.



Moje dětské lásky.

1. září 2008 v 15:28 | Ruža z Moravy |  Z historie života
Přiznám se, že téměř v každém školním roce jsem byla zamilovaná do nějakého chlapce. Tedy líbil se mi a nemusel být zvláštní krasavec. Něčím mě prostě upoutal.
Ještě v Černovicích u Tábora v první třídě to byl Vladimír.

Blondáček s modrýma očima, učil se dobře a jak mi později napsala paní učitelka, prý jsme spolu vždy soupeřili o jedničky. No, je prý z něj inženýr, zda žije nevím, ale doufám že ano.
Pak jsem přijela do Zábřeha a zalíbil se mi Zdeněk, brýlatý chlapec, který nosil bílou rádiovku. Dokonce jsme s partou děvčat a kluků dva roky kamarádili. Hrál hezky na klavír . Jinak nic nebylo.
V páté třídě to byl Karel, s tím jsem moc nemluvila, jen jsme po sobě pokukovali, šestá a sedmá třída byla poznamenaná mým dospíváním a tím, že jsme byly jen dívčí třída. To se mi líbil jeden vzdálený příbuzný Vlastík, ale byl již známý chozením za děvčaty, tak jsem se mu raději vyhýbala.
V osmé třídě to byl opět Vladimír, nebyl žádný krasavec, měl zelené oči, blond vlasy a neučil se moc dobře. Původně se mi líbil jeho kamarád Karel, tmavovlasý a modrooký kluk, ten mi ale sdělil upřímně na můj dotaz co se mu na mě líbí, že oči a poprsí (měla jsem dvojky,no.) To mě strašně urazilo, neuměla jsem to ještě asi patřičně ocenit.

Tak jsem nosila jablka a hrušky, švestky a dávala je do lavice těm, kteří doma neměli zahradu, hlavně ale proto, abych mohla dát také Vláďovi. Psali jsme si pak ještě rok poté psaníčka , ale já jsem už byla jinde a tak jsem měla jiné zájmy.

Na vyšším stupni se mi líbil veselý Jaroslav, myslela jsem však, že nemá o mě zájem a jeho kamarád Vladimír - zřejmě osudové jméno- byl prý do mne zamilovaný již dva roky a nakonec jsme spolu začali chodit. Studentská láska, jen polibky, vodění za ruku i když chodil i k nám domů. Maturoval o rok dříve a šel do Prahy a já ze strachu, aby mě nakonec nenechal, přestala jsem mu psát a asi za měsíc chodila s jiným chlapcem.

To už je ale jiná kapitola. Jak ale mé lásky dopadly - Karel z 5. třídy již nežije, Vláďa z 8. také ne, Vladimír toho jména 3. zemřel jako mladý na úraz el. proudem.
Tak nevím, jestli je to osud, ale potkat svoji 1. skutečnou lásku Vladimíra již nemohu. Mladý muž téhož jména i trochu mu podobný cvičí na programu 2 a tím mi ho připomíná. Vysoký, tmavovlasý, kudrnatý, štíhlý. Má i jeho příjmení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Josef Sedláček Josef Sedláček | E-mail | 1. září 2008 v 15:42 | Reagovat

Na Ivanku z první třídy základní školy na třídě Kapitána Jaroše v Brně si občas vzpomenu dodnes.

Teď o ní nevím vůbec nic.

Myslím, že mě také milovala :-)))

2 Rucuk Rucuk | E-mail | 1. září 2008 v 18:17 | Reagovat

S Vladimírem- studentem jsme se znali již od deváté třídy, ale byly  to jen takové letmé záležitosti. Učila jsem ho v tanečních tancovat polku, chodil pro mě dost tancovat, tak dostal kotilon při volence. Začalo to ale v  divadle v Olomouci, kam jsme se školou jeli. Byli jsme na balkoně, ale na stání. Měla jsem od tety kukátko, on stál za mnou a půjčil si je ode mne. Pak mi přidržel ruku při vracení. Ve vlaku si stoupl vedle mne při zpáteční cestě a bavil se se mnou. Po školním vyučování na mě čekal. Na l. máje si domluvil odpoledne po vystoupení souboru školního v parku schůzku, kde mi dal l. pusu. Tak jsme se začali scházet.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx