.



Život s přítěží.

23. listopadu 2008 v 8:15 | Ruža z Moravy |  příběhy ze života lidí
Ten mladík miloval hudbu, ale také chemii. Musel se rozhodnout, čemu se bude věnovat, zda hudbě či chemii. Zvítězila hudba, vystudoval konzervatoř, uměl hrát na klavír, housle, flétnu a nevím co ještě. Jenže láska k chemii a hlavně k různým pokusům mu zůstala.



Měli doma takovou menší místnost, kde měl různé chemikálie, nádobky, kahánek k zahřívání zkumavek. Co chtěl vyzkoušet, nevím, ale je fakt, že mu nádobka na stole vybuchla, zrovna, když byl nad ní nakloněn a obsah mu zasáhl obličej a krk. Pokud by ji držel v rukách, nevím, zda by ještě někdy mohl hrát.

Takhle měl zasaženou pokožku na obličeji a krku a bohužel i jedno oko a druhé částečně. Trvalo dlouho, než se mu obličej zhojil, měl jizvy, jako by prodělal pravé neštovice . Byl vyšší postavy, tmavé vlnité vlasy, ale jinak - raději se nedíval do zrcadla. Však také dlouho neviděl, pak jen na jedno oko mlhavě a i to se zhoršovalo.

Rodiče ze žalu vyhodili všechny jeho zkumavky, chemikálie, ale on sám jaksi ztratil zájem. Co teď bude dělat? Začal učit na hudební škole hru na různé nástroje, uměl hodně skladeb zpaměti a sehnal si dokonce nějaké noty ve slepeckém písmu.
Horší to bylo s jeho psychikou. Než se mu to stalo, chodil nedlouho s dívkou, učitelkou ručních prací a výtvarné výchovy. Byla o rok starší, ale poznat to nebylo. Drobnější postavy, blondýnka s kulatým obličejem, modrýma laskavýma očima.


Musela ho mít hodně ráda, když mu sama nabídla, že se vezmou, aby mohli spolu žít a ona se mohla o něj starat. Nechtěl to přijmout, nevěřil, že ho má tak ráda, ale nakonec řekl, že to tedy zkusí.

Ta žena musela mít obrovskou trpělivost, zažila s ním trpké chvilky. Byl žárlivý, bál se, že ho opustí, jednu dobu dokonce začal pít, což bylo neúnosné již kvůli jeho zaměstnání. Pracoval pouze odpoledne a tak žena si vzala také jen odpolední zaměstnání, aby mu zajistila jídlo a ostatní péči. Vzhledem k předmětům, které učila , to šlo zařídit. Muž měl dobrý sluch, občas i vyladil někomu klavír. Manželství se s přibývajícím věkem zklidnilo, paní říkala, že je muž hodnější než za mlada.

Děti neměli, což paní sice někdy mrzelo, ale s ohledem na to, že byli oba mezi dětmi v práci a doma měli dost starostí , časem se u nich o dítěti již nemluvilo. Smířili se s tím. Muž nosil již tmavé brýle,oslepl úplně. Vodili se spolu po městě, lidé si na tu dvojici zvykli a když po smrti muže začala paní chodit sama, později s přítelkyní, bylo to skoro neobvyklé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zirk. Zirk. | E-mail | 23. listopadu 2008 v 9:07 | Reagovat

A je to - co bylo dál

2 caracola caracola | 23. listopadu 2008 v 9:22 | Reagovat

Je těžké hodnotit  motivy chování jiných .Už proto,že nejsme v jejich situaci.A tak nezbývá než přihlížet.

3 Atsmon Atsmon | E-mail | 23. listopadu 2008 v 10:05 | Reagovat

Někteří lidé jsou prostě obětaví. Znám případ, kdy v rodině byly dvě sestry. Jedna z nich  retardovaná. Zdravá sestra  vystudovala učitelský ústav a o tu postiženou - Lídu - se starala. Celý život byla sama, kdo by si vzal ženu s mentálně postiženou sestrou!  Sestry se dost hádaly, ale co dělat? Když bylo slečně učitelce přes 60 let, seznámila se s vdovcem přiměřeného věku a byla svatba!  V 64 letech se ze slečny Dlouhé stala paní. Žili takto ještě řadu let a myslím, že byli spokojeni. Psal se rok 1965...

4 N.D. N.D. | Web | 23. listopadu 2008 v 10:54 | Reagovat

[2] caracola, 23.11.2008 09:22

máte pravdu a to co ostatní vidí jako sebeobětování je pro toho obětujícího se úplně normální......

5 matka matka | 23. listopadu 2008 v 11:23 | Reagovat

Jaká oběť. Prostě ho milovala.

6 N.D. N.D. | Web | 23. listopadu 2008 v 12:09 | Reagovat

5] matka, 23.11.2008 11:23

jo, tak nějak jsem to i myslela....

7 matka matka | 23. listopadu 2008 v 17:11 | Reagovat

Prostě měla srdce v srdci.:-)

8 rucuk rucuk | E-mail | 23. listopadu 2008 v 20:00 | Reagovat

-1- Obyčejný , trochu osamělý život ženy, která byla užitečná a určitě to věděla. A nevadilo jí to.

9 Rozálie Rozálie | 24. listopadu 2008 v 11:19 | Reagovat

Já chápu význam, naplnit život druhého štěstím,největší odměnou je jeho láska opětovaná čímkoli. Někdo takový prostě je ,miluje onu osobu pro nějaké kouzlo,které vidí jen ona sama a ani nečeká významných okázalých odměn, často stačí , že mohou být spolu. Myslím,že to není obyčejný příběh, kolik takových je dnes , kdo z Nás by tohle dokázal , a ne pro soucit . Ale opravdově.

7) Prostě měla srdce v srdci.:-) - souhlasím

10 rucuk rucuk | E-mail | 24. listopadu 2008 v 12:04 | Reagovat

Mnohý člověk to bere tak- když jsem ho měla ráda bez postižení, mám ho i s postižením. Znám také případy, kdy se ten postižený tak moc změnil, byl nervozní, zlý, podezřívavý, nic mu neudělali dobře, každý to s ním myslel neupřímně a to tak dalece, že se žena skoro zhroutila. Co potom, pak asi láska umře na úbytě a být jen celý život ze soucitu je moc těžké. Navíc ten člověk soucit nechtěl- odmítal vše. Dá se to vydržet?

11 matka matka | 25. listopadu 2008 v 18:06 | Reagovat

10 rucuk

---To je nesmírně těžké. Nesmírně. Jenže, jak může být člověk šťasten přes cizí neštěstí a odejít?

...Navíc ten člověk soucit nechtěl - odmítal vše....

--- A lásku by přijal? A ten druhý partner, byl by schopen mu ji dát? Byli by schopni dát si lásku vzájemně?

12 rucuk rucuk | E-mail | 25. listopadu 2008 v 21:49 | Reagovat

-11- Žena ho měla ráda, ale on jí prostě přestal věřit, myslel, že mu lže a on prý o soucit nestojí. Nevím, ale docela ji chápu. Když jeden stále jen dává a druhý jen bere a ještě to neocení ani pohledem neřku-li slovem, on ten pohár přeteče......

13 matka matka | 26. listopadu 2008 v 18:16 | Reagovat

Pak tedy není jiné řešení, než odejít. Jen mít kam.

14 rucuk rucuk | E-mail | 30. listopadu 2008 v 12:18 | Reagovat

-13- Jako vždy máte pravdu- jen mít kam......Kolikrát hrdost člověku zabrání ,, vyklidit pole", jít někam prosit o místečko v životě. Obvyklá řešení jsou většinou dočasná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx