Helena po pár letech -4.

8. února 2009 v 3:00 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Po pár týdnech Helena již nemohla tajit své těhotenství před Oldou. Stejně bylo podivné, že si ničeho dosud nevšiml. Je pravda, že se nikdy před sebou neobnažovali, zvláště, když byla dcerka s nimi a v ložnici chodili spát každý v jinou chvíli, takže svítila již jen lampička a nebylo moc vidět. V tomto směru byli oba dost stydliví. Bylo to možná jejich věkem, když se seznámili a pak všemi událostmi, které jejich intimní život určitě ovlivnily.



Jednou večer se ho zeptala, co by na to řekl, kdyby měli ještě jedno dítě. Zarazil se a řekl jen: ,,Myslíš, že bych to ještě zvládl ve svém věku? A tobě by to nevadilo? Neměla bys strach?"
Helena mu tedy oznámila, že je stejně zbytečné takto o tom uvažovat a že je už na začátku
4. měsíce. Olda se jen zeptal, zda ví, co to bude. Nedal najevo ani radost ani zlost.
Zatím na ultrazvuku nebyla, měla jet na kontrolu příští týden, takže při té příležitosti se to doví.

Čekala, jestli s ní Olda nebude chtít jet, ale on se ani nezmínil o této možnosti. Byla zklamaná, ale jako obvykle nic neřekla. Naďulce to řekne, až bude vědět, co to bude, aby ji mohla připravit na bratříčka nebo sestřičku rovnou. Upozornila Oldu, ať se jí o tom zatím nezmiňuje.

Při kontrole jí lékař ukázal obrázek a viděla jasně, že to bude syn. Pomyslela si, že Olda bude určitě raději. Naďulka byla nadšená, když jí radostnou novinu řekla a hned se šla pochlubit Markovi a Zdence. Měli radost, Zdenka se těšila, že bude pomáhat vozit miminko. Marek se staral, kdy asi bude ten kluk chodit, aby s ním mohl lítat za balonem. No, to si počkáš.

Olda byl sice rád, ale maskoval to slovy: ,, Aspoň nebude rozmazlený jako kdyby to byla holčička."Tím to bylo odbyté. Nenabídl se ani k nějaké zvláštní pomoci, jen řekl, že by ráno mohl děti vzít někdy do školy, ale nákupy nezajistí. Budou to muset vyřešit jinak. Někdy odpoledne by mohl vzít Naďulku zase někam na procházku, jestli mu to vyjde, případně při tom něco nakoupit.

Heleně se zdálo, že pod záminkou jejího těhotenství a jeho udržení se Olda vyhýbá i milování. Jako by mu to přišlo docela vhod.

Jednou Helena měla s dcerou rozhovor na téma jejich procházek, kam a případně s kým chodí, jak se jí to líbí. Naďa se zamyslela a pak řekla něco, co Helenu téměř polekalo.,, No, chodí s námi jedna taková paní - průvodkyně, většinou má černé šaty nebo kostým, taková menší blondýna starší než ty. Byla pořád taková smutná, ale už se trochu i směje a říká, že by chtěla takovou holčičku jako jsem já.
Víš, ona měla chlapečka, ale zabili jí ho, jeho tatínka, babičku a dědečka taky a tak zůstala sama.

Ona prý našeho tatínka znala dříve než ty, ale pak ho ztratila a moc ji to mrzí. Nedá se prý ale nic dělat.
Když budeme mít to miminko, tak to asi nepůjde, aby se s tatínkem bavili.
Leda kdybys ho neměla, bylo by to prý lepší. Co to znamená, maminko?"
Helena si vzpomněla na Věřin potrat dítěte, které měla mít s Oldou a v hlavě jí zablikalo varovné světýlko. Snad Věra nedoufá, že ona to dítě také potratí? Jak by to chtěla udělat? Dělá si snad naděje, že by Oldu mohla získat zpátky?
Moc otázek pro jednu utrápenou nerozhodnou hlavu.


Musí na sebe dávat pozor. Helena se zatvrdila, svoji rodinu si vzít nenechá. Olda je sice trochu divný, ale celkem jí vyhovuje, o rodinu se sice moc kromě financí nestará, ale je klidný, docela milý a dává jí v jednání volnost. No, však se uvidí. Vždyť Věra je o 3 roky starší než ona, dítě by Oldovi sotva mohla dát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx