Helena - po pár letech 7.

9. února 2009 v 0:00 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Heleně se narodil syn Jan. Porod měla normální, až na to, že při porodu musela porodní asistentka chytit malého silněji a tím mu zlomila pravou klíční kost. Přišlo se na to však , až to měl srostlé, při jiném vyšetření.




Doma bylo plno radosti. Chlapec měl sice jen 2,8O kg a 49 cm, protože se narodil o 2 týdny dříve, ale jinak se měl k světu. Po týdnu v porodnici přijela Helena domů a nastala chvíle, kdy malá Naďulka náhle řekla :,, A teď jsem starší sestřička a budete mi říkat Naďa. Nejsem už malá a musím mamince pomáhat, ne?" Zasmáli se a souhlasili. Naďa okamžitě zahájila prohlídku malého.
Má všechny prsty? Má nějak málo vlasků. ,,Tmavé vlasy bývají řidší, jak je vidět z mnohých případů" řekl nečekaně Oldřich a celá rodina se zasmála.

Zdálo se, že bude vše v pořádku. Malou postýlku dali do ložnice rodičů. Olda protestoval, když Helena navrhla, že bude s malým v jiném pokoji, aby se vyspal. Není přece tak choulostivý a něco vydrží.

Bylo to však jednodušší než mysleli. Malý jen zamlaskal, Helena ho nakojila, Olda ani nevěděl, že byli vzhůru.Je pravda, že Jeník papal každé 2 hodiny, ale Helena hned zase usnula, takže jí to nevadilo. Jen počkala, až odříhne a pak spali dál. Občas ho tiše přebalila, aby neplakal.

Po 5 týdnech zjistila, že chlapec při koupání a oblékání zaplakal, když mu zvedla levou ručičku. To se jí nelíbilo, protože měl v podpaží načervenalou odřeninku ještě od porodu a zdála se jí nějak zduřelá. Nebude čekat na 6 týdnů na 1.prohlídku a pojede k doktorovi hned.

Nemusela ho ani svlékat, doktor ji poslal hned na chirugii, na roetgen. Tam zjistil mladý doktor, že je to zřejmě osteomyelitida - zánět kostní dřeně způsobený bakteriemi (či stafylokokem). Vzniká přímou infekcí při poranění. Způsobuje buď vysoké horečky nebo se provalí na povrch jako vřídek. Zřejmě nebyl Jeník sám, protože to tam už jeden chlapeček měl, ale v nožičce.

Při tomto vyšetření lékař zjistil srostlou klíční kost na pravé straně. Zřejmě musel být na svět táhnut dost vehementně. Navíc ta infekce bývá právě při poranění při porodu , z infikovaného prostředí. Byla to ta odřeninka v podpaží.

Lékař doporučil jet okamžitě do nemocnice na dětské oddělení, Helena trvala na tom, že malého kojí a pojede s ním. Pobyt si i zaplatí.

V nemocnici jí doktor vysvětlil, jak bude probíhat léčba. Odsají chlapci hnis z podpaží a tím ho přestane ručička bolet. Pak musí být ruka v klidu. Nejlépe u tak malého dítěte je přišpendlit rukávek košilky k prostěradlu, fixovat to jinak u tak malého dítěte je obtížné. Stejně se ještě sám neobrací. Bude dostávat silné antibiotikum, které se musí Helena naučit dávat, jinak by museli být v nemocnici celé 3 měsíce, co to bude chlapec užívat.

Výhodou bylo, že mohla Helena být s chlapcem v nemocnici. Měla pokoj hned vedle a přes skleněnou stěnu na něj viděla kdykoliv. Chodila ho kojit, ráno ho koupala, přebalovala. Kromě vizity a uklízečky, která umývala podlahu, byla vlastně se synem skoro pořád. V noci k němu chodila. Přestávky mezi kojením si prodlužoval. Naučila se na hedvábné papírky sypat- připravit z ampulky dělené dávky antibiotika a dávat je malému Janovi na lžičce s čajem v šest ráno a v šest večer. Lék byl hrozně hořký, ale malému to zřejmě nevadilo a spolkl jej bez problémů.

Lékař slíbil, že bude moci, v tom případě, že bude dodržovat pravidelné dávky a stále kojit, což je pro dítě to nejlepší, jít domů a pak jen přijet na kontrolu.

Vysvětlil jí na dotaz, že neléčením této nemoci by bakterie doslova ,,vyžraly" kosti dítěte a nechtějte si raději představit odumírání tělíčka.
Není to ani rakovina, není to TBC, je to vlastně
takový ,,kostižer". Helena nechtěla ani pomyslet na to, že by o syna přišli.

Po 14 dnech je poslali domů a Helena se soustředila hlavně na syna a jeho léčbu a byla šťastná, že Naďa má pro toto pochopení. Chodila kolem malého Jeníčka málem po špičkách, pořád se ptala, jestli se uzdraví a důležitě vykládala Markovi a Zdeničce, že teď si ještě pejska domů vzít nemůže, že se musí starat o bratříčka.

Helena skoro zapomněla na staré události, na Věru a na potíže s jejím chováním.

Jednou jí však Věra zavolala a vykládala jí, že nečekala na její pomoc a odpověděla jednomu pánovi na inzerát. Je jen o dva roky starší a má v péči syna teprve 12 letého. Není sice vdovec, je rozvedený a platí ještě na dceru, která je v péči matky , má 17 let a chce studovat, ale jí to nevadí .
Zatím se jen setkávají a vypadá to nadějně. Syn proti ní nic zatím nemá, má své zájmy, hraje hokej a fotbal, takže nemá na tátu a jeho záležitosti moc času.

Helena jí krátce řekla o potížích se synem a slíbila, že se zase někdy ozve. Tím se zdála kapitola s Věrou odbytá.

Při kontrole po 3 měsících roetgenem se zjistilo, že dírka v kosti, která tam byla, je zacelená a infekci zvládli.




Jeníček byl drobnější postavičky, ale velice pohyblivý, milý a nebrečel často, takže spokojenost zavládla v rodině. S pomocí dívky v domácnosti zvládla Helena i nějaké zakázky.





Díky bratříčkovi Naďa pozapomněla i na slíbeného pejska, ale sousedka nezapomněla a domluvila se s Helenou, že jí pejska dají s mašličkou na krku jako dárek při nějaké příležitosti.








Pokrač......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 M.anon M.anon | 9. února 2009 v 19:29 | Reagovat

honééééém...:-)))

2 N.D. N.D. | Web | 9. února 2009 v 22:14 | Reagovat

[1] M.anon, 9.2.2009 19:29

dtto

3 +rucuk +rucuk | E-mail | 9. února 2009 v 22:30 | Reagovat

Tedy ,,děvčata", vy mě honíte, jen abyste nebyly zklamané:-)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx