.



Jak na mezilidské chování.

23. listopadu 2008 v 13:37 | Ruža z Moravy |  zvířata a lidé

Krátce řečeno" vzít si příklad od některých zvířat!

Jak tak pozoruji naši kočku -už slyším připomínky: jé,co ta ženská zase vymýšlí?- vidím názorně, jak lze mazaně dosáhnout svého.
Míváme někdy v opatrování 5 kg mainského mývalího kocoura. Druh uvádím pro srovnání velikosti s naší 2,5 kg kočičkou.



Není již nic neobvyklého, že se ti dva honí po bytě, laškují, perou se, ale mají oblíbená stejná křesla na siestu, také na noc právě tu židli, na které sedím u netu.



Dala jsem dvě stejná křesla vedle sebe, vedle židle stejné posezení, ale nic nepomohlo.. Nejvíce mě rozesmál způsob, jak malá Mudla dovede kocoura vystrnadit. Hupsne k němu, začne ho lízat mezi ušima, za krkem, ,,hubičkuje" ho na uši a on se po chvíli otráveně zvedne a jde si lehnout na plošinku na škrabadle. Ona tam normálně také pospává, ale proč by ho nechala v klidu? Tak to nebylo jednou, v pokoji na křesle jsme na ně koukali, dělala to stejně.

Pokud je na to čas a zájem, od zvířat bychom se mohli lecčemu přiučit. Jinak tomu, že ze dvou stejných misek by mu nemusela užírat, když má ještě ve své a podobné nešvary , ne. Když měl u nás své WC, chodila na něj ona a on zase na její.


Je to prostě taková malá diplomatka, která si osedlala celou rodinu, hlavně pána, bez kterého je jako tělo bez duše. Bloudí bytem a hledá ho,když je pryč a nakonec si aspoň lehne na jeho kalhoty nebo svetr, který odložil na křeslo.


Omlouvám se, za takové pro někoho jistě zbytečné psaní, ale je fakt, že zvířátka jsou leckde součástí domácnosti a pomáhají lidem překonat pocit samoty, dovedou rozesmát. Můžete se na ně krásně rozčilit, když lezou kam nemají, pomáhají při práci,, koukáním", nemůžete otevřít některou skříň, aniž byste je tam případně nezavřeli.

Někdy to je lepší, než křížovka, na posilování paměti, postřeh a soustředění.

A kdo nemá rád doma zvířata a necítí potřebu se odreagovat, ať toto nečte, ano?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 caracola caracola | 23. listopadu 2008 v 17:35 | Reagovat

Celý život jsem měl nejrůznější zvířátka. Byl jsem vychován tak,že pokud si zvíře pořídím ,stávám se automaticky jeho bohem,který rozhoduje jestli má co pít,žrát,kde spát,jak prožije život i jaký bude mít konec. Byl jsem vždy laskavým bohem  a byl jsem za to odměněn. Se stejným vědomím jsem vychovával i své syny a jsem rovněž odměněn.

2 rucuk rucuk | E-mail | 23. listopadu 2008 v 18:21 | Reagovat

To je krásné, tak by to měl dělat každý a nebylo by dětí-  pachatelů nedobrých činů.

3 M.anon M.anon | 23. listopadu 2008 v 19:13 | Reagovat

Děti i štěňata jsem vychovávala v podstatě stejně...a s velmi dobrým výsledkem. :-)))) spousta lásky a spousta důslednosti... Ani bez dětí (a dnes už jejich dětí) ani bez zvířátek si nedovedu svůj život vůbec představit. A je pravda, že i já se toho od nich mnoho naučila. Paní  Růženko, ráda vás čtu.

4 rucuk rucuk | E-mail | 23. listopadu 2008 v 19:58 | Reagovat

-3-Děkuji, jsem ráda, když se aspoň trochu pobavíte. Ten pocit je lepší než jakýkoliv honorář. Víte, že se mě kamarádka ptala, kolik za to psaní bereme? To tedy byl fóóór, že? Zasmála jsem se a ona se divila proč o tedy dělám.,, Jó, tak to se tedy jen ,,vykecáváš"?? No, to by mě nebavilo." - taky příspěvek a ústní...

5 M.anon M.anon | 23. listopadu 2008 v 20:42 | Reagovat

Nevěřila byste, kolik příjemných chvil jsem tady už zažila, jak na vašem blogu nebo na blogu paní Dagmar, slečny Adriany a občas i na jiných. Ale vás, Dagmaru a Adrianu mám uložené v "oblíbených", ať nemusím dlouho hledat. Dlouho jsem jen četla a teprve v poslední době si dovoluji sem tam reakci. Nejraději si k tomu uvařím kávičku a jsou to chvilky jen a jen pro mne :-)) Teď jsem se vrátila z procházky s hafany, řádně vymrzlá, tak mám pro změnu dobrý čajík před spaním. Přeji krásný večer.

6 rucuk rucuk | E-mail | 23. listopadu 2008 v 21:02 | Reagovat

-5- Děkuji, je to od vás milé, také si připadám někdy jako mezi dobrými přáteli, přestože můžeme mít názory na určité věci či události odlišné, není to na závadu, mám ráda tytéž,i paní Ivanu, Evu a několik mužů, kteří umí vyprávět pěkné příběhy hlavně z cest. Vítám každou změnu, přečtu si ledaco, také do toho mluvím, nedá mi to. Je to taková změna, přestože mám dost dobrých přátel, toto  je něco jiného.

7 Atsmon Atsmon | E-mail | 24. listopadu 2008 v 7:01 | Reagovat

Nojo, taky vaše psaní vyhledávám. K tématu: Máme doma dvě fenečky a jednoho neurotického papouška. Menší fenka je jasný vúdce smečky, ta větší vychytralá lstivá liška. Papoušek žako jménem Bořivoj je zřejmě 4%, bláznivě zamilovaný do mého muže. Tedy nechápu, co na něm vidí. Neustále mu dělá milostné návrhy a když mu není věnována pozornost, zoufá si, naříká, nejí nespí a škube si peří. Holky na něj koukají jak na televizi. Též bych chtěla kočičku, vnesla by trochu noblesy do chaotického prostředí naší smečky, ale nevím, jak by obstála...

8 rucuk rucuk | E-mail | 24. listopadu 2008 v 9:00 | Reagovat

-7- Atsmon, s tím Bořivojem jste mě rozesmála. Věřte tomu, že pokud byste měla takovou jako je naše Mudla, ovládla by možná celou tu vaši smečku. Mám pocit, že se řídíme už jen jejími potřebami.  Noblesa? Spíš tornádo.  Mazlí se, jen když se chce jí.

9 Atsmon Atsmon | E-mail | 24. listopadu 2008 v 9:51 | Reagovat

Soused z 8. patra má dvě sibiřské kočky. Aristokratky. Odměřené a pyšné. Když k němu přijdeme na návštěvu, usedneme a začneme si povídat, odněkud se vynoří, předvedou pár živých obrazů, zapózují. Vychutnají si obdiv a po náležitém sukcesu se rozplynou. Fakt pěkné číslo...

10 rucuk rucuk | E-mail | 24. listopadu 2008 v 10:53 | Reagovat

-9- Se zvířaty je opravdu legrace. Sousedky dole mají anduláka, který jim i vynadá, když jsou dlouho pryč a tahá je za ušní lalůček. Naše Mudla se vozila na mokrých dveřích od skříně, když je muž umýval a my jsme mohli prasknout. Muž nebyl schopen ty dveře umýt. Až to přestalo klouzat, přestalo ji to bavit. Měli jsme je opřené o pohovku, na tu vylezla a jela ,,po prdeli dolů jeli", občas obráceně. Škoda, že  nemám videokameru to by bylo něco....

11 rucuk rucuk | E-mail | 25. listopadu 2008 v 21:46 | Reagovat

Dnes jsem měla zážitek s krásným velkým psem Denisem. Viděla jsem ho před rokem, ale měl se ke mně- tedy on je prý takový milý skoro ke každému.  Jen jsem měla obavu, že ucítí  ze mne kočičku.Ty prý nemá v lásce a nemohou kočky ani doma mít.

12 Zirk. Zirk. | E-mail | 26. listopadu 2008 v 18:00 | Reagovat

to rucuk /11/

nic si z toho neděloejte já též nemohu mít doma kočičky, jo to by byla jiná zábava.

13 rucuk rucuk | E-mail | 26. listopadu 2008 v 18:39 | Reagovat

-l2- Dvounohé nebo čtyřnohé? Jó, to by se vám hodilo:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx