nakonec byla i já. Na dva dny v Luhačovicích. Měly jsme placený nocleh v lázeňském hotelu a oběd. Ostatní jsme si platily osobně. Nakonec to bylo docela správné a nevadilo mi to. Nejvíce se mi líbila exkurze lázněmi.  Přednáška na téma  školení  první pomoci pro mládež také byla zajímavá. Večer jsme zašly s ostatními do lázeňské kavárny. V 21 hodin bylo vidět jak ti, kteří byli na ,,křížek" odcházeli . Byli jsme tam o chvíli déle a pak šly spát. Druhý den před odjezdem jsme se prošly po městě, koupily ještě teplé lázeňské oplatky a nějaké dárečky domů a pak odjezd. Jen nevím, co to dalo lékaři, který musel tohle všechno absolvovat a všechno znal ze své profese. No, to už nevyřešíme. To byla jen taková vzpomínka na  činnost.

121 matka matka | 23. února 2009 v 17:24 | Reagovat

Moje starší dcera, jako dítě 25 dnů staré, dostala dvě konzervy krve.  

Dnes, pokud jí zdravotní stav dovolí, sama občas krev daruje u nás na jihu Moravy.

Syn má skupinu nula, když má čas, tak občas krev také dává, v Praze.

Snad to někomu k životu, či zdraví pomůže. Snad.

Snad s tím nemocnice neobchodují.

122 +rucuk +rucuk | E-mail | 23. února 2009 v 17:40 | Reagovat

121- matko, byl takový skandál, že tady lidé dávají krev a někdo s tím měl obchodovat a dodávat do zahraničí. Nevím, jak to tehdy dopadlo, utichlo to nějak rychle.

Bratr dával krev, já jsem nemohla kvůli prodělané TBC, i když je zajímavé, že jsem byla trvale negativní a když ode mne klidně vzali mateřské mléko,( když jsem byla nějakou dobu v nemocnici se synem a měla jsem ho moc a dávala - samozřejmě zdarma) - několikrát pro dítě, kterého maminka měla žloutenku, tak to nevadilo. Prý ho laboratorně předem vyšetřili, bylo bez závad. Asi moje krevní skupina nebyla tak vzácná.

123 velká voda velká voda | E-mail | 23. února 2009 v 21:52 | Reagovat

Do třiceti let jsem mi odebrali dost krevní plazmy, pak přišla alergie a bylo po dárcovství... A možná to bude znít hloupě, bylo mi to líto.

124 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 23. února 2009 v 22:31 | Reagovat

123 velká voda

Věřte mi to nebo ne, ale dával jsem krev vždycky zdarma z osobních důvodů. Chtěl jsem mít kontrolu svého zdravotního stavu. Závodní nebo podnikem dohodnutý lékař nenašel nic a transfuzka mne několikrát poslala domů na jiný termín.

Hodně mi vadilo, že po 25 odběrech mi nikdo nechtěl říci, co se mi stalo. Bylo mi opakovaně nevolno, zvětšilo se mi břicho, po dvou pivech, jsem byl špatný. Po 16 měs. polykání Lipovitanu a ještě jednoho svinstva, mne pozvali na odběr.

Po příchodu mi sdělili, ýe jde o omyl. Řekli, že když jste přišel vezmeme si konzervu na léčiva, ale pro transfuzi už nikdy a bez řečí mne v r. 1985 vyškrtli, bylo mi 45 let. Po dalších dvou letech obvodní lékařka neochotně přiznala, že jsem prodělal skrytou formu žloutenky ( krevní ) a mám poškozená játra. Trochu se to časem upraví, ale na dárcovství mohu zapomenout. Jednání instituce, jak od řeznického psa.

Cítil jsem se jako invalida a hadr současně.

125 +rucuk +rucuk | E-mail | 23. února 2009 v 23:00 | Reagovat

123 a 124, Nezavinili jste si, že už od vás nemohli krev vzít a určitě jste byli dost dlouho užiteční a vaše krev zachránila lidem zdraví , ne-li život. Nemáte si co vyčítat, jen člověka mrzí nevážnost u  bohužel odborných pracovníků a  malé ocenění dobrovolné pomoci lidem. Jsou většinou dost otrlí a nemají cit ivé chování k  normálnímu  laikovi.

126 matka matka | 23. února 2009 v 23:35 | Reagovat

Ano, nám lidem chybí cit. Potřebujeme cit dávat, ale i přijímat.

127 +rucuk +rucuk | E-mail | 24. února 2009 v 0:09 | Reagovat

U pracovníků ve zdravotnictví cit určitě nechybí jako takový, ale jsou již tak zvyklí vidět lidské utrpení, že  se ani nemohou citově angažovat při každém případu. Pak mnozí považují zdravé, se kterými přijdou do styku za samozřejmě pevnější, otrlejší a nějakou ,, bolístku" za zanedbatelnou. Navíc pochybení málokdy uznají- stane se přece každému něco- jednotlivec to cítí jinak. Tím nechci ovšem omlouvat vše , co se člověku stalo a stát nemělo- infekce a pod. už vůbec ne.

128 matka matka | 24. února 2009 v 8:23 | Reagovat

127 rucuk

Ano, to je sice pravda, ale zdravotník by neměl klesnout k hulvátství. I to se mi stalo. Pravda, je to již velmi dávno.

Ale podobnou zkušenost mám také. Pokud se mi dcera dusí, není možné rozplývat se citem, ale účinně jí pomoci. Pokud přijde zdravotník k havárii, rovněž musí naučenými odbornými způsoby efektivně pracovat.

Hroutit, či citem oplývat se můžeme až pak, až je život stabilizován, zachráněn.  Ano, to je pravda.

129 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 24. února 2009 v 17:54 | Reagovat

Kavárnička poskočila mezi sledovanější nebo ukecanější. To by se mělo brzy  rozhodnout.

130 +rucuk +rucuk | E-mail | 24. února 2009 v 20:46 | Reagovat

No, nepočítám, že by to tak zůstalo. Nakonec ta anketa je opravdu dílek, oproti sledovanosti a já jsem ráda, že  si lidé přečtou co je zajímá.  I počet komentářů u mých článků není početně velký, ale řekla bych, že jsou svým obsahem čtivé.

A pardon, jak to myslíte ukecanější???No,no,no....:o))) V kavárně se má  popíjet a vykládat, ne?

131 +rucuk +rucuk | E-mail | 24. února 2009 v 21:08 | Reagovat

129- Koukněte, že jsem to tipovala dobře. Stejně to dopadne úplně jinak. Vždyť je to jedno, ne? Ty  články veselé jsou vždy ceněny a ještě tu  jsou další,  hodnotnější- cestopisné a pod.  Měla jsem radost spíše kvůli pěkným komentářům, když se líbily.

132 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 24. února 2009 v 21:09 | Reagovat

No, jeden rozdíl vidím, buď je to v počtu reakcí nebo v jejich obsahu. V počtu reakci to zde není slavné, je nás tu jak do mariáše ( i když mně to vyhovuje ). Co do obsahu sdělení nemohu sloužit hodnocením, dělám co mohu.

Kdysi jsem chodil do Francouzské kavárny v Obecním domě v Praze ( tak 3x týdně ) pozorovat cvrkot na ulici za oknem, přečíst si noviny a časopisy a s kolegou probírat světa běh ( to jsem byl, jako odloučený vojenský řidič záklaďák na relutách ) Kdeže ty časy jsou.

133 Ella Ella | 24. února 2009 v 21:41 | Reagovat

Aspoň pozdravím, ať se tu sami nebojíte :-))))

Nebojte se, nejste tu sami :-)))))

134 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 24. února 2009 v 23:03 | Reagovat

Napadlo mne, jest-li by se v kavárničce nemohl uspořádat dražební bazar. Je jaro, začne se gruntovat a vyhazovat.

Co jeden vyhodí, druhý třeba potřebuje ( virtuální přestavě se meze nekladou )..

135 +rucuk +rucuk | E-mail | 25. února 2009 v 9:49 | Reagovat

134- To není špatný nápad. Jen případné posílání by asi bylo komplikované. Mám po synovi( nejmladším )na míru šitý světlý oblek, dobrá lehká látka světle olivová barva, ale z rodiny a blízkých známých nikdo tak štíhlého kluka - 75 cm v pase , s výškou 172 cm nemá.  Maturoval v něm, tančil, dělal parádu, (  sako má nízký stojáček), ale nějak se mi nechce oblek  dávat do Charity, byl by vhodný i na svatbu a pod. No zesílil z něj.

To uvádím jako příklad.

136 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 25. února 2009 v 14:15 | Reagovat

Mám tady skener EPSON Perfection 1200 k Windows 95, nepoužitý s angl. návodem.

Použitou ale funkční profes. tiskárnu Hew. Packard DeskJet 670C, nutná ink. kartuše a hlavně napájecí kabel ze sítě s trafem na 30 Volt.

Nemám pro věci použití a dám za odvoz, stačí zavolat na č. tel. 539003149.

137 +rucuk +rucuk | E-mail | 25. února 2009 v 20:33 | Reagovat

Ten oblek bych také věnovala za odvoz.Ozvěte se na email.

138 +rucuk +rucuk | E-mail | 26. února 2009 v 14:53 | Reagovat

Tak to byla jen taková vsuvka, že? Pokud ještě něco chcete do této kavárničky napsat a případně dát téma na březnovou kavárničku, zpracovala bych to do článku a zahájila 1.3. ve slavný den, kdy se narodil náš nejstarší syn a v tutéž hodinu a den po 27 letech i jeho dcera, březnovou Kavárničku. Březen mám jaksi ráda, jsou v něm zahrnuty ještě narozeniny třetího syna, v tentýž den švagra, různé svátky, 1. jarní den. Asi to bude tím, že by mělo být už hezky, kvést kytičky, rodit se březňátka:o)))???

139 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 26. února 2009 v 21:29 | Reagovat

Jak to vypadá březen nebude nic  moc. Časné jaro se dlouho vleče. Tady u nás roztál sníh v poledne je + 6C, přeháňky.

Chodím vyhlížet krokusy, byly 3 cm pod zemí, ale v tom blátě je teď nenajdu. Dokud nevypíchnou jaro není.

140 +rucuk +rucuk | E-mail | 27. února 2009 v 10:13 | Reagovat

Krokusy jsou krásné a odolné. Má být pěkný víkend, ale pak zase zima. Kolísá to. Ještě si počkáme na pěkné počasí. Tak zatím. Kdyby Vás ještě něco napadlo, pište. Za emaily díky, mnou přeposlané snad se vám i paní líbily. Pozdravujte ji.

141 matka matka | 27. února 2009 v 10:38 | Reagovat

Přes všechen sníh navátý,

rozkvetly první jarní květiny.

Sněženky či bledule

pod ibiškovým keřem.

Vykukují na sluníčko

bílé  hlavičky,

zelené lístečky.

Ptáček drobný cvrliká,

hlásek jarem zaznívá.

Drobný deštík

slunce přivolal.

Zima a tma odchází.

Vítej jaro.

Vítej člověče.

142 velká voda velká voda | E-mail | 27. února 2009 v 17:23 | Reagovat

Jaro? Co to je? Dnes napadlo dalších 10 - 15 cm toho bílého neštěstí! Já vím, jsem za pesimistu vždy a všude...

143 +rucuk +rucuk | E-mail | 27. února 2009 v 19:09 | Reagovat

142- matka se zasnila, hezky, ale Přijde jaro, přijde, zase bude máj, zelená se tráva, zelená se háj.

Ze zelených strání se voda vyleje, rozkvete se růže, slavík zapěje. Rozkvete se růže, rozkvete se růže, slavík zapěje.

Ono je to dál, ale musela bych si to vzpomenout tím, že to budu zpívat- jenže jak se znám, tak bych si vymýšlela svoje  slova,  za ta, která jsem zapomněla. Ach jo....

144 matka matka | 27. února 2009 v 19:47 | Reagovat

Ano, ta písnička je nádherná, kdysi jsem ji také znávala. Dá se na ni tancovat? Leda jako Pierot:

Pierot.

kopanec či úder obdrží,

hop a skok, otočka,

úsměv publiku.

Když je nejhůře,

v divém tanci

s Kolombinou

tancuje.

Pierot lidem úsměv dá,

bol svůj ukrývá,

jen někdy větru žaluje.

Však jarní vánek

bol zas odvane. :-)

145 velká voda velká voda | E-mail | 27. února 2009 v 20:30 | Reagovat

:-))) Ach jo, děvčata... Vaše lyrická nálada mi dává zapomenout (tedy málem zapomenout!) na padajícím ledem napůl urvaný okap a sněhem věčně zaflákaný chodníček u domu...

146 +rucuk +rucuk | E-mail | 27. února 2009 v 21:44 | Reagovat

Matko- já bych to tipla tak na mazurku- nebo snad walz?

145-nic si z toho nedělejte, známý mi poslal obrázky svého domu na Vysočině, zasypaného sněhem tak, že mám hrůzu  z toho, že bych musela protahovat cestičku. A až to začne tát, bude mít plný sklep vody- to je vyhlídka, že? Tak vám všem držím palce, aby to tálo hodně pomalu a stačilo odtékat.

147 matka matka | 27. února 2009 v 22:12 | Reagovat

Mazurka či walz? Nevím, až tak tancovat neumím, i když bych ráda.  :-)

148 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 27. února 2009 v 22:55 | Reagovat

Lidi kde bydlíte?

Tady v Židlochovicích svítilo sluníčko sníh je pryč, bylo pěkně i teplo až + 8C, ale teď už zase prší. Vypadalo to nadějně ale do zahrady budu musit počkat.

149 matka matka | 27. února 2009 v 23:06 | Reagovat

U nás dnes bylo taky tak, ráno poprchalo, pak se oteplilo, no a sněhu už je jen místy trochu naváto Ale jinak je jarně. To už se jen zima brání z posledních sil. Ale na pole se nedá, je to mokré. Však on až vítr zafouká, za tři dny to obeschne.

150 +rucuk +rucuk | E-mail | 27. února 2009 v 23:13 | Reagovat

matko- mazurku mě naučila ještě maminka, když mi byly 4 roky a byla zrovna doma. Foxtrot -pod názvem Bugy,bugy na písničku : Když vidím ty kluky, tančit bugy, bugy, srdce se mi zachvěje. Každý kluk s tou holkou, jako když jim horkou vodu za krk naleje. Vychovatelky v Dívčím dětském domově  v r.1946-48, pak mě naučila tančit babička, dědeček, strýcové  a tety  polku, valčík, tango, walz v průběhu let při rodinných oslavách při gramofonu. Světlé chvilky dětství- tančila jsem moc ráda.

Ivane, jestli to nebude tím, že bydlíme více na severu. Nesněžilo tady sice, ale vítr byl studený. No uvidíme, snad se to zlepší i u nás. Tak pro dnešek všem lidem dobrou noc.

Už nám zbývá do konce této únorové Kavárničky jen 1 den a mám připravenou již březnovou - těším se na další vaše návštěvy a hlavně povídání...

151 velká voda velká voda | E-mail | 27. února 2009 v 23:21 | Reagovat

Krkonoše, podhůří Žalýho, a sněhu neubývá...

152 matka matka | 28. února 2009 v 10:34 | Reagovat

Krkonoše, tam je nádherně. Loni jsem tam byla na  víkend,  hotel Pod pralesem se to tuším jmenovalo.

153 matka matka | 28. února 2009 v 10:38 | Reagovat

150 rucuk

tanec - my doma netancovali. Vůbec. Jen jsme občas zpívávali, když otec zahrál na harmoniku. Nebo jako malé děti při mytí nádobí.

Světlé chvilky dětství - ano, jsou velmi, velmi důležité. Kdysi jsem si potřebovala vzpomenout na nějakou takovou světlou, krásnou chvilku se svou rodinou, z dětství, abych zvládla těžké okamžiky v životě, aby se člověk tzv. neutopil. Nenašla jsem ji v těch potřebných okamžicích. Velmi Vám přeji, že ty vzpomínky máte. :-)))

154 +rucuk +rucuk | E-mail | 28. února 2009 v 12:42 | Reagovat

matko, na světlé chvilky jsem velice skromná. Stačilo mi, když jsme seděli u stolu, s tetou a bratrem. On dělal z krabičky na mýdlo, drátů, pinpongového míčku, špaget a co já vím z čeho ještě Ferdu mravence, my jsme štepovaly  ponožky a zpívaly dvojhlasně písničky, co jsme znaly. Připadala jsem si jako na starých dračkách  peří, ale v čistším prostředí.

155 +rucuk +rucuk | E-mail | 28. února 2009 v 12:47 | Reagovat

151-u vás musí být krásně, mám ráda hory, ale lézt na ně už nemohu. Naše město je také ze dvou stran mezi kopci a je to lepší, než být zcela na rovině. No, každý,  kde je zvyklý. Já jsem žila v dětství ve Zruči nad Sázavou, pak v Černovicích u Tábora a nakonec až dosud na Šumpersku vlastně v podhůří Jeseníků. Všade byly kopečky a lesy, voda.:-)))

156 velká voda velká voda | E-mail | 28. února 2009 v 14:21 | Reagovat

No, každé hory ale taky dovedou úplně jinak na člověka působit. Předloni jsme s dcerou chvíli pobyly v Jizerských a je to o něčem docela jiném, bylo nám tam nějak těsno - a nejde o výšku kopců! Je to i architekturou, nevím, jak bych to popsala, třeba někdo tyhle pocity mívá?! Ale nemám nic proti Jizerským horám, opravdu ne!

157 velká voda velká voda | E-mail | 28. února 2009 v 14:58 | Reagovat

Před chvílí nám ulicí prošel masopustní průvod s maškarama a dechovkou na žebřiňáku! Aha, tak proto asi protáhli silnici... Jinak bahlujem ve sněhu a v břečce ještě zítra! I to je totiž kouzlo hor...

158 matka matka | 28. února 2009 v 15:52 | Reagovat

[154] +rucuk,

Ano, přesně takové okamžiky jsem hledala. Na nich můžete dále budovat a žít.

159 matka matka | 28. února 2009 v 15:54 | Reagovat

[157] velká voda

Ano, denodenní život na horách není jistě lehký. Na rekreaci, odpočinek na 2-3 dny je to krásné, jinak ale zřejmě dost tvrdé.

Ale i zde v nížině, i na horách si určitě najdeme hezké chvilky. :-)

160 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 28. února 2009 v 16:35 | Reagovat

U nás jsme 175 m n.m. a máme zde kopec Výhon 355 m n.m.

Tady v nížině se špatně dýchá skoro celý rok. Stačí vyjít na kopec a je to úplně jiné. Když se dostanu na Vysočinu nebo ve slovenském rudohoří na 450m, rozkašlu se po tři dny hrozně. Vykašlávám povlak v průdušek  a žena taky, jsme z toho na nic. Pak je nám hej, alespoň na 3 měsíce.  Máme doma klimatizaci už 7 let, se vzduchovými filtry, pomáhá to v letních vedřinách, ale jinak ne.

Doktor nám radil přestěhovat do vyšší polohy. Mám teorii o obytném autě, kterým bych jezdil na kopec ( je tam asfaltka ) na noční spánek alespoň 2x týdně. Zatím mám dodávku, ale nevybavenou, třeba na to dojde.

161 matka matka | 28. února 2009 v 17:11 | Reagovat

160 nar. soc.

My bydlíme kousek pod kocem, vysokém 300 m, to znamená že jsme ve výšce tak 280 m. Máme ho "za zády". A jako by nás chrání před větry. pokud se vítr neotočí a nefouká od Palavy. Je tu pěkný průvan. :-) Ale máme zase poblíž nějaké borovice, akáty,... Ale ten kopec je skalnatý, tedy velmi suchý. Moc vláhy se u nás nedrží. Proto je zde moc suchý vzduch, pro alergiky nevhodný. No a větry přinášejí všechny alergeny z okolních polí, lesů,... proto ten častý kašel. Dcera byla 4-5 x v lázních, u moře, je celkem v pořádku. Ale na stálé zlepšení, snad jen opravdu se přestěhovat. Ovšem spíše do lesů. Tam je vláha i ve vzduchu rovnoměrně celý rok. I když pozor na kvetoucí stromy.

Na zlepšení ovzduší v bytě doporučují různé zvlhčovače, solné lampy, ionizátory vzduchu, aromalampy, zkouším i vonné tyčinky na desinfekci,... Co zkusit pobyt v solné jeskyni? Nebo si ji doma nějakým způsobem jako-by vytvořit?

162 +rucuk +rucuk | E-mail | 28. února 2009 v 19:15 | Reagovat

U nás udělali solnou jeskyni z prádelny, která sloužila panelákům a nejen jim. Od doby, kdy má každý doma automatku nebyla rentabilní. Prodali ji soukromníkovi a teď je tam pěkně zařízená solná jeskyně. Moje známá dostala od dětí k Vánocům poukaz na kůru 5 sezení jako dárek. Nakonec není to špatný nápad, když je těžší dárek vybrat, že? Na dýchání to prý dělá dobře. Naši mě již vloni dali solnou lampičku- dá se tam čajová svíčka a hned je vzduch lepší. Také mi pomohlo několik květináčů se zelenými rostlinami- živými- do všech místností vč. kuchyně a chodby. Jinak naše ulice je jakási ,, průtahová" kdykoliv je větrno a jinde - už za rohem je klid, tady fouká a většinou od severu, přestože je tam zástavba. Nevíme proč to tak je, nějak se to točí přes křižovatku, která je na všechny strany.

163 Ella Ella | 28. února 2009 v 22:15 | Reagovat

Dobrý večer, tak jestli bude mít od zítra Růženka kavárnu březnovou, tak jsem se přišla rozloučit. V únorové bylo fajn.

164 +rucuk +rucuk | E-mail | 1. března 2009 v 18:54 | Reagovat

Těším se se všemi na shledání v březnové Kavárničce, líbily se mi vaše komentáře, člověk si připadá jako na dlouhé besedě. Říkám vždycky, když jdu na net, že jdu,, mezi lidi". Chodím i normálně, ale je to širší společnost. Tak na shledanou.....

165 matka matka | 1. března 2009 v 19:36 | Reagovat

:-)))

166 +rucuk +rucuk | E-mail | 6. března 2009 v 20:37 | Reagovat

Nevím, komu se tato Kavárnička natolik líbila, že dal hlas do Ivaniny ankety o nejblíbenější článek, ale díky. Je to sice určitě výjimka, ale docela příjemný pocit. Téma oblíbené osobnosti v našem životě se mi zdálo dobré, ale tolik komentářů jsem ani nečekala. Zdravím všechny a přeji dobré zdraví i v dalších měsících.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx