.

Chtěla bych podpořit akci, kterou na svém blogu "rozjela" Kitty a to na téma článků různých blogerek a blogerů Věřte-nevěřte. Víte-li o nějakém zajímavém článku, který by se do této kategorie hodil ozvěte se na http://diviznacka.blog.cz/ nebo na její email, případně zprávu autorovi, které jsou u ní k dispozici. Tam se dovíte bližší. Je to možnost upozornit na zajímavé články blogu- klidně i svoje.

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Zaskočena životní krizí-co dál.

19. listopadu 2008 v 14:23 | Ruža z Moravy |  příběhy ze života lidí
(Převyprávěno ze Stylu - můžete radit).


Sedím tu mezi poloprázdnými krabicemi a koukám. Myšlenky se mi honí hlavou a pořád nemohu pochopit, co se seběhlo v tomto roce a v letech před ním.

Byla jsem špatná manželka? Máme tři děti - dvě dcery již vdané, syn je sice svobodný, ale žije s přítelkyní - odstěhoval se nedávno.



S mužem jsme bydleli v domku po jeho babičce, který jsem se snažila vlastními silami udržovat. Pracovala jsem v laboratoři , byla jsem tam spokojená, takže jsem vypomáhala i po odchodu do důchodu. O brigádu jsem řišla, když mi onemocněla maminka a já jsem ji musela často navštěvovat ve vedlejší vesnici. Byli jsme si v té době hodně blízké a tak po její smrti jsem pocítila velkou prázdnotu.

Muž dělal téměř celý život na montážích, jezdil domů jen jednou za týden a často se s výmluvami nedostal domů i 14 dní. Promíjela jsem mu i milenky, o kterých jsem se náhodně dověděla, ale byla to asi chyba, protože při jeho odchodu do důchodu se se mnou rozvedl a navíc prodal domek, kde jsme se synem bydleli. Syn to vyřešil po svém a mě zachránil domek po mé mamince.
Měla bych být ráda, že mám kde bydlet, ale odchod muže, ztráta práce v laboratoři, odchod syna, to bylo na mě už moc.

Připadám si vyhořelá, zbytečná, nemám chuť nic dělat a tak místo abych si zařizovala byt po stěhování, vyhazovala staré věci, sedím tu jako socha. Zeťové mě odstěhovali, donesli nezbytný nákup, ale museli to sami i schovat do lednice. Na co mám žít? Děti mají svůj život, byla bych jim leda na obtíž.

Přežila jsem pár dní, moc se mi neulevilo, chodím od ničeho k ničemu. Najednou slyším slabé zvuky ode dveří domu. Takové kňučení, či kvikot. Musím se podívat, co se děje.

Za dveřmi se krčí malé štěnátko. Jak se sem dostalo? Bydlím sice kousek od silnice, ale přece nevím , jak sem trefilo. Co s tebou kulíšku? Jsi sám jako já, postarám se o tebe. Kupodivu se mě ani nebojí. Je slabý, asi hladový. Jdu do ledničky, mléko tam mám, v ošatce je natvrdlý rohlík, ale když mléko trochu přihřeji a nadrobím ho do něj, snad to bude dobré. Pustil se do jídla a za chvíli byla miska prázdná. Jen aby mu nebylo zle.

Do vyprázdněné krabice jsem dala starou dečku a ustlala mu tam. Usnul jako mimino. Dívám se na něj a najednou zjišťuji, že musím něco dělat, aby se mu u mě líbilo. Snad ho nikdo nebude hledat. Zkusím se pro jistotu zeptat sousedů. Ani nevím, jaké jméno mu dám. Kouknu a ona je to fenka. Budu jí říkat Zora a chovat jako oko v hlavě, protože mi dala chuť do života. Podívám se po okolí, musím zase mluvit s lidmi, postarat se o domek, potřebuje už také nějaké opravy.

Byla jsem zvyklá celý život spoléhat se na sebe více než na muže a co, 60 let snad není konečná...






(Inspirace zveřejněným článkem v příloze Práva- možné východisko.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teplik Teplik | 19. listopadu 2008 v 14:35 | Reagovat

no jo, jednou si dole ...

2 Ivo L Ivo L | Web | 19. listopadu 2008 v 15:07 | Reagovat

60 let určitě není konečná, krásnou výhodou života je, že tu konečnou neznáme.

3 rucuk rucuk | E-mail | 19. listopadu 2008 v 15:12 | Reagovat

No, tento problém má mnohem více lidí, hlavně žen a není vždy stejná situace. Co by nastalo, kdyby neměla domek po mamince si dovedu živě představit. Ke komu jít, než si něco sežene, soudit se o náhradu bytu s býv. manželem?

Sice nevím, co bych v její situaci dělala, ale jak se znám, řešila bych to jinak. Hlavně, že bych byla s dětmi zadobře a byla sama docela zdravá. Snad měla nějaké přátele, se kterými mohla promluvit. Neměla se tak zcela upínat jen na rodinu, pak se nedivím, že ,,ztuhla" v takové životní situaci. Radili jí, obrátit se na odborníka. Pokud nemá důvěru ve vlastní dcery, jak má jít jinam? Možná je to někdy lepší - nevím. Já věřím více svým dětem a přátelům.

4 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 19. listopadu 2008 v 18:32 | Reagovat

Stáří si zajištuje každý od mládí. Chtít se dožít vyššího věku znamená přece rozvažovat pro jednotlivé životní etapy. Nikde se to neučí a většina lidí se stím setká. Řešit potřeby stáří v 60 je dost pozdě. Ve svobodném světě je  svoboda závislá především na potřebném jednotlivci, včetně potřeb ve stáří.

Žádné peníze ( jak se snaží navnadit vláda ) nenahradí lidskou sounáležitost, obětavost a profesionalitu, kterou může jednotlivci poskytnout potomstvo.

5 rucuk rucuk | E-mail | 19. listopadu 2008 v 18:37 | Reagovat

4- napsal jste vlastně totéž, co já, ale v bleděmodrém. Přece je by měl každý tak trochu promyslet všechny kotrmelce, co by mohl život přinést.

6 rucuk rucuk | E-mail | 19. listopadu 2008 v 18:37 | Reagovat

oprava- přece jen-

7 Zdeňka Zdeňka | 19. listopadu 2008 v 20:01 | Reagovat

Když některé kotrmelce jsou nepředvídatelné. Znám paní, které tragicky zemřel syn - narazil těsně před revolucí na neosvětlené nákladní auto našich přátel, v dalších pěti letech ji zemřel manžel, náhlá smrt  na ulici a potom nejstarší ženatý syn na zhoubný nádor. Snacha se znovu provdala, tentokrát do ciziny, kam odešla i s vnučkou.

Tady je na místě otázka, kde vzít sílu k dalšímu životu. A ona ji našla.

8 rucuk rucuk | E-mail | 19. listopadu 2008 v 20:26 | Reagovat

-7- Takové lidi obdivuji. Možná ji právě postupné tragedie zocelily a určitě měla i nějaké přátele, kterým nebyla její situace lhostejná a postarali se, aby nebyla sama v těžkých chvílích.

Já jsem na příklad ocenila takové možná maličkosti, kdy mi byl nablízku bratr se švagrovou - když měl malý syn úraz, nenechala nás samotné doma, když se mi  narodil poslední syn,  bratr pro nás přijel do porodnice - manžel nebyl doma a nevěděl, že máme jet domů. Švagrová mi přinesla oběd, odnesla plenky na vyprání. Při druhém synovi to byla sousedka, která mi donesla omáčku s bramborem a masem, abych si nemusela hned něco vařit. To jsou sice drobnosti, ale potěší.

9 Dagmara-autorka Dagmara-autorka | E-mail | 20. listopadu 2008 v 14:27 | Reagovat

Růženko, plně vás chápu, jen si nejsem jistá, jestli toto je to správné místo pro tyto záležitosti.Pro popovídání nabízím svůj mail. Ale je to na vás.

10 K&K K&K | 20. listopadu 2008 v 15:59 | Reagovat

Paní Růženo.

Každý z nás prochází různými životními etapami. Někdy jsou radostné a někdy i bolí. Ale věřte tomu, že v každém věku se dá najít víc těch radostných věcí, pokuď chceme. A i to štěňátko, o které jste se postarla je taková malilinká radost. A 60 let? To jste vlastně ještě mladice ve středním věku. Takže hurá do života.

P.S. Věkově jsme na tom stejně.

11 Tereza Tereza | E-mail | 20. listopadu 2008 v 16:43 | Reagovat

Dobrý den paní Růženo,

jen tím, že vůbec realizujete blog na internetu je důkazem, že stále máte důvod se koukat dopředu.  Nevěšte hlavu, jsou situace, které nás nemusí v životě těšit, ale které však lze vyřešit. Nemá smysl přemýšlet, proč se to stalo a kdo za to může. Důležité je, že za to nemůžete Vy! Třeba si najdete někoho, pro kterého je láska na prvním místě, na portálech s prací jsou nabídky práce a brigád pro seniory a děti na Vás nezapomněli, jen mají sami se sebou a svojí rodinou hodně práce a málo času na ostatní. Dejte tomu čas a uvidíte, že i maličkosti Vás zvednou ... Hodně štěšstí a úspěchů přeji Vám

12 M.anon M.anon | 20. listopadu 2008 v 17:22 | Reagovat

Krásně to napsal nar.soc. není k tomu třeba nic dodávat. Jsem ráda, že já se vždy mohu spolehnout na své děti a na svou snachu. A stejně je tomu naopak. Je krásné mít spolehlivou rodinu a přátele.

13 fordturbo fordturbo | E-mail | 20. listopadu 2008 v 18:24 | Reagovat

Něco na okraj,

i já jsem v důchodu a když potkávám známé, které potkalo to štěstí důchodu se dožít v relativně dobrém zdraví a slyším jejich nářky," víš já nemám co dělat, děti jsou velké mají své rodiny, z důchodu se nedá žít,  atd. atd. " Mám vždy jen jednu odpověď. " Cos dělal posledních 40 let, že dnes nevíš co a jak? 40 let jsi měl na to zajistit si zábavu přiměřenou svému věku, finančním možnostem, zdravotnímu stavu. A cos pro to udělal. NIC. Myslel sis, že tebe se to nikdy týkat nebude. Kdybys na to pomyslel alespoň před 5ti lety dnes nemáš tyto starosti." Opravdu, mít dobré zázemí u svých dětí je tím prvním a snad největším pilířem úspěšného prožití stáří. Ale to si člověk musí budovat od narození svých dětí. Bohužel a to si přeberte jak chcete "Život je krutý, ale je náš". Každý má před sebou ještě mnoho nevykonaného, a to je motorem, který jednoho má tlačit dopředu. A těch možností, jako je třeba to malé štěně. Hodně šťastných chvil pro všechny a co nejméně zamračených dní.

14 rucuk rucuk | E-mail | 20. listopadu 2008 v 19:15 | Reagovat

-Je hezké, že jsou reakce na článek tak povzbuzující. Škoda, že nevím , o kterou ženu se  v tom článku jednalo. Jen jsem ten její osud přepsala ze Stylu stručněji, abych věděla, jak na něj lidé zareagují. Jsem ráda, že mě osobně se to netýká. Jednak jsem ,,trochu " starší než ta paní a pak mám manželství myslím pevnější. Dcery  nemám, ale 3 hodné syny, kteří by mě v takové situaci určitě podpořili.

15 K K | 20. listopadu 2008 v 19:26 | Reagovat

Rucuk.

Jste hnusná. Přestaňte psát, pusťte si nějakou Venezuelskou telenovelu, vemte si buráky a myslete si, jak jste s těma co sem píší pěkně vydrbala.

Vy jste asi měla hrozný život. Plný závisti, pomluv a nepřejícnosti.

P.S.

A ve Vašem případě je zbytečně se už zamýšlet. Nakonec. Asi není čím.

16 Zirk. Zirk. | E-mail | 20. listopadu 2008 v 22:17 | Reagovat

To autorka

Vážená paní, plně vás chápu - potřebu podělit se o svoji bolest. Jen nechápu některé ty negativní reakce na váš článek. Jsem muž, proto se možná má rada bude vám zdát moc otevřená a možná i indiskrétní. Aleš většina žen ve vašem věku / a já jsem též šedesátník/ zapomíná na jedno nejlepší odreagování a to je sex. U mne to velmi funguje a znám řadu žen ve zralém věku, které jsou stejného názoru - ale jedno je pravda většina dříve narozených žen  tuto možnost již dávno zapoměla. Pes je sice částečné řešení ale vztahy lidí navzájem to je něco úplně jiného.

17 Ella Ella | 21. listopadu 2008 v 9:00 | Reagovat

Dobrý den Růženko.

Povedla se Vám úžasná věc. Od komentáře č. 9. Vás všichni litují, nebo se podivují nad Vaší naivitou a nevšimli si, že jsou oběti vlastního omylu, nebo jen nesledují souvislosti v článcích. A Vy teď můžete klávesnici ošoupat a nevysvětlíte, že to není autobiografie, ale dokonce že jste čerpala příběh z jiného, pod Vaším článkem  uvedeného tisku.

Doufám, že se tím bavíte stejně dobře jako já a využijete toho nedorozumnění jako dobré téma pro další článek.

Přeju krásný den a jdu se chechtat dál. Ať žijou pozorní čtenáři. :-)))))))

18 rucuk rucuk | E-mail | 21. listopadu 2008 v 10:27 | Reagovat

-15-Nevím, z čeho jste usoudil-la, že jsem měla hrozný život plný závisti a pod. Je vidět, že mé články nečtete soustavně a z jednoho usuzujete- přestože jsem tam uvedla zdroj!!!!! a je ho možno přečíst ve Stylu, úterní příloze Práva- že se mě to týká. I kdyby týkalo, asi bych to do blogu nepsala. Takové ,,trable" bych si nechala pro bližší lidi než anonymně na blogu. Nechápete asi žádné psaní, na telenovely se nedívám dávno, snad jen na tu první ze z vědavosti a nemám zapotřebí nechat se urážet veřejně anonymem, který se ani nedovede podepsat.

19 Marbuša Marbuša | 21. listopadu 2008 v 12:18 | Reagovat

Dobrý den, paní Růženko, nenechte se nějakým "K" otrávit. A pište dál!

20 rucuk rucuk | E-mail | 21. listopadu 2008 v 13:39 | Reagovat

-K- A co jsem vám udělala osobně tak hnusného a proč si myslíte , že nemám čím myslet? Vy mě znáte? Pokud ventilujete svůj názor veřejně, musíte mít důvod a navíc se podepsat,,,

21 rucuk rucuk | E-mail | 21. listopadu 2008 v 13:48 | Reagovat

-l5- Zirk- díky za radu, ale máte dojem, že případně tak znechucené ženy jednáním muže, bude mít  bezprostředně chuť na nějaký sex? A jak byste si to představoval konkrétně? Stoupne si na roh, bude chytat chlapy za rukáv a škemrat o odreagování ....??? Dobré! Nějak asi všem ušlo, že v závěru článku je nejen útěcha v pejskovi, ale stykem se sousedy, starostí o domek, takže vlastně č i n n o s t í. Tak bych to snad případně řešila já.

-Ello- díky za pochopení. Všimla jsem si, že pokud napíši svoji případnou příhodu v osobě jiné, okamžitě si každý dosadí, že jsem to já , tak jsem to napsala jako by se mě to týkalo a ono to  nějak opačně neúčinkuje. No nic, snad není tolik zapšklých lidí jako -K- a nebudou brát moje psaní špatně.

22 Zirk. Zirk. | E-mail | 21. listopadu 2008 v 14:52 | Reagovat

To rucuk /20/,  

vážená paní je z vaší reakce na můj příspěvek, kdy jsem se omlouval v úvodu za možnou indiksrétnost, že jste hodně zahořkla vůči mužům. Myslet si že vás posílám na ulici škemrat. Je zřéjmé, že máte problém s navazováním kontaktů. Dále pokud jde o váš rozvod, vždy se říká že vina je na obou stranách . Vy se vidíte  jako bez chyby - ale z pohledu muže - dávala jste mduži vše to co potřeboval, nebo si položme otázku proč utíkal z domova. Třeba vás nazejímalo jaké on má zájmy potřeby přání a pod, totéž lze říci i oněm, proto říkám, že vina je vždy na obou stranách. Tudíž když už chcete férově disksutovat tak se k problému postavte čelem a né se jen litovat a dále když vám někdo něco slušně navrhne - těžko se to dá napsat jinak, tak ho hned nenapadejte. Jen ukazujete, že máte aproblém jak v oblasti komunikace tak i v oblasti sebeovládání. Věřím že mne hned nevymažete . Protože já jinak vůči vám nic nemám, ale zastáv ám názor že život je boj a kdo bojuje ten zvítězí. Dále že když nejde o život jde - sldušně řečeno o nic, nebo se domníváte že je to jinak?.

23 rucuk rucuk | E-mail | 21. listopadu 2008 v 15:36 | Reagovat

--21- Nemám námitky k vašim názorům- jen- muže mám docela ráda, nemám problém navazovat kontakty, muži dávám vše co potřebuje, ale hlavně -já nejsem ta paní, nejsem rozvedená, naopak již dost přes 40 let vdaná! Pokud byste četl pozorněji ten článek, hlavně poslední větu o zdroji článku, případně komentáře na př. l6- Ella- poznal byste, že jsem psaním jako o sobě možná lidi zmýlila. Zřejmě tu nadsázku málokdo pochopil. Omlouvám se všem, jestli jsem vás zmátla.

24 rucuk rucuk | E-mail | 21. listopadu 2008 v 15:59 | Reagovat

-21- Jo, ještě k další vlastnosti mé, podle vašeho komentáře: možná to sebeovládání někdy nemám, ale není divu. Vždyť se říká : v malém hrnci brzo vře a to většinou sedí. Snažím se ale být většinou slušná a nenadávám , obzvláště v komentářích.

25 Zirk. Zirk. | E-mail | 21. listopadu 2008 v 17:14 | Reagovat

To rucuk,

jedna nula pro vás. Přizvávám že článek jsem nijak pozorně nečetl, je to moja chyba, nemáte se za co omlouvat. Je to poučení, že né vždy se mám při čtení blogů  bavit a popijet vínečko.Na váš blog jsem zablooudil poprvé a to náhodou.  Příště bude větší zábava. Je zřejmé že se pokoušíte o nějakou tvořivost, ale tento příklad ženy není nic moc - kterou v článku prezentujete. Přesto ve vaší odpovědi jste neodpověděla na můj názor, že chyba je vždy na obou stranách- pokud jde o rozchod. Pokud jde o manželství tak  potvrzuji mnohá rčení - například - manželství je jen pro nápadité. Nebo menželství je něco více než čtyřy bosé mnohy v posteli. Dovolím si říci že takto mohu hovořít, protože jsem více jak 37 let šťastně ženat - to říkám já, idkyž sebekriticky přiznávám, že moje manželka to se mnou neměla vždy jednoduché / nebojte nebil jsem ji/, ale stále jsem byl z domova pryč i na delší dobu / pracoval jsem ve státních službách/. A rovněž  můj přístup k manželstv,í byl mnohdy značně lechkomyslný . Tady vidíte jací ti muži jsou, ale někdo kdysi řekl - lepší býti ženat než mrtev. Tak co si s tím lámat hlavu.

26 rucuk rucuk | E-mail | 21. listopadu 2008 v 17:25 | Reagovat

-24- Zirk jsem viděla v reakcích na jiné moje články. Zřejmě jste reagoval namátkou, ale opravdu Vaši značku v komentářích jsem viděla již vícekrát. Nezaměřuji se jen na takové náměty, střídám to podle podnětů a určitě si nemyslím, že by moje články byly nějaké výtečné. Jsem jen obyčejná žena , mám svoje zkušenosti- to víte, že většinou je vina při rozchodu lidí na obou, ale někdy hlavně v tom, že jeden podcení nebezpečí rozchodu, případně se drží zuby nehty toho, co má a ono to není vždy dobré. No, jsem vdaná o 10 let déle, co vy na to? A jinak, pokud  mi nevěříte, projděte si někdy můj blog - aspoň část- celý by vám zabral moc času.Zdravím vás. A vaši paní také- když jste byl jak píšete:-o)

))))

27 rucuk rucuk | E-mail | 21. listopadu 2008 v 17:38 | Reagovat

Pardon, bylo to u jiných  blogů -komentářů- značku zirk  ale znám.

28 lukyno lukyno | 22. listopadu 2008 v 17:52 | Reagovat

Hodně štěstí do následujících let Vašeho života :)

29 rucuk rucuk | E-mail | 22. listopadu 2008 v 18:31 | Reagovat

-27- Děkuji, ale tentokrát  to bylo takové celé pomýlené, takže doufám, že si také nemyslíte, že jsem psala o sobě. To mě zatím nepotkalo a snad už nepotká. Nám už zbývá jediná cesta k odloučení a to nevíme kdy- snad ne brzy. Kdo půjde první atd.Ono se zřejmě nevyplácí psát v první osobě, když se mě to netýká. Také přeji hezký další čas.

30 yopa yopa | 24. listopadu 2008 v 11:58 | Reagovat

Pocit zbytečnosti nás provází celým životem. Stáří je v tomto ohledu zřejmě extrémní. Ale na světě je přeci krásně, nemyslíte? Jen si to připustit  :o)

31 rucuk rucuk | E-mail | 24. listopadu 2008 v 15:58 | Reagovat

-31- Máte pravdu, je. A pokud máme přátel pár a dokonce své blízké tak :o)))

32 rucuk rucuk | E-mail | 26. listopadu 2008 v 22:27 | Reagovat

-30-Není to však jen záležitost stáří, naopak ve stáří si můžeme říkat, že nám již nehrozí pocit zbytečnosti, není nad čím se rozčilovat, jde to samo i jak si to zařídíme. Pěkný další dlooouuuhý život....přeji všem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx