Kde jsi, maminko- 2.

21. ledna 2009 v 22:29 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Dívka asi desetiletá prošla po cestičce zahradou až k malému umělému jezírku se stromem. V tom jezírku již dlouho nebyla voda, kolem stromu byla vytvořena skalka. Rostly tam malé zdivočelé pomněnky, konvalinky a dokonce ještě trochu kapradí.



Připadala si tak trochu jako v lese. Sedla si na obrubník jezírka, nohama dosáhla na dno. Viděla v rohu zahrady smuteční vrbu. Představovala si tam malého zeleného mužíčka, který se smutně dívá na tenký pramínek vody - pozůstatek strouhy, která kdysi tekla kolem plotu zahrady a určitě zásobovala to jezírko. Byly tam ještě pozůstatky kovových trubek, vyčnívajících z obrubníku.

Větve stromu nad jezírkem šuměly, byl slyšet tíkot zřejmě nedávno vylíhlých mláďat ptáků.
Nedaleko stromu se mihla malá hnědá veverka.


Dívka si vzpomněla na svetřík, na kterém byly vypletené dokonce tři hnědé veverky na krásně žlutooranžovém podkladě. Pletla jí ho před třemi lety maminka . Byl tak volný, že s dívkou ,,rostl."


Poklesla jí hlava, promítala si různé situace a najednou se ozvalo: ,,Miláčku, co tu tak sedíš? Není to studené? Abys nenastydla." Podívala se za hlasem a viděla bílou postavu s malou kytičkou v ruce a stužkou ve vlasech. Maminka. Je ale nějaká mladá. Jako děvče.,, Už jdu maminko, jsi hodná, že jsi pro mě přišla. Co to máš za kytičku? Taková tady neroste. Jsi jako družička nebo dokonce nevěsta."

Dívka se probrala, honem vylezla z vyschlého jezírka a chtěla se rozběhnout za maminkou.

Viděla jen kývající se větve stromu a náhle si uvědomila, kde takto maminku viděla.



V albu, které jí zůstalo po rodičích , jen s několika jejich fotkami...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 matka matka | 21. ledna 2009 v 23:16 | Reagovat

Neodcházej, vrať se, vrať,

volá srdce děvčátka.

To již nelze dítě mé,

ale vždy, kdy si na mne

s láskou,

v klidu a míru vzpomeneš,

budu zase s tebou,

ucítíš, jak Tě stále miluji,

tak, jak jen matky mohou milovat.

http://abramelin.blogy.novinky.cz/0811/kam-chodi-spat-muj-chlapecek

2 člověk člověk | 22. ledna 2009 v 7:34 | Reagovat

Dobrý den

Paní Ruženo, je to neobyčejně krásné a neobyčejně dojemné.

3 rucuk rucuk | E-mail | 22. ledna 2009 v 14:38 | Reagovat

Oba díky, nemohla jsem to více rozepisovat, je to pro mne příliš citlivé téma.

4 M.anon M.anon | 22. ledna 2009 v 15:25 | Reagovat

Růženko, máte nějaké starosti?? Poslední článečky jsou moc smutné...moc pěkně napsané ale smutné....

5 rucuk rucuk | E-mail | 22. ledna 2009 v 17:43 | Reagovat

M.anon, jste milá, že se ptáte. Snad jen ta výročí úmrtí: V prosinci to byla teta, před 3 lety její syn-u kterých jsem bydlela po  smrti rodičů- v lednu před 2 lety bratr, pak ten bratranec Láďa. To jsou takové smutné úlety, ale víte, na legrační články jsou na blogu jiní, nechci jim konkurovat. Mám totiž dost rozdílné nápady a někdy sednu a píši, nejhorší je, že kolikrát sama nevím, jak článek skončí. Nějak se mi to líhne v hlavě. Pak jen opravuji příp. překlepy či chyby. Snad se vylíhne i něco veselejšího z kadlubu vzpomínek.

6 M.anon M.anon | 22. ledna 2009 v 19:00 | Reagovat

Nojo, člověk si musí i občas zasmutnit...já to znám.  Když je něčeho moc, tak je toho příliš, to se tak někdy sejde. A po těch, které jsme měli rádi, se nám občas hodně stýská, že.? Na dnešek v noci se mi zdálo o mamince... tak pěkný a živý sen jsem už dlouho neměla.

A už se moc těším na nějaký další článeček.

7 Marbuša Marbuša | 24. ledna 2009 v 21:10 | Reagovat

To máte štěstí, Růženko, že když je Vám smutno, takhle hezky se z toho vypíšete. Kéž bych to uměla. A ještě se to hezky čte.

8 rucuk rucuk | E-mail | 24. ledna 2009 v 22:47 | Reagovat

-7- Už bych chtěla napsat i něco veselejšího, znám tolik lidských příběhů, ale probrat to v duchu- nemám totiž žádné poznámky- vybrat zrovna ten, který by spíš potěšil než zarmoutil , není lehké. Snad to vyjde.

9 Dana Dana | E-mail | 30. ledna 2009 v 14:42 | Reagovat

Vážená paní Růženko,moc Vám děkuji za krásné čtení.Velice ráda a často se na tyto stránečky vracím.Přeji Vám pevné zdraví a mnoho dalšího čtení.Dana

10 rucuk rucuk | E-mail | 31. ledna 2009 v 19:29 | Reagovat

Děkuji za pěkná slova. Budu se snažit aspoň trochu pobavit, pokud mi paměť a slova budou stačit.

11 Bev Bev | E-mail | Web | 7. listopadu 2014 v 6:41 | Reagovat

Moc povedené, dojemné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx