Helena - Rozhodnutí.- 12.

6. října 2008 v 0:00 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
S hlavou plnou rozporuplných myšlenek, se Helena vrátila domů. Bylo jí jasné, že Oldův tatínek se dověděl o zločinu manželky a ze strachu z ostudy i nemožnosti s ní nadále žít, vyřešil v rozčilení situaci sebevraždou. Neměl to dělat, neuvědomil si, jak tím poznamená další osud jediného syna. Navíc netušil, co to způsobí manželce, která svojí nemocí zhorší situaci v rodině.



Helena se rozhodla, že si o všem, co se dověděla promluví s Oldou. Považovala ho za slabocha v chování vůči matce, ale zároveň jí ho bylo líto. Vždyť nikdo nic neřekl tomu, kterého se vše týkalo nejvíce. Ani ta děvčata, kterým muselo být jasné, že Olda by byl na jejich straně. Vlastně nemohl dělat více než udělal. Jeho vzpoura matce se minula účinkem a stejně ji vlastně opakoval.
Bylo to jiné jen v tom, že tentokrát byla nemocná a navíc, pokud by nebrala prášky, mohla by Heleně opravdu ublížit.

Rozeberou situaci a poradí se s lékařem, zda by nebylo možné umístit matku do nějakého zařízení. Nemohla by se bránit, s ohledem na své provinění. A to ještě tehdy nebyla zjevně nemocná, takže její chování nic, kromě sobectví, neomlouvalo.
Olda byl zdrcený její zprávou o podrobnostech událostí, které mu dříve nikdo nesdělil. Souhlasil zcela s Helenou, že matka musí z domu pryč. Dokonce zauvažoval, že by domek prodali a odstěhovali se jinam. Helena mu toto vymluvila s tím, že domek zcela zrenovují, znovu pomalu zařídí. Do přístěnku probourají dveře a rozšíří tím byt.

Další události však jejich problém vyřešily samy. K matce šla jako obvykle ta sousedka a našla ji celkem bezvládnou na zemi. Zařídila okamžitý převoz do nemocnice a tam zjistili, že zřejmě snědla větší množství prášků, které měla k užívání. Nebyla mrtvá, ale mozek již měla natolik poškozený, že nevnímala, kdo na ni mluví a musela být dána do léčebny dlouhodobě nemocných.
Nebyla tak svědkem dalšího vývoje Helenina a Oldova manželství.


Helena měla najednou zakázek tolik, že si musela vzít mladou dívku z vesnice, která měla ekonomickou školu , na výpomoc. Olda se musel postarat o plánované změny v domku a to pomohlo k tomu, že přestal přemýšlet o starých záležitostech, byl klidný a šťastný.
Dceru, kterou po dvou letech Helena porodila, pojmenovali Naďa - naděje do dalších let.









P.S.

Další pokračování Heleniných osudů najdete až v únoru 2009.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 N.D. N.D. | Web | 6. října 2008 v 10:10 | Reagovat

Tak teď jste to tedy vzala hopem a líbí se mi, jak "ochotně " matka vypadla ze hry.....

2 Zdenda. Zdenda. | 6. října 2008 v 10:24 | Reagovat

Ano . ano ,darmo se neříká tchýně a uzený ....

Paní Růžo , byl to maraton s rychlým sprintem a napínavým průběhem a tak to má být ,díky .

3 rucuk rucuk | E-mail | 6. října 2008 v 12:48 | Reagovat

-1- Všimla jste si jména té dcerušky? Na vaši počest! Ono se to už nedalo moc dlouho natahovat. Díky, že se vám to aspoň trochu líbilo.

4 N.D. N.D. | Web | 6. října 2008 v 14:18 | Reagovat

Všimla paní Růžo a přemýšlela jsem co napsat, ale pak jsem to raději zrušila. Můj "humor" je někdy pro druhého mírně řečeno překvapivý a ač to nemyslím zle, zle to někdy dopadne. Prostě chtěla jsem napsat něco o sobě jako o kmotře....

Líbilo se mi to. Byl fakt dobrý nápad a myslím, že i ostatní byli napnutí. Taky se mi líbilo, jak jsme Vás honili kupředu....

5 rucuk rucuk | E-mail | 6. října 2008 v 15:56 | Reagovat

To nevadí - kmotřenko- Třeba jednou, možná o takové Naděnce něco napíši. Je to za mnou, teď se asi odmlčím, ať někdo neřekne, že pořád něco píši a kdo to má pak číst, že? A jinak, nejsem nijak urážlivá, no, ale někdy citlivější než je třeba. Zdravím.

6 N.D. N.D. | Web | 6. října 2008 v 16:11 | Reagovat

Myslím, že byste měla svoji frekvenci psaní řídit podle sebe. Čtenáři se holt buď najdou nebo nenajdou, to je riziko. To není rada, to je jen mé zamyšlení.

7 matka matka | 6. října 2008 v 17:23 | Reagovat

:-(  To už je konec?

:-) Vlastně šťastný konec. :-)

8 Kamufláž Kamufláž | E-mail | 6. října 2008 v 18:35 | Reagovat

Takového pinožení, snažení, problémů, nejistých investic, nepříjemností... nebylo té osobě v té garsonce líp?

Teď má ještě odpovědnost za dceru... já nevím. Nu, její věc.

9 matka matka | 6. října 2008 v 18:37 | Reagovat

Každá bolest, starost za to stojí. Já už chci mít klid bez starostí a ono furt něco přichází, co mi bere ten klid.  :-)

10 Lin Lin | 6. října 2008 v 19:15 | Reagovat

Autorce :

"Helenu" jsem četla průbežně a až sem - na konec - shrnu svoje "hodnocení"

Hezký příběh a moc hezky se to četlo :-)

11 rucuk rucuk | E-mail | 6. října 2008 v 19:32 | Reagovat

Díky všem za pěkná slova, jsem ráda, že ten příběh, který se mohl stát a který  jsem moc nerozebírala, aspoň trochu někoho zaujal. Přiznám se, že se mi psal lehce a sama jsem byla zvědavá, na co Helena přijde. Možná jsem to mohla trochu více našponovat, ale vždyť to nebyla detektivka i když vina i trest tam byly..Ty zbytečně v samotě prožité roky Oldy, ztráta rodiny a zdraví matky.

12 rucuk rucuk | E-mail | 31. ledna 2009 v 22:09 | Reagovat

Tak mi vrtá hlavou další osud Oldovy a Heleniny rodiny a rýsuje se pokračování, ne již tak dlouhé, ale možná v lecčems překvapivé. Tak, jak někdy život jde. Nejhorší na tom je, že jsem sama zvědavá na konec...... Snad už v únoru.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx