Helena- Společný život - 5.

3. října 2008 v 15:01 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Uběhl téměř týden společného života a novomanželé byli spolu jen asi dvakrát na nákupu a to ještě v nedalekém městě. Ptala se Oldy, proč nemá auto, když musí jezdit do města. Od jara do podzimu prý jezdí na kole, v zimě autobusem. Auto sice měl, ale přišel o ně. Neřekl jak, jen naznačil, že při autohavárii a nechtěl proto kupovat nové. Neměl ho totiž pojištěné, takže nedostal žádnou náhradu. Holt se nemá šetřit na nepravém místě.
Helena opatrně nadhodila otázku zařízení bytu. Nábytek Olda odmítl měnit, je to prý dobré a pokud chce doplňky vyměnit, snad by mohla něco použít ze svého bývalého bytečku, čímž ji naznačil, že by její příspěvek do společného bytu uvítal. Jistě má peněz dost, když prodala garsonku.

Řekla mu, že garsonka byla pouze pronajatá, takže z ní nemá žádné peníze. Úspory však nějaké má a ráda přispěje, když výběr nechá na ní . Jela sama do města, on ji vyprovodil a slíbil, že přijde naproti pomoci odnést nákup.
Helena využila cesty k tomu, aby si dobila kredit u mobilního telefonu, který nemohla použít po celou dobu, vybrala hotovost z bankomatu a zašla do obchodu s bytovým textilem, kde vybrala potahy na sedací soupravu v přírodní barvě, nějaké ubrousky v téže barvě, ubrus na stůl do kuchyně i do pokoje. Záclony do všech místností a lehounké závěsy ve světlých barvách. Také přehoz na postele.

Řekla si, že vše připraví tak, aby mohli byt vymalovat a vše doplnit. Koberec do pokoje a do ložnice, běhoun do chodby a před linku v kuchyni jen vybrala a nechala si je poslat do nového bydliště.
Všechny doklady si schovala, byla zvyklá mít v dokladech pořádek. Uvažovala nad tím, že si pořídí domů internet, pokud to nepůjde jinak, tak přes telefon. Jen nevěděla, jaký má názor na tyto věci Olda. Vždyť on měl dosud jen starší barevnou televizi a malé rádio. Říkal, že víc nepotřebuje. O autu zauvažovala také, ale jen nějaké malé, starší. Spojila se s kamarádkou Hanou a ta jí slíbila, že se po něčem takovém podívá a poptá se u známých. Dlouho nemohly mluvit, aby jí kredit stačil na delší dobu.

Právě ten druhý nákup s Oldou byl pro barvy na malování. Nářadí nějaké doma bylo, ale museli dokoupit i nějaké nádobí. Bylo s podivem, že za ta léta Olda moc vybavení neměl. Jako by to u něj někdo vyraboval. Heleně to zvlášť nevadilo, měla něco ze svého bytu a zbytek dokoupila.
Celková suma nákupů ji dost překvapila, ale Oldovi ji ani nesdělovala. Vycítila, že je šetrný a na zbytečné výdaje -podle něj - dost alergický.

Docílila jedné věci, domov se jí začínal líbit a když bylo vymalováno, uklizeno a nové věci na svých místech, uvědomila si, že utekl celý měsíc, co je vdaná, nemá novou práci a měla by se po něčem poohlídnout. Ekonomické vzdělání a zkušenosti z práce by jí měly pomoci, ale Olda by byl chtěl, aby byla co nejvíce doma. Dokonce jí nabídl, že by mohla dělat někomu na zakázku účetnictví.

Helena souhlasila již z toho důvodu, že by v tom případě musela mít doma počítač, zavedený internet. Samozřejmě Olda čekal, že si toto sama pořídí. Je to nakonec její práce, ne?
Pro samé starosti nějak pozapomněla na slib, který jí Olda dal, že jí představí svou matku. Helena chtěla matku pozvat k nim domů, protože již mají byt upravený, čistý a snad by se tchyni líbil.
Olda ji sice varoval, vymlouval se, že je matka nemocná, moc nevychází, jen k lékaři na kontroly a chodí prý k ní jedna sousedka vypomáhat. Už ji zná a jedinou ji snáší. Na otázku proč ji Olda nenavštěvuje, něco zamumlal, že už jí to přece po svatbě vysvětloval, ale Helena si nemohla vzpomenout.

Při úklidu po malování našla v jedné zásuvce sekretáře, která šla těžko otevřít a posunováním se nějak uvolnila, pár obálek s fotkami a jedno starší album. Dala to nenápadně do krabice, schovala do své skříně a v duchu se těšila, že si je prohlédne, až bude Olda v práci nejprve sama, pak je vrátí do zásuvky a zeptá se Oldy, kdo je na fotografiích.

Předsevzala si také, že musí prozkoumat dosud stále zamčenou komoru, dvorek a zahradu, kam zatím také nebyla. Dveře na konci chodby , které vedly na dvorek byly zamčené, ale klíč byl v zámku. Jako by se Olda bál, že odsud někdo nevítaný přijde. Respektovala jeho přání, že má zamykat. Prý kvůli případným zlodějům.
Na dvorku byla studna, funkčnost Helena nezkoumala, dvorek byl zatravněný, s chodníkem ke kůlně na dřevo a brance do zahrady. Bylo vidět jen dosud holé stromy a keře, bylo předjaří a práce na zahradě má co nevidět začít.

Olda se zmínil, že tu zahradu pronajímal jednomu sousedovi, který mu nechával jako platbu za nájem, část úrody pro domácí potřebu. Helena uznala, že tedy šetřit Olda umí. Pak se domluví, zda ji budou opečovávat sami nebo jen částečně. Soused je prý dobrý řemeslník, umí různé práce a mohl by jim případně natřít okna a pomoci i jinak. Bylo by to určitě levnější.
Končil týden, Helena navařila, upekla jemný piškot podle receptu své maminky, který pečlivě léta schovávala a šťastná, že se vše povedlo, očekávala příjezd Oldy z práce. Slíbil, že konečně zajdou pro jeho matku a bude-li ochotna jít k nim, přivedou ji do svého bytu.

Pokračování...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 rucuk rucuk | E-mail | 3. října 2008 v 15:26 | Reagovat

-oprava : zahradu, kde  zatím také nebyla.

2 N.D. N.D. | Web | 3. října 2008 v 15:58 | Reagovat

Tak moc jsme nepokročili. Stále zařizujeme a stále se na průzkum chystáme. No měsíc a nikde nic. To já bych byla zvědavější a už dávno bych matinku poznala. Helena mi přijde nějaká uťáplá, moc si toho neprosadí a stále se podřizuje, stále na něco čeká.....

3 rucuk rucuk | E-mail | 3. října 2008 v 16:38 | Reagovat

Nespěchejte, všechno bude. Ač se zdá Helena uťáplá, nezapomeňte, jak krátce Oldu zná a navíc není natolik zamilovaná, aby byla slepá. Musí opatrně, nechce zůstat sama, ale svoji pozici si vybudovat. Podle mě je to dost rozumné.

4 Kamufláž Kamufláž | E-mail | 3. října 2008 v 16:56 | Reagovat

Áááá, už je to tady. Ještě se ani neohřála a už začíná ohýbat vše kolem sebe. A proč že manžel nemá auto, a potahy a záclony a koberec a běhoun... a deset tisíc v... tahu, z toho 1597 ve státní kase jako daň.

Šestnáct stovek nacpaných do státu, aniž by to bylo nezbytné k prostému přežití! Hrůza, děs a příšernost! Pak že to není horor!

Ty zamčené dveře jsou moooc dobré, už v nich vidím nějakého křížence mezi Draculou, Čachtickou paní a sociálkou. Jen dál, paní autorko, jsem napnutý jako špagát!

5 rucuk rucuk | E-mail | 3. října 2008 v 17:11 | Reagovat

Ááááá, taky jeden šetřílek.  Vy tomu státu nedopřejete nějaký příjem? Věci jsou na to, aby se kupovaly. A nějak jste přehlédl, že to platila ze svého. Myslíte, kdyby to měl platit, že by ho tak snadno ohnula?

6 Kamufláž Kamufláž | E-mail | 3. října 2008 v 17:55 | Reagovat

[5]

Inu, stát, který je řízen tak, jak je řízen, ten toho ode mě mnoho nad nezbytné penzum neuvidí.

K ději:

I když předpokládám, že se paní Helena chotě dotázala na obměnu zařízení a pravděpodobně dostala volnou ruku nebo odpověď  "jak myslíš, drahá", neměla by spíše spořit na výbavičku? A co studium budoucího dítěte, to bude zadarmo? A co když Helena nebo Oldřich přijdou o zaměstnání? A co spoření na pensi? A co stoupající ceny a konkurence velmi levné pracovní síly z východu? Už není rok 1980!

7 rucuk rucuk | E-mail | 3. října 2008 v 18:11 | Reagovat

-6- Tedy vy jste číslo! Nemám tam zamontovat pojišťovacího agenta a stavební spoření na adaptaci domu? Helenka má přece zadní vrátka zajištěná, ne? Garsonka je železná rezerva a nájem z ní je také příjem, o kterém zatím muž neví. Klídek.... Na dítě je ještě brzy. On má sice 40 ale ona jen 32, takže nic moc.

8 Zdeňka Zdeňka | 3. října 2008 v 19:46 | Reagovat

/6/

Žádný strach, když bude nejhůř, vždycky může přijít nečekané dědictví od strýčka Sama.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx