Helena - po pár letech 8.

9. února 2009 v 21:32 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Život rodiny plynul celkem normálně. Jeníček rostl, byl zdravý a čilý. Naďka byla ve škole také spokojená, měla skoro první třídu za sebou. Kamarádila stále s Markem a Zdenkou, k narozeninám dostala plno dárečků- knížky, barvičky na kreslení, polštářek s obrázkem kočiček, ale také dárek nejmilejší - pejska.
Začala mu říkat Pucík, protože byl takový roztomilý, batolil se na krátkých nožkách, chodil za každým, kdo se objevil. Dokonce se skamarádil i s kočkou, která se ho vůbec nebála. Nepřipadal jí asi nebezpečný.



Helena mohla být spokojená. Jednou jí zavolala Věra. Ptala se, zda by ji mohla navštívit, že by potřebovala poradit. Domluvily se, že přijede někdy dopoledne v tomto týdnu.

Věra přijela hned druhý den . Tvářila se mile, trochu rozpačitě, ale Helena se snažila být milá. Věra se jí svěřila, že má nabídku práce, sice jen pomocnice v jednom zahradnictví ve skladu, ale přece jen to není tak náročná práce. Bude aspoň mezi lidmi.

Helena se jí ptala, jak to vypadá s tím rozvedeným pánem, ale Věra byla nějaká nesvá. Nakonec přiznala, že ten muž hledal hlavně bydlení, protože bydlel v bytě s býv. ženou a nemohli se dohodnout, kdo se vystěhuje. Také platil dost velké alimenty, tak si myslel, že si musí najít ženu s majetkem, bytem a hlavně pravidelným příjmem. Věra mu nepřiznala, naštěstí, že nějaké peníze má, pán se pomalu, ale jistě vytratil.

Sešla se s několika zájemci, s jedním to vypadá nadějně, ale je starší, asi jako Olda, ale nemá menší děti, jen dceru, která mu dost mluví do života. Tak neví, jak to dopadne, ale líbí se jí.
Věra se dívala na Jeníka, který si hrál v postýlce s chrastítky. Měla v očích slzy. Náhle řekla: ,,Vidíte, mohla jsem mít Oldovo dítě, kdyby nebylo jeho matky a následného útěku z domu.

Heleně jí bylo sice líto, ale nemohla jí nijak pomoci. Doporučila jí, aby do té práce nastoupila, jen jí to prospěje. Věra vycítila, že by měla už odejít, stejně jí jel autobus. Rozloučila se a ještě se zeptala, jestli se může občas ozvat. Helena jí to dovolila. Měla toho po čase litovat, ale tehdy to netušila.

Stalo se jednou, že Olda přijel z práce dost pozdě a byl nějaký zamlklý. Na otázku, co se stalo odpověděl, že potkal Věru a zdála se mu nějaká divná. Sice již nechodí ve smutku, ale je nějak nepřirozeně veselá. Tvrdí, že má práci, dokonce nějakou známost, ale když se jí vyptával, kdo to je a co dělá jen něco vykoktala a pak najednou tvrdila, že od nich z práce. No, nechtěl se dál vyptávat.

Ona se ale vyptávala na Naďku, jak se jí daří, jestli je Jeníček zdravý, pak se ptala i Oldy, jestli je spokojený v manželství. Jen tak skoro pro sebe pak utrousila, že má tak někdo štěstí a přitom neudělal nic pro to, aby mohli oni dva být spolu šťastní. Jakoby mu něco vyčítala.
Jen krátce jí vysvětlil, že nemohl nic vědět, když mu sama neřekla, co je děje a utekla. Dostal pak k podpisu jen žádost o rozvod, bez vysvětlení. Ani to, že s ním čeká dítě mu přece neřekla. Pokud to tedy byla pravda.
Šokovala ho však sdělením, že nejen to dítě čekala, ale dokonce ho donosila a její manžel ho přijal za vlastního. Teď však o něj přišla i s manželem a Jeníček jí ho hrozně připomíná.

Helena z toho sdělení byla v šoku. Takže Věra jí lhala, když jí vykládala, že měla další dítě až po dvou letech po odchodu. Proto se tak zajímala o Jeníčka , pozvala se k nim domů, aby viděla, jestli je podobný jejímu synovi.

Divný pocit způsobil, že poprosila Oldu, aby pokud možno dával pozor hlavně na dceru Naďu a uvažovala i o tom, že případné návštěvy Věry u nich doma raději nějak odmítne. Neopouštěl ji strach, hlavně o děti a pak i o Oldu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 10. února 2009 v 14:00 | Reagovat

Staré vztahy jsou jako pohřbené rakve. Zákaz svévolné exhumace zde platí dvojnásob. Nic dobrého a pěkného v tom nalézt nelze.

2 +rucuk +rucuk | E-mail | 10. února 2009 v 15:07 | Reagovat

Možná by to platilo, kdyby měla normální život. Šok z úmrtí při autohavarii oživil staré vzpomínky- co mohlo být a nebylo. Někomu se holt lepí smůla na paty. Myslíte, že to tak v životě nebývá?

3 týna týna | 10. února 2009 v 19:23 | Reagovat

hlavně aby už bylo další pokračování, napínáte nás jak kšandy, už se nemůžu dočkat až to dočtu, ikdyž taky čekám kdy přijde to neštěstí, ke kterému se schyluje už od začátku

4 N.D. N.D. | Web | 10. února 2009 v 22:14 | Reagovat

3] týna, 10.2.2009 19:23

Myslím jako týna, napínáte nás jak kšandy, ale je to, to pravé napínání, a tak se těším na pokračování

5 matka matka | 10. února 2009 v 22:31 | Reagovat

Život přináší všelicos, jak se znova vyprávěním potvrzuje.

6 matka matka | 10. února 2009 v 22:33 | Reagovat

Vy máte novou výzdobu. Ty růžičky jsou nádherný , zlatem lemovaný  :-)))))

7 +rucuk +rucuk | E-mail | 11. února 2009 v 10:26 | Reagovat

Děkuji, nechám je tam déle, pořád jsem hledala něco pěkného.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx