.



Prosím, nevyskakujte z jedoucího vlaku...

28. ledna 2009 v 19:48 | Ruža z Moravy |  příběhy ze života lidí
Nechci psát o sebevraždách skokem z vlaku. Stalo se už před lety, že při naskakování do rozjíždějícího se vlaku přišel mladý chlapec o nohy. Jediný, pozdní syn starších rodičů jel do školy.
Tragedie pro něj i pro rodiče .


Nedávno se u nás stala příhoda, kdy žena z vedlejší vesnice usnula v rychlíku , přejela stanici, kde měla vystoupit a vyskočila z vlaku kus za stanicí, kde rychlík zpomaloval kvůli opravám na trati..

Zlomila si buď ruku , někdo říká nohu, což by odpovídalo tomu, že tam byla krvavá stopa, ale horší bylo to, co následovalo. Přestože se dovolala mobilem dceři a stačila jí říci, že je zraněná u tratě, neřekla již , kde je, telefon se odmlčel.

Na popud rodiny ji sice hledali, ale opět smůla, na opačné straně stanice. Ráno ženu našel zasypanou sněhem, již bez známek života- pochůzkář - a to úplnou náhodou, že viděl krvavé stopy a domníval se, že je tam nějaké zraněné zvíře.

Další stanice byla jen 50 km vzdálená a vlaky odtud jezdí zpět dost často. Mohla to řešit jinak. Jak člověk reaguje na nastálou situaci je někdy tragické. Škoda zbytečně zmařeného života.

Nikdy nestojí ztracený čas za to, aby člověk riskoval život.
--------------------------------------------------------------------------


Stalo se mi také kdysi dávno, že jsem byla za manželem v nemocnici ve městě 15 km vzdáleném. Při cestě zpět jsem nasedla do vlaku, který sice jel směrem k nám, ale odbočoval v další stanici úplně jinam.
motorák

Všimla jsem si toho v následující stanici až při odjezdu. Klidně jsem vystoupila na další zastávce a po cestičce vedle náspu jsem se vrátila do předešlé zastávky. V domnění, že bych mohla stopnout nějaké auto jsem došla na hlavní silnici, tam byla objížďka kvůli opravě.

No co, šla jsem 3 km pěšky do další obce a teprve asi půl km za touto obcí směrem k nám mi zastavil bratranec se ženou, který se vracel z výletu na hory. Hrozně se divili, kde se tam beru. Jinak bych musela dalších 5 km capat pěšky. Nedělní spoje jsou řidší.

Mám takové osobní, možná pro někoho hloupé heslo: Nikdy tak nespěchej, abys pak neproležela čas v nemocnici nebo nedopadla ještě hůře.
A to by mělo platit nejen pro cestující vlakem, autobusem , na kole i pěší chodce, ale hlavně pro řidiče.
stop
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 honza+1 honza+1 | E-mail | 28. ledna 2009 v 21:43 | Reagovat

Učil jsem se v Český Třebový a když přijížděl vlak od Ústí nad Orlicí k nádraží , občas zpomalil asi tak 600m vzdušnou čarou od intru..

Z nádraží to byly cca 2 km..

Vlak občas zastavil , občas zpomalil , ale většinou tu inkriminovanou zatáčku před nádražím prolítl..

Ovšem debil , kterej si chtěl ušetřit pár metrů se našel vždycky :(

A vyskakovali s baťohem na zádech , což rovnováze moc nepřidá..

Bohužel se cítili jako hrdinové a i přes to , že na kluky za garážema někdy čekali policajti , vycházelo jim to skákání tak dlouho , až se jednomu povedlo vyskočit přímo pod protijedoucí soupravu :((

A co myslíte ?

2 měsíce byl klid a pak se jelo , jakoby se nic nestalo...

2 MIRA MIRA | 28. ledna 2009 v 21:55 | Reagovat

Kdysi dávno tomu, když vlak, který nás vezl z předstírání práce zpomalil při projíždění okolo paneláků, kde bydlela většina z nás, tak většina z nás (já ne, srab), vyskakovala za jízdy, protože z nádraží to bylo domů o 500m dál. Vždycky jsem si pomyslel: o 500 m dřív na gauči, co?

3 rucuk rucuk | E-mail | 28. ledna 2009 v 22:35 | Reagovat

Kolem  našeho domu- přes zahradu a kousek pole a cestu -po jednokolejce  jezdil vlak- motorák, který občas neměl,, volno" na semaforu  a kousek za závorami zastavil. Lidé fofrem vystupovali a cestičkou podél kolejí šli až k závoře a pak dále do města.Nebylo to moc nebezpečné, ale přece jen neseskakovalo se zrovna ideálně na štěrk u kolejí. Ušetřilo se tak 10 minut času na cestu od nádraží. Když je člověk mladý, ledaco jde, ale dnes už bych to tedy neriskovala.

4 Sidonie Sidonie | E-mail | Web | 29. ledna 2009 v 8:29 | Reagovat

Nedokážu si představit, že bych vyskakovala z jedoucího vlaku nebo z vlaku sice stojícího, ale mimo stanici... Navíc v dnešní době by to snad už ani nemělo být technicky možné - díky blokovacím zařízením dveří (když ovšem pominu ty pravěké rychlíkové soupravy, které jezdí na trati Brno-Prostějov-Olomouc - tam jsou blokovací zařízení jaksi odebrána! (Tak ať ČD nekecaj, že jsou dveře blokované všude, jak tvrdili, když vypadl ten fanoušek...!)

5 Dara Dara | 29. ledna 2009 v 8:39 | Reagovat

Sidonie:

Nejsou asni na trase ČB - Plzeň... Celkem bych se divila, kdyby někde dveře blokované byly...

Jinak já bych taky z vlaku nevyskočila, když už bych zaspala nabo cokoliv, tak vyspoupím na příští zastávce, zjistím si, v kolik mi co jede a případně zavolám rodině, nemají - li nááhodou cestu kolem.. A když nevyjde ani jedno ani druhé, nezbývá než čekat a čekat, že zase něco pojede... Holt když je blbá hlava...

6 cyklofil cyklofil | 29. ledna 2009 v 10:44 | Reagovat

No, já mám taky dost zajímavou zkušenost a poučení. Jednou, když jsem ještě studovala vysokou školu a jezdila zpět vlakem. Můj nynější manžel mě vždy čekal na nádraží a pak vezl dále domů, kde už bylo vlakové spojení dost sporadické. Výpravčí odbavil vlak a odešel z perónu, v tom přibíhal muž s pracovní kabelou na rameně a otevřel dveře teď už rozjíždějícího se vlaku. V tu chvíli by se v nás krve nedořezal. S hrůzou jsme sledovali, jak se mu ta kabela smekla a jeho to převážilo mezi kolejiště a perón. Nohy se mu komíhaly těsně kolem drtících kol vlaku. Proti síle tahu vlaku neměl nejmenší šanci. Vlak nabíral prudce rychlost a jemu se nějakým divem podařilo smeknout nohy zpět na perón a pustil se dveří. Pak se kutálem ještě několik metrů. V tom už samozřejmě přiběhl s hrůzou zpět i výpravčí, který si toho všimnul. Nic bychom proti tomu nezmohli, ale byla to strašná podívaná. Oba jsme ho už v duchu viděli s ujetýma nohama nebo rovnou pod koly vlaku. V tu chvíli mi manžel řekl, že i kdyby mi někdy měl vlak ujet a on by pro mě musel jet třeba i 100 km, tak pojede, než abych riskovala něco podobného. Ujeté nohy nebo i něco horšího za to nestojí.

7 Sidonie Sidonie | E-mail | Web | 29. ledna 2009 v 18:07 | Reagovat

To 5 a 6:

Souhlas - raději dojet dál a vrátit se, než se nevrátit už vůbec...

8 +rucuk +rucuk | E-mail | 26. února 2009 v 20:16 | Reagovat

Dovětek k článku: Policie hledá svědky, kteří tuto paní viděli a najednou je podezření, že ji asi někdo z vlaku vystrčil. Průvodčí prý tvrdila, že jednu stanici před cílovou ji ještě kontrolovala a není tedy možné, že by usnula a zapomněla vystoupit. Toto je příčinou vyšetřování. No, při nehodách je vyšetření nutné, ale co z toho vyplyne? Uvidíme.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx