.



Vztekáte se rádi?

5. prosince 2008 v 23:16 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
K lidské povaze , tedy i do mezilidských vztahů patří i vztekání.

Jsou různé typy vzteků : adresný, neadresný, tichý, výbušný, předstíraný.





Adresný - štveš mě, on mě štve, ta mě tedy rozlobila...

neadresný - všechno mě štve, to mě tedy naštvalo - ale co, to se většinou neřekne...

tichý- zatnu pěsti, přimhouřím oči, rudnu - hrozí mi mrtvice, ale neřeknu ani slovo..

výbušný- prásknu dveřmi, před tím ale zařvu- cokoliv, co může dotyčného také vytočit,
- pokud mám něco v ruce a je-li to nerozbitné ( u někoho je to jedno) prásknu s tím, nejlépe na podlahu,prásknu dveřmi- pozor na sklo, jsou-li skleněné, jsou-li stahovací- odpadá to.

A teď předstíraný: protějšek a je jedno, jestli žena nebo muž ,, prudí". Nic neuděláte dobře, nic neumíte, ani když to děláte stále stejně. Žádáte , aby si po sobě něco uklidil- uklidila, ale je to, jako byste hrách na stěnu házeli. Jaké je východisko????

Zvýšíte hlas, vypnete se na špičkách - pokud jste mrňaví jako já, jinak skloníte hlavu a očima sledujete osobu, kterou chcete svým vztekem-předstíraným upozornit, ať si s vámi nezahrává.

Počkáte, až zase něco řekne protivného a zařvete, tak dost, to by stačilo! Jestli tu chceš dusno, stačí říct.... Pak se otočíte a jdete do místnosti, kde není ta osoba, ale zároveň je tam něco, čím se můžete zabavit. Pak si počkáte, zda se omluvně ozve a když ne, tak se nic neděje a aspoň máte klid. Pokud přijde a ptá se, proč se vztekáš , já už nic neříkám, po chvilce se zeptáte: To jsem ti to ale dal-la, co? Většinou to zabere, ale ne mockrát. Na tu fintu lehce přijde.

Jen abyste nedopadli jako v poslední době párkrát já. Naštval mě pořádně, já vypěnila a myslím, že nepředstíraně a on přišel a řekl drze: Já už se nezlobím... Tomu se říká taktika po mnohaletém manželství.

Víte, nevěřím, že je některé manželství tak ideální, že se lidé nepohádají. Nesmí to zajít do ran, to ne, ale takové ty dlouhé tiché domácnosti nejsou dobré. Nabourává to vztah mezi lidmi více, než nějaká prudší výměna názorů. Znala jsem lidi, kteří se prý nikdy nepohádali, ale po pár letech bylo po manželství. Prostě si nevyříkali, co proti sobě mají, nekomunikovali.

Nic se nemá přehánět- ani rozčilování, zvláště záměrné, ani ,,nemluvení". Nakonec ani nevíte, o co vlastně šlo.

Ještě upozornění, děti sice nerady vidí spory mezi rodiči, ale zase zcela je skrývat před dětmi, není zrovna výchovné, protože při případném rozchodu rodičů je jim divné, proč se rozcházejí a myslí, že vlastně kvůli nim- dětem.

Snad hlavně rozpory v názorech na výchovu dětí by si měli rodiče vyříkat mezi čtyřma očima.


Dnešní téma se vám možná bude zdát nevhodné do předvánoční doby, ale myslím, že je právě hodně domácností na hranici klidu a rozčilení a teprve v den vánoční se to uklidní, ale v někom mohou případné četné hádky vzbudit trpkost a pak se špatně pracuje, nakupuje, uklízí - bez chuti a pocitu smyslu.

Znám jednu zaklínací větu: Vánoce přece nepřijdou s rohama...

Ukliďte jen normálně, napečte tak akorát, navařte - stejně bude případné návštěvy zajímat co je na stole, ne tak pod stolem. Vygruntujte až po návštěvách.

No a zase jsem od vztekání jinde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | Web | 6. prosince 2008 v 9:23 | Reagovat

Jako znám jednoho člověka, který je tak vzteklý, že nemůže pracovat v kanceláři kvůli tomu, že se mu pořád rozkutálí propisky po stole. A on řve a jednou měl skoroi infarkt.

2 caracola caracola | 6. prosince 2008 v 9:40 | Reagovat

Nevztekám se rád, protože vztek je špatný rádce.Velmi dlouho jsem se věnoval výchově a výcviku psů a tam vztek znehodnotí každou práci. Naučil jsem se vzek neukazovat a vysloužil si tak pověst chladného člověka.Připouštím i podíl vrozeného naturelu.

3 Ivo L Ivo L | Web | 6. prosince 2008 v 9:43 | Reagovat

Jsem extrovertní cholerik, tak vím o výbušném vzteku své. Ale určitě je to "zdravější" než to v sobě dusit.

Pravda, čím jsem starší, tím méně explozí . . . ;-) , páč už mě všichni znají.

4 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 6. prosince 2008 v 11:23 | Reagovat

Když dospívaly moje děti, dost často mne jejich projevy rozčilovaly. Najednou mně ale došlo, že se tím možná baví.

I žena bývala rozčilená. Tak jsme si sedli a věc rozebrali.

Došli jsme k názoru, že musíme jednat tak, aby se rozčilovali puberťáci a my měli navrch. Zkrátka nemůžeme si dovolit o ně pečovat a ještě se užírat. Kdo se zachová rozumně, má hned převahu. Postupně jsme to začali uplatňovat ve všech vhodných situacích. Proto mi nedělá dnes potíže, čelit provokacím, vzít si raději čas na rozmyšlenou a jednat s odstupem. Nakonec se to už v propracované formě dostalo do partnerského soužití. Dnes v 68 letech, kdy jsou mnozí lidé dost popudliví, máme se se ženou vzájemně přečtení. Počínající spor se většinou zlomí do hlasitějšího oslovení s osvobozujícím úsměvem. Oba víme kam to směřuje

5 rucuk rucuk | E-mail | 6. prosince 2008 v 22:09 | Reagovat

-4- Jó, po tolika letech a častých střetech člověk už sotva čím překvapí toho druhého. Ale jednou se mi podařilo zastavit prima způsobem remcání muže. Umývala jsem  nádobí a nevím vlastně už , o čem se se mnou ve dveřích kuchyně přel. Varovala jsem ho, že mu tu mokrou hadru plácnu na pusu, jestli nepřestane brblat. Nevěřil a tak mu přistála a docela šikovně na nose. A bylo po hádce. Hadr na mytí nádobí nesnáší v ruce, natož na nose.

6 yopa yopa | 8. prosince 2008 v 9:30 | Reagovat

Nikdo a nic mě nevytočilo tak jako vlastní hloupost. Vypadá to, jako když vypouštíte dvaceti barovou páru přez tříbarový bezpečnostní ventil s občastným smíchem jako projevem lehčího šílenství. :o)

7 rucuk rucuk | E-mail | 8. prosince 2008 v 9:58 | Reagovat

-6- Také jsem měla na sebe vztek, když jsem naletěla mladému muži, který se oháněl známostí s našim synem a půjčil si 2 tis. kč na opravu  prý havarovaného auta a  přes veškeré sliby a  urgence je dodnes nevrátil. Pak jsem se dověděla, že je dlužen více lidem a nemám šanci peníze dostat zpět- byl to gambler- číšník. Je to už 15 let ,  ale člověka to,, žere" ta vlastní ,, dobrota" spíše hloupost. To jsem to měla raději dát někomu potřebnému- třeba dětem do domova, nebo do útulku zvířat..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx