.



Vybíráte dárky nebo dáváte peníze?

11. listopadu 2008 v 22:58 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás

Tak se to už doopravdy blíží, minule jsme mysleli na to, co dobrého upéci, aby to všem
chutnalo a dnes bych chtěla dát téma výběru dárků pro své nejbližší.


Není třeba dávat dárky drahé, ale takové, které by tomu druhému udělaly radost.

Dáváme dárky podle toho, jaké má dotyčný zájmy, praktické
nebo překvapivé........?

Může to dopadnout různě.
Jen mohu těm mladším doporučit: všímejte si během roku svého blízkého a pokud vycítíte, co by mu udělalo radost a máte možnost mu to koupit případně vyrobit sami, udělejte to.
,
Když byli kluci malí, myslím ve školním věku, kniha nesměla pod stromečkem chybět. Jednou
jsme koupili dárky praktické, kvůli lyžařskému výcviku a k tomu, aby nechyběla hračka, pár drob
ností. Co myslíte, že zvítězilo? Oblečení, boty a pod. - jo, dobré, ale ty drobné dárečky byli v permanenci ihned. Knižky, které dostávali v průběhu let si po přečtení označili svým razítkem a brali si je do nového života.
.

Ale je také řešení udělat radost i spoluúčastí na něčem, po čem člověk touží a přispět nějakou
přiměřenou částkou. Měli byste možná vědět, o co jde a případně na ozdobnou obálku napsat
na co přispíváte, aby obdarovaný věděl, že víte, po čem touží.

Největší dilema bývá kupovat něco tomu, kdo ,, všechno" má- víte jistě, co tím myslím, ale
jsou věci, které udělají radost právě proto, že je nepotřebuje, ale využije ( sám by si je nekoupil,
protože je považuje za zbytečné.

Taková perlička už mimo Vánoce, při různých příležitostech si stěžovala jedna příbuzná:
To je zajímavé a nespravedlivé.Protože můj muž ,,chlastá", každý mu donese víno nebo kořalku
a já mám ráda třeba Becherovku nebo Griotku a nosí se mi buď mýdlo nebo ponožky, rukavice
a podobně.

Co myslíte, že pak většinou dostávala? Měla zásobu likérů na celý rok, protože to pila velmi
střídmě - alkoholička se z ní nestala.

Jo, jaký dárek by udělal radost vám a vašim blízkým?











Tajné přání leckoho - skutečnost většinou poněkud jiná. Dárek z lásky potěší vždy, třebaže není ani moc drahý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dara Dara | Web | 12. listopadu 2008 v 8:12 | Reagovat

Vybírám jedině dárky.. Buď zjistím, co si kdo přeje nebo co kdo potřebuje a nebo daruju prostě to, co se líbí mně a je to z lásky..

A jaký dárek by udělal radost mně? Každý dárek, co je darován od srdce, ale samozřejmě, že je dárek (spousta dárků), co bych si přála... Prvně bych asi volila kouzelnýho dědečka, který by mi splnil neomezeně přání... Nepřála bych jen sobě, ale všem... A když mi ho Ježíšek přinese, tak Vám ho, paní autorko, ráda půjčím. ;-)

(A kdyby Ježíšek nesehnal toho dědečka, tak kůň mi stačí. :-))

2 caracola caracola | 12. listopadu 2008 v 8:45 | Reagovat

Asi budu podivín, ale já nerad dostávám dárky. Mám vždy pocit jakéhosi zahanbení. Zřejmě je to důsledek nějaké příhody z dětství. Na druhou stranu dárky vemi rád dávám, ale špatně nesu,když je mi za ně děkováno. Vím,že to není v pořádku,ale dá se s tím žít.

3 N.D. N.D. | Web | 12. listopadu 2008 v 9:41 | Reagovat

[2] caracola, 12.11.2008 08:45

Promluvil jste úplně za mě, mám to tak úplně podobně, Nemyslím si, že by to byl nějaký pozůstatek z dětsví, nebo že by to nebylo v pořádku, ale že jsme se k tomu dopracovali životem.  Jediné co by vysvětlovalo, že vám  připadá Vaše chování divné by bylo, že byste byl mladšího věku.

4 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 12. listopadu 2008 v 10:09 | Reagovat

Kdysi letěly dámské kalhotkové stahovací pásy z NDR. Žena po dvou dětech ho také chtěla. Rozhodl jsem se, že ji ho seženu ( bylo jich málo a bez kontaktu to nešlo ). Pracoval jsem v Brně, zašel do spec. prodejny, vrazil prodavačce bonboniéru a dostal telefonní číslo. Doma najednou "volá nějaká ženská", škaredí se žena, když mi předává telefon. Dobře, ano, odpoledne v 16 hod., samozřejmě. Peníze jsem měl ( asi 200 Kč ) i na cestu a další drobnosti. Žena se škaredila, kam se hrnu, když ona je s dětma uvázaná doma. To víš, něco musím zařídit. Přijedu do obchodu, plno ženských, některé bez šatů, začaly ječet, proč se nezamklo ( zkoušely si pásy ). Prodavačka mne omluvila, zamkla a vtáhla mne dozadu a hned, jakou chcete velikost ( ????? ) no to nevím? Tak se nedomluvíme, musíte vědět obvod pasu a míru přes boky ( ?????). Vy jste si ženu nezměřil? Změřil, ale očima. Tak to zkuste zase, smála se prodavačka. Mrkněte se tady škvírou  jest-li je některá, jako ta vaše. Zírám, hergot, to je nadělení. Nakonec se mi jedna zdála se stejnou postavou ( co to budu obcházet - zadkem ) a tak jsem dostal kalhotkový pás.

Pod stromečkem byl od Jéžiška a jen já vím , jak se Jéžišek zapotil, ženě to vrtalo hlavou, jak jsem to dokázal.

Jednoduše, mám buldozeristické oko, mrknu a vidím. Na co jsem mrkal, to se dověděla až sháněla jiný pás.

Od doby toho pásu dávám raději obálku, abych se nezkazil.

5 caracola caracola | 12. listopadu 2008 v 10:19 | Reagovat

ND- trefil jste to. Bojím se otevírat dveře,aby tam nestála sedmdesátka.

6 yopa yopa | 12. listopadu 2008 v 10:32 | Reagovat

[2] caracola, proč by to nebylo v pořádku? Dávat a nedostávat nic, ani to neočekávat, to je přímo duševní pedikůra... :o)

7 matka matka | 12. listopadu 2008 v 10:41 | Reagovat

4. nar. soc.

:-)))

Dnes jsem byla "dárky" kupovat - "stříbrné" sněhové vločky, bílé růžičky s jemným lotosovým středem, posypané štříbrným prachem, malinkaté rubínové růžičky, květinový věneček na stůl,.... něco ponechám doma, zbytek dostanou přátelé. Jen tak malinkatou drobnůstku, která potěší.

Domů dárky nakupuji, knihy a jinak většinou drobnosti. Protože jsou 2 děti dospělé, jedno již se k dospělosti blíží, dostávají i peníze. Ne moc, jen tak, aby si mohly sami koupit, co potřebují. Nejmladší třeba různé náhrdelníky, naušnice,... do tanečních.

8 kloistr kloistr | 12. listopadu 2008 v 13:10 | Reagovat

Anglani maji jednu vymozenost a to ze nemusite davat penize, ale darujete bud sek nebo darkovou kartu. Je to dobre zejmena treba pokud si nekdo preje obleceni z urciteho obchodu, ale dete a odhadnete co a v jake velikosti. Nebo treba z obchodu s pc a jinymi hrami, koupite tuhle kartu a dotycny si vybere sam. A neni to tak blbe jako kdyz se daji prachy, protoze tohle se da pouzit opravdu jen pri nakupu v urcitem obchode. Nebo dneska v dobe ipodu kupovat cd detem je blbost, koupite iTunes kartu pro nakup hudby pres net a ratolest ma radost az na pudu.

Dalsi variantou, kterou jsem pred Vanoci letos zavedl je, ze vezmete katalogy a zaskrtnete v nich co by se vam libylo a pak mate prekvapeni pod stromeckem, ale rozhodne ne neprijemne. Odpada trapne, co chces k Vanocum nebo darek koupeny ve stresu na posledni chvili, protoze vazne nevite co.

9 rucuk rucuk | E-mail | 12. listopadu 2008 v 13:52 | Reagovat

No vidíte, já jsem si koupila dárek k Vánocům v předstihu. Toužila jsem po houpacím křesle a syn mi řekl, že mají v Tescu ve slevě. Mám si prý vybrat, chtěli se složit a dát nám ho pod stromeček. Světlé, dřevěné s polstrovaným gobelinovým  sedákem a opěrkou. Mám z něj radost a ještě více z toho, že stálo jen 1390,- Kč. Jsem jako malé dítě, že? Ale platila jsem ho sama, muž moc radost neměl, ale občas se zhoupne také.

Jinak je pěkný dárek solná lampička, dřevěná krabička čajů, držáček na mobil a pod. maličkosti. Kupovat něco na sebe, kromě ručně malované šálky je ošemetné, nezavděčíte se, pokud si to dotyčný nevybere sám. Vnoučatům na peníze vyrábím ozdobné obálky- jako šek s přílohou, aby to mohla použít i jinde než ve svém  bydlišti. A k tomu nějakou drobnost a je to.  Jinak budu letos ráda, když manžel bude po operaci srdce v pořádku.

10 rucuk rucuk | E-mail | 12. listopadu 2008 v 14:19 | Reagovat

Pro děti a vnoučata mám již dárky během roku nakoupené, většinou pěkné knihy-  encyklopedie.

11 pampelina pampelina | E-mail | 12. listopadu 2008 v 18:41 | Reagovat

Jsem ráda, když můžu dát dárek podle přání. A k tomu ještě maličkost jako překvapení.

12 rucuk rucuk | E-mail | 12. listopadu 2008 v 20:33 | Reagovat

Teď jsem si vzpomněla, dá se koupit zájezd, kratší pobyt v lázních- záleží na finančních  možnostech. Jsou-li jen dva, je možnost obětovat finance na něco, co slouží oběma.

13 dekl dekl | 12. listopadu 2008 v 21:11 | Reagovat

Jako malý dítě jsem strašně rád kupoval dárky. A užíval jsem si to. Vzal jsem z kasičky všech čtyřicet korun a prožíval nádherný pocity z představy, jakou budou mít ségra, mamka i taťka pod stromečkem radost.

Dnes mám sebou sice z kasičky víc, ale z kupování dárků mám hrůzu a zakoupení většiny dárků komentuju úlevným "tak, a mamku mám z krku".

Jen málokdy se mi povede koupit něco, z čeho mám radost při nákupu i já, kdy vím, že se takzvaně s dárkem trefím.

14 rucuk rucuk | E-mail | 12. listopadu 2008 v 21:51 | Reagovat

Vzpomínám si, že dědeček kouřil viržinky nebo fajfku, někdy doutník. Tradičně jsem mu z malých úspor kupovala krabičku viržinek za 10 Kčs, měl totiž 24. prosince i narozeniny. On nám pravidelně při blahopřání říkal, že ho v tom kouření podporujeme, ale je fakt, že zemřel v 85 letech a nebylo to kvůli  kouření. Tak nevím....

15 N.D. N.D. | Web | 13. listopadu 2008 v 8:49 | Reagovat

[13] dekl, 12.11.2008 21:11

i já jsem jako dítě ráda kupovala dárky a vymýšlela jsem dobré bizardnosti. Jedno z mých kritérií při výběru blo, že dárek musí být velký, pak že bude vypadat honosně...

16 N.D. N.D. | Web | 13. listopadu 2008 v 8:50 | Reagovat

oprava textu:

ne blo, ale bylo

17 Ivo L Ivo L | Web | 13. listopadu 2008 v 10:13 | Reagovat

Dárky pečlivě vybírám, nebo osobně vyrobím. Jako děti jsme dostávali dárky " pro denní potřebu " a hrozně mě to štvalo. Největší úder byl, když jsme dostali, ač, krásné, ale podkolenky a podobné věci. Vím, naše mamka,sama s třemi kluky to neměla lehké. Ale ve mě to jaksi zůstalo a tak se snažím dát dárek, o kterém třeba vím, že se obdarovanému moc líbí, ale nekoupil by si ho. A nebo dárek vyrobím. S tím jsem začal u našeho kluka. Jako dítě jsem toužil po ledasčem, ale utkvěl mě v paměti ze školky velký dřevěný bagr. Tak jsem klukovi udělal velký dřevěný, funkční jeřáb. Úspěch fenomenální. Když z něj  kluk  odrostl,daroval ho školce.Prostě na vánoce, příjemná radost jednou v roce.Peníze nedávám a pokud by mi je někdo dal pod stromeček, tak má u mě, slušně řečeno po " žížalkách ".

18 rucuk rucuk | E-mail | 13. listopadu 2008 v 10:52 | Reagovat

-l7- Když byl náš nejmladší malinký, miloval vláčky. Ušila jsem mu ze zelenobílého krimplenu lokomotivu, vycpala ji, přišila knoflíky jako kolečka a nedal ji z ruky, prát jsem ji musela tajně.

Stejně měli kluci rádi takové blbinky, co se vešly do kufříku. Vozili ho i k babičce a ve vlaku nebyl s nimi problém. Udržte dítě 8 hod. v pohodě! A když to udělá někdo blízký, je to milejší hračka než koupená.Máte pravdu- peníze bych také nechtěla.

19 matka matka | 13. listopadu 2008 v 13:10 | Reagovat

No, ale stejně, jedny vánoce, nejkrásnějším dárkem pro celou rodinu bylo obyčejné, bílé peříčko, které se najednou na koberci objevilo. Běloučké husí pírko, jedno z dítek zvedlo, fouklo a kdo ho chytí? Inu jakmile se k dosahu dalšího dítěte přiblížilo, dítě fouklo,.... Obyčejné bílé husí peříčko a kolik radosti nám přineslo.

Je možné ta peříčka namalovat? Radost na peříčka malovat? Snad.

20 rucuk rucuk | E-mail | 13. listopadu 2008 v 14:27 | Reagovat

-19- vy máte takové pěkné zážitky. Kousek pohody, posezení v kruhu rodiny, taková ta nálada naměkko, všechny hádky a křivdy nějak vyšumí. A dokud jsou doma děti, alespoň jedno i když dospělé,  je to moc fajn. A první den sváteční, kdy se sejde celá rodina, namačká se, kde se dá, víte, že nejste sama  a obletujete je všechny a ráda.

21 kloistr kloistr | 14. listopadu 2008 v 14:42 | Reagovat

Houpaci kreslo mame doma, ale zas tak uzasny to neni. Ale dobre se na to odklada obleceni. :o)

22 rucuk rucuk | E-mail | 16. listopadu 2008 v 22:33 | Reagovat

-21- Je dobré hlavně proto, že kočka na něm nespí, troufne si jen do náručí a nechat se pohupovat. Na normálním je pořád.

23 matka matka | 17. listopadu 2008 v 9:53 | Reagovat

... pěkné zážitky ...

Inu je doba krásného prožívání a pak je doba kdy z těchto prožitků čerpáme, abychom zvládli bolest, ...

Velmi těžce jsem si něco pěkného vybavovala, když jsem to zrovna velmi, velmi potřebovala. Ale někde ty krásné vzpomínky jsou. Pouhé maličkosti jen a jak pomohou. :-)

24 rucuk rucuk | E-mail | 17. listopadu 2008 v 16:50 | Reagovat

-23- Někdy je to dobré slovo, milý úsměv, ochota pomoci v drobnostech. O pohlazení nemluvě.

25 rucuk rucuk | E-mail | 22. listopadu 2008 v 18:38 | Reagovat

Tak jsem se dnes zasmála, když na mou otázku co by chtěli na Vánoce odpověděl - způsobem jemu vlastním- Chevrolet  anebo cestu kolem světa. Navrhla jsem , že mám videokazety Cesta kolem světa i s pěknou hudbou-tak prý jo, ukecala jsi nás, tak stačí pytlík s dolary.  Také přání, že? Tak se mi zdá, že jsou ty Vánoce jen samé starosti.....kdo má pořád něco vymýšlet.

26 Ivana Ivana | Web | 8. září 2009 v 3:19 | Reagovat

A opět pomalu půjdeme nakupovat dárky. Já raději než peníze vybírám dárky.

27 rucuk rucuk | E-mail | 31. ledna 2010 v 23:43 | Reagovat

To já také a navíc, když se to obdarovanému  líbí, mám z nich větší radost, než kdybych je dostala sama:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx