.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Okouzlení.

24. ledna 2009 v 22:07 | Ruža z Moravy |  příběhy ze života lidí
Konala se podniková oslava, kam ze závodu odjeli autobusem. Bude to asi nuda.Pár proslovů, nějaká ocenění pracovníků, no, spíše pracovnic, protože na stovku žen připadalo sotva 15 mužů. Pak pozdní oběd, hudba a snad tanec, obvyklý guláš a domů.



U dlouhých stolů seděli po dvou stranách ženy , vklíněno pár spíše starších mužů. Tak je ve svých 30 letech posuzovala, na nějaký tanec to nevypadalo.Možná žena s ženou, jak to bývá při nedostatku mužů.

V čele jejich stolu seděl mladý muž, ve světle šedivých šatech, tmavovlasý, modrooký - fešák. Podívala se na něj jen asi dvakrát, když ji informovaly sousedky, že je to nějaký podnikový dispečer. Jedna dosud svobodná blondýnka z jejího závodu si na něj dělala zálusk.

Začala hrát docela dobrá kapela, taková ta, co zahraje několik žánrů od polek po tehdy moderní tance. Dívala se raději na sousedku, nepočítala s tím, že by šla tančit. Najednou se ozvalo: ,,Smím prosit" a obdivovaný mladý muž se před ní lehce uklonil. Rozpačitě se na něj podívala, ale on ji doslova vtáhl na parket. Jako by spolu tančili odjakživa, tak pěkně jim ten walz šel.

Nemluvili spolu, ale všimla si, že po ní dolů pokukuje. Pak se zeptal, co se jí nezdá? Upřímně? Je jí divné, že při tom výběru žen přišel zrovna pro ni, když je tu dost mladších a svobodných. Jen krátce řekl, že nemá o nějaké zajíčky zájem. Navíc je šťastně ženatý, chce si jen dobře zatancovat. No, nemohl přece vědět, zda dobře tančí, ale nic na to neříkala.

Mu se zřejmě líbila. Byla jen o hlavu menší. V bílých, z tesilenu ušitých, vypasovaných šatičkách s rozšířenou sukní a bílých lodičkách nevypadala špatně. Měla téměř svoji váhu za svobodna, kdy byla spíše dobře tvarovaná, než plnoštíhlá. Tmavé kratší vlasy, výrazné lícní kosti, tvarované rty. Zelené oči ladily se zelenou korálkovou výšivkou na límečku rozhalenky u šatů. Tancovat uměla dobře. Nechala se vést, znala i figury tanga , polky.

Nakonec se začali i více bavit. Vyprávěl jí, že chodil do souboru Vsacan, kde se seznámil se svojí nynější ženou. Tancovali spolu , mají 2 syny. Ona přiznala, že má také 2 syny a s mužem se seznámila v tanečním kroužku.
Vůbec nešli ke stolu, ani si nevšimli, že si povídají i mezi dalšími sériemi tanců.

Povšimla si, že má prošedivělé skráně, ač byl jen o dva roky starší, dělaly ho zajímavým.

Konečně se šli chvíli posadit. Jen lehce nadhodila, že by měl provést i jiné, aby neměl u kolegyň škraloupek. Vyjádřil se v tom smyslu, že žádné nic nedluží....
To spíš u jejich stolu jí jeden náměstek nadhodil, že by měla nechat zatančit i další. To ji docela namíchlo, přece jí nebude nikdo poroučet , zda má odmítat tanečníka nebo ne.

Jemu nic neřekla, když pro ni zase přišel tančit. Líbil se jí čím dál víc. Byl milý, nebyl dotěrný. Řekla si, že mu dá možnost jít pro jinou a po tanci odešla s tím, že se podívá, jak to vypadá v sále.Pochopil asi, že někam musí jít a šel si sednout.

Přehráli jednu sérii a ona se pomalu vracela ke stolu, když ji chytil za ruku a ptal se, kde běhá, že na ni čeká. Vzdala to a tančila již jen s ním a jen jednou s tím náměstkem, který asi chtěl přerušit jejich tanec.

V jedné chvíli se přiznal, že se již dlouho tak dobře nebavil s cizí ženou. Jako by se znali dávno.
Začali si dokonce i tykat, okolní lidé jako by tam ani nebyli. Nevnímali nic než hudbu, tanec a sebe. Bez řečí, jen občas si pohlédli do očí. Tak trochu smutně, ale zároveň s úsměvem. Prostě okouzlení...

Konec zábavy, podání rukou, kradmý polibek - sbohem. Odjížděla s ostatními autobusem, s myšlenkami na prožité chvíle. Věděla jeho jméno i pracoviště, on její také, ale nikdy si nezavolali.

Nebylo třeba, nic si neslibovali, nebylo proč. Věděli přece, že to bylo jen pár krásných chvil a život jde dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 N.D. N.D. | Web | 25. ledna 2009 v 9:19 | Reagovat

Hezký příběh, podobné téma... hezky se to četlo.

2 Dagmara-autorka Dagmara-autorka | 25. ledna 2009 v 9:27 | Reagovat

Růženko, máte u mne na mini prosbu v článku Písnička pro prvňáky od PHDr Bešťákové. Mrkněte tam, prosím.

3 matka matka | 25. ledna 2009 v 9:42 | Reagovat

Snad to tak má být, jen věčný stesk - v duši nezůstal?

4 rucuk rucuk | E-mail | 25. ledna 2009 v 10:28 | Reagovat

matko- ani ne, jen taková krásná vzpomínka. Možná by se to pokazilo dalším kamarádstvím. Víc to stejně nebylo.:-)

5 rucuk rucuk | E-mail | 25. ledna 2009 v 11:03 | Reagovat

Paní Dagmaro, ten text písničky jsem odeslala, snad to v pořádku dojde.  Díky za vzkaz.

6 rucuk rucuk | E-mail | 25. ledna 2009 v 13:37 | Reagovat

Jen takový malý dodatek, paní PhDr. Bešťáková je spisovatelka, napsala pěkné knížky nejen pro děti a musím zajít do knihkupectví, alespoň některou si koupit. Díky a text došel v pořádku a já dostala emailem pěknou povídku:-)))

7 matka matka | 25. ledna 2009 v 18:05 | Reagovat

4 rucuk

Ano, lépe nekazit. :-)))

8 rucuk rucuk | E-mail | 28. ledna 2009 v 19:10 | Reagovat

Jsem přesvědčená, že skoro každý prožil takové malé okouzlení, někdy snad přešlo v lásku, začala další kapitola, někdy se to stalo na dovolené a odjezdem skončilo. Rozlišuji ,,jednorázové úlety" od ,,okouzlení" není to určitě stejné. Nevím jak to po takovém úletu v člověku ,,vypadá" se vzpomínkami, po okouzlení je svědomí jako umyté, protože si člověk asi řekne- mohl jsem a neudělal jsem to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx