Helena - Pátrá dále .- 8.

4. října 2008 v 14:10 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Zdálo se, že je Olda klidnější a rád, že Helena nenavštěvuje matku. Nabídla se sice, že by jí mohla pomoci než bude mít více práce, ale odmítl to s tím, že je lepší, když za ní chodí ta sousedka. Je to dokonce zdravotní sestra, takže jí může případně pomoci. Vozí ji i na lékařské kontroly.


Helena se jednou Oldy zeptala, odkdy je matka nemocná a co má za nemoc. Pokud by to byla duševní nemoc, mohl by ji případně zdědit. Z Oldy to lezlo jako z chlupaté deky. Pokud jí řekne, co matce je, bude jí muset říci, co bylo příčinou onemocnění matky a tím by prozradil z rodinné historie věci, které by nejraději ze své paměti vymazal.
Začal tím, co již částečně Helena věděla od prodavačky. Viděla také nějaké fotky a podle toho, že na nich byla mladá dívka vedle Oldy a potom tam byla Oldova svatební fotografie, poznala o čem asi Olda bude mluvit.
Řekl jí o známosti s mladou dívkou i to, že byla těhotná a on si ji chtěl vzít. Neměl však dokončená studia a rodiče, hlavně matka měli strach, že nedostuduje. Matka nutila Věrku, jak se dívka jmenovala k potratu. Ona odmítala a jednou se stalo, když Věrka přišla za Oldou a on nebyl doma, vylákala ji do komory, zamkla se tam s ní. Co se tam stalo neví, ale když se vrátil domů, Věra tam již nebyla a neozvala se mu ani telefonem, který tehdy měli . Otec byl totiž poštovní doručovatel a měli také t. zv. veřejnou telefonní stranici pro lidi ve vsi.

Olda tehdy měl pro sebe přístěnek, byl většinou v zadní místnosti, v přední místnosti byl telefon a k rodičům vedlejší spojená linka. Tak měla vlastně matka kontrolu a také toho využívala, když si Olda s někým telefonoval . Tušil to a nějakou dobu mu to nevadilo, později ale již ano. Párkrát se kvůli tomu i ostře pohádali.
Nějakou dobu čekal, ale pak začal po Věrce pátrat, oslovil její rodiče a ti mu řekli, že Věra je v nemocnici a nepřeje si ho vidět. Byl zoufalý, ptal se matky, co se stalo , nechtěla o ničem mluvit. Vymlouvala se. Otec byl nějaký zamlklý.

Doslechl se nějaké věci, o těhotenství Věrky věděl a se ženou se na toto téma často bavili, později vlastně více hádali.
Olda od rodičů odešel do města, bydlel u kamaráda a dokončoval školu. Chtěl být co nejdříve hotový. Po odpoledních a večerech pracoval. Zpracovával účetnictví jednomu podnikateli, známému, dělal pojišťovacího agenta, co se dalo, aby nemusel žádat rodiče o peníze. Od té doby byl také tak hubený, jeho jídlo nestálo za nic. Nějak si pokazil metabolismus a ani pak, když již jedl normálně nepřibíral.

Oldřich se vzpamatovával dost dlouho z rozchodu s Věrkou, se kterou již nikdy nemohl mluvit, protože se celá rodina odstěhovala. Ukončil studia, našel si zaměstnání a vrátil se domů.
Stala se však další hrozná událost. Otec se zřejmě dověděl, co se s Věrkou u nich tehdy stalo, protože ji pomocí zaměstnance pošty, který znal její adresu, sehnal a sešel se s ní. Něco mu asi řekla a zároveň pohrozila, že budou-li ji vyhledávat, udá celou věc soudu. Otec přišel domů a když byl Olda v práci, šel do komory a tam si podřezal žíly. Krev tekla do kýblu, on tam seděl na židli sehnutý , s hlavou opřenou o dřevěný stůl. Matka ho tam zřejmě našla a důsledek drastického zážitku byl ten, že onemocněla hysterickou psychopatií. Byla nějaký čas v léčebně, ale pak se záchvaty díky práškům, které brala a kontrolám u psychiatra , neopakovaly, takže se vrátila domů.

Olda toto dovyprávěl a celý se chvěl. Helena poznala, že je to pro něj opravdu těžké, takto se jí svěřovat a sama toho měla také dost. Byla sice zvědavá, zda se Olda nakonec dověděl, co se tehdy Věrce stalo a proč se doopravdy otec zabil a ještě tak divným způsobem, ale řekla, že to nechají na jindy, až se Olda uklidní. Bylo jí docela líto, ale trochu mu zazlívala, že něco neudělal dříve, když viděl, že matka je tak proti Věrce a nechránil ji. Lidská povaha je nevyzpytatelná.
Snad bude mít sílu na pokračování historie rodiny.

Pokračování...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Josef Sedláček Josef Sedláček | E-mail | 4. října 2008 v 16:23 | Reagovat

Bože, kýbl krve, to musím vzít od začátku.

Je možno námětem ovlivnit děj, paní Růženo?

2 Zdeňka Zdeňka | 4. října 2008 v 16:28 | Reagovat

Kostlivci už pomalu vylézají.To je málem jako Čachtická paní.

Domnívám se, že matinka už víc onemocnět nemohla, než byla. Jen si myslím, že ta manželova sebevražda byla zbytečná, bylo jednodušší odejít někam hodně daleko, protože jedna hysterická děvenka v domě je katastrofa.

Vědět to, co Helena, sbalím Oldu a kufry a stěhuji se, než matinka začne nanovo, protože klid je jen zdánlivý.

3 rucuk rucuk | E-mail | 4. října 2008 v 17:09 | Reagovat

Děj už asi ne, mám to tak v hlavě nějak sesumírované, ale té krve tam nemohlo být plný kýbl. Nakonec byl dobrý, když to nenechal téci na podlahu, ne? Oběšenec se mi nějak nezdál a ta krev asi způsobila ženě víc kolaps než co jiného. Byl to slaboch, ale ona před tím nemusela na něj být zlá, jen sobecká, sebestředná. Jen klid, dlouho to už nepotrvá a červená knihovna , ale ani horor to snad není.

4 Josef Sedláček Josef Sedláček | E-mail | 4. října 2008 v 17:45 | Reagovat

Vždyť jste sotva začala :-))

A co děti, a děti těch dětí...

5 rucuk rucuk | E-mail | 4. října 2008 v 20:45 | Reagovat

-4- To myslíte vážně , pane Josefe, abych to natáhla nějakým vloženým příběhem, vlastně mohla bych se vrátit k té jeho milé, že. Jen jestli tu délku povídek nepřeženu. Co se moc vleče, přestane bavit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx