Helena- po pár letech 6.

8. února 2009 v 14:37 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Jako v každém rodinném domku měli u Heleny také kočičku. Bylo zvláštní, jak k ní přišli. Jednou otevřela Helena dveře a slyšela takové slabounké mňoukání. Šla za tím zvukem a našla u plotu k sousedům malé kotě. Vzala je a zazvonila na sousedku. Ta jí řekla, že jejich kočka měla 3 koťátka a to jedno je taková cestovatelka. Mělo by být ještě aspoň nějaký čas u kočky. Chtějí je také dát očkovat, odčervit, odblešit a pak, pokud by měla Helena zájem, může si je vzít.
Naďulka to slyšela a samozřejmě se nemohla dočkat, až to koťátko dostane.



Tak po čase měli kočičku. Nebyla jen doma, běhala i po dvoře, dokonce i po zahradě, ale tam ji Naďulka hlídala, aby zase někam nevyběhla a neztratila se jí. Mucinka byla její miláček.


Měla by ráda pejska, ale to by se o něj musela starat i Helena, pokud je ona ve škole. Časem se uvidí. U sousedů mají fenku, která čeká štěňátka a bude-li Naďa hodná, může jedno dostat. Nebudou čistokrevná, ale na tom dítěti nezáleží.




Blížila se doba, kdy měla Helena porodit. Starala se, jak to udělají s Naďulkou. Olda si to domluvil tak, že ráno bude vozit všechny tři děti do školy a odpoledne pro ně zajede sousedka, pokud by je nemohl vzít soused. Pak se o ně sousedka postará, než přijede Oldřich domů a Naďu si vezme. Večeři jim zajistí sousedka, Olda jí bude za jídlo platit. Jednalo se o to, aby byla Naďulka pod dohledem. Ve škole to zajistili tak, že děti nevydají nikomu jinému než sousedce, jejímu manželovi nebo Oldřichovi.

Jednou přišla Naďa domů od sousedů a ptala se, jestli může zaběhnout do místního obchodu pro nějakou maličkost. Nebylo to daleko, tak ji pustili s tím, že se má okamžitě vrátit. Vyřídila si, co chtěla a když vycházela z obchodu, všimla si, že nedaleko stojí ta ,,černá paní", která s nimi chodila ve městě na procházky s tátou. Honem přeběhla cestu a utíkala domů. Helena po její zprávě vyšla z domu a dívala se v okolí. Byla udivena, proč se tam Věra objevila, co tím sledovala.
Nikde však nikoho neviděla. Už si myslela, že se Naďa spletla, ale sousedka Dáša potvrdila, že ji ve vesnici zahlédla.

Řekly si, že počkají, zda se to bude opakovat a budou obezřetné. Netrvalo dlouho a Heleně se zdálo, že vidí za zahradou někoho postávat. Rozhodla se, že se tam půjde podívat. Naďa se ještě nevrátila ze školy, Olda doma také nebyl. Věděla, že riskuje, ale chtěla mít jistotu, že nikomu z nich Věra neublíží. Zašla nenápadně do domu a vyšla druhou stranou. Věra se opírala o sloupek plotu, byla zamyšlená. Helena na ni zavolala. Ohlédla se, chtěla honem utéci, ale Helena jí řekla, ať neutíká, že si spolu mohou promluvit. Přece se již znají z dřívějška.

Váhavě šla Věra k ní, zdálo se, že se spíše bojí ona. Helena ji pozvala dál do domku. Věra se rozhlížela, skoro to tam nepoznávala. Šly spolu do kuchyně a Helena jí nabídla kávu nebo čaj.
Přidala k čaji nějaké pečivo, sedly si a po krátkém mlčení se Helena začala vyptávat, jak se Věře vede.
Věra se rozplakala. Nemůže zapomenout na rodiče, muže a hlavně syna. Nemá v životě štěstí. Je jí přes čtyřicet let, je ještě pořád po léčení bez zaměstnání i když o peníze nouzi nemá. Manžel i rodiče byli pojištěni, havárii nezavinili, navíc prodala domek a má jen garsonku, takže nemusí spěchat do práce. Chtěla by však pracovat, je jí smutno, musí pořád myslet na svůj osud. Pak se stává, že má úplně zcestné myšlenky.

Helena jí popsala svůj osud. To, že jí zemřeli rodiče v 19 letech při autohavárii, jak se musela protloukat sama, pracovat i při studiu a pak pro samou práci také byla dlouho sama. Přiznala Věře, že Oldu našla přes inzerát. Navrhla jí, že by si mohla také najít muže tímto způsobem. Nejlepší by byl vdovec s dítětem, pokud možno ne moc velkým. Podobný osud rodiny je poněkud sblížil. Věra se uvolnila a povídaly si o všem možném.

Věra se zamyslela a řekla, že nemá odvahu dávat inzerát. Zkusí si je ale pročítat. Helena jí slíbila pomoc při sestavování případné odpovědi i to, že by, pokud nebude už v porodnici, případného adepta tajně prozkoumala a pak jí řekne co a jak. Zůstanou spolu ve spojení po telefonu.
Do domu si ji zatím moc pouštět nechtěla, co kdyby to Věra jen hrála. Zatím to tak nevypadalo.
Helena si řekla, že Oldovi nebude nic vyprávět, aby neměl případně o ni a Naďulku obavy.

Rozešly se v pohodě, Věra slíbila, že nebude zbytečně za nikým z její rodiny chodit, ale případně někdy Heleně zavolá. Helena měla o čem přemýšlet...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 N.D. N.D. | Web | 8. února 2009 v 16:22 | Reagovat

Bude ještě dnes pokračování?

2 +rucuk +rucuk | E-mail | 8. února 2009 v 16:41 | Reagovat

Je napsané, ale berou jen 3 články denně, takže zveřejní to až po půlnoci. No, aby mi někdo nevynadal, že zaplňuji místo . K tomuto nejsou komentáře (ani jich není třeba, že?), takže, kdo rád diskutuje, musí si najít jiný článek.

3 M.anon M.anon | 8. února 2009 v 19:42 | Reagovat

Růženko, komentář mám :-)) už aby bylo pokračování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx