Únor 2009

My pijeme, vy pijete, oni pili...

24. února 2009 v 22:44 | Ruža z Moravy |  příběhy ze života lidí
Pijí všichni, ale každý něco jiného. Někdo jen nealko - buď nic jiného nerad nebo nemůže, jiný alkohol ve všech podobách. A podle toho, jak to vypadá v regálech obchodů zřejmě je v tomto druhu zboží málem největší výběr. No, nepočítala jsem to. Jen porovnám, jak to někdy s konzumací alkoholu končí.

Přískokem vpřed !Aneb něco o ČČK.

21. února 2009 v 17:26 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Červený kříž je mezinárodní organizace, která byla v minulosti ve světě hodně užitečná a je dosud i u nás. Přes období, kdy u nás byla součástí NF, žila vlastním životem.

Výčitky svědomí- či nemilá vzpomínka?

17. února 2009 v 22:24 | Ruža z Moravy |  příběhy ze života lidí
Ležela jsem ještě zpola omámená po vážné operaci na posteli a nebylo mi zrovna dobře. Zaslechla jsem nějaké vzdychání. Byla tam také pacientka skoro v mém věku- tedy spíše po padesátce, co mám povídat.

Informace k mým povídkám.

15. února 2009 v 23:45 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Byla jsem dnes dotázána, co je to za příběhy Heleny. Zřejmě toto povídání nebylo pochopeno jako celek čtenáři, kteří blogy navštěvují náhodně a přečetli jen některý díl.

Nová možnost volby - SSO?

14. února 2009 v 23:02 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Je zde nová politická strana. Alternativní pravicová strana pro voliče nespokojené s činností ODS, Strana svobodných občanů- SSO. Kolik má zatím členů, nebylo v článku z Novinek uvedeno.

Byly, jsou a budou- vztahy mimomanželské...

14. února 2009 v 15:07 | Ruža z Moravy |  příběhy ze života lidí
Kromě jiných věcí, mimomanželské vztahy. Co lidi k nim vede? Neuspokojivý manželský život, nuda, touha po dobrodružství, po lásce, či jen krátkodobém pocitu zamilovanosti?

Víte, co je to dereš?

13. února 2009 v 18:01 | Ruža z Moravy |  Z historie života
Psalo se tu hodně o trestání ve škole. V minulých stoletích znamenal d e r e š lavici, na kterou se musel položit trestaný provinilec a dostal přisouzený počet ran lískovou holí, případně karabáčem-knutou, důtkami a pod.

Helena - po pár letech 12.

13. února 2009 v 13:00 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Zdálo se, že manžele Oldřicha a Helenu a jejich děti již nic nemůže ohrozit. Život běžel dál.Oldřich se s Věrou nestýkal, úspěšně se jí vyhýbal a vypadalo to, že to vzdala.

Helena- po pár letech 11.

12. února 2009 v 20:04 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Olda neměl čisté svědomí, ale přesto si byl skoro jistý, že s Věrou nic takového, jak říkala, neměl. Bylo mu jasné, že se s ní nesmí stýkat, raději se jí vyhýbat a pokud bude tvrdit, že je těhotná, bude chtít potvrzení od lékaře, kam s ní sám zajde. Nebude riskovat, aby se mu rozpadla rodina, kvůli ženě, ke které již opravdu nic necítí. Jen možná soucit s jejím neštěstím s rodinou.

Helena - po pár letech 10.

11. února 2009 v 22:44 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Jak se rozhodla, tak to udělala. Helena zjistila od kamarádky Hany, že Věra má práci, nový byt. Nehledala, kde ho má. Její výprava do města byla účelná hlavně v tom, že si vyřídila některé záležitosti v bance, nakoupila vše potřebné a pak počkala na děti a vzala je domů. Oldřicha neviděla a Věru také ne.

Kamarádka Hana jí slíbila, pokud by se něco dověděla, dá jí vědět.
Helena však uvažovala, že pokud by se něco dělo, bylo by asi už pozdě.
Olda byl celkem překvapený, že byla pro děti ve městě, upozornil ji, že může případně zavolat, kdyby něco z města potřebovala a nemohla to vyřídit sousedka. Že by mu vadilo, kdyby tam nečekaně jezdila?
Nějaký čas se nic nedělo. Jednou jí však Olda upozornil, že se asi zdrží déle na nějakém obchodním jednání a neví, kdy skončí. Nebylo to nic neobvyklého.

Bylo v tom však něco jiného. Věra den předtím poprosila Oldu, aby jí poradil s nějakým majetkovým převodem. Mělo to být něco kolem bytu. Přesvědčila ho, aby jel s ní domů. Měla připravený nějaký materiál, ale také pohoštění. Oldřich věděl, že by neměl pít alkohol, nemohl by jet domů, ale nechal se přemluvit na skleničku.
Povídali si, vzpomínali, Věra mu nakonec ukázala fotky jejich společného syna. Byl na Oldřicha dost podobný a Oldřich s překvapením zjistil, že na fotkách z ranného dětství připomíná hodně jejich Jeníčka.
To mu připomnělo nynější rodinu a chtěl se zvednout a odejít. Uvědomil si, že pil. Nezdálo se mu ale, že moc a přitom se mu nějak motala hlava. Věra ho přemluvila, ať se nají, že ho to přejde. Zřejmě měl hlad a proto alkohol dost působil.

Měla svůj plán. Pokud se jí ho podaří opít, pokusí se ho svést a třeba přijde do jiného stavu. Pokud se jí to nepovede, bude stačit, aby usnul a po probuzení bude dělat Věra, že se spolu vyspali a on to již neví.
Bude potom předstírat, že přišla do jiného stavu , rozbije mu manželství a pak si ji ještě rád vezme . Bylo to podlé, ale ona byla přesvědčená, že má na něho právo.
Mohl by později požádat o opatrovnictví dcery nebo syna, ona by jako ,,potratila" a o jeho dítě by se mohla starat.

Zkoušela na něj zapůsobit, ale Olda čím byl starší, byl rezervovanější a na její okaté svádění nereagoval. Věra si asi nepamatovala, že už byl chladnější i v jejich manželství. On miloval hlavně tu první Věru ještě za svobodna a po krachu jejich vztahu byl jako vyhořelý. Takže jí zbylo druhé řešení.

Olda opravdu usnul po míchaném poháru, kam nenápadně Věrka dala prášek, který měla předepsaný od doktora na uklidnění.. Měla připravený polštář a deku, takže jej jen uložila na upravený gauč, stáhla mu kalhoty, košili jen rozepla a převlékla se do noční krátké košilky. Pak šla spát. Nařídila si budík , aby vstala o hodinu dříve než obvykle.
Tak se také stalo a když se Olda probudil, ještě napolo omámený, našel ji vedle sebe na gauči, jakoby se zrovna také probudila.
Začala se chytat za hlavu:
"Co jsme to, Oldo, udělali? Ten zatracený alkohol a vzpomínky způsobily, že jsme se pomilovali. Co když se něco stalo? Ochranu jsi neměl. Byl jsi jak zblázněný. Copak toho doma máš málo?"
No, pěkné divadélko Věrka zahrála, Olda byl celý tumpachový. Nevzpomínal si na nic. Byl ale vysvlečený, dokonce i trenýrky měl poněkud doleji. Nebyl si jistý.
Co bude dělat? Jak toto dopadne? Vstal, umyl se a urychleně opustil byt Věry, koktaje jen nějakou výmluvu. Zapřísahal ji, aby to zůstalo mezi nimi. Později se sejdou a rozeberou situaci.

Jel do práce, udělal si silnou kávu a zavolal Heleně. Omlouval se, že nemohl jet večer domů. Potkal kamaráda Emila, který jim byl za svědka na svatbě, trochu se napili a on u něj na hotelovém pokoji na přistýlce přespal. Chtěl jí zavolat, ale měl strach, že by vzbudil děti. Může se Emila případně zeptat, pokud mu nevěří.
Bylo mu trapně, ale musel pak zavolat Emilovi, aby ho případně neshodil, že mu pak vysvětlí co a jak. Helena nic neříkala, tak se prozatím uklidnil.



Helena - po pár letech 9.

10. února 2009 v 23:21 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Věra pracovala v zahradnictví ve městě, zatím jen ve skladu. Díky tomu, že se vyučila zahradnicí, mohla někdy zastupovat i v malé prodejně, když žena majitele potřebovala někam jít. Věra měla i aranžerský kurz, uměla vázat kytice. Nedělala to sice už dlouho, ale právě proto byly její kytky odlišné od jiných, již moc zmodernizovaných.Přirozené, pěkné. Práce ji odvedla částečně od lítostivých myšlenek, ale touha po dítěti jí zůstala.
Vzala si prostě do hlavy, že jí Oldřich dluží o co přišla. Proč on se má těšit z dcery a syna a ona nemá nic?
A o co je horší než Helena? Jen o necelé 3 roky je starší, ale docela zachovalá. Zhubla svým žalem, což jí docela prospělo.

Rozhodla se, že na sebe bude dbát. Bude chodit na kosmetiku, pěkně moderně se obleče. Prodá garsonku, kterou již Oldřich zná a koupí si 3 pokojový byt někde v zahradní čtvrti. Helena při péči o děti na sebe nemá moc času, určitě je unavená a nikam s Oldou nechodí.
Věra vlastní dítě určitě mít nebude, ale možná by mohka. Dnes není tak zvláštní, když má žena po čtyřicítce dítě. Ona by rodila již po druhé, takže.. Jak to udělat? Oldu se jí svést zřejmě nepodaří.
Uběhlo pár měsíců, Helena skoro zapomněla, že měla strach z Věry. Ta se neozývala a tak vše běželo normálně. Pozdní příchody Oldy byly skoro běžné. Ani děti už kromě jednoho dne v týdnu nevozil ze školy. Naďa si hrávala se sousedovými dětmi a svými zvířátky, občas i s Jeníčkem. Byl přece jen ještě malý a batolil se u mámy.

Helena netušila, že se Olda občas vidí s Věrou. Nebyly to milostné schůzky, ale požádala ho jen o pomoc při zařizování bytu. Byla k němu milá, nic mu už nevyčítala. Občas mu uvařila večeři, než jel domů. Nezdržovala ho, ani se ho nedotkla. Prostě kamarádka. Někdy se potkali ve městě, když tam nakupovala. Auto si nepořídila, měla z ježdění strach a tak jí nabídl, že jí nákup odveze domů.
Doma se samozřejmě ani nezmínil, kde se zdržuje, když přijede později domů. Helenu jen mrzelo, že se moc nevěnuje dětem. Někdy se stalo, že Jeníček již spal a Naďa na něj čekala, kdy jí dá dobrou noc.

Jednou se vrátila z města sousedka Dáša a po chvíli, kdy se spolu bavily a hrály s Jeníčkem, se jí ptala, jestli se jí Olda zmínil o tom, že se setkal ve městě s Věrou. Viděla je spolu jít z obchodu, nesl jí dvě tašky a balík. Možná ji potkal náhodou a pomohl jí, ale to by přece Heleně mohl klidně říct.

Helena se rozhodla, že počká, jestli se jí Olda o tom setkání zmíní. Přemýšlela, jestli se ho má zeptat nebo raději sama zjistit , zda to byla jen náhoda, to jejich setkání a zda se to nebude opakovat. Pokud by to zapřel, nemá čisté svědomí a ona si dá pozor. Už kvůli dětem.
Klid byl ten tam.....
Olda přišel opět později, nechtěl ani jíst, prý již pojedl ve městě, protože nevěděl, kdy pojede domů. Zeptala se ho, co je nového, co známí ve městě, jestli s někým nemluvil. Víš, že na to nemám čas, abych se s někým bavil. To ji zarazilo a jako obvykle se dál nevyptávala. Ale rozhodla se, že se domluví s Dášou, pojede pro děti sama a Dáša jí Jeníčka pohlídá.

Pojede dříve, vyřídí si nějaké nákupy, podívá se za Hanou i do garsonky. Spojí příjemné s potřebným. Poohlídne se po městě a pak děti vyzvedne u školy. Zavolala Hance o svém úmyslu hned ráno a domluvily se až na další den, aby jí Hana mohla zjistit něco o Věře, její práci a pod.

Pátrací akce začala....

Helena - po pár letech 8.

9. února 2009 v 21:32 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Život rodiny plynul celkem normálně. Jeníček rostl, byl zdravý a čilý. Naďka byla ve škole také spokojená, měla skoro první třídu za sebou. Kamarádila stále s Markem a Zdenkou. K narozeninám dostala plno dárečků- knížky, barvičky na kreslení, polštářek s obrázkem kočiček, ale také dárek nejmilejší - živého pejska.
Začala mu říkat Pucík, protože byl takový roztomilý, batolil se na krátkých nožkách, chodil za každým, kdo se objevil. Dokonce se skamarádil i s kočkou, která se ho vůbec nebála. Nepřipadal jí asi nebezpečný.

Nejlacinější radar.

9. února 2009 v 10:58 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Vsadím se s vámi, že máme doma nejlacinější radar.

Jak vypadá skutečný radar určitě víte:


A takhle ten náš: Je lépe vybarvený a nebezpečný je jen svým obsahem.

Tloustne se po něm - po tom obsahu.

Co myslíte, nebyl by ale lepší takový, doma na stole, než ten v Brdech?

Sice je zřejmě na pár let ,, odsunutý", ale je vidět, že se nám jeho tvar ,,vtírá" do domácností prostřednictvím desinérů.
No, malinko jiný tvar má, ale....má hezký čudlík na ovládání víčka

Doma se mě ptali : Co to máš na stole za radar?

Helena - po pár letech 7.

9. února 2009 v 0:00 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Heleně se narodil syn Jan. Porod měla normální, až na to, že při porodu musela porodní asistentka chytit malého silněji a tím mu zlomila pravou klíční kost. Přišlo se na to však , až to měl srostlé, při jiném vyšetření.
Doma bylo plno radosti. Chlapec měl sice jen 2,8O kg a 49 cm, protože se narodil o 2 týdny dříve, ale jinak se měl k světu. Po týdnu v porodnici přijela Helena domů a nastala chvíle, kdy malá Naďulka náhle řekla :,, A teď jsem starší sestřička a budete mi říkat Naďa. Nejsem už malá a musím mamince pomáhat, ne?" Zasmáli se a souhlasili. Naďa okamžitě zahájila prohlídku malého. Kiomentovala to důležitě:
Má všechny prsty? Má nějak málo vlasků."
"Tmavé vlasy bývají řidší, jak je vidět z mnohých případů" řekl nečekaně Oldřich a celá rodina se zasmála. Haškův Švejk, no.
Zdálo se, že bude vše v pořádku. Malou postýlku dali do ložnice rodičů. Olda protestoval, když Helena navrhla, že bude s malým v jiném pokoji, aby se vyspal. Není přece tak choulostivý a něco vydrží.
Bylo to však jednodušší než mysleli. Malý jen zamlaskal, Helena ho nakojila, Olda ani nevěděl, že byli vzhůru.Je pravda, že Jeník papal každé 2 hodiny, ale Helena hned zase usnula, takže jí to nevadilo. Jen počkala, až odříhne a pak spali dál. Občas ho tiše přebalila, aby neplakal.
Po 5 týdnech zjistila, že chlapec při koupání a oblékání zaplakal, když mu zvedla levou ručičku. To se jí nelíbilo, protože měl v podpaží načervenalou odřeninku ještě od porodu a zdála se jí nějak zduřelá. Nebude čekat na 6 týdnů na 1.prohlídku a pojede k doktorovi hned. Nemusela ho ani svlékat, doktor ji poslal hned na chirugii, na rentgen. Tam zjistil mladý doktor, že je to zřejmě osteomyelitida - zánět kostní dřeně způsobený bakteriemi (či stafylokokem). Vzniká přímou infekcí při poranění. Způsobuje buď vysoké horečky nebo se provalí na povrch jako vřídek. Zřejmě nebyl Jeník sám, protože to tam už jeden chlapeček měl, ale v nožičce.
Při tomto vyšetření dále lékař zjistil srostlou klíční kost na pravé straně. Zřejmě musel být na svět táhnut dost vehementně. Navíc ta infekce bývá právě při poranění při porodu , z infikovaného prostředí. Byla to ta odřeninka v podpaží.

Lékař doporučil jet okamžitě do nemocnice na dětské oddělení, Helena trvala na tom, že malého kojí a pojede s ním. Pobyt si i případně zaplatí.
V nemocnici jí doktor vysvětlil, jak bude probíhat léčba. Odsají chlapci hnis z podpaží a tím ho přestane ručička bolet. Pak musí být ruka v klidu. Nejlépe u tak malého dítěte je přišpendlit rukávek košilky k prostěradlu, fixovat to jinak u tak malého dítěte je obtížné. Stejně se ještě sám neobrací. Bude dostávat silné antibiotikum, které se musí Helena naučit dávat, jinak by museli být v nemocnici celé 3 měsíce, co to bude chlapec užívat.

Výhodou bylo, že mohla Helena být s chlapcem v nemocnici. Měla pokoj hned vedle a přes skleněnou stěnu na něj viděla kdykoliv. Chodila ho kojit, ráno ho koupala, přebalovala. Kromě vizity a uklízečky, která umývala podlahu, byla vlastně se synem skoro pořád. V noci k němu chodila. Přestávky mezi kojením si prodlužoval. Naučila se na hedvábné papírky sypat- připravit z ampulky dělené dávky antibiotika a dávat je malému Janovi na lžičce s čajem v šest ráno a v šest večer. Lék byl hrozně hořký, ale malému to zřejmě nevadilo a spolkl jej bez problémů.

Lékař slíbil, že bude moci, v tom případě, že bude dodržovat pravidelné dávky a stále kojit, což je pro dítě to nejlepší, jít domů a pak jen přijet na kontrolu.

Vysvětlil jí na dotaz:
"Neléčením této nemoci by bakterie doslova ,,vyžraly" kosti dítěte a nechtějte si raději představit odumírání tělíčka.
Není to ani rakovina, není to TBC, je to vlastně takový ,,kostižer".
Helena nechtěla ani pomyslet na to, že by o syna přišli.

Po 14 dnech je poslali domů a Helena se soustředila hlavně na syna a jeho léčbu a byla šťastná, že Naďa má pro toto pochopení. Chodila kolem malého Jeníčka málem po špičkách, pořád se ptala, jestli se uzdraví a důležitě vykládala Markovi a Zdeničce, že teď si ještě pejska domů vzít nemůže, že se musí starat o bratříčka.
Helena skoro zapomněla na staré události, na Věru a na potíže s jejím chováním.

Jednou jí však Věra zavolala a vykládala jí, že nečekala na její pomoc a odpověděla jednomu pánovi na inzerát. Je jen o dva roky starší a má v péči syna teprve 12 letého. Není sice vdovec, je rozvedený a platí ještě na dceru, která je v péči matky , má 17 let a chce studovat, ale jí to nevadí .
Zatím se jen setkávají a vypadá to nadějně. Syn proti ní nic zatím nemá, má své zájmy, hraje hokej a fotbal, takže nemá na tátu a jeho záležitosti moc času.

Helena jí krátce řekla o potížích se synem a slíbila, že se zase někdy ozve. Tím se zdála kapitola s Věrou odbytá.

Při kontrole po 3 měsících se zjistilo, že dírka v kosti, která tam byla, je zacelená a infekci zvládli.
Jeníček byl drobnější postavičky, ale velice pohyblivý, milý a nebrečel často, takže spokojenost zavládla v rodině. S pomocí dívky v domácnosti zvládla Helena i nějaké zakázky.
Díky bratříčkovi Naďa pozapomněla i na slíbeného pejska, ale sousedka nezapomněla a domluvila se s Helenou, že jí pejska dají s mašličkou na krku jako dárek při nějaké příležitosti.




Helena- po pár letech 6.

8. února 2009 v 14:37 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Jako v každém rodinném domku měli u Heleny také kočičku. Bylo zvláštní, jak k ní přišli. Jednou otevřela Helena dveře a slyšela takové slabounké mňoukání. Šla za tím zvukem a našla u plotu k sousedům malé kotě. Vzala je a zazvonila na sousedku. Ta jí řekla, že jejich kočka měla 3 koťátka a to jedno je taková cestovatelka. Mělo by být ještě aspoň nějaký čas u kočky. Chtějí je také dát očkovat, odčervit, odblešit a pak, pokud by měla Helena zájem, může si je vzít.
Naďa to slyšela a samozřejmě se nemohla dočkat, až to koťátko dostane.

Helena- po pár letech 5.

8. února 2009 v 5:00 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Helena chodila pravidelně na kontroly, neměla, až na nějaké občasné nevolnosti a poněkud opuchlé nohy, potíže. Plod se vyvíjel normálně. Jen se jí zdálo, že už tak lehce nezvládá práci i domácnost. V práci před tím již dělala sama, děvče, které jí vypomáhalo, se provdalo a další nebrala z důvodu úbytku zakázek. Nyní by potřebovala pomoc, ale spíše v domácnosti.

Helena po pár letech -4.

8. února 2009 v 3:00 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Po pár týdnech Helena již nemohla tajit své těhotenství před Oldou. Stejně bylo podivné, že si ničeho dosud nevšiml. Je pravda, že se nikdy před sebou neobnažovali, zvláště, když byla dcerka s nimi a v ložnici chodili spát každý v jinou chvíli, takže svítila již jen lampička a nebylo moc vidět. V tomto směru byli oba dost stydliví. Bylo to možná jejich věkem, když se seznámili a pak všemi událostmi, které jejich intimní život určitě ovlivnily.

Jednou večer se ho zeptala, co by na to řekl, kdyby měli ještě jedno dítě. Zarazil se a řekl jen:
"Myslíš, že bych to ještě zvládl ve svém věku? A tobě by to nevadilo? Neměla bys strach?"
Helena mu tedy oznámila, že je stejně zbytečné takto o tom uvažovat a že je už na začátku 4. měsíce. Olda se jen zeptal:
A víš už, co to bude?" Nedal najevo ani radost ani zlost.
" Zatím jsem na ultrazvuku nebyla, mám jet na kontrolu příští týden, takže při té příležitosti se to dovím." Skoro zklamaně odpověděla.
Čekala, jestli s ní Olda nebude chtít jet, ale on se ani nezmínil o této možnosti. Byla opět zklamaná, ale jako obvykle nic neřekla. Naďulce to řekne, až bude vědět, co to bude, aby ji mohla připravit na bratříčka nebo sestřičku rovnou. Upozornila Oldu, ať se jí o tom zatím nezmiňuje.
"Neboj se, nechám to na tobě." Klidně souhlasil.

Při kontrole jí lékař ukázal obrázek a viděla jasně, že to bude syn. Pomyslela si, že Olda bude určitě raději. Naďa byla nadšená, když jí radostnou novinu řekla a hned se šla pochlubit Markovi a Zdence. Měli radost, Zdenka se těšila, že bude pomáhat vozit miminko. Marek se staral, kdy asi bude ten kluk chodit, aby s ním mohl lítat za balonem.
"No, to si počkáš." Smála se mu Naďa.
Olda byl rád, ale jen konstatoval:
"Aspoň nebude rozmazlený jako kdyby to byla holčička."
Tím to bylo pro něj odbyté. Nenabídl se ani k nějaké zvláštní pomoci, jen řekl, že by ráno mohl děti vzít někdy do školy, ale nákupy asi nezajistí. Budou to muset vyřešit jinak. Někdy odpoledne by mohl vzít Naďul zase někam na procházku, jestli mu to vyjde, případně při tom něco nakoupit.

Heleně se zdálo, že pod záminkou jejího těhotenství a jeho udržení se Olda vyhýbá i milování. Jako by mu to těhotenstvé přišlo docela vhod.
Jednou Helena měla s dcerou rozhovor na téma jejich procházek, kam a případně s kým chodí, jak se jí to líbí. Naďa se zamyslela a pak řekla něco, co Helenu téměř polekalo.
"No, chodí s námi jedna taková paní - průvodkyně, většinou má černé šaty nebo kostým, taková menší blondýna starší než ty. Byla pořád taková smutná, ale už se trochu i směje a říká, že by chtěla takovou holčičku jako jsem já.
Víš, ona měla chlapečka, ale zabili se v autě. I jeho tatínek, babička a dědeček a tak zůstala sama.
Ona prý našeho tatínka znala dříve než ty, ale pak ho ztratila a moc ji to mrzí. Nedá se prý ale nic dělat.
Když budeme mít to miminko, tak to asi nepůjde, aby se s tatínkem bavili.Leda kdybys ho neměla, bylo by to prý lepší. Co to znamená, maminko?"

Helena si vzpomněla na Věřin potrat dítěte, které měla mít s Oldou a v hlavě jí zablikalo varovné světýlko.
"Snad Věra nedoufá, že ona to dítě také potratí? Jak by to chtěla udělat? Dělá si snad naděje, že by Oldu mohla získat zpátky?" Pomyslela si.
Moc otázek pro jednu utrápenou hlavu. Musí na sebe dávat pozor. Helena se zatvrdila, svoji rodinu si vzít nenechá. Olda je sice trochu divný, ale celkem jí vyhovuje, o rodinu se sice moc kromě financí nestará, ale je klidný, docela milý a dává jí v jednání volnost. No, však se uvidí. Vždyť Věra je o 3 roky starší než ona, dítě by Oldovi sotva mohla dát.

Helena- po pár letech 3.

7. února 2009 v 22:00 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
V příštích dnech čekala Helena marně na nějakou zmínku o bývalé ženě. Jednou však soused nepřivezl Naďu domů se svými dětmi a vysvětlil Heleně, že si ji vyzvedl Olda. Přitom však nevzal sebou Marka a Zdeničku, prý ještě někam zajdou a tak se omlouvá, že nechce sebou všechny děti tahat.

Helena-po pár letech 2.

7. února 2009 v 20:00 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Olda se začal z práce vracet čím dál později. Vymlouval se na to, že při jeho nové funkci má více povinností. Dostal k dispozici jako manažer banky firemní auto, začal se pečlivěji oblékat.

Helena- po pár letech 1.

7. února 2009 v 18:44 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Helena se vrátila domů z města, kam doprovodila dceru Naďu po prvé do školy.
Nadulka - tak si začala říkat dcerka, když přestala používat slůvko mimimi a na otázku :
"Ty jsi Naďa ?" odpověděla
"Nadulka, jo?". Říkali jí tak potom všichni .

Výchovou k seberealizaci???

3. února 2009 v 12:15 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Jsem velice zvědavá, jak bude komentována skutečnost, že spáchal sebevraždu učitel, který si dovolil reagovat na sprostotu žáka fackou.

No, neříkala-nepsala jsem to?

2. února 2009 v 10:22 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Psala jsem už tady o poplatcích u lékařů a v lékárnách. Narážela jsem i na to, pokud se bude rozlišovat, kdo a kde má platit, bude z toho ,,galymatyáš". Zdá se mi, že je to tady!
Nebudou platit děti do 18 let, pacienti v nemocnicích, v některých lékárnách- něco budou platit kraje...

Učili jsme se mluvit- dětské přebrepty.

1. února 2009 v 1:00 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Existují vady řeči, kterých se člověk nezbaví celý život, ale jsou takové roztomilé přebrepty, které v průběhu let človíček zapomene, případně se naučí nějakou hlásku správně vyslovovat s pomocí rodiny, případně logopeda.

Kavárna U Ruži - únor 2009

1. února 2009 v 0:00 | Ruža z Moravy |  Kavárny-povídání s lidmi


Tak nám utekl měsíc leden, skončilo pololetí. Leckomu z nás připomnělo školní léta, vysvědčení, učitele. Každý má jiné vzpomínky na školu základní - obecnou, měšťanku, střední, případně učňovskou. Někdo i na školu vysokou.






Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx