.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Vzpomínka na Láďu.

20. ledna 2009 v 21:50 | Ruža z Moravy |  Z historie života


Narodil se po několika letech manželství strýce a tety. Byl pro ně milým překvapením. Neměli několik let po svatbě dítě, tak se uvolili starat se o syna strýcovy sestry. Měl nastoupit do 1. třídy a musel by jít do německé školy v Sudetech. Kojetín, kde strýc žil , patřil do protektorátu a škola tam byla i česká.



Strýc byl velice přísný a nastolil pevný režim, což Mirečkovi docela prospělo. Byl jedináček, maminka byla vdova a žila u rodičů v jejich domě.

Láďa se narodil v r. 1943. Vyrůstal také jako jedináček, ale měl poměrně přísnou výchovu. Možná to bylo příčinou, že v dospívání se,, zašprajcoval" a místo studia šel do učení na strojního zámečníka. To žili již dávno v jiném městečku.
Sice si v průběhu let udělal mistrovské zkoušky, ale přece jen svého tatínka trochu zklamal. Ten byl úspěšný finanční úředník, později i vyučoval v ekonomické škole účetní evidenci a Láďa mohl studovat, kdyby učení věnoval větší péči.

Teta byla hodná, taková dobrá hospodyně. Uměla šít, dobře vařit a péci. Absolvovala rodinnou školu, takže mohla případně učit i ruční práce, zůstala ale v domácnosti. Strýc si ještě přivydělával ve vedlejším zaměstnání jako účetní jedné restaurace. To pak i v důchodu.

Láďa byl docela pohledný, štíhlý mladík. Blonďák, modrooký, nejspíš po babičce z otcovy strany.
Oženil se s velmi pěknou a pečlivou dívkou, narodily se jim dvě dcery. S pomocí mého bratra a také bratrance postavili základy a pak postupně dostavěli pěkný domek v zahradě.

Na to jim však ani dva platy nestačily a tak Láďa začal vypomáhat na brigádě při bourání masa a později také jako číšník v jedné hospodě. Tam se dostal lehce k pití. Byl kuřák a tak střídavě končil s pitím a zase začínal. Nebyl hrubý ani když se napil, ale většinou musel vystřízlivět v menším pokojíku v přízemí.

Tak šel život rodiny, dcery se provdaly, nějaký čas bydlely střídavě u rodičů, později se odstěhovaly. Nejprve zemřel strýc, pak teta a oni zůstali sami.

Láďa šel do důchodu, žena ještě pracovala. Snažil se nepít, měl nějaké zdravotní potíže.
Vídali jsme se už jen při rodinných událostech. Svatbách či pohřbech. Nějak nebyl na návštěvy čas. Uvědomila jsem si to na pohřbu bratra Slávka v lednu před dvěma lety. Láďa byl bledý, nebylo mu moc dobře, nešel ani na pohřební hostinu s příbuznými.
Koncem ledna, 14 dní po smrti mého bratra, mi volala jeho žena , že byl Láďa v nemocnici, dostal infarkt a zemřel. V 64 letech, moc si důchodu neužil.

Tak jsme se vlastně opět sešli při smutné události a já jsem si uvědomila, že jsem vlastně
poslední a nejstarší přímý potomek naší rodiny.

Takže bude v den jeho úmrtí jedna zapálená svíčička na našem stole. Je jich do roka nějak moc..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 20. ledna 2009 v 22:11 | Reagovat

Darmo se neříká, ševče drž se kopyta. Když byl Láďa mistrem v kovoobrábění, neměl to jistě po r, 1990 lehké, ovšem kdo umí na NC strojích mohl si vydělat v oboru.

Ono každé řemeslo má své finty a není hned zřejmé, kde má slabinu. Zaučení není vyučení, dobrý mistr vštípí pozorným učňům slabiny řemesla ( číšník pít nesmí a musí to být v něm dobře ukotveno ). Je jasné, že poškození zdraví z kvartálního pití a následné abstinence, je velkým náporem na organismus. Dojde k degradaci osobnosti, ke snížení prahu odolnosti, k vymizení krátkodobých cílů, k vymazání pocitu osobního uspokojení a konec, je najednou v dohledu.

Většina lidí má svůj život ve vlastních rukou, jak s ním naloží, je zase jen na nich. Je smutné konstatovat předčasnou smrt u šikovného člověka, na nějž čekala dobrá manželka.

Nevím jak koho, ale myslím, že člověka drží na světě povinnost a odpovědnost, k nejbližším.

2 caracola caracola | 20. ledna 2009 v 23:46 | Reagovat

Je hrozné jak jde vtěsnat život člověka do pár řádků. Až mě zatrnulo.

3 Paolo Paolo | 21. ledna 2009 v 7:42 | Reagovat

V souvislosti s článkem mne napadla jedna otázka. Co je to vůle a je sklon jedince k závislostem projevem její absence či nedostatku?

4 rucuk rucuk | E-mail | 21. ledna 2009 v 15:27 | Reagovat

Mám pocit, že v jeho případě působila poměrně přísná výchova otce. Byl to takový pedant. Svoji rodinu miloval, ale většinou, kromě věcí v domácnosti, o které se starala teta, muselo být po jeho. Laďa byl vychováván tak, aby jako nebyl rozmazlený. Ono v celé té naší rodině se nikdo s nikým moc nemazlil. Pohladit, dát pusu? To snad jen při blahopřání, jinak vůbec. Neviděla jsem je ani spolu být nějak něžnější. Jen dědeček říkával, že má babičku rád, i když je taková ubrblaná.

5 M.anon M.anon | 21. ledna 2009 v 19:49 | Reagovat

3) Ono to asi bude nějak diferencované.... na všechno vůli mám, nikdy jsem se v životě nevzdala i když mne několikrát při životě udržela opravdu už jen ta vůle (i lékaři se divili) ale na jednu věc ji nemám....kouření...achchjo.

6 M.anon M.anon | 21. ledna 2009 v 19:50 | Reagovat

4) Růženko, to je docela smutné... i to povídání i to, že v nějaké rodině se lidé nehladí a nemazlí.....

7 rucuk rucuk | E-mail | 21. ledna 2009 v 21:56 | Reagovat

M.anon, máte pravdu. Dítěti to určitě chybí, chová se pak také odtažitě a čeká na projevy citu pasivně. Snažila jsem se s kluky mazlit, bez pohlazení hodně dlouho nešli spát. Jsem ráda, že ke svým ženám jsou něžní (to jsem si drze hned zpočátku zjistila u jejich žen). Nakonec se to pozná a po tolika letech jejich manželství se pořád k sobě chovají mile a to se mi líbí. A jejich děti nedostatkem citu netrpí. Ládi mě bylo sice líto, ale byla to hlavně jeho chyba. Přestal pít až už bylo dá se říci asi pozdě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx