Helena- po pár letech 1.

7. února 2009 v 18:44 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Helena se vrátila domů z města, kam doprovodila dceru Naďulku po prvé do školy.
Naďulka, Naďulka - tak si začala říkat dcerka, když přestala používat slůvko mimimi a na otázku : ,,Ty jsi Naďa ?" odpověděla ,,Nadulka, jo?". Říkali jí tak potom všichni .


Ten slavný den si Helena vyfotila a uložila do počítače. Měla trochu zvláštní náladu, do ničeho se jí nechtělo, tak si uvařila šálek čaje, sedla si po pokoje a probírala se albem, které založila při narození dcerky.


Vzpomínala na prožité roky a všechny změny od doby, kdy přišla do tohoto domku.

Doplňování spotřebičů, výměnu některého nábytku, úpravy a využití všech prostor domku. Nejdříve vyměnila inventář bývalé komory, aby nezůstala ani připomínka událostí, které se tam staly. Zařídili Naďulce dětský pokoj vedle ložnice rodičů, položili nové kachlíky do chodby a jiné
úpravy.

Vypadalo to, že budou spokojeně žít a vychovávat dceru. Práci měla celkem zajištěnou, přestože jí zakázek ubylo, někteří podnikatelé zkrachovali nebo přešli případně pod firmu větší, která si účetnictví zajišťovala sama. Helena rozšířila své služby i na zprostředkovatelské služby.

Také Oldova situace se změnila. Zda k lepšímu, nedovedla Helena říci. Pro finanční zajištění rodiny určitě, Oldovu seberealizaci také, ale rodinný život vypadal tak, že se viděli většinou až večer, kdy se Olda prakticky chvilku věnoval Naděnce, pak byl už tak unavený, že na nějaké rozmluvy s Helenou neměl náladu. Poslední dobou se jí zdálo, že o ně ani moc nestojí.

Helena si vzpomněla na dobu, kdy byla Naďa tak 3 roky. Dostali zprávu z nemocnice, že tam byla převezena Oldova matka. Měla mozkovou mrtvici, ochrnula na půl těla, nemohla mluvit ani se moc hýbat. Lékaři nedávali moc naději, že by se její stav mohl zlepšit, stejně na tom duševně nebyla již předtím dobře. Prakticky byla neustále pod sedativy, aby se jí neopakovaly záchvaty .
Vnučku ani neznala. Když Oldu a Helenu za ní jednou pustili, dívala se na ně, jako by je neznala.
Jednou ráno dostali zprávu, že se již neprobudila a měla prý klidnou smrt. Jen si Hela pomyslela, že její vina zůstala vlastně nepotrestána, pokud nevezme v úvahu, že prakticky poslední léta její život nebyl normální.

Olda se zřejmě cítil něčím vinen, protože ani po smrti matky nikdy o minulém jejich životě nemluvil. Jen jednou se zmínil, že ve městě potkal bývalou manželku. Byla sama, oblečená v černém. Nechtěl se jí vyptávat, co se stalo, kdo jí zemřel. Myslel, že možná rodiče.


Helena zašla zase jednou ke staré známé do obchodu ve vesnici, která jí popovídala , co je kde nového a na přímou Heleninu otázku, zda neví něco o bývalé ženě Oldově, proč nosí smutek, řekla, že je to dost zlé.
Věřin manžel se synem a jejími rodiči jeli Věře naproti, když byla v lázních a najel na ně kamion, který předjížděl jiné auto. Byli na místě všichni mrtví. Věra byla dlouho na psychiatrii, pak prodala domek, kde s rodiči bydleli, protože se tam nechtěla vrátit a koupila si garsonku ve městě. Od té doby chodí jako ve snách, s nikým nechce mluvit, smutek prý již nesvlékne.
Helena to Oldovi večer řekla, ale netušila, co si tím způsobí. Olda měl pocit viny za vše , co způsobila jeho matka jak první Věře, tak jeho manželce. Sice ji tak nemiloval jako tu první, ale přece si ji vybral za ženu a žil s ní 3 roky. Byla taková hodná, čekali spolu dítě, což se dověděl až dávno po rozvodu a zřejmě i tento potrat byl vinou událostí v jeho rodině. Myslel si, pokud by byla s ním, nemusela se jí taková tragedie stát. Stal se ještě více zamlklým.

Helena se cítila stále více sama. Měla jen jednu oporu v sousedce, která kdysi opatrovala Oldovu matku a sama měla skoro stejně stará dvojčata - Marka a Zdeničku -kamarády Naděnky.
Také udržovala styky se svou bývalou spolupracovnicí Hanou.

Její den nadále spočíval v tom, že ráno zavezla Naďulku, Marka a Zdenku do školy, ve městě zároveň nakoupila pro svoji i sousedčinu rodinu vše potřebné. Někdy se zastavila za známými v bývalé práci, jindy zkontrolovala svoji garsonku, kterou pronajala dvěma studentkám, protože se mladá učitelka provdala a zařídila si svůj byt. Vrátila se domů, uklidila co bylo třeba a dala se do práce. Byla domluvena se sousedkou, že dovoz dětí ze školy zajistí její manžel, který se vracel z práce z města svým autem. Věnovala se pak dceři a někdy byly u ní i sousedčiny děti. Marek se Zdenkou nahrazovali Naďulce vlastně sourozence. Navštěvovali se střídavě, hráli si, učili se.


Poklidila pár slepic, které si pořídili kvůli vajíčkům, obešla dům a připravila večeři pro dceru a manžela . Pak uložit dcerku, povědět jí pohádku a čekat, jestli s ní Oldřich bude mluvit nebo ne. Televize, kniha a pak spánek.
Někdy se muž mlčky přitulil, někdy se otočil zády a nechal ji jejím myšlenkám.


Tento jejich život se měl ale brzy změnit a určitě si na něj Helena vzpomene jako na idylku.....
P.S.
Tento článek je pokračováním příběhu, který jsem zveřejnila v říjnu 2008- viz archiv blogu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 +rucuk +rucuk | E-mail | 13. února 2009 v 21:29 | Reagovat

Předešlý život Heleny je možno si dočíst v říjnu minulého roku.Byl určitě bohatší na události i záhady než toto pokračování. Přeji klidné počtení....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx